Lenka Sobotová

Píše se rok 1914 a mladí muži odcházejí do války. Británii musejí udržet v chodu ženy. Peggy pracuje jako knihařka v nakladatelství Clarendon v Oxfordu, žije na obytném člunu se svou sestrou-dvojčetem Maud a touží po vzdělání. Potajmu čte knihy, které váže, a zmetky si odnáší domů, čímž rozšiřuje sbírku, kterou započala už jejich matka, také knihvazačka. Peggy touží po studiu na Oxfordské univerzitě, ale celý život musí poslouchat, že ona má knihy vázat, a ne číst. Navíc se musí postarat o Maud, která je výjimečná, jiná, a také zranitelná. Dopisy od přátel na frontě a setkání s belgickými válečnými uprchlíky a raněnými Peggy jednak seznámí s realitou brutální války, jednak otevřou možnost změny v životě, který se zdál být předem nalinkovaný. Jenže láska je velký závazek. Knihařka z Oxfordu vtáhne čtenáře nejen do atmosféry válečné Anglie, ale také do doby, kdy ženy musely bojovat o každý krůček k rovnoprávnosti. Je to román o vědění, o tom, kdo jej utváří, kdo k němu má přístup, a o tom, o co společnost přichází, když je někomu upíráno.

Sába byl osmiletý kluk, když se starším bratrem a otcem z rodného Tbilisi uprchl před občanskou válkou do dalekého Londýna. Za sebou museli nechat matku, s níž se už nikdy neshledali. Otec Irakli sužovaný vinou a vzpomínkami na ztracenou manželku bojuje sám se sebou, než se po téměř dvaceti letech odhodlá vrátit domů. A když se pak po zvláštním vzkazu přestane synům ozývat, vyrazí za ním do Gruzie starší z nich, Sandro. Netrvá dlouho, a ztratí se tam i on. Sába ví, co musí udělat, i když to znamená čelit démonům z minulosti, které se tak dlouho snažil umlčet. Přijíždí do města, kde se po ulicích prohánějí zvířata, jež unikla ze zatopené zoo; do města, které voní jeho dětstvím; do města, v němž přetrvává postsovětský systém kontroly a korupce, ale kde s pomocí taxikáře Nodara zachytí stopu svého otce. Ta jej jako drobečky v pohádkách zavede až do hlubokých lesů, kde číhá zlo horší než pohádková čarodějnice. A pak ještě dál… Leo Vardiashvili napsal nesmírně čtivý román, v němž se skutečné dějiny setkávají s mýtem a osud jedné rodiny zrcadlí osudy zástupů, jimž do života nezvratně zasáhla válka; neuhýbá před žádnou lidskou slabostí, ale zároveň se v něm i v nejtemnějších chvílích mihotá naděje a víra ve smysl sounáležitosti, odvahy a obětavosti. „Tbilisi je zamořené vzpomínkami, které na mě číhají jako nášlapné miny. Uplynulo tolik času, aby mi tu všechno připadalo dost cizí. Hlasy, které jsem dávno a za značnou cenu umlčel, se teď bez mého svolení vrátily. Pak je tu ta biblická potopa, zoo na útěku, chaos ve městě, zabavené pasy a pohřešovaní otcové a bratři. Situace si žádá někoho, kdo má plán. A já si nepřivezl ani pastu na zuby.“ Tenhle román mě dostal do kolen. Během četby jsem střídavě lapal po dechu, smál se a plakal. Příběh o dobrodružné cestě mladého gruzínského uprchlíka, který se po letech vrací do vlasti, aby zachránil svou rodinu, je prosycen ironií a přitom překypuje lidskostí – a i když mi potlučené srdce usedalo, toužilo číst dál a dál. – Khaled Hosseini Tenhle román proniká přímo do nitra minulosti... Je to něžná, syrová a vtipná kniha o ztrátě domova a výsostné roli vyprávění, která se zatraceně dobře čte. – Colum McCann

Londýnská bankéřka Cleo Arendseová vůbec není typ ženy, na které je právník Luca Fioravanti zvyklý – jednak proto, že do Toskánska přijela jen dohlédnout na vinařství jeho otce, které se potápí, a pak taky proto, že je zcela imunní vůči jeho osobnímu kouzlu. Jenže Luca nikdy neuhýbá před žádnou výzvou, a když tomu okolnosti přejí, sehraje pro Cleo roli rytíře v blyštivé zbroji a překvapivým výsledkem této šarády je… falešné manželství. Situace se však následně poněkud zkomplikuje, když protagonisté fingovaného svazku zjistí, že se vzdor jejich zatvrzelosti o slovo hlásí skutečné city a nabývají podobu prudké vášně…

Lenka Sobotová v souboru povídek Suchý konce s pozoruhodným smyslem pro žánr a propracovaným stylem s jasnou autorskou perspektivou navazuje na svůj knižní debut. I protagonisté těchto povídek jsou vystavováni nečekaným zkouškám, které je nutí uvědomit si potřebu životního cíle. Jejich představy, sny, ideály a zkušenosti se srážejí s drsnou realitou; díky autorčinu smyslu pro ironii a absurditu však z běžných a banálních příhod a setkání vznikají pozoruhodně silná mikrodramata.

Hrdinové a hrdinky povídek Lenky Sobotové si nikdy nemohou být jisti, jestli patří k vítězům nebo poraženým. Jsou až nemístně lidští a život je, zdá se, vždycky dostihne. Nenápadný autorský humor, místy sarkastický, tu osobitě kontrastuje s hlubokým pochopením pro lidská trápení. Autorka si nepotrpí na předstírání, píše napřímo, a jakkoli jsou její příběhy promyšlené a významově mnohoznačné, není chladná literární konstruktérka, ale především vnímavá pozorovatelka vybavená přesným okem a srdcem. Vyjadřuje se jasně a nesmlouvavě, její styl je zkoncentrovaný a jazyk ovládá lehce a s bravurou. Nabízí originální průhledy do osudů lidí; vezme vás na návštěvu do domácností manželů i singles, do ateliérů i špitálů, do činžáků i chalup, do příběhů, při jejichž čtení se budete chvíli pobaveně usmívat, chvíli trnout.