Philip Roth strana 4 z 7

Una novela dentro de una novela, un laberíntico edificio narrativo lleno de lúgubres y clarificadoras meditaciones sobre el fatal impass entre un hombre y una mujer, Mi vida como hombre (1974) es la obra más devastadora de Philip Roth. En su centro se enc

Ústřední postavou Rothova románu je pětašedesátiletý Simon Axler, obdivovaný herec předních divadelních scén, který v životě ztvárnil snad všechny nejvýznamnější divadelní role. A nyní zcela náhle a bez příčiny ztratí schopnost hrát. Po několika katastrofálních představeních se psychicky zhroutí. Manželka od něj odejde a rozvede se s ním. Axler následně potká ženu o dvacet let mladší a do jeho života se nečekaně vrátí štěstí. Ovšem Pegeen se donedávna milovala pouze se ženami. Lze její současnou proměnu skutečně považovat za věrohodnou?

Roth continues his string of small, antiHoratio Alger novels (The Humbling; etc.) with this underwhelming account of Bucky Cantor, the young playground director of the Chancellor Avenue playground in 1944 Newark. When a polio outbreak ravages the ki ds at the playground, Bucky, a hero to the boys, becomes spooked and gives in to the wishes of his fiancée, who wants him to take a job at the Pocono summer camp where she works. But this being a Roth novel, Bucky can't hide from his fate. Fast-forwa rd to 1971, when Arnie Mesnikoff, the subtle narrator and one of the boys from Chancellor, runs into Bucky, now a shambles, and hears the rest of his story of piercing if needless guilt, bad luck, and poor decisions. Unfortunately, Bucky's too simple a character to drive the novel, and the traits that make him a good playground director--not very bright, quite polite, beloved, straight thinking--make him a lackluster protagonist. For Roth, it's surprisingly timid.

Román je výpovědí mladého muže z židovské rodiny, který se snaží vzepřít láskyplné tyranii své rodiny. Na lůžku psychoanalytika se velmi otevřeně zpovídá z celoživotního sváru mezi synovskou láskou a revoltou proti rodinnému prostředí, a od nevázanýc h výpovědí puberťáka posedlého sexem přechází k líčení svého poznamenaného mládí a nenávistným výpadům proti měšťácké konvenci.Vnějším výrazem jeho komplexů, které ho staví do prekérních situací a které ho přivedly na lůžko psychiatra, je jeho symbol ická impotence.Provokativní obscénnost této tragikomické výpovědi tlumí autorův shovívavý nadhled a ironický humor.

Podle mě se počítají knihy a to se týče i mých vlastních kde chlap sám na sebe řekne to nejhorší, prohlašuje v tomto románu básník Baumgarten, a jeho přítel a hlavní postava díla David Kepesh na sebe během svého vyprávění skutečně poví i věci n esdělitelné. Od komických pokusů stát se zhýralcem mezi vzdělanci a svádět své spolužačky na americké univerzitě, přes divokou ruskou trojku s dvojicí švédských dívek v Londýně, po manželství s neuvěřitelně krásnou a nenapravitelně povrchní Helen ou. Teprve mírná, mateřská, ohleduplná a báječně vnímavá Claire vrátí Kepeshovi mužnost i sebevědomí. A přesto si pan profesor v závěru klade otázku, která nás občas napadá všechny.

Bucky Cantor, dvadsaťtriročný židovský chlapec z Newarku, vyštudoval univerzitu a stal sa učiteľom telocviku. Píše sa rok 1944, Buckyho nevzali do armády, lebo je silne krátkozraký, a tak si cez prázdniny privyrába ako vedúci a športový organizátor detského ihriska. Pokojnú atmosféru dní naruší ochorenie jedného z detí a čoskoro sa ukáže, že mesto je postihnuté epidémiou detskej obrny, pomerne často so smrteľnými dôsledkami. Bucky situáciu ťažko znáša, lebo sa s deťmi medzičasom zžil, a okrem toho mnohé z nich pozná zo svojho jednoročného pôsobenia na škole. Nevie pochopiť ľudskú bezmocnosť zoči-voči zákernej chorobe, a búri sa aj proti Bohu, ktorý čosi podobné dopúšťa.

