Petr Šámal strana 2 z 2

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.… Jiří Markovič (*1942) Jeden z bývalých nejlepších vyšetřovatelů pražské policie. Od roku 1986 byl šéfem oddělení vyšetřování vražd, tzv. mordparty. Dnes žije střídavě v Praze a na Šumavě.

Autor žijící několik let na Sicílii přibližuje čtenářům to nejlepší, čím si tento středomořský ostrov získal jeho srdce. Vypráví o neskutečně milých obyvatelích, sicilských zvycích, zážitcích na pravé sicilské svatbě, moři, ale ten největší důraz je kladen na jídlo. V pěti samostatných oddílech, rozdělených dle druhu pokrmů, popisuje recepty na typická sicilská jídla, která jsou nejen zdravá, jejich příprava zabere leckdy doslova pár minut, ale především suroviny na ně jsou běžně dostupné i v České republice.

Krkonoše. Tichý kraj pod nízko zavěšenými bílými mraky, odkud jsme kdysi posílali pohlednice ze školních výletů a kam možná dosud jezdíme na romantické dovolené. Hory zdánlivě mírné a poklidné. Turistům zaslíbené území, hustě protkané sítí horských bud a pavučinou dobře značených cest. Ale jsou to také hory, které – zachce-li se jim - dokáží na dlani i té nejsilnější ruky v jediném okamžiku vymazat čáru života. Toto je kniha skutečných příběhů, jejichž ozvěna v Krkonoších dosud neutichla. Protože paměť hor nejlépe nalezneme v osudech lidí, kteří se rozhodli patřit jim v dobrém i zlém.

Kniha mapuje pokus o ovládnutí, radikální proměnu a mocenské využití veřejných knihoven, k němuž došlo v Československu v období stalinismu. Úvodní výklad zachycuje hlavní formu následné cenzury v komunistickém Československu: popisuje cenzuru lidových knihoven, zabývá se tím, jaké typy literatury byly z knihoven vyřazovány, a hledá příčiny tohoto zákazu. Další část pak sleduje pokusy knihovníků ovlivňovat či řídit soudobé čtenářství a tak vychovávat nového čtenáře. Titulní parafráze Stalinova výroku o spisovatelích, inženýrech lidských duší, chce na bázi dobové metafory kulturní práce jako industriální výroby pojmenovat smysl cenzurních aktivit a celé reformy knihoven a knihovnictví.

Jak se žije v nejtěžší a nejstřeženější věznici v republice, ze které dosud nikdo neutekl? Jak se může žít odsouzenci na doživotí? Pár metrů čtverečních cely, malinký dvorek, dostupný na pouhou hodinku denně. Patrně až do konce života. Co je potom horší? Trest smrti nebo doživotí? Kniha Petra Šámala je knihou příběhů a zločinů, které se skutečně staly. Následovalo usvědčení a vynesení rozsudku. Tady jsou zpovědi odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice Valdice. Na deset a více let – nebo i na doživotí. TAKOVÝ ŽIVOT SI NEVYBRALI. JE DANÍ ZA TO, CO PROVEDLI. Jsou zde i slova těch, jejichž prací je odsouzené hlídat. Denně se o ně starat, přijímat a vyřizovat jejich stížnosti a přání a zároveň před nimi chránit ostatní společnost. Ne¬zřídka ovšem chránit i odsouzené před sebou samotnými. Svět za mřížemi v mnohém připomíná džungli i s jejími nemilosrdnými zákony. Jen opravdu silný v něm obstojí. Svět, kde i sebevražda může být cíl. VÍTEJTE VE VALDICÍCH… Ale stále platí, že utýct se dá z každýho vězení… Utekl jsem z Budějovic. Utíkal jsem z Valdic a z Mírova, o kterém všichni tvrdili, že se z něho utýct nedá, jsem nakonec utekl taky! Člověk nemůže něčeho docílit, když aspoň přiměřeně neriskuje. TO NEJDE!!! A utíkat se dá odevšad… — Jiří Kajínek Tady jsem na Déčku, ale v kleci, protože já měl problém, a tak jsme se pobili… Dali mě za trest do klece… Ale teď jsem si na tu klec zvykl a zpátky už ani nejdu.A musím jim tedy poděkovat, že nesmím tady mezi lidi… — František Mendel Ohledně toho, co jsem provedl, jsem se odvolal jenom jednou, a to k Vrchnímu soudu. K Nejvyššímu, ani k Ústavnímu už ne. Za mý tři vraždy to je zhola zbytečný. Tak jistě, sere mě to, co jsem vyfasoval, ale co nadělám. Zabíjel jsem, tak si zasloužím trest. – Michal Polanský

Kniha mapuje pokus o ovládnutí, radikální proměnu a mocenské využití veřejných knihoven, k němuž došlo v Československu v období stalinismu. Úvodní výklad zachycuje hlavní formu následné cenzury v komunistickém Československu: popisuje cenzuru lidových knihoven, zabývá se tím, jaké typy literatury byly z knihoven vyřazovány, a hledá příčiny tohoto zákazu. Další část pak sleduje pokusy knihovníků ovlivňovat či řídit soudobé čtenářství a tak vychovávat nového čtenáře. Titulní parafráze Stalinova výroku o spisovatelích, inženýrech lidských duší, chce na bázi dobové metafory kulturní práce jako industriální výroby pojmenovat smysl cenzurních aktivit a celé reformy knihoven a knihovnictví.