Milan Šedivý

Milan Šedivý (1977) vydal už pět básnických sbírek a jeho nová knížka Pod Hádovou hadovkou zřetelně potvrzuje, že jde o autora inspirovaného, ale i poučeného. Šedivého básně vytvářejí až přeludnou realitu, která však vyrůstá ze střípků obyčejnosti a detailů zcela současné všednodennosti. Ovšem právě básnický prožitek – lyrický, někdy s ironickým prokmitnutím – dodává této velmi osobité poetice její sugestivnost a originalitu. Tvorba Milana Šedivého vyrůstá organicky z jeho nesporného talentu, nenajdeme v ní žádné laciné schválnosti nebo efekty, jimiž by na sebe chtěla křiklavě upozornit. Působí velice naléhavě nenásilnou dynamikou své zcela svébytné obraznosti a nezvyklostí básnického pojetí.

Korespondence Jaroslava Vrchlického s Justýnou Vondroušovou z let 1904-1908 sestává z dvou titulů ve společném boxu a v obou knihách je dobře rozkryto inspirační zázemí Vrchlického vrcholné tvůrčí etapy. Oba protagonisté si pro korespondenci vybrali jména z artušovské legendy on je kouzelníkem Merlinem, ona je čarodějkou Vivianou. Milostný zážeh a cit zároveň obdařil korespondenci takovým množstvím neznámých básní, že se editor rozhodl vedle korespondence sestavit z nich novou sbírku s názvem Písně Viviany. Korespondence pak nastiňuje nejen představu o organizaci vzájemných schůzek (s občas pikantními detaily), ale obsahuje také pozoruhodný reflexivní deník.. Jinde čtenář nahlíží básníkovi pod ruku při tvorbě jeho jediného románu Loutky nebo při vzniku her a může sledovat jejich další postup na scénu konkrétně Godivu, kterou bylo otevřeno Vinohradské divadlo, nebo debakl Trilogie o Simsonovi.