Iva Procházková strana 4 z 4

Rebarbora je zvláštní dítě, už jen tím, jak přišla na svět. Vyrostla totiž na rebarborovém keři. Vypadá jako všechny ostatní děti, ale má neobyčejné schopnosti, například se umí dělat neviditelnou - zkrátka najednou zmizí. Také rozmlouvá s růžovou rybou a létá na netopýru a... a... Je toho víc, co umí a dokáže. A proto si ji kdesi na dálném ostrově Paměti vyvolí, aby zachránila svět, kterému hrozí zkáza. A Rebarbora neváhá a jde zachraňovat. Zažije dobrodružství, uvidí nevídané, pozná nepoznané. A ti, co si její příběh přečtou, budou trnout strachy, žasnout i smát se.

Nazí je román Ivany Procházkové o dospívání. Horké léto, Berlín, ochočená evropská příroda na českosaském pomezí - to jsou kulisy příběhu, který není vyprávěn zrovna lineárním způsobem. Pět mladých lidí se - každý jinak - ocitlo na rozcestí. Ať chtějí nebo ne, musejí se rozhodnout, kudy dál. Jejich cesty se někdy protínají, někdy běží paralelně, jindy se míjejí. Aniž by o tom věděli, kladou si identické otázky, řeší podobné problémy. Vlastně jde o příběhů pět, které ale teprve dohromady dávají smysl a vypovídají o jedné jediné veličině, známé i neznámé: dnešní dozrávající generaci. Román je nominován na Německou cenu za literaturu pro mládež (Deutscher Jugendliteraturpreis).

Otcové a bastardi vyprávějí o nelehkosti začátků a trpkosti konců. Vyjít ze samoty, vpustit někoho do svého života, riskovat, že se společná stavba zřítí a na konci bude opět osamělost, chce nejen odvahu, ale i elementární radost ze života. Její každodenní hledání a ztrácení proplétá osudy všech postav tohoto pražského románu.