Miroslav Stoniš

Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená "ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže", stavu, kdy v člověku přesto občas "skučí a sténá vichr tesknice". Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé. Pozadí jejich křehké romance tvoří impresionisticky načrtnutá líbezná jesenická krajina, ať prozářená sluncem či zkrápěná deštěm, působivá svou rozechvělou atmosférou a lyrickými obrazy. Láska, která nakonec nebyla na celý život, ve vypravěči přetrvává jako krásná bolest, přestože po rozchodu naváže další vztahy včetně manželství. Z kouzla své ztracené milé, s níž rozpráví ve snových, imaginativních pasážích a která se v jeho vzpomínkách stává jakýmsi prototypem čistoty, něhy a poezie, se nevymaní ani ve stáří. Vypravěčovo líčení je však zároveň konfrontováno s jeho deníky a dopisy, nalezenými po čtyřiapadesáti letech, které jeho paměť zpochybňují a nabízejí dvě odlišné "minulosti". Nostalgické vzpomínky na mládí a melancholie nad jeho uplynutím ho zavedou do míst, kde kdysi jako gymnazista prožil šťastné chvíle se svou prázdninovou láskou. Až tady si uvědomí, že jeho milá je nenávratným přeludem a že čas nelze vrátit. Miroslav Stoniš se narodil v Ostravě-Vítkovicích v roce 1938 v dělnické rodině. Vystudoval dramaturgii na FAMU, avšak filmu se nikdy nevěnoval a po studiích se vrátil do Ostravy, kde žije dodnes. Pracoval mj. jako redaktor ostravského literárního časopisu Červený květ (1964-1970), za normalizace pak jako dělník v Prodejnách nábytkařského průmyslu a ve skladu podniku Nábytek v Ostravě-Třebovicích (1971-1989). Vydal jedenáct knih, tu první, Povídky pod polštář, v roce 1963, tu předposlední, Paterek a pastýřka laní, roce 2003.Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti je jeho kniha dvanáctá. Miroslav Stoniš napsal též sedm her, jež se uváděly v mnoha divadlech, rovněž je autorem rozhlasových a televizních her a osmidílného seriálu podle románu Oty Filipa.

Autor nabízí čtenářům svůj románový triptych Nad propastmi lásky a zrady, v němž mnohdy s posměchem, ale někdy i s pochopením, strhává ctnostný šat z historických osobností. Všechny tři romány triptychu spojuje především stejný vztah k těmto po staletí vyprávěným mýtům – totiž autorova cílevědomá snaha nazírat na tyto příběhy z dnešního pohledu: jak by se asi odehrály, pokud by jejich aktéři byli našimi současníky. To, že hrdinové jednají podle dnešních zvyklostí, příběhy neuvěřitelně aktualizuje a staví nás před zrcadlo historické pravdy s?nadreálnou perspektivou. Čtivost, akce, ironie a humor – to jsou nejpodstatnější atributy této Stonišovy tvorby rozvíjející jeho zásadní téma – láskou modifikovaný vztah muže a ženy. Devatero modliteb k Pallas Athéně přináší zcela netradičně převyprávěný klasický příběh o Ikarovi a osvětluje okolnosti, proč v paměti lidstva nefiguruje velký vynálezce Daidalos, ale floutek a sukničkář Ikaros a co v příběhu sehrála krásná krétská princezna Ariadna. Krásná nevěrnice Noéma je pohledem na starověké reálie očima dnešního člověka, oceňujícího a radujícího se z?lásky i darů přírody, v kontrastu s biblickým imperativem hříchu a trestu tak, jak je tradován. Snad ani nelze uvést všechna díla, která se problematice trojské války věnovala; povětšinou rozebírala věrohodnost motivů této války či podíl mýtů k historické realitě. Stoniš jako první přináší naprosto nečekaná odhalení o „skutečných motivech a pravé tváři“ antikou oslavovaného hrdiny Odyssea, ale především až neuvěřitelné a objevné skutečnosti o básníkovi, tedy v duchu tohoto vyprávění Zpěvném ptáku Homérovi samotném. To vše s ironií, humorem i lyrickým kouzlem Stonišovi vlastním. Ne s neúctou k literárním zvyklostem a tradicím, nýbrž s jejich zásadní inovací.