Philip Roth v románu rozvíjí hypotetický příběh vítězství Charlese A. Lindbergha v prezidentských volbách v USA v roce 1940. Lindbergh, slavný letec, který roku 1927 jako první přeletěl Atlantik, v Rothově kontroverzní fikci poráží Franklina D. Roosevelta a stává se třicátým třetím americkým prezidentem. Jeho programem je však izolacionismus a pronacistická politika. Do všech židovských domácností v Americe vstupuje strach, prezident totiž začíná veřejně skandalizovat Židy za jejich sobecké úsilí o zapojení Spojených států do 2. světové války. Lindbergh záhy vyjedná s Adolfem Hitlerem „srdečnou dohodu“, a to i přes skutečnost, že nacistické Německo okupuje téměř celou Evropu a všude prosazuje svůj zkázonosný antisemitismus. Philip Roth zasazuje do těchto hrozivých let domnělého Lindberghova prezidentství, kdy měli američtí židovští občané všechny důvody obávat se toho nejhoršího, pohnuté osudy své rodiny v Newarku.

Tuto sbírku vydal Philip Roth jako svou prvotinu roku 1959, vzápětí byla oceněna významnou Národní knižní cenou. Rozpoutala ovšem také rozhořčenou diskusi mezi konzervativnějšími americkými Židy a Roth byl kritizován ze všech možných stran. Základním tématem povídek je postavení amerického Žida třetí generace, který sice vyšel z chudých poměrů, ale dosáhl vzdělání a profesního postavení, ovšem s obtížemi hledá způsob, jak se začlenit do většinové společnosti, aniž by se zcela odcizil svým kořenům. Českým čtenářům se nyní poprvé nabízí možnost přečíst si Rothovu velmi úspěšnou prvotinu v úplném a zcela novém překladu.

Vdusivém parnu rovníkového Newarku“ řádí děsivá epidemie, která ohrožuje místní děti zmrzačením, ochrnutím, doživotním postižením i smrtí. To je překvapivý námět Rothova posledního románu: epidemie dětské obrny zuřící v létě 1944 ve stínu světové války a její následky na pospolitou, na rodinu orientovanou komunitu Newarku a její děti. Hlavním protagonistou je energický a svědomitý třiadvacetiletý správce školního hřiště Bucky Cantor, oštěpař a vzpěrač, muž oddaný svým svěřencům a zklamaný sám sebou, protože jej chabý zrak vyloučil z možnosti bojovat po boku svých vrstevníků ve válce. Kniha se soustředí na dilema, které mladíka čeká, když začne obrna sužovat jeho hřiště a na každodenní příděl tragických událostí, s nimiž se musí vypořádat. Autor klade palčivou otázku: Jaká rozhodnutí dokážou člověku od základů změnit život? Jak bezmocný je jeden každý z nás tváří v tvář tlaku okolností?

Příběh o vzestupu a pádu Iry Ringolda, amerického neurvalce, který v 30. letech 20. století začíná dospělý život jako kopáč v Newarku. Ve 40. letech pronikne mezi prominentní rozhlasové hvězdy, ale o desetiletí později ho zcela zničí mccarthyovské protikomunistické tažení. V počátcích své úspěšné rozhlasové kariéry se Ira, horlivý zastánce všeho „pokrokového“ v politice, ožení s půvabnou herečkou Eve Frameovou, která získala slávu díky rolím v předválečných filmech. Jejich společné líbánky ukončí skandální výpověď, v níž herečka svého manžela označí za „Američana, který dostává příkazy z Moskvy“. Román o krutosti, zradě a pomstě je brilantním literárním vyobrazením dějin Spojených států v padesátých letech minulého století.

Szörnyű járvány tombol Newarkban, a New York közelében fekvő város fojtogató hőségében, életre szóló fogyatékossággal, bénulással, halállal fenyegetve a város gyerekeit. Ezzel a tragikus témával foglalkozik Roth szívbe markoló regénye: 1944 nyarának gyermekbénulás-járványával és azzal, hogy az miként hatott egy szoros, családcentrikus zsidó közösségre. A "Nemezis" főhőse, Bucky Cantor, a városi sporttelep vezetője életerős, kötelességtudó huszonhárom éves sportember, remek súlyemelő és gerelyhajító, aki mindent megtesz a gondjaira bízott gyerekekért. S miközben gyötri a lelkiismeret, mert rossz látása miatt nem vitték el az európai háborúba, ahol a legjobb barátai is harcolnak, átéli a közös tragédia által kiváltott valamennyi érzelmet: a félelmet, pánikot, dühöt, zavarodottságot, szenvedést, veszteséget - s magában föllázad Isten ellen, aki engedi, hogy gyerekek haljanak meg vagy kényszerüljenek egy életre kerekes székbe. Bucky Cantor egy újabb "tökéletes" hős Philip Roth életművében - nagyszerű ember, aki azonban elkövet valami kis hibát, bocsánatosnak tetsző bűnt, s ezért (vagy ettől függetlenül?) a sors iszonyatosan megbünteti.

