Jiří Plachý

Publikace je věnována osudům příslušníků československé zahraniční armády na Západě, kteří byli zároveň absolventy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Válečné i poválečné osudy těchto mužů nelze žádným způsobem zobecnit - každý je jiný Lišily se v podstatě vším - od politických postojů, přes průběh služby v armádě (je však zajímavé, že řada těchto intelektuálů prošla celou válku v hodnostech vojínů nebo poddůstojníků, přičemž však platili za vzorné vojáky), až po uplatnění v poválečném životě. Společné jim však bylo odhodlání splnit svou občanskou a morální povinnost v boji proti jedné ze dvou nejhorších diktatur našich dějin. Publikace, jež vychází zejména z materiálů Ústředního svazu československého studentstva, který za války sídlil na britských ostrovech, a povalečných zápisových protokolů FF UK, je rozdělena na historickou část a biografickou část obsahující celkem 14 medailonů těchto osobností.

Severofrancouzský přístav Dunkerque vstoupil do světové historie během německé invaze do Francie v roce 1940. Tehdy se odtud podařilo evakuovat více než 300 tisíc spojeneckých vojáků do Velké Británie, což Winston Churchil označil jako Dunkerský záz rak. Po Invazi v červnu 1944 se však situace vyvíjela přesně opačně. Dunkerque se stal jednou z pevností Atlantického valu, kterou se podařilo udržet německým okupantům až do konce války. Spojenci Dunkerque obklíčili v září 1944. Počátkem října 1944 byla vedením bojů pověřena Československá samostatná obrněná brigáda, zformovaná ve Velké Británii pod velením brigádního generála Aloise Lišky. Do jeho rukou také dne 9. května 1945 složil velitel pevnosti, fanatický nacista, viceadmirál Friedrich Frisius bezpodmínečnou kapitulaci. Během sedmi měsíců umírali na této zapomenuté frontě českoslovenští vojáci, jejichž památka měla být po roce 1948 z rozhodnutí komunistické moci navždy vymazána z naší historie. Přestože po roce 1989 jsme svědky o brovského boomu zájmu o náš západní zahraniční odboj, je to vůbec poprvé, co byly osudy těchto neprávem zapomenutých vojáků zpracovány a předloženy českému čtenáři. Kromě podrobné úvodní studie, zabývající se vznikem a vývojem československé pozemní zahraniční armády ve Velké Británii, frontovým nasazením Čs. samostatné obrněné brigády a jejím působením na demarkační čáře v jihozápadních Čechách v létě 1945, s řadou nových, poprvé uveřejněných údajů, obsahuje předkládaná publikace na dvě stě med ailonů mladých mužů z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska i Podkarpatské Rusi, různých vyznání, národností, vzdělání, sociálního původu i životních zkušeností, kteří za naši svobodu a nezávislost položili v letech 1944-1945 na francouzsko-belgickém pome zí život.

Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918–1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918–1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937–1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z povolání čs. armády, usvědčení z vojenské zrady a špionáže ve prospěch Německa a Maďarska, se jednalo o ty nejsurovější, často sériové vrahy. Vedle jmen jako Martin Lecián nebo Svatoslav Štěpánek, nahánějících dodnes hrůzu, zde můžeme najít i případy zcela zapomenuté a dnes prakticky neznámé. Publikace vůbec poprvé podává ucelený přehled o všech těchto případech, zpracovaných na základě primárních archivních pramenů.

Období první československé republiky (1918–1938) z pohledu kriminální činnosti a práce vyšetřovatelů nebylo jen érou ze slavného televizního seriálu známého rady Vacátka a jeho „hříšných lidí“ ani aférou týkající se nikdy nevyřešeného případu vraždy Otýlie Vranské. V této době bylo vyneseno více než čtyři sta nejvyšších trestů za kriminální trestné činy, které pravidelně plnily první stránky bulvárních novin, ale i seriózních deníků. Ani fungující parlamentní demokracie, zaštítěná morální autoritou T. G. Masaryka, nebyla překážkou pro různé aféry s konotacemi na nejvyšší politická místa. Nezůstalo však jen u nich – v ČSR řádil i mezinárodní organizovaný zločin, od padělání bankovek až po vraždy a atentáty. Tíživá mezinárodní situace, kdy republika byla obklopena téměř samými nepřáteli, také přála v nebývalé míře špionáži. Autoři, historici Jiří Plachý a Ivo Pejčoch, zmapovali toto období českých, respektive československých dějin a pro každý rok této éry vybrali do své nové knihy kriminální případ, který se v té době těšil největší pozornosti celé společnosti. Čtenář se tak může seznámit nejen s kauzou Otýlie Vranská, ale například i s případy psychicky narušeného otcovraha Zdeňka Hlasivce, Hildy Hanikové, která zorganizovala vraždu svého manžela, Oldřicha Filipína, několikanásobného loupežného vraha, Marie Volfové, jedné z nejznámějších vražedkyň československé historie, či sexuálního devianta Svatopluka Štěpánka, známého jako „roudnický netvor“. Stranou zájmu autorů ale nezůstaly ani případy s politickým podtextem, charakteristické především pro třicátá léta, takže se čtenář může podrobněji seznámit například s procesem s Volkssportem, tedy soudním líčením se sudetoněmeckými nacisty, pokusem o ozbrojený politický převrat v roce 1933, známým jako „židenický puč“, nebo s fémovou vraždou inženýra Formise. Aby ilustrovali postoj společnosti v období první republiky k homosexuálním vztahům, vybrali autoři pro rok 1927 případ soudního procesu s ženami obviněnými z lesbického vztahu.

Audiokniha Emil Boček - Strach jsem si nepřipouštěl. O dobrodružném životě pilota RAF Emila Bočka. Výjimečný projekt založený na rozhovorech a vzpomínkách Emila Bočka, vedl historik Jiří Plachý. Čte Pavel Rímský. Armádní generál Emil Boček, žijící válečný hrdina druhé světové války, vypráví svůj životní příběh.