Mýtus o Daidalovi a Ikarovi přináší Stonišův román ve zcela netradiční podobě jako fantaskní burlesku nahlížející s ironií a vtipem na historii jako na současnost, včetně pochybností jak tomu skutečně bylo. Na plátno své fantazie promítá Stoniš milostný příběh ze starověké Kréty z doby, kdy zde vládl přitroublý a poživačný Mínós, jenž uplatňoval svou absolutní moc také nad utečencem Daidalem, proslulým vynálezcem a umělcem. Daidalův životní příběh je v románu často nesen vlnou ironie a na nevelké ploše zobrazuje osud génia, jehož vypjatá sebestřednost ho dovede až k tomu, že v zájmu své slávy obětuje životy svých nejbližších ve víře, že ho jeho veliké dílo ospravedlní. Daidalovi ovšem připomene samotná bohyně Pallas Athéna realitu: v paměti národů a slavným zůstane Ikaros, ten floutek, sukničkář a flákač, jenž nic nevytvořil, kdežto na Daidala si budoucí generace sotva vzpomenou.

Netradiční rozmarný románový apokryf plný lásky ale i vtipu o tom, co se stalo mezi Josefem a Marií, než se v betlémském chlévě narodilo pacholátko – jak to možná bylo, anebo nebylo?Josefovi se hlavou honí podezření, zdali je Marie vskutku ještě panna a není-li biblické zvěstování pouhou výmluvou. Především je to však napínavé pojednání o třech falešných králích, putujících za hvězdou betlémskou, jejichž osudy byly dosud zcela neznámé, o podstatném vlivu harémové Krásky na všechno to dění ani nemluvě.

Burleska, inspirovaná posttotalitní realitou, autorovou fantazií, ale i čistým humorem. Tento román rozhodně není určen pro čtenáře, vyznávající realistickou střídmost a stranící zavedeným literárním zvyklostem. Neboť ve Stonišově románu se naopak všechno podává s opulentní rozmařilostí, s komickou nadsázkou a absurditou. Kolem stařičké falešné hraběnky, jež na Královských Vinohradech restituovala tři honosné činžáky a na jihu Čech zámek o jednapadesáti pokojích a jejího manžela, vysokého policejního důstojníka komunistických časů, se odehrává tolik praštěných situací, že je to prostě k nevíře. Všechno samozřejmě směřuje k jedinému – jak co nejrafinovaněji jeden druhého podtrhnout a zmocnit se obrovského hraběnčina majetku. To nejdůležitější ovšem je, aby se čtenáři nenudili a byla sranda!

Kratochvilný a rozmarný příběh jedné podivuhodné noci, kdy kolem vany plné šampaňského a skleníku se satyrem a dvěma bakchantkami se odehraje za zpěvu tří slavíků komedie lásky. Velkopodnikatel Gutmann, jenž je vždy ve stínu bankéře Rothschilda, obsadí tropický skleník a prožije v něm se dvěma mladičkými vesnickými dívkami báječnou milostnou noc. Bankéř Rothschild si však usmyslí provést důležitý vědecký experiment. Připustí, aby do sálu jeho zámku byla přivlečena veliká vana, jež se pak celá naplní šampaňským. Ona vana plná šampaňského se stane urychlovačem všech dějů, a to nejen těch milostných. Bublinky šampaňského, v němž se okoupe dívka, jejíž krása bere dech ... Kdo by si nepřál prožít takovou noc, jako hosté bankéře Rothschilda? Je dlužno též podotknout, že do románového děje se připlete také autor románu Miroslav Stoniš a to je jistě nepatřičné a proti zdravému rozumu. Rozmlouvá nejen s pány Gutmannem a Rothschildem, ale i s jinými postavami, což už je samozřejmě projev naprosté autorské svévole.

Stonišův román nevypráví o nepochopitelném zmaru a projevu boží zlovůle. Právě naopak! Román Krásná nevěrnice Noéma není nic jiného než chvála života a vína, jež uzrává na sodomských vinicích. A ovšem také chvála lásky, jež zraje v lidských srdcích. Nechť čtenář sám posoudí, zda je krásná Noéma stejně opojná jako víno, jež pije nejen se svým manželem Lotem, nýbrž také se svým milencem Sicharem. Oba tito muži, jeden velmi starý a druhý naopak velmi mladý, vnímají její opojnost natolik, že je to přivádí až na sám okraj propasti sebezničení.

Strhující fantastický příběh o možné budoucnosti světa po pádu současné civilizace. Vede k zamyšlení nad současným vývojem, filozofií života i preferovanými hodnotami. Román, který autor napsal podle své úspěšné rozhlasové hry uvedené Českým rozhlasem, se odehrává v šílené době, kdy světu vládnou roboti. Lidé jim slouží jen k obveselení a k zábavě. Roboti trénují v chovných stanicích lidské běžce, kteří podobně jako dnes závodní koně běhají dostihy na které se sází. Chovatel-plecháč tak může přijít k velikým penězům. V této všeobecné lidské mizérii však přece jen čtenář románu narazí na na skupinu lidí, která žije po hlasu lidského srdce tak, jak se na Zemi žilo v čase, kdy po robotech ještě nebylo slechu dechu a kdy lidé dobývali chléb svůj rukama, neboť orali, seli obilí a chovali dobytek. A kdy se milovali a přiváděli na svět děti a dovedli se podivovat kráse přírody a radovat se třeba i z pouhé maličkosti. Není pro lidi poslední záchranou útěk do pralesů? Román je nesen velikým tajemstvím, které povede k naprosto nepředpokládanému obratu.

Historický epos Ílias klasického řeckého básníka Homéra posunul archeolog Schiemann z říše bájí do neméně fantaskní říše snové reality, když v 70. letech XIX. století na pahorku Hissarlik vykopal pozůstatky antické Tróji. Snad ani nelze uvést všechna díla, která se problematice trojské války věnovala; povětšinou rozebírala věrohodnost motivů této války či podíl mýtů k historické realitě. Miroslav Stoniš - obdobně jako již ve svých minulých dílech Krásná nevěrnice Noéma či Devatero modliteb k Pallas Athéně - však převzal po geniálním Saturninovi štafetu iniciativy uvádění historických a literárních příběhů na pravou míru. A snad jako první přináší naprosto nečekaná odhalení o skutečných motivech a pravé tváři antikou oslavovaného hrdiny Odyssea, ale především až neuvěřitelné a objevné skutečnosti o básníkovi, tedy v duchu tohoto vyprávění Zpěvném ptáku Homérovi samotném.

V próze by člověk poezii nehledal. Je stejně nepravděpodobná, jako již poněkud letitý básník, šplhající v Ostravě po okapové rouře do podkrovního pokojíku sexy doktorky. Přesto jsou obě tyto skutečnosti v novém románu Miroslava Stoniše již po přečtení několika stran reálné, akční a životaschopné. Aspoň pro čtenáře, oceňující bohatost imaginace dějových peripetií a jiskru Nezvalovských metafor, tak zpestřujících saturaci našeho všedního života. Vytvářet a formovat poezii v próze je Stonišovou osobitou specializací. Nechal-li ji vykvést na ostravském úhoru, jsou její květy o to více překvapivě barevné. Je to snad rovněž poprvé, co se Stodolní ulice objevuje ne v krimi zprávách, ale v krásné próze. Osobitý a unikátní přístup k románové formě, poprvé použitý v románu Paterek a pastýřka laní a odměněný Cenou Knižního klubu, dotáhl nyní autor k dokonalosti. Literární kritik Milan Blahynka román charakterizuje: "... snad se mi podařilo docenit aspoň z větší části nepochybné přednosti této nejnovější významůplné rozpustilosti. Na prvních desítkách stran se zdálo, že po nostalgicky laděné memoárové Vůni (Vdechoval jsem vůni potoka...) a sarkastickém Šampaňském (Rothschildovo šampaňské) přichází autor s lyrickým vyznáním, ale tato knížka je víc, je v ní i ta nostalgie, i sarkasmus a hlavně vančurovská dobrá míra."

Původní komplet 2LP 1218 0451 "Divadlo E. F. Buriana" vydal Supraphon v roce 1979, v roce nedožitých pětasedmdesátin a zároveň v roce dvacátého výročí úmrtí zakladatele divadla, E.F. Buriana. Titul nyní vychází poprvé digitálně. Z komentáře Zdeňka Hořínka: . Album zachycuje v několika charakteristických ukázkách stav divadla, jeho dramaturgické tendence a inscenační výsledky, jak se v současné době projevují a utvářejí pod uměleckým vedením zasloužilého umělce Josefa Větrovce.