Petr Šámal

Zlo v čiré podobě. Tak ho představují příběhy nejzrůdnějších vrahů a nejbestiálnějších vražd v historii českých zemí, které Petr Šámal shromáždil do druhého svazku svého bestselleru. Od středověku, kdy Roháčova banda vraždila mimo jiné těhotné ženy, aby si rituálním obřadem zajistila nepolapitelnost, a „česká čachtická paní“ Kateřina z Komárova stahovala zaživa své poddané z kůže, přes prvorepublikové vrahy – citově plochého a cynického vrahouna Antonína Weise nebo Svatoslava Štěpánka, který vraždil kvůli fascinaci uřezanými prsy – a vrahy poválečné, z nichž jméno sedminásobného vraha Mrázka přetrvává v paměti lidí podnes, až po Olgu Hepnarovou, která nákladním vozem způsobila masakr na stanici pražské tramvaje, a pedofila Milana Stránského. Ty všechny nakonec spravedlnost dostihla a zemřeli rukou katovou. Ale zlo v čiré podobě se odčinit nedá nikdy a ničím… *********** Traduje se, že poslední chvíle před popravou Olga Hepnarová prožívala velmi intenzívně… K exekuci byla předvedena 12. března časně ráno. Z cely smrti se na Pankráci schází po schodech do sklepení, kde jsou přítomni předseda senátu, prokurátor, náčelník útvaru a lékař. Odsouzené je znovu sdělen ortel a jeho zdůvodnění a poté se otevřou dveře popraviště, což je malá místnost s oprátkou nad propadlištěm. A tehdy, jako by jí to teprve došlo, se Olga Hepnarová, prý ochromena hrůzou, sesypala k zemi, hystericky křičela, kopala a začala se s katovými pomocníky prát a do popravčí komory ji tak doslova museli dovléci. Zklidnila se až po nasazení oprátky. Po signálu zatáhne kat za páku, která ovládá propadlo. Kovový poklop pod odsouzenou se otevře a její tělo padá asi o půl metru níž, ale vzhledem ke krátkému propadu jí není stržen vaz a tělo, jak se popravovaná dusí, se škube několik minut, než nastane smrt. V 6:25 je trest smrti vykonán a v 6:40 je přítomným lékařem konstatována smrt.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tenkrát stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.…

Krkonoše. Tichý kraj pod nízko zavěšenými bílými mraky, odkud jsme kdysi posílali pohlednice ze školních výletů a kam možná dosud jezdíme na romantické dovolené. Hory zdánlivě mírné a poklidné. Turistům zaslíbené území, hustě protkané sítí horských bud a pavučinou dobře značených cest. Ale jsou to také hory, které – zachce-li se jim - dokáží na dlani i té nejsilnější ruky v jediném okamžiku vymazat čáru života. Toto je kniha skutečných příběhů, jejichž ozvěna v Krkonoších dosud neutichla. Protože paměť hor nejlépe nalezneme v osudech lidí, kteří se rozhodli patřit jim v dobrém i zlém.

Některé peníze zpronevěřily. Některé kradly. Některé se podílely na loupežném přepadení. Některé vraždily. A některé zabily své děti... Ženy, které spáchaly zločiny. A teď za ně pykají v ženské věznici s ostrahou ve Světlé nad Sázavou. Za nimi se vydává spisovatel Petr Šámal, aby čtenáři otevřel okno do ženské duše, někdy ztýrané, jindy nic nechápající. A tyhle ženy, které mají potřebu, aby jim někdo naslouchal, překvapivě upřímně osvětlují okolnosti, které je před mezníkem jejich života obklopily natolik děsivě, že nenašly jiné východisko než spáchat trestný čin.  

Některé peníze zpronevěřily. Některé kradly. Některé se podílely na loupežném přepadení. Některé vraždily. A některé zabily své děti... Ženy, které spáchaly zločiny. A teď za ně pykají v ženské věznici s ostrahou ve Světlé nad Sázavou. Za nimi se vydává spisovatel Petr Šámal, aby čtenáři otevřel okno do ženské duše, někdy ztýrané, jindy nic nechápající. a tyhle ženy, které mají potřebu, aby jim někdo naslouchal, překvapivě upřímně osvětlují okolnosti, které je před mezníkem jejich života obklopily natolik děsivě, že nenašly jiné východisko než spáchat trestný čin.

Sedmnáct příběhů, ve kterých pachatele došli až k oprátce. Je mezi nimi příběh zdravotní sestry vraždící na kojeneckém oddělení. 18letého mladíka, který podle pokynů otce vyvraždil rodinu své tety. Vojenského zběha-kanibala. Pedofilního promítače pražského kina Metro. Můžete se z policejního vyšetřování dozvědět, jak byly doopravdy zavražděny stopařky, na motivy jejichž kauzy byl natočen film Smrt stopařek, nebo odkud se vzala hlava bez těla ve vlaku na trati Trnava-Bratislava. Na konci všech těchto hrůzných, mrazivých příběhů čekala spravedlnost. Poprava a smrt.

