Jiří Rajlich strana 2 z 2

Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945. Přepracované a radikálně rozšířené vydání knihy, která před deseti lety vzbudila mimořádný ohlas. Bezmála 1500 tiskových stran, více než 1700 dobových fotografií, téměř 150 barevných kreseb letounů.

Stíhací pilot Otto Smik (1922-1944), nejúspěšnější čs. stíhač druhé poloviny 2. světové války, byl nevšední osobností. Nejen svým původem a místem narození, ale zejména bojovými a služebními úspěchy. Osud mu sice vyměřil pouhých 22 roků života, ale vydaly by na román, nebo přinejmenším cestopis. Prvních dvanáct roků svého života prožil v Gruzii, odkud se s rodinou přestěhoval do Československa, jehož barvy pak za války hájil a proslavil na evropském nebi. Za vysněnou zbraní podnikl složitou a nebezpečnou cestu přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko a Libanon do Francie a po jejím pádu do Velké Británie. Část leteckého výcviku absolvoval tam, část až ve vzdálené Kanadě. Létal a bojoval nad Británií, Francií, Belgií, Nizozemskem i Německem. Pochovali ho nejprve v Nizozemsku, později v Belgii, aby místo svého posledního odpočinku nakonec nalezl na Slovensku. Za svého jej měli či mají Čechoslováci, Slováci, Britové i Židé, ale ulice jsou po něm nazvány jen v nizozemském Zwolle a v české Praze. Jeho kariéra byla krátká a závratná. Z obyčejného důstojnického sluhy to dotáhl až na velitele britské peruti, jednoho z pouhých tří čs. letců, jimž velení RAF prokázalo takové uznání. Bojoval výhradně na Spitfirech různých verzí a stal se nejúspěšnějším čs. stíhačem v kabině tohoto legendárního letounu. V historické tabulce čs. stíhacích es zaujímá pátou nejvyšší příčku co do počtu sestřelených nepřátelských letounů a druhou v počtu vykonaných ofenzivních operací. Provedl celkem 263 operačních letů, z nichž 215 podnikl nad nepřátelským územím. Ve vzdušných bojích sestřelil celkem 10 nepřátelských letounů jistě, 2 pravděpodobně a 3 poškodil; zlikvidoval i 3 bezpilotní střely V-1 - nehledě ovšem na další četné cíle zničené či poškozené na zemi a na vodě. Proslul i svým dvojím sestřelením nad nepřátelským územím – poprvé dokázal uniknout zajetí a vrátit se zpět, podruhé na jeho návrat kamarádi čekali marně. Pochyby a pátrání po místě jeho posledního odpočinku však skončily až více než dvě desítky let po jeho smrti. O tom všem a ještě o mnohém dalším vypráví tato bohatě vypravená kniha, uzavřená podrobnými tabulkami.

V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Vedle pěšáků, dělostřelců, tankistů či zdravotníků byli mezi nimi i letci. Jména jako Ferák, Bolfík, Král, Vejvoda, John, Gabula, Soušek, Taláš a další kdysi vyzdvihovala komunistická propaganda. Byli to uvědomělí protifašističtí bojovníci, kteří dříve než ostatní poznali, kde je jejich místo, jak tvrdila? Anebo žoldáci, dobrodruzi a desperáti, jak kontrovala druhá strana? Co je ve skutečnosti do Španělska přivedlo a jak se tam dostali? Jak si tam vedli? A jak vůbec skončili? A bojovali tam skutečně všichni jako letci? Sestřelil legendární Jan Ferák na madridské obloze opravdu oněch sedm nebo dokonce šestnáct frankistických protivníků, jak se léta traduje nejen u nás, ale i v zahraničí? A jak to bylo s jeho sestřelením nad Mallorkou? A s výslechy na berlínském gestapu? Na tyto a mnoho dalších otázek se vůbec poprvé pokouší odpovědět tato kniha. Ve svém úvodu sleduje také politické a organizační pozadí vzniku interbrigád, popisuje podíl čs. občanů, kteří zde vytvořili několik národních jednotek, a líčí i jejich složité a značně rozporuplné válečné i poválečné osudy. Knihu uzavírá kapitola o spletité cestě, jakou se do Španělska – navzdory mezinárodnímu embargu - dostalo více než padesát čs. vojenských letounů. V konfliktu, který v mnohém předznamenal 2. světovou válku, je nakonec používaly obě na smrt znepřátelené strany.

Navzdory tomu, že 100 roků, které nás brzy oddělí od vypuknutí 1. světové války, knižní publikace Na křídlech Světové války, je vůbec první, která se snaží popsat, sumarizovat a zhodnotit české souvislosti c. a k. vojenské aviatiky. První část tohoto průkopnického díla, založeného především na studiu rakouských, českých, britských, italských a dalších archivů, nás alespoň rámcově uvede do celé problematiky. S ohledem na to, že v českém prostředí jde o tématiku traktovanou jen zřídka a dosud v této věci panuje spíše řada dohadů či léta tradovaných omylů, patří v celé publikaci k těm nejobsáhlejším. V úvodu alespoň stručně načrtává počátky a organizaci vojenského letectví v habsburské monarchii. V následující části se zaobírá problematikou působení českých aviatiků v řadách rakousko-uherských leteckých sil. Snaží se kvantifikovat jejich podíl, načrtává metodologické potíže při jeho stanovování a vedle etnických Čechů nepomíjí ani podíl českých Němců. Druhou polovinu tohoto obsáhlého díla představují čtyři kapitoly, které jsou již věnovány konkrétním letcům a válečným epizodám, které se odehrály jak na ruské, tak i italské frontě. Jedna z nich pojednává o prvenství, o které rozhodně nikdo nestál, totiž o smrti prvních aviatiků při vzájemném leteckém střetnutí. Došlo k tomu na ruské frontě na samotném počátku války. Málokdo totiž tuší, že obětí vůbec prvního vzdušného taranu v historii se stal také český pilot. Další stať nás pro změnu zavede do posledního válečného roku a na bojiště italské. Zabývá se jednou z nejtěžších porážek, kterou tam rakousko-uherští letci utrpěli. Uštědřili jim ji tentokráte stíhači ze všech koutů Britského impéria. Ani při tom nescházeli čeští aviatici stejně jako při mnoha jiných pamětihodných utkání s britskými aviatiky, která jsou v této kapitole rovněž rozebrána. Zatímco předchozí dva příspěvky čtenáře zavedly do atraktivního prostředí nelítostných duelů v oblacích, v tom následujícím se prostřednictvím vzpomínek českého mechanika podíváme na leteckou válku takříkajíc zespodu, tedy z hangáru a letištní plochy. Následující a současně závěrečná kapitola se od těch předchozích liší ve více směrech. Zatímco ty předchozí pojednávaly většinou o aviaticích, tato je věnována nevšednímu osudu jednoho stroje – doslova, protože jde o letecký motor. S celým příběhem této zdánlivě banální, několik set kilogramů vážící věci mělo co do činění i několik aviatiků z řad českých Němců, o nichž toho v předchozích kapitolách zatím tolik nezaznělo. Ještě pozoruhodnější je však fakt, že tato pohonná jednotka z britského aeroplánu ukořistěného na italském bojišti po válce nakrátko zaburácela i na českém nebi, aby pak na mnoho následujících desetiletí zmizela v muzejním depozitáři. Příběh sám nás pozoruhodným způsobem zavádí dokonce až do naší současnosti. Motor totiž nejenže dosud existuje, ale – je to k nevíře – po bezmála století znovu burácí v letuschopném prvoválečném veteránovi. Nachází se ve vlastnictví jednoho z nejslavnějších filmových režisérů naší současnosti. Všechny kapitoly si zachovávají podobu odborných studií. Jsou doplněny četnými tabulkami a také více než devíti stovkami historických snímků, z nichž mnohé dosud nebyly publikovány nikde na světě.

Alexander Hess se narodil 4. května 1898 v Karlově Huti v tehdejším politickém okrese Hořovice. Jeho životní osudy byly plné zdánlivých paradoxů. Ač suchozemec létal také na hydroplánech. Ač neherec, hrál ve filmu a dokonce hlavní roli. Ač neliterát, je podepsán pod jedním z nejpůsobivějších memoárových titulů. Ač československý vlastenec, patřil k hrstce krajanů, vyznamenaných Adolfem Hitlerem. Ač zachycen při stisku ruky nacistickému okupantovi, přesto jeden z jeho nejzavilejších protivníků. Ač zklamán Francií a Velkou Británií, odvážně a s krajním nasazením bránil jejich oblohu. Ač jeden z nejzasloužilejších bojovníků za Československo, tak v zemi za níž bojoval, mohlo být jeho jméno dlouhá poúnorová desetiletí vyslovováno jen šeptem. Publikace líči životní dráhu jedné z nejvýznamnějších postav naší letecké historie. Do povědomí veřejnosti vešel spíše jako vedoucí československých leteckých družstev, které velice úspěšně soutěžily na olympiádě v Berlíně v roce 1936 a zejména na prestižních mezinárodních leteckých závodech v Curychu v roce 1937. Do historie – a nejen té naší letecké – však vstoupil také – a chce se dodat, že především - jako velitel 310. čs. stíhací peruti. V jejím čele úspěšně zasáhl do historické Bitvy o Británii, Bylo mu tehdy již dvaačtyřicet roků. To z něj činilo suverénně nejstaršího československého stíhače, který do této bitvy úspěšně zasáhl, a současně o jednoho z vůbec nejstarších operačních pilotů v celém tehdejším RAF.

íběh o Karlu Janouškovi – jediném československém maršálovi. Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893–1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a degradovaný divizní generál armády československé. Zákopy italské a ruské fronty, boje legionářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála.

Osobnost tohoto vynikajícího stíhače, jenž se do průběhu The Battle of Britain zapsal krátkou, ale oslňující sérií sedmnácti potvrzených sestřelů, patří právem do pantheonu československého (ale i polského a britského) letectva. Originální postava na šeho nejúspěšnějšího účastníka této bitvy v minulosti zlákala četné novináře, publicisty, historiky i pamětníky, aby vyprávěli o jeho pozoruhodné životní dráze, tragicky ukončené nepochopitelným a dodnes nevysvětleným pádem. Do pravdy, podložené věro hodnými podklady, zamíchali své i cizí dohady, domněnky a názory. Není tedy divu, že líčení Františkových životních osudů lemují četné mýty a legendy. Některé možná vznikly ještě za jeho života, a jestliže u jejich zrodu nestál on sám, zřejmě neměl p otřebu je nějak uvádět na správnou míru. A tak se ještě čas od času můžeme dočíst, že s prvním nepřátelským letounem se utkal již za mobilizace v září 1938 přímo nad Prahou, nebo že po březnové okupaci uletěl do Polska se svým letounem. Že již v září 1939 měl nad Polskem sestřelit své první tři nepřátele a dalších jedenáct pak ve Francii v květnu či červnu 1940. S oněmi sedmnácti z následné bitvy o Británii by to tak dělalo dohromady 31 sestřelů v průběhu jednoho roku. To by z něj činilo s přehledem vůbec nejúspěšnějšího spojeneckého s tíhače prvního roku války. Jistě mezi tuto elitu patřil i bez toho, ale ani zdaleka to nejsou mýty a legendy jediné. Autor se s nimi pokusil vypořádat jako odchovanec pozitivistické historiografie, a to především za pomoci veškeré dokumentace, mnohdy dosud ladem ležící v českých, polských, francouzských, britských i německých archivech. Především však vypráví úžasn ý příběh činorodého a nespoutaného mladého muže a vynikajícího letce. Stíhacího pilota, který sice občas své velitele dováděl k zoufalství, ale když zmáčkl spoušť, tak jen málokdy minul svůj cíl. Kniha vychází k 70. výročí bitvy o Británii, v níž se dosud vítězící německá Luftwaffe musela poprvé sklonit před spojeneckými letci z anglosaského světa i ze zemí okupované Evropy.

Syrový, vášnivý, subjektivní, místy až příliš příkrý. Takový je osobní deník stíhacího pilota Otto Hanzlíčka (1911-1940). Dokument, zahrnující období od června 1939 do října 1940, představuje cenné svědectví o těch československých letcích, kteří to po nacistické okupaci nevzdali. Je to výpověď vojáka a letce, frustrovaného mnichovskou a březnovou katastrofou stejně jako nesčetnými obtížemi a nejistotou prvních měsíců zahraniční odbojové akce. Každopádně jde o svědectví svrchovaně autentické. Hanzlíčkovy občanské a vlastenecké postoje formovalo skautské a sokolské mládí prožité v severočeském pohraničí stejně jako vojenská služba u elitní zbraně čs. armády. Jako stovky dalších po okupaci uprchl nejprve do Polska. Odtud se ještě před vypuknutím války dostal do Francie, kde ovšem musel podepsat závazek do Cizinecké legie. Jakmile se ale válka stala realitou, mohl konečně opět zasednout do kabiny letounu. Na francouzské obloze pak statečně bojoval na Curtissech s indiánským emblémem – jako příslušník proslulé Escadrille Lafayette (3. letka GC II/5). Navzdory nepříznivé situaci v tehdejších zoufalých bojích dokázal získat několik vítězství. Nakonec byl sestřelen sám. Přestože Günther Rall, budoucí velké německé eso, si tehdy mohl připsat svůj první úspěch, Hanzlíček se dokázal spasit na padáku. Po chaotickém ústupu a francouzské kapitulaci následovala dramatická evakuace přes severní Afriku ke břehům Albionu. V průběhu Bitvy o Británii se zde stal příslušníkem 312. čs. stíhací peruti RAF. V jejích řadách však záhy přišel o život – jako vůbec první z jejích příslušníků. Po seskoku z hořícího Hurricanu, vůbec prvního sériového kusu tohoto legendárního typu, sice opět nad sebou uslyšel spásné plesknutí otevřeného vrchlíku, přesto ale nakonec musel být zapsán do stále delšího seznamu padlých... Zkušený stíhací pilot z předválečných dob a rovnostářsky založený poddůstojník z pohledu těch „dole“ vydává ve svém deníku svědectví nejen o sobě, ale i o tom, čím vším si čs. letci v prvním roce exilu museli projít. Papíru tedy svěřuje nejen bezprostřední dojmy z mnoha leteckých bojů, ale také o složitém a nelehkém formování zahraniční odbojové akce, o tíze bídné sociální situace, o prostém lidském stesku po domově, ale i o značně napjatých vztazích - jednak mezi důstojníky a poddůstojníky, jednak mezi vojáky na frontě a odbojovým vedením v zázemí. Často se velmi kriticky vrací i k období bezprostředně předcházejícímu březnové okupaci. A ani tady si servítky rozhodně nebere. Deník, jakých se mnoho nedochovalo, se tak stává cenným dokumentem i proto, že postoje a názory pisatele jsou svým způsobem reprezentativní pro nemalou část příslušníků tehdejšího československého letectva. Editorského úkolu se ujal známý vojenský a letecký historik Jiří Rajlich. V první řadě je autorem Hanzlíčkova podrobného občanského, vojenského a leteckého životopisu. Původní záznamy Hanzlíčkova exilového deníku, které zasluhují bližší vysvětlení, současně rozvíjí podrobnějším výkladem a uvádí je do širších souvislostí. Dalším nositelem doplňujících a rozvíjejících informací je i rozsáhlý a namnoze unikátní obrazový materiál.

Válečný deník československých letců ve službách francouzského letectva 1939-1945.

íběh o Karlu Janouškovi – jediném československém maršálovi. Bohatě vypravená publikace Karel Janoušek. Jediný československý maršál z pera renomovaného vojenského a leteckého historika Jiřího Rajlicha pojednává o dramatických životních osudech armádního generála in memoriam RNDr. Karla Janouška (1893–1971), jenž byl za 2. světové války nejvyšším představitelem československého letectva ve Velké Británii. Svou oslnivou vojenskou dráhu jediného Čechoslováka, který kdy získal maršálskou hodnost (Air Marshal britského královského letectva), zahájil za 1. světové války jako neznámý pěšák rakousko-uherské armády a skončil ji o třiatřicet let později jako uvězněný a degradovaný divizní generál armády československé. Zákopy italské a ruské fronty, boje legionářů na sibiřské magistrále, budování prvorepublikové československé armády a letectva, hrdinná epopej československých letců ve Francii a Velké Británii, ale i mocenské boje v osvobozené vlasti a nakonec i žaláře poúnorového Československa, to vše a mnoho dalšího tvoří kulisy, v nichž se odehrál nevšední příběh československého generála a britského leteckého maršála.

Závěrečná část rozsáhlého projektu, pojednávajícího o historii bojů československých letců ve Velké Británii v dobách druhé světové války je logicky věnována závěrečnému válečnému roku 1945. O tom, že bude rokem vítězství, již málokdo pochyboval. Příslušníci československého stíhacího křídla (310., 312. a 313. peruť), vyzbrojení Spitfiry Mk.IX až do konce války podnikali dálkové doprovody bombardovacím svazům, útočících na Německo a sváděli své poslední boje s kdysi tak obávanými soupeři. Bombardovací 311. peruť operovala na nových Liberatorech GR.Mk.VI ze Skotska proti německým ponorkám a hladinovým plavidlům v Severním a Baltském moři. Posledního úspěchu dosáhla krátce před uzavřením příměří. Svůj díl práce až do posledních hodin odváděl i příslušníci britských leteckých jednotek. Stejně jako všechny předchozí části tohoto velkorysého projektu, i tuto autor pojal osvědčeným způsobem. Po krátkém úvodu, charakterizující tento válečný rok a činnost letectva na západní frontě, následuje vlastní kalendárium, v němž není opomenuta žádná událost, vztahující se k předmětné problematice. Jsou zde zaznamenány všechny organizační, dislokační, výzbrojní a velitelsko-personální změny. Hlavní část tohoto kalendária je však věnována vlastní operační činnosti čs. letců ve službách RAF. Není v něm opomenuto žádné dosažené vítězství, ani utrpěná ztráta. V graficky odlišených partiích čtenář nalezne četné biografické črty nejvýznamnějších letců, dále přehledné tabulky, bojová hlášení či vzpomínky pamětníků. Celkový dojem umocňují čtyři stovky dokumentárních fotografií, několik desítek barevných bokorysů letounů a četné faksimile dobových dokumentů. V samotném závěru nebudou scházet ani rozsáhlé tabulky, které sumarizují šestiletou dramatickou válečnou epopej, jíž činnost československého letectva na Západě nepochybně byla.