Boris Strugackij

Reprezentativní publikace přibližuje tři prózy obou bratří, napsaných pod pseudonymy. V 70. a 80. letech se k nim Strugačtí obvykle uchylovali v dobách, kdy nemohli publikovat pod svými jmény. Pseudonymu S. Jaroslavcev užívali také u některých titulů určených dětskému čtenáři. Ústřední postavou dvou prvních próz, tedy titulní Ďábel mezi lidmi a románu Hledání úradku, je opravdu ďábel v lidské podobě - v novele je to podivínský novinář a opravář zemědělské techniky Kim Vološin, v románu pak je ďábel reprezentován dvojicí nerozlučných přátel Stanislava Krasnogorova a Viktora Kikonina. Ďábel podle Strugackých není zplozencem pekel, ale výtvorem lidí samotných. Poslední novela Detaily ze života Nikity Voroncova je z poloviny 80. let. Její hlavní hrdina se pohybuje ve čtyřicetileté časové smyčce (1937-1977), která se neustále opakuje a z níž Nikita Voroncov nemůže vybřednout.

Satirický román o souboji mladých inteligentních vědců s tupou byrokratickou mašinérií v 76. patře mrakodrapu, v němž se výtah běžně dostává jen po 13. patro – vznikl v roce 1967. Poprvé vyšel v literárním časopise Smena, ale na knižní vydání si pro svou ostře antitotalitní notu musel dalších dvacet let počkat. V současné době je neustále reeditován. Zajímavé je, že existuje ve třech variantách. Český překlad odpovídá variantě první.

Pozemšťan na cizí planetě, procházející právě temným údobím středověku, plným špíny, intrik a krutosti, to nemá lehké. Znalostmi, schopnostmi a technickými možnostmi je roven bohům. Někdy je ale opravdu těžké být bohem…

ŽIDÁCI MĚSTA PITĚRU je jediná divadelní hra A. a B. Strugackých a rozhodně nepojednává o fantastických událostech či daleké budoucnosti. Děj se odehrává na konci Gorbačovovy perestrojky, kdy se v řadě petrohradských domácností objevuje muž v černém, který přináší podivnou obsílku. Ta „Židáky města Pitěru“ vyzývá, aby si rychle sbalili svých pár švestek a dostavili se na předem určené shromaždiště… Tři hrdinové dlouho o všem přemítají, vyslovují zcela nesmyslné hypotézy, jeden druhému se vysmívají a jeden druhého litují – ale zároveň se rozhodnou, že se jako vždy podřídí. Přestože Strugačtí označují Židáky města Pitěru za komedii, ve skutečnosti je to příběh nejhorší formy lidského otroctví – otroctví duševního, paralyzujícího rozum, vůli i samotnou lidskou potřebu žít svobodně.

Děj románu se odehrává na přelomu tisíciletí v Petrohradě, kde žije a schází se skupina lidí s nadpřirozenými schopnostmi, jež byly objeveny a rozvinuty tajemným mistrem, sensejem. Když se jeden z členů této skupiny stane terčem vydírání ze strany mafiánského bosse, který ho chce využít k ovlivnění budoucnosti, rozhodnou se mu ostatní pomoci. Nic však není tak jednoduché a jednoznačné, jak se to jeví na první pohled. Vždyť hanebnost, kterou je třeba potlačit, často přebývá na těch nejméně očekávaných místech – a jen málokomu se chce s jejím hledáním začínat ve vlastním nitru… Vůbec první české vydání Bezmocných tohoto světa doprovází doslov z pera Vladimira Borisova, předního odborníka na dílo bratrů Strugackých. Součástí doslovu je i krátký text samotného Borise Strugackého, v němž se svým typickým humorem a nadhledem líčí všední chvíle vlastního života – a to pouhých několik měsíců před svou smrtí.

Andrej Voronin přistupuje na nabídku zúčastnit se podivného a blíže neidentifikovaného Experimentu. Ocitá se v podivném Městě, sevřeném mezi bezednou propastí a nekonečně vysokou zdí a obývaném lidmi z nejrůznějších období 20. století. Andrej se snaží odhalit smysl bizarního světa, kde se slunce na obloze v přesně stanovenou dobu rozsvěcuje a zase zhasíná, kde je každý povinen pravidelně měnit profesi a kde mají policisté zakázáno nosit zbraně. Aby však tento svět skutečně pochopil, bude nejprve muset pochopit sám sebe… Odsouzené město je filozofické podobenství o věčném hledání smyslu života, o bortících se ideálech, o odvěké snaze člověka prozřít a naleznout své místo v koloběhu bytí. Zároveň se však jedná o poutavý příběh, v němž bratři Strugačtí předvádějí to nejlepší ze svého spisovatelského arzenálu – sžíravou ironii, smysl pro detail i důkladně propracované, nesmírně živé a věrohodné postavy. Román napsaný začátkem 70. let minulého století „do šuplíku“ (neboť něco takového nemělo v tehdejším Sovětském svazu šanci na publikaci) a poprvé vydaný až v roce 1989, neztratil ani dnes nic ze své živosti a aktuálnosti a představuje dost možná absolutní vrchol tvorby slavné autorské dvojice. Druhé české vydání (poprvé kniha vyšla v roce 1998 jako „Město zaslíbených“) nabízí zcela nový překlad, vycházející z finální, autorské podoby originálu. Doprovází ho doslov Vladimira Borisova, předního odborníka na dílo bratrů Strugackých.

