Zuzana Šťastná

Guillaume, Catherine a jejich malá dcerka Élisabeth roku 1886 opustí rodnou Francii, nasednou na parník a vydají se do vysněného New Yorku. Jejich sen o svobodě se však brzy promění v noční můru – a malá Élisabeth nakonec zůstane opuštěná uprostřed amerického velkoměsta. Náhoda ji svede dohromady s bohatými manželi Woolworthovými, kteří se osamělé dívenky ujmou. Élisabeth, od nynějška Lisbeth Woolworthová, vyrůstá hýčkaná jako princezna. V den svých šestnáctých narozenin se ale dozvídá pravdu o svém původu a začne umanutě pátrat nejen po tom, co přesně se stalo, ale i po své rodině na starém kontinentě. Nečekají ji však pouze radostná shledání… Romantická sága o dospívání, zrání, hledání identity v prudce se měnícím světě mezi Amerikou a Evropou a o tom, co vlastně znamená slovo rodina.

Devatenáctiletý Hai stojí v dešti na mostě a přemýšlí, jestli má jeho život ještě smysl. V poslední chvíli k němu promluví Grazina, starší žena, která ztrácí paměť, ale dokáže ho přesvědčit, aby zůstal. Z náhodného setkání se zrodí křehké přátelství, které jim změní život. Hai se stává svědkem jejího postupného rozpadu a zároveň hledá cestu ke smíření se svou minulostí i rodinou. Ocean Vuong vypráví o vykořenění, paměti i o tom, jak nečekané vztahy mohou nabídnout to nejvzácnější: druhou šanci.

Bennettovo dílo Ženský román (v orig. Old Wives' Tale) patří ke klasickým dílům anglické literatury – např. kritik John Carey jej v knize Pure Pleasure zahrnul do svého výběru padesáti kvalitních a zároveň čtenářsky nejvděčnějších románů 20. století. Nový český překlad Ženský román se v názvu snaží tak jako originál o ironickou dvojznačnost. Bennett si do titulu vypůjčil lehce pejorativní idiomatické spojení (česky nejspíše „babská povídačka“), ale pojal ho v doslovném smyslu a skryl pod něj psychologicky nesmírně propracovaný příběh (tale) o životě dvou povahově odlišných sester a později manželek (wives). Mezi jejich společným dětstvím a stářím sleduje osudy jedné z nich v rodném Staffordshiru a druhé v Prusy obléhané Paříži a všímá si přitom zdánlivě všedních, a přece magických i traumatických okamžiků lidského života, jež jsou nezávislé na „velkých“ dějinách.

Anna Elliotová už má dívčí mládí dávno za sebou, Jako devatenáctiletá poslechla přítelkyni a zrušila zasnoubení s bezvýznamným námořníkem Frederickem Wentworthem, Když se ale po osmi letech znovu setkají, je všechno jinak, Její rodina opouští rodinné sídlo a stěhuje se do Bathu, zatímco se kapitán Wentworth jako bohatý muž se zvučným jménem vrací z cest, Probudí se staré city, když se mladí lidé opět shledají? Nebo je osm let odloučení pro lásku už moc dlouhá doba?

Kniha českému čtenáři poprvé podrobně představuje osobnost a autorský styl Johna Donna, vedle Shakespeara nejvýznamnějšího anglického lyrika přelomu 16. a 17. století, jehož dílo bylo navíc ve 20. století pozoruhodně vlivné i mimo kontext jeho domovské anglické literatury. Mapuje příčiny Donnovy přitažlivosti pro moderní básníky a kritiky včetně těch českých a zkoumá typické způsoby jeho metaforického myšlení a schopnost jeho poezie kombinovat dramatickou bezprostřednost a citovost s důmyslnou intelektuální hrou. Podrobné srovnávací analýzy českých překladů Donnovy světské a duchovní lyriky se zamýšlejí nad základními problémy převodu Donnova stylu do češtiny, charakterizují rozdílné přístupy šesti českých překladatelů k Donnovým textům a zejména přinášejí zhodnocení překladatelské koncepce dvou nejvýznamnějších z nich, Hany Žantovské a Zdeňka Hrona.