Barbora Spalová

Sociálněantropologická studie nás přivádí do několika velice různorodých terénů v rámci české katolické církve: do jedné východočeské vesnické farnosti, do jiné ve větším městě, do farností spravovaných komunitou Chemin neuf či salesiány Dona Bosca, do farnosti, kde působili dva spolukněží, dále do společenství, které vzniklo v rámci tajné církve a do okruhu věřících kolem Kněžského bratrstva sv. Pia X. Výzkumníci zde zkoumali, jak se v těchto společenstvích vzájemně definují laici a klerici a jak se konceptualizují, ale i prakticky uskutečňují jejich vztahy. Jaké služby může kdo zastávat, jaké zodpovědnosti nést, jak se slaví liturgie, jak se rozhoduje a plánuje? Jak se žije církev a o jakou církev věřící usilují, o jaké sní? Kde a proč jsou vztahy laiků a kleriků bolavé, v čem se míjejí, jaké komunikační platformy tu chybí? Terénní výzkum je doplněn o rozhovory s laiky i kleriky, kteří reflektují vývoj laicko-klerických vztahů z pozice spirituálů, kněží, pastoralistů či rektorů kněžských seminářů na jedné straně, a lidí angažovaných v podporování zodpovědnosti a vzdělávání laiků na straně druhé.

Obnovení demokracie a občanské společnosti v České republice po roce 1990 přineslo i nové výzvy pro utváření veřejného prostoru v obcích. Předložená studie zkoumá utváření veřejného prostoru v Liberci-Ruprechticích skrze dvouletý interdisciplinární výzkum sociologů, filosofů a architektů. Výzkum vedla Katedra filosofie z Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické na Technické univerzitě v Liberci a byl prováděn ve spolupráci s Institutem sociologických studií Univerzity Karlovy. Výzkum se soustředil na sběr mentálních map a provedl jejich komplexní vyhodnocení odborníky z různých oblastí. Studie zkoumala prozatím opomíjenou oblast mentálních map dětí a jejich vnímání veřejného prostoru. Z průniku oral history přístupu a techniky mentálního mapování vznikla při výzkumu nová kategorie tzv. „vzpomínkových map“. Studie dále analyzovala funkci a dynamiku alternativních veřejných prostorů, které v této části Liberce neformálně vznikají. Autoři navrhli novou metodiku výuky na základní škole, která pomáhá dětem najít kladný vztah k veřejnému prostoru a k jeho hodnotám. Závěrečnou kapitolu tvoří architektonické návrhy studentů Fakulty umění a architektury Technické univerzity v Liberci, které utvářejí veřejný prostor jak podle výzkumu v terénu, tak i podle teoretického zhodnocení výsledků výzkumu.

Jak české a slovenské církve přemýšlejí o budoucnosti? Jak hospodaří, investují a spravují půdu? Jak vidí svou roli ve společnosti? Odpovědi na tyto otázky nabízí kolektivní monografie antropologů, sociologů i ekonomů o proměnách církví v Česku a na Slovensku v kontextu restitucí. Osm kapitol zachycuje dění ve třech denominacích - v římskokatolické církvi, v Českobratrské církvi evangelické / Evanjelické cirkvi augsburského vyznania a v Bratrské jednotě baptistů. Těžištěm knihy jsou antropologické kapitoly zachycující změny církevního života uvnitř i navenek. Výzkum postavení církví v dnešní české a slovenské společnosti zavedl autorský kolektiv do škol a lesů, na tiskové konference i do téměř zbořených kostelů; za lidmi od Jasova přes Gemer, Zamaguří, Oravu a Vysočinu až po Prahu a Plzeňsko. Pro lepší porozumění tématu jsou v knize zařazeny kapitoly, které shrnují proměny právních norem týkajících se církví a náboženských společností a jejich financování v Československu, Česku a na Slovensku, a kapitoly popisující vývoj mediálních debat o církvích, restitucích a odluce církví od státu.Publikace představuje církve v jejich málokdy zobrazované pluralitě a v rozmanitosti otázek, které si kladou při hledání smysluplných cest vpřed, a ukazuje přehodnocování jejich poslání či učení se novým věcem, jako je udržitelné zemědělství nebo investování do finančních nástrojů.

Tento výkladový slovník z pera předních světových medievistů je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostatným esejem.