Pásmo, to je oblast v nejmenované oblasti v Severní Americe, kde byly nalezeny tajemné stopy po návštěvě z vesmíru. Není jasné, zda zde havarovalo kosmické plavidlo, spadl meteorit se zvláštními vlastnostmi a nebo zde jen tajemná mimozemská inteligence udělala krátkou zastávku na cestě a zmizela neznámo kam. Přísně střežená a vojensky izolovaná zóna přitahuje jako magnet stalkery, "slídíče". Stalkeři tajně vnikají z hraničních oblastí do Pásma a riskují svůj život při střetu s neznámými mimozemskými silami, aby odtud vynesly zasažené předměty, střepiny. Za tyto objekty s podivnými vlastnostmi, na zbytku zemského povrchu zcela nevídanými, jsou ochotni překupníci na černém trhu zaplatit pohádkové částky. Jedním z nich je i vnitřně rozpolcený Roderick Shoehardt. Žádný ze stalkerů však netuší, jaké nebezpečí představují nejen pro ně samotné, ale i pro jejich potomky. Pásmo si účtuje vysokou cenu. A zaplatit musí všichni. Někde v jeho středu se však možná skrývá naděje...

A Tahmaszib fotonmeghajtású teherűrhajó létfontosságú készleteket szállít a Jupiter Amalthea nevű holdján létesített kutatóbázis számára, de egy meteorviharban megsérül, és az óriásbolygó viharos légkörébe zuhan. Legénységére emberpróbáló feladat vár, ha újra működőképes állapotba akarja hozni a hajtóművet, még mielőtt a gigászi nyomás összeroppantaná a hajótestet. A különleges hősökből álló csapat, akik a Hiusz fotonrakétán korábban már a Vénusz pokoli világát is megjárták, tudják, nem veszíthetnek, mert sokkal több a tét a saját életüknél. Ivan Zsilin fedélzeti mérnök számára azonban az Amalthea nem a végállomás. Űrkalandjaiból hazatérve a Földön is rendet akar teremteni. A Földön, ahol lezajlottak az utolsó háborúk, és immár küszöbön áll a világbéke, a teljes leszerelés. Zsilin íróként érkezik egy tengerparti üdülőhelyre, ahol sorozatos halálesetek borzolják a kedélyeket. A kulcs egy titokzatos, újfajta narkotikum lehet. Zsilin akarva-akaratlan egyre mélyebbre merül a bűnök és félrevezetések ingoványába, mert megszállottan keresi az igazságot a megosztott világ utolsó utáni háborújáról. A Sztrugackij fivérek kötetünkben szereplő két írása a Delelő-univerzum előtti korokba repíti el olvasóit, ahol a szkafanderes lovagok űrhajóik nyergébe pattanva járják a határvidéket, miközben a Földön könyörtelen eszmerendszerek vívják elkeseredett harcukat a kisemberek lelkéért. Az utolsó utáni háború tétje ugyanis a megváltás... vagy az elkárhozás.

22. století Lidská rasa je na vrcholu svých sil. Války, nemoci, tmářství to všechno zůstalo v dávné minulosti. Civilizace, nesmírně vyspělá nejen po technologické, ale i po mravní stránce, již dávno opustila svůj mateřský svět a její mezihvězdné lodě nyní brázdí galaxii. Někteří z pozemšťanů, známí jako progresoři, působí i na těch nejzapadlejších a nejzaostalejších planetách, kde šíří pokrok a zasévají myšlenky humanismu Je ale pozemská civilizace skutečně hlavní silou ve vesmíru? Nebo zde působí nějaká další mocnost skrytá, ale o to vlivnější a nebezpečnější? Jaká tajemství skrývala dávno zaniklá supercivilizace Poutníků, jejíž stopy se dodnes objevují na vzdálených planetách? A lze tuto civilizaci skutečně považovat za zaniklou? Odpovědi na tyto otázky hledá Maxim Kammerer, jehož osud a proměny sledujeme od mládí, plného optimismu a elánu, až po hluboké stáří, které přináší poznání a moudrost ale také smutek a rozčarování. Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr.

A 22. század másod felében a Föld ügynökei, a Progresszorok járják a lakott világot, manipulációikkal egyengetve a primitívebb társadalmak útját a béke, az összefogás és a galaktikus szövetség felé. Amikor azonban az emberiség szülőbolygóján kerül sor olyan eseményekre, amelyek csakis külső beavatkozásra utalhatnak, pánikhangulat uralkodik el. A Föld biztonságáért felelős szervezet, a Konbiz-2 legjobb nyomozóit állítja rá az ügyre. Makszim Kammerer és Tojvo Glumov hamarosan arra a következtésre jut, hogy a Vándorok rejtélyes szupercivilizációjának keze lehet a dologban, de vajon mi a céljuk az egésszel? Talán vetélytársat látnak a lendületesen fejlődő emberiségben, vagy fajunk szükségszerű továbbfejlődésének katalizátorai ők? Hová vezetnek a nyomozás szálai, és túlélheti-e a földi civilizáció, ha nyilvánosságra kerülnek a Nagy Felismerés részletei?

Nový překlad románu vychází z úplného, zrestaurovaného textu originálu. Po téměř padesáti letech si tak čeští čtenáři mohou přečíst Piknik u cesty přesně takový, jaký ho autoři chtěli mít. Román Piknik u cesty je zřejmě nejslavnějším dílem bratrské dvojice. V tomto dnes již klasickém románu hraje ústřední úlohu Zóna – oblast plná tajemství a záhadných jevů, kterou po sobě zanechala mimozemská Návštěva. V Zóně může nebezpečí přijít odkudkoli a každý krok může znamenat smrt. Přesto však stalkeři, ilegální hledači mimozemských artefaktů, noc co noc riskují životy, aby získali zázračné poklady, jež nepochází z našeho světa. Daň, kterou si Zóna vybírá, je vysoká. A platit musí všichni – bez výjimky. Ale možná, že se někde hluboko, velmi hluboko v Zóně za desítkami vražedných pastí nachází něco, co dokáže zcela změnit osud nálezce a s ním i celého lidstva…

22. století… Lidská rasa je na vrcholu svých sil. Války, nemoci, tmářství – to všechno zůstalo v dávné minulosti. Civilizace, nesmírně vyspělá nejen po technologické, ale i po mravní stránce, již dávno opustila svůj mateřský svět a její mezihvězdné lodě nyní brázdí galaxii. Někteří z pozemšťanů, známí jako progresoři, působí i na těch nejzapadlejších a nejzaostalejších planetách, kde šíří pokrok a zasévají myšlenky humanismu… Je ale pozemská civilizace skutečně hlavní silou ve vesmíru? Nebo zde působí nějaká další mocnost – skrytá, ale o to vlivnější a nebezpečnější? Jaká tajemství skrývala dávno zaniklá supercivilizace Poutníků, jejíž stopy se dodnes objevují na vzdálených planetách? A lze tuto civilizaci skutečně považovat za zaniklou? Odpovědi na tyto otázky hledá Maxim Kammerer, jehož osud a proměny sledujeme od mládí, plného optimismu a elánu, až po hluboké stáří, které přináší poznání a moudrost… ale také smutek a rozčarování. Souborné vydání tří románů Obydlený ostrov, Brouk v mraveništi a Vlny ztišují vítr.

Děj románu se odehrává na přelomu tisíciletí v Petrohradě, kde žije a schází se skupina lidí s nadpřirozenými schopnostmi, jež byly objeveny a rozvinuty tajemným mistrem, sensejem. Když se jeden z členů této skupiny stane terčem vydírání ze strany mafiánského bosse, který ho chce využít k ovlivnění budoucnosti, rozhodnou se mu ostatní pomoci. Nic však není tak jednoduché a jednoznačné, jak se to jeví na první pohled. Vždyť hanebnost, kterou je třeba potlačit, často přebývá na těch nejméně očekávaných místech – a jen málokomu se chce s jejím hledáním začínat ve vlastním nitru… Vůbec první české vydání Bezmocných tohoto světa doprovází doslov z pera Vladimira Borisova, předního odborníka na dílo bratrů Strugackých. Součástí doslovu je i krátký text samotného Borise Strugackého, v němž se svým typickým humorem a nadhledem líčí všední chvíle vlastního života – a to pouhých několik měsíců před svou smrtí.

Satirický román bratří Strugackých Pohádka o Trojce – o souboji mladých inteligentních vědců s tupou byrokratickou mašinérií v