Rudolf Slawitschek

Stranou velkých dopravních cest míjely světové události uplynulých staletí tento kout téměř beze stop. Pod záštitou červené růže v bílém poli, kterou má náš zeměpán ve znaku se daří obchodu i řemeslům ve skromné míře a způsobem, který se nijak neliší od života našich otců a praotců. Jistě jste navštívili Rothenburg ob der Tauber v Bavorsku, město, které se našemu velmi podobá. Tu i tam jsou stará stavení pečlivě udržovaná, jen s tím rozdílem, že u nás je to z lásky k domovu, ne jako lákadlo pro cizince. Městem protéká řeka Rosava, plná oklik a zákrutů, a obepíná jako přirozený příkop divukrásný rosenburský hrad, který byl stavěn po sedm staletí. Po jeho zdivu se vine divoká růže, zakrývající téměř všechna okna a sahající až ke střeše nejvyšší věže. Je to zvláštní druh popínavé růže se skvostnými rudými květy. Když v létě vše kvete, vypadá to skutečně jako v pohádce. Náš starý archivář mimochodem neústupně tvrdí, že pověst o Šípkové Růžence se skutečně odehrála, a to před mnoha staletími, právě na hradě u nás v Rosenburgu.