Ivo Pejčoch strana 2 z 4

Těžké tanky představují nejmohutnější kategorii obrněné techniky. Byly prvními tanky, nasazenými do akce, později převzaly roli silně obrněného úderného prostředku, určeného zejména k prolomení silně bráněných úseků fronty. Největší slávu získaly v letech druhé světové války, důležitou součást výzbroje velmocí tvořily i po jejím ukončení. V prvních letech studené války tvořily významnou součást výzbroje Sovětské armády, jako protiváhu je vlastnily i státy NATO. Až rozvoj nových vojenských technologií v 60. letech poslal tento druh obrněné techniky do historie.

Jedno z nejkurióznějších bojových letadel světové historie, stroj, jemuž za oběť padlo více vlastních pilotů, než kolik si tento typ mohl na své konto připsat úspěchů na úkor nepřítele…

Nejmenší a nejlehčí stíhací letoun používaný americkým letectvem v letech druhé světové války… Anebo také jedna z nejnekonvenčnějších stíhaček historie. I tak lze popsat letoun Bell P-39 Airacobra. Ve své době byla koncepce letadla s příďovým podvozkem a s motorem umístěným za pilotovou sedačkou něčím šokujícím a neuvěřitelným. A přesto vzniklo letadlo, které se zapsalo do historie. Když už ne tím nejzářivějším písmem v zemi svého vzniku, ve Spojených státech amerických, vynahradilo si to na východní frontě, kde se v rukou sovětských stíhačů stalo jedním z nejúspěšnějších typů, jež s rudými hvězdami vůbec kdy létaly. Autor se v tomto svazku Bojových legend zabývá nejenom typ Bell P-39 Airacobra, ale i jeho nástupcem, stíhačkou Bell P-63 Kingcobra, který z Airacobry přímo vycházel.

O tom, že malé nemusí znamenat nevýznamné, nás přesvědčí osmý díl encyklopedické řady Obrněná technika. Autor v něm zaměřil na malé státy Evropy, které se ale v řadě případů do historie vývoje tohoto typu zbraní zapsaly nesmazatelným písmem. Mimoř ádné významná je například švédská obrněná technika; obrněnce země Tří korunek se totiž zúčastnily jak druhé světové války, tak i nasazení v rámci mírových sborů OSN v období poválečném...

Útěky do svobodného světa s pomocí neobvyklých technických prostředků v letech 1949-1989.

V pátém dílu řady Obrněná technika se čtenáři do rukou poprvé dostává svazek tohoto cyklu, který se zabývá více státy. Jenom pro připomenutí - první dva svazky se týkaly Německa, třetí a čtvrtý díl pak Sovětského svazu. V pátém díle přicházejí na řadu státy Střední Evropy, konkrétně pak Rakouska, Polska a Československa. Kapitola zabývající se Československem musela být rozdělena na dvě části, protože je nejrozsáhlejší, což odpovídá i významu ČSR, skutečné dobové velmoci na poli obrněné techniky. V pátém svazku se tak čtenář dozví o československých obrněných automobilech a tančících, tanky přijdou na řadu až v díle šestém, který přinese i informace o dalších státech Střední Evropy - Rumunsku a Maďarsku. Text této knihy je - jak už se u této řady stalo zvykem - opět doplněn množstvím fotografií, pérovek a barevných nákresů.

Malý a statečný bojovník, jeden z posledních bojově nasazených dvojplošníků, letoun bojující v letech druhé světové války na třech kontinentech a na obou válčících stranách I tak by se dal popsat známý typ Gloster Gladiator.

Šestý díl encyklopedické řady Obrněná technika navazuje bezprostředně na pátý svazek této řady, kde jsme se kromě techniky používané v Polsku a Rakousku seznámili s obrněnými automobily a tančíky československého původu. Bohatá historie československé obrněné techniky v období mezi dvěma světovými válkami je v šestém díle dokončena popisem tanků, a to nejenom z hlediska jejich technických parametrů. Nemalou část textu tvoří popis bohaté historie jejich bojového nasazení – v barvách nejrůznějších států. Kromě historie československých tanků má čtenář možnost se v této knize seznámit s obrněnou technikou rumunského a maďarského původu. Nedílnou součástí této knihy jsou pak unikátní fotografie, výkresy popisovaných vozidel a barevné nákresy.

To, že Francie byla v obrněné technice v období mezi oběma světovými válkami skutečnou velmocí, se obecně zase až tak moc neví. Francouzští konstruktéři tanků, obrněných transportérů a obrněných automobilů představovali skutečnou světovou špičku a svými výtvory ovlivnili vývoj obrněné techniky v řadě zemí světa. Pokud patřili francouzští tvůrci tanků k těm nejlepším a jejich vý­tvory nikterak nezaostávaly za tím, co vznikalo kdekoliv jinde ve světě, zcela jinak tomu bylo z hlediska filosofie použití této moderní zbraně. Tam Francouzi beznadějně zaostali, především pak proti svému nejnebezpečnějšímu protivníku, nacistickému Německu… O tom všem vypráví sedmý díl řady Obrněná technika. Kromě historie francouzských obrněných sil jsou detailně popsány desítky tanků, transportérů, sa­mohybných děl atd. Nedílnou součástí knihy je opět – jak už je u této řady zvykem – bohatá fotografická příloha, výkresy a barevná schémata.

Miniponorky - osamělí lovci, popisují bouřlivou historii nejmenších podmořských válečných člunů nejen v letech první a druhé světové války, nýbrž i pionýrské kroky odvážlivců předchozích století a první pokusy o jejich bojové nasazení. Kapitoly jsou doplněny velkým množstvím fotografií, technických dat i výkresů.

Českomoravská Kolben Daněk, jeden z pilířů československé strojní výroby se zapsala do historie i jako velmi významný producent obrněné techniky. První pokus je v rámci firmy datován již do let první světové války, po pokusech z dvacátých let nastalo nejslavnější období podniku, který dokázal vyvinout tanky vlastních vzorů, vyzbrojit jimi domácí armádu a dosáhnout mimořádných exportních úspěchů. Skvělé tanky Praga sloužily v některých zemích po desítky let, mnohem výraznější bylo však jejich pů sobení v letech druhé světové války. Pro okupační moc byly produkovány tisícikusové série nejen tanků, ale i samohybných děl, využívajících jejich podvozků. Tato vozidla tvořila důležitou součást výzbroje wehrmachtu, SS i německých spojenců po celou dobu války. Po jejím ukončení pokračoval vývoj v osvobozené vlasti, ale direktivní zásahy nového režimu poměrně záhy práce v tomto směru zastavily.

Kniha je pokračováním titulu Hrdinové železné opony. Opět pojednává o odvážlivcích, kteří se rozhodli opustit komunistické Československo za každou cenu a použili k tomu mnohdy velmi neobvyklé prostředky. V knize je popsán po domácku vyrobený obrněnec, úlety sportovních letců, ale také balony západních kurýrů nebo přechody pohraničními řekami. Pro srovnání je na konci textu zařazeno několik příběhů klasických "kopečkářů".

Kniha pojednává o evropských zemích, s výjimkou ostrovní Velké Británie, které v minulosti postavily nebo provozovaly nosiče letadel. Najdeme zde příběhy nejen letadlových lodí, ale také vrtulníkových křižníků, hydroplánových nosičů nebo vrtulníkových výsadkových lodí. Text je řazen po jednotlivých státech, kapitoly jsou věnovány konkrétním lodím nebo jejich třídám. Jedná se o první titul z řady o dějinách válečných lodí, která je v nakladatelství Svět křídel ve spolupráci s Ivo Pejčochem připravována.

Kniha se zabývá historií krajně pravicových politických subjektů v Čechách a na Moravě v období od počátku dvacátých let po konec druhé světové války. V úvodní části je popsán vznik fašismu v Itálii a nacionálního socialismu v Německu. Další kapitoly se zabývají jednotlivými politickými stranami, hlásícími se k těmto ideologiím a působícími v letech první republiky a protektorátu. Historie těchto subjektů je řazena chronologicky, značný prostor je věnován takzvanému Židenickému puči, jedinému po kusu extremistů o násilný státní převrat za éry demokratického Československa. Formace, působící v letech protektorátu, ve většině případů kolaborovaly s okupačním nacistickým režimem a publikace se zaměřuje i na tento fenomén. Součástí textu jsou ve dle popisu dějin jednotlivých stran či hnutí i osudy jejich nejvýraznějších představitelů, v závěru se čtenář seznámí s poválečným vyrovnáním národa s kolaborací v podobě retribucí na půdě Národního a mimořádných lidových soudů.

Kniha Vojáci na popravišti je přehledem vojenských osob, popravených na území Československa v období od nástupu komunistického režimu v únoru 1948 až po zrušení absolutního trestu v zemi. Mezi vojenské osoby jsou zahrnuti jak aktivně sloužící důstojníci, tak propuštění ze služby z politických důvodů i veteráni exilových vojenských jednotek z let druhé světové války. K nim se připojují rovněž příslušníci Pohraniční stráže, která představovala součást ozbrojené moci Československa. Vedle známých politických kauz generála Heliodora Píky nebo podplukovníků Františka Skokana a Josefa Robotky se seznámíme i s osudy dalších vojáků, jejichž osudy v některých případech téměř upadly v zapomnění.

Kniha Vojáci na železné oponě se zabývá osudy vojáků, kteří se pokoušeli uprchnout z Československa přes systém pohraničních zátarasů, i pohraničníky, kteří měli za úkol odchodu do exilu zabránit. Na obou stranách pomyslné barikády byli muži, kteří v důsledku postavení železné opony a útěků přes ní položili životy. Jimi se zabývají první dvě části knihy, třetí je zaměřena na úspěšné i neúspěšné pokusy vojáků proniknout přes železnou oponu na západ. Dosavadní výzkum prokázal třiceti čtyř jmen vojenských osob, které z nejrůznějších příčin zahynuly během pokusu o překonání pohraničních zátarasů mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, popřípadě Rakouskem. Z této skupiny byli čtyři muži příslušníky československého zahraničního vojska ve Velké Británii a na Středním východě v letech druhé světové války, jeden důstojníkem ČSLA a jeden z politických důvodů propuštěným rotmistrem, jeden důstojníkem a další rotmistrem Pohraniční stráže, dva agenty vojenského zpravodajství, dvacet čtyři vojáky základní služby u ČSLA nebo Pohraniční stráže, jeden příslušníkem východoněmecké NVA a jeden Sovětské armády. Dva z těchto mužů jsou uvedeni zcela poprvé,dosud se nevyskytovali v žádném publikovaném seznamu železné opony. Všeobecně se udává, že z přibližně 650 pohraničníků, kteří zahynuli při střežení státní bylo jen deset zastřeleno nebo jinak usmrceno narušiteli hranic. Většina publikací přitom tvrdí, že padli pod palbou takzvaných agentů-chodců, tedy kurýrů západních zpravodajských služeb, vysílaných na československé území. V textu jsou popsány všechny známé případy, kde se příčina smrti příslušníka připisuje násilné činnosti ozbrojených zběhů, uprchlíků nebo kurýrů. Třetí část knihy se zabývá fenoménem zběhnutí do zahraničí, který byl po celá čtyři desetiletí živým, i když pečlivě utajovaným tématem. Za období totalitního systému opustilo ilegálně Československo nebo se o to pokusilo poměrně značné množství vojáků a to dokonce také příslušníků Pohraniční stráže, považované režimem za kádrovou elitu. Vzhledem k možnostem, jaké jim služba na hranici skýtala, představovali právě oni významné procento vojenských osob,které se pokusily dezertovat do Rakouska nebo Spolkové republiky Německo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o řádově tisíce případů, jsou zde pochopitelně popsány modelové události, nabízející pohled na tuto dosud nepopsanou kapitolu československé vojenské historie.