Publikace představuje fenomén výtvarné kultury obytné architektury 19. a raného 20. století v Čechách. Ta zahrnuje malířskou, sochařskou a sochařsko-štukatérskou výzdobu exteriérů i interiérů nájemních domů, ale také podnikatelských paláců a vil. K malířské a plastické výzdobě staveb se zachovaly četné návrhy, prováděcí kartony a modely (Viktor Barvitius, Mikoláš Aleš, Celda Klouček aj.), ukazující na rozmanitost a důležitost světa architektonické vzdoby od období historismů až po secesi a modernu.

Jak se žije v nejtěžší a nejstřeženější věznici v republice, ze které dosud nikdo neutekl? Jak se může žít odsouzenci na doživotí? Pár metrů čtverečních cely, malinký dvorek, dostupný na pouhou hodinku denně. Patrně až do konce života. Co je potom horší? Trest smrti nebo doživotí? Kniha Petra Šámala je knihou příběhů a zločinů, které se skutečně staly. Následovalo usvědčení a vynesení rozsudku. Tady jsou zpovědi odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice Valdice. Na deset a více let – nebo i na doživotí. TAKOVÝ ŽIVOT SI NEVYBRALI. JE DANÍ ZA TO, CO PROVEDLI. Jsou zde i slova těch, jejichž prací je odsouzené hlídat. Denně se o ně starat, přijímat a vyřizovat jejich stížnosti a přání a zároveň před nimi chránit ostatní společnost. Ne¬zřídka ovšem chránit i odsouzené před sebou samotnými. Svět za mřížemi v mnohém připomíná džungli i s jejími nemilosrdnými zákony. Jen opravdu silný v něm obstojí. Svět, kde i sebevražda může být cíl. VÍTEJTE VE VALDICÍCH… Ale stále platí, že utýct se dá z každýho vězení… Utekl jsem z Budějovic. Utíkal jsem z Valdic a z Mírova, o kterém všichni tvrdili, že se z něho utýct nedá, jsem nakonec utekl taky! Člověk nemůže něčeho docílit, když aspoň přiměřeně neriskuje. TO NEJDE!!! A utíkat se dá odevšad… — Jiří Kajínek Tady jsem na Déčku, ale v kleci, protože já měl problém, a tak jsme se pobili… Dali mě za trest do klece… Ale teď jsem si na tu klec zvykl a zpátky už ani nejdu.A musím jim tedy poděkovat, že nesmím tady mezi lidi… — František Mendel Ohledně toho, co jsem provedl, jsem se odvolal jenom jednou, a to k Vrchnímu soudu. K Nejvyššímu, ani k Ústavnímu už ne. Za mý tři vraždy to je zhola zbytečný. Tak jistě, sere mě to, co jsem vyfasoval, ale co nadělám. Zabíjel jsem, tak si zasloužím trest. – Michal Polanský

Příběh lásky dvou lidí začíná v Praze, pokračuje na Slovensku v Tatrách a graduje nezapomenutelným týdnem v dalekém New Yorku ve Spojených státech. Poměrně krátký vztah plný zvratů a emocí je vyprávěn mladou dívkou, která se zamiluje do charismatického, dobře situovaného muže, jenž ji přitahuje nejenom „hrami“, které spolu od počátku hrají, ale také bohémským stylem života a lehkostí, s jakou si dokáže užít každého dne. Ale je to opravdu jeho skutečná tvář? Nebo si nese ještě cosi uvnitř, něco, co by mělo zůstat navždy skryto, dokonce i člověku nejbližšímu? Čtvrtá kniha autora Petra Šámala – tentokrát o lásce a jejích proměnách a o tom, kam až se dá ve vztahu zajít. Kniha, která není ani zcela dramatická, ani úplně romantická, ba ani výhradně erotická. Kniha, ve které je určitou měrou zastoupeno vše. Ve výsledku proto dokáže zapůsobit svým přitažlivým a poutavým dějem.

Publikace představuje v 21 oddílech soustředěných vždy k jednomu roku z období 1918-1938 Československou republiku jako mnohonárodnostní stát, v němž literatura vznikala a byla čtena nejen v češtině, ale také ve slovenštině, němčině, ruštině, ukrajinštině, maďarštině či polštině, kde se na literárním dění podíleli nejen spisovatelé, ale také překladatelé, nakladatelé či čtenáři, kde společensky nerezonovaly pouze umělecké výboje či politické provokace avantgardistů, ale také mezinárodní bestsellery a rovněž produkty lokální populární kultury. Literární kronika první republiky je obrazově-výkladová kniha určená širší veřejnosti. Obrazová složka v ní má stejnou důležitost jako výkladová. Sestává z více než tisíce pečlivě vybraných knižních obálek, fotografií, reklamních materiálů, karikatur, ukázek rukopisů a dalších vizuálních dokumentů.

Autor žijící několik let na Sicílii přibližuje čtenářům to nejlepší, čím si tento středomořský ostrov získal jeho srdce. Vypráví o neskutečně milých obyvatelích, sicilských zvycích, zážitcích na pravé sicilské svatbě, moři, ale ten největší důraz je kladen na jídlo. V pěti samostatných oddílech, rozdělených dle druhu pokrmů, popisuje recepty na typická sicilská jídla, která jsou nejen zdravá, jejich příprava zabere leckdy doslova pár minut, ale především suroviny na ně jsou běžně dostupné i v České republice.

Knihu otevírá nejznámější a médii nejsledovanější kauza – příběh tzv. spartakiádního vraha Straky. Co asi prožívá oběť, trýzněná a vražděná mladistvým deviantem? Co přiměje člověka k tomu, aby vraždil? Jak se chová před tím, při tom, po tom? A na co myslí vyšetřovatel, když přijde na místo činu a pohlédne smrti do tváře? Kriminalista Jiří Markovič vzpomíná v rozhovoru s autorem knihy nejen na tento případ, ale i na mnohé další, jejichž detaily jsou zde publikovány vůbec poprvé. Zvláštní postavení má tragická událost, která se odehrála před sedmatřiceti lety. Tehdy byla cestou domů zavražděna mladá dívka. Bylo jí pouhých sedmnáct. Tehdy stáli vrah a jeho vyšetřovatel proti sobě. Dnes si dokázali podat ruce, usednout k jednomu stolu a vrátit se ve vzpomínkách k oné hrůzné noci. Někdejší vrah a dnešní úspěšný malíř daroval „svému“ vyšetřovateli obraz, jehož motiv je použit na přebalu této knihy. Duše namalovala svůj portrét.

Tato kniha poprvé v české odborné literatuře soustavně pojednává sochařskou i malířskou výzdobu reprezentačních staveb Prahy. Ukazuje, že socha i malba byla tradičně uznávaným partnerem architektury a že bohatství výzdoby staveb rostlo s rozvojem stylů vrcholného a pozdního historismu i se secesí. Bez figurální výzdoby se neobešla ani pozdější reprezentační architektura: Znázorňovala publiku společenské postavení a ideje jejích budovatelů i jmenovité poslání staveb. Kniha se zaměřuje na stavby veřejné v širokém slova smyslu. O koncipování reprezentační architektury rozhodovali její objednavatelé a příslušné výsledky byly ovlivněny mimo jiné vzájemným soubojem architektů i dekoratérů, veřejnou diskusí a regulací výstavby ze strany magistrátu města. K bohatství umělecky dekorovaných staveb přispěly existence historicky samostatných měst Prahy i mohutný rozvoj jejích předměstí. První, nejobsáhlejší část knihy je uspořádána podle poslání staveb a sleduje, jak jejich sochařská i malířská výzdoba napomáhá sdělovat jejich poselství. Druhá část se soustředí na pražská sídla finančních ústavů, které obohatily ikonografii figurální výzdoby o některé motivy, své budovy pojímaly zvláště reprezentačně a svým působením stály za celkovým rozvojem tehdejší pražské architektury. Třetí část knihy shrnuje poznatky o strategii a programech figurální výzdoby reprezentační architektury. Týká se zejména hlavních prvků figurální výzdoby - typických míst jejího uplatnění i bohatství zobrazovaných motivů. Závěrečná část pojednává umělecké dekorace z hlediska jejich autorů. Nabízí přehled vůdčích sochařů i malířů a zdůrazňuje podíl architektů na konceptu figurální výzdoby. K autorům této knihy: Roman Prahl (*1949) je profesorem v Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá se hlavně výtvarným uměním od konce 18. do počátku 20. století. Publikoval časopisecky i knižně množství prací z tohoto období a byl rovněž autorem mnoha souvisejících výstav. Patří po řadu let k pořadatelům mezioborových sympozií k české kultuře 19. století v Čechách a editorům jejich sborníků. Koncipoval několik významných kolektivních monografií, na nichž se jako autor podstatně podílel. Patří k nim zejména "Mnichov-Praha. Výtvarné umění mezi tradicí a modernou" (2012), "Grafika v Praze 1800-1830 a Josef Bergler" (2007), "Umění náhrobku v českých zemích 1780-1830" (2004), "Prag 1780-1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern" (2000) a "Volné směry. Časopis pražské secese a moderny" (1993). Petr Šámal (*1977) působí v pražské Národní galerii a v Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky. Zabývá se výtvarným uměním i architekturou 19. století a počátku 20. století. V posledních letech se soustřeďuje k vizuální kultuře Prahy. Na toto téma publikoval řadu článků a studií. Je editorem a spoluautorem vícedílné knižní edice o domech jednotlivých částí Prahy a o jejich výzdobě. Ta začala vycházet v roce 2006 a je české kulturní veřejnosti již dobře známa.