Iva Procházková strana 3 z 3

Bojují o život v čase pandemie Vizionářský román z roku 2006 Osmnáctiletý Mojmír odjíždí v létě do hor. V babiččině staré roubence, kde ani nefunguje internet, si užívá klid po hektickém roce, který má za sebou. S pražskými kamarády je ve spojení přes telefon a slibuje jim, že se za pár dnů vrátí. Osud má však s Mojmírem jiné plány. Zatímco v horách panuje idyla, život dole se rychle mění. Zákeřný vir EBS napadá čím dál víc obyvatel, epidemie brzy přeroste v pandemii. Svět je proti smrtelné nákaze bezmocný. Mojmír situaci podceňuje, ale záhy se na vlastní kůži přesvědčí, jak je vážná. Iva Procházková dostala za své romány řadu ocenění jak u nás, tak v německy mluvících zemích, kde žila jedenáct let v exilu. Píše divadelní hry, scénáře a knihy, hlavně pro mládež. Jejich hrdinové jsou často tak trochu outsideři s nejednoduchým osudem, kterému čelí notnou dávkou energie, zdravým sebevědomím a humorem. Často pracuje s minulostí svých hrdinů, s jejich sny a fantaskními představami, ale předjímá i budoucí události. Tak je tomu i v románu Tanec trosečníků, který se odehrává v čase zhoubné pandemie a líčí životní zvraty, boj o přežití, rodící se lásku a malé i velké strachy mladých protagonistů.

Kriminální román Ivy Procházkové je předehrou seriálu Vraždy v kruhu s Ivanem Trojanem, Richardem Krajčem a Hanou Vagnerovou v hlavních rolích, jehož vysílání chystá Česká televize od ledna 2015. V románu poznáváme hrdiny s časovým předstihem dvou let, sledujeme začátky jejich vztahů, jsme u samých kořenů jejich pozdějších „televizních“ osudů. Kolik motivů může mít jedna vražda? Kolem mrtvého z jezera se vynoří plejáda svérázných osob: od pěstitele konopí přes renomovaného architekta, promiskuitního policistu až po tajemnou Kubánku. S neortodoxním kriminalistou Holinou se budeme prodírat labyrintem vyšetřování a přitom nahlédneme hluboko do životů propojených pletivem silných emocí a rozporuplných činů.

Napsat stručný životopis je těžké, zvlášť pro šestnáctiletou Karolínu, která toho na svůj věk už dost prožila. A tak se rozepisuje o své rodině a kamarádech, a o tom, jak chodí na balet a sní o kariéře primabaleríny. Pak ale při šplhání na zvonici spadne a ošklivě se poláme, takže se její sny začínají hatit. Během dlouhého pobytu v nemocnici se musí vyrovnávat s tímto problémem, ale zároveň začne vznikat vztah mezi ní a tzv. Lvem, do něhož byla už dlouho zamilovaná a kvůli němuž na zvonici vlastně šplhala. Karolína prochází těžkým obdobím, ale protože je jí vlastní tvrdohlavost, nevzdává se, učí se přijímat nové skutečnosti a otevírat se novým možnostem.

Co by zbylo z fungující civilizace, kdyby ji zachvátila smrtící pandemie? Zkušená spisovatelka Iva Procházková vytvořila ve své nové próze svébytnou antiutopii, zachycující novodobou zkázu lidstva. Sleduje ji očima teenagera, který nechce prožít život v ústraní, nyní ho však měsíce strávené daleko od běsnění neznámého viru zachraňují. Svět se propadl do chaosu, morálka a lidské hodnoty vzaly zasvé, zpustošenou zemí se toulají osamělí trosečníci. Podaří se hrdinovi nalézt v sobě i ve vnějším světě pozitivní síly a naději?

Je to príbeh dievčatka, jej mamičky a nevlastného, ale fakticky viac ako vlastného ocka. Dievčatko sa s ním už neviem koľký krát rozpráva o tom, ako sa stalo, že mamičke, ktorá čakala, no nedočkala sa svojho milého, rástlo bruško, a v tom brušku bola ona, ona tam rástla. A ako jej mamička bola smutná a ako sa jej ocko poštár stal jej ockom a ako sa z nich stala rodina. Taký príbeh tu ešte nebol: o vážnej téme, ktorá je ešte stále u nás iba témou, o ktorej sa rozprávajú iba dospelí, pre deti je "nevhodná". Procházková je naozaj majster. Jej rozprávanie je civilné bez falošných sĺz a vzdychov, naopak je radostné, plné atmosféry krásnych vzťahov.

Sedemnásťročný inteligentný Armin, ktorý s matkou emigrantkou z Čiech a mladšou sestrou žije v Brémach, už nie dieťa a ešte nie dospelý, sa usiluje porozumieť svetu. Predovšetkým však chce porozumieť sám sebe, ale i matke, ktorá túži po istote a porozumení, čo v nedlhých známostiach s mužmi nenachádza, a preto podlieha záchvatom depresie, ktorú občas utápa v alkohole. Armin matku neodsudzuje a snaží sa byť dobrým priateľom malej sestre, ktorej sa nedostáva dosť lásky a nehy a ktorá to kompenzuje vymýšľaním a rozprávaním na jej vek ostrovtipných a inteligentných vtipov a prejedaním sa. Tučnučké dievčatko si tak privodí ďalší problém – komplex menejcennosti. Mnoho toho rozuzlí, ale aj zauzlí obrovský vodný príval, doslova potopa, keď sa pri Brémach roztrhne hrádza a Armin s kamarátkou Rebekou, ktorej ľudskú hodnotu si práve uvedomil, odváža na improvizovanej, z dverí urobenej plti rozvodnenou ľadovou riekou sestru do nemocnice.

Rebarbora je zvláštní dítě, už jen tím, jak přišla na svět. Vyrostla totiž na rebarborovém keři. Vypadá jako všechny ostatní děti, ale má neobyčejné schopnosti, například se umí dělat neviditelnou - zkrátka najednou zmizí. Také rozmlouvá s růžovou rybou a létá na netopýru a... a... Je toho víc, co umí a dokáže. A proto si ji kdesi na dálném ostrově Paměti vyvolí, aby zachránila svět, kterému hrozí zkáza. A Rebarbora neváhá a jde zachraňovat. Zažije dobrodružství, uvidí nevídané, pozná nepoznané. A ti, co si její příběh přečtou, budou trnout strachy, žasnout i smát se.

Sedemnásťročný inteligentný Armin, ktorý s matkou emigrantkou z Čiech a mladšou sestrou žije v Brémach, už nie dieťa a ešte nie dospelý, sa usiluje porozumieť svetu. Predovšetkým však chce porozumieť sám sebe, ale i matke, ktorá túži po istote a porozumení, čo v nedlhých známostiach s mužmi nenachádza, a preto podlieha záchvatom depresie, ktorú občas utápa v alkohole. Armin matku neodsudzuje a snaží sa byť dobrým priateľom malej sestre, ktorej sa nedostáva dosť lásky a nehy a ktorá to kompenzuje vymýšľaním a rozprávaním na jej vek ostrovtipných a inteligentných vtipov a prejedaním sa. Tučnučké dievčatko si tak privodí ďalší problém – komplex menejcennosti. Mnoho toho rozuzlí, ale aj zauzlí obrovský vodný príval, doslova potopa, keď sa pri Brémach roztrhne hrádza a Armin s kamarátkou Rebekou, ktorej ľudskú hodnotu si práve uvedomil, odváža na improvizovanej, z dverí urobenej plti rozvodnenou ľadovou riekou sestru do nemocnice.

Sedemnásťročný inteligentný Armin, ktorý s matkou emigrantkou z Čiech a mladšou sestrou žije v Brémach, už nie dieťa a ešte nie dospelý, sa usiluje porozumieť svetu. Predovšetkým však chce porozumieť sám sebe, ale i matke, ktorá túži po istote a porozumení, čo v nedlhých známostiach s mužmi nenachádza, a preto podlieha záchvatom depresie, ktorú občas utápa v alkohole. Armin matku neodsudzuje a snaží sa byť dobrým priateľom malej sestre, ktorej sa nedostáva dosť lásky a nehy a ktorá to kompenzuje vymýšľaním a rozprávaním na jej vek ostrovtipných a inteligentných vtipov a prejedaním sa. Tučnučké dievčatko si tak privodí ďalší problém – komplex menejcennosti. Mnoho toho rozuzlí, ale aj zauzlí obrovský vodný príval, doslova potopa, keď sa pri Brémach roztrhne hrádza a Armin s kamarátkou Rebekou, ktorej ľudskú hodnotu si práve uvedomil, odváža na improvizovanej, z dverí urobenej plti rozvodnenou ľadovou riekou sestru do nemocnice.

Román o dvanáctiletém Liborovi, který po tragické smrti rodičů nalezne nový domov u strýčka. Stane se obětí únosu, ovšem únosci nevědí, že Libor není synáček z bohaté rodiny. Během chvilky se Liborův život promění v strhující boj o život, chlapec však v mezní situaci neztratí odvahu a obstojí. Celý příběh vypráví Libor svému psovi, a tak mimoděk odhaluje své pocity, osamělost i touhu pro přátelství a skutečném citu.

Je to príbeh dievčatka, jej mamičky a nevlastného, ale fakticky viac ako vlastného ocka. Dievčatko sa s ním už neviem koľký krát rozpráva o tom, ako sa stalo, že mamičke, ktorá čakala, no nedočkala sa svojho milého, rástlo bruško, a v tom brušku bola ona, ona tam rástla. A ako jej mamička bola smutná a ako sa jej ocko poštár stal jej ockom a ako sa z nich stala rodina. Taký príbeh tu ešte nebol: o vážnej téme, ktorá je ešte stále u nás iba témou, o ktorej sa rozprávajú iba dospelí, pre deti je "nevhodná". Procházková je naozaj majster. Jej rozprávanie je civilné bez falošných sĺz a vzdychov, naopak je radostné, plné atmosféry krásnych vzťahov.

Co by zbylo z fungující civilizace, kdyby ji zachvátila smrtící pandemie? Zkušená spisovatelka Iva Procházková vytvořila ve své nové próze svébytnou antiutopii, zachycující novodobou zkázu lidstva. Sleduje ji očima teenagera, který nechce prožít život v ústraní, nyní ho však měsíce strávené daleko od běsnění neznámého viru zachraňují. Svět se propadl do chaosu, morálka a lidské hodnoty vzaly zasvé, zpustošenou zemí se toulají osamělí trosečníci. Podaří se hrdinovi nalézt v sobě i ve vnějším světě pozitivní síly a naději?