V románu Philip Roth v roce 1981 zpracoval vlastní zážitky z doby před více než deseti lety, kdy v roce 1969 vydal román Portnoyův komplex.Zuckerman zbavený pout barvitě zachycuje bouři mediální a čtenářské pozornosti, kterou na sebe Nathan Zuckerman strhl románem Carnovský. Proslulost mu získalo nejen sarkastické ladění otevřeně popisovaných sexuálních scén, ale také zprávy o tom, že na knize vydělal milion dolarů; především se však jeho tvář stala veřejně známou díky několika televizním rozhovorům. Horko těžko ovšem rodičům a partnerce vysvětluje, že komické románové postavičky jsou pouhou literární fabulací.

Vztah života a literatury, vztah reality a fikce, odpovědnost spisovatele k sobě samému, k vlastní tvorbě, ke společnosti – to jsou klíčová témata příběhu „umělce jako mladého muže“ Nathana Zuckermana, jeho duchovního otce – věhlasného židovského spisovatele E. I. Lonoffa, Lonoffovy manželky Hope a jeho bývalé žačky a intimní přítelkyně Amy Bellettové, kterou Nathan (jako by tím dokresloval, že hranice mezi skutečností či dějinnou pravdou a autorskou invencí je velice vágní) ztotožňuje ve své fantazii s historickou Anne Frankovou, zavražděnou nacisty. Philip Roth nepíše svou silně autobiografickou prózu „o smyslu literatury“ se smrtelnou vážností, ale pohlíží na spisovatelství s nemalou dávkou komiky a groteskní nadsázky, čímž dodává portrétům učedníka Zuckermana a jeho mistra Lonoffa ironické zabarvení.

"Éjjel és nappal, munkahelyen és utcán - harminchárom éves, de ma is úgy jár-kel a városban, hogy kocsányon lóg a szeme. Kész csoda, hogy egy taxi még nem lapította palacsintává, ahogy délidőben átkel Manhattan főútvonalain. Harminchárom éves, de ha egy lány keresztbe teszi a lábát a metró szemközti ülésén, ma is fixírozni kezdi!" Így vall magáról Alexander Portnoy, ez volna az ő "gyógyíthatatlan" betegsége, a Portnoy-kór. A főhős azonban egyszersmind kívülről is látja magát, és rendkívül szórakoztató módon, finom öniróniával ecseteli beteges megszállottságát. Azt mondhatnánk, hogy Woody Allenre hasonlít - csak hát Philip Roth Woody Allennél sokkal korábban, még 1969-ben alkotta meg ezt a figurát. A regény olyan átütő sikert aratott, hogy a "Portnoy-kór" az irodalmi körökön kívül is fogalom lett; ma már orvosi szakkönyvekben is előfordul mint szakkifejezés. "Maga a műfaj, az önmarcangolás legalább Szent Ágostonig visszavezethető, mivel azonban időközben Freud és a freudizmus kialakított egy sajátos szókincset a szakszerű lélekkibelezés céljára, a szalonbaloldali amerikai értelmiségi zsidó lett a téma mestere, és Herzog, Bellow, Malamud meg Woody Allen nagyon pontosan leírják a Portnoy-kórban szenvedők hátterét és álmait. Többek közt azt az elképzelést, hogy nekik is jut egy szerencsétlenné tehető szőke "siksze", mint Arthur Millernek Marilyn Monroe."

Píše se rok 1951 a Amerika je v zajetí druhého roku války v Koreji. Marcus Messner, přímočarý a vášnivě čestný, poslušný student z newjerseyského Newarku přechází v druhém roce vysoké školy na venkovsky bukolický kampus ohijské konzervativní Winesburg College. Proč ve studiích pokračuje právě tam a ne na městské univerzitě svého rodiště, kam se původně zapsal? Doma nemůže vydržet, protože má pocit, že se jeho poctivý a tvrdě pracující otec, majitel malého řeznictví, ke stáru zbláznil, neboť ho sžírá přesvědčení, že dospělost jeho milovanému synovi strojí jenom úklady. Marcus tedy odchází na studia jinam a objevování vlastní cesty ho nutí se daleko od rodiny vypořádávat s realitou jemu dosud zcela neznámé části americké společnosti.

When the renowned aviation hero and rabid isolationist Charles A. Lindbergh defeated Franklin Roosevelt by a landslide inthe1940 presidential election, fear invaded every Jewish household in America. Not only had Lindbergh publicly blamed the Jews for pushing America towards a pointless war with Nazi Germany, but, upon taking office as the 33rd president of the United States, he negotiated a cordial 'understanding' with Adolf Hitler. What then followed in America is the historical setting for this startling new novel by Pulitzer-prize winner Philip Roth, who recounts what it was like for his Newark family during the menacing years of the Lindbergh presidency, when American citizens who happened to be Jews had every reason to expect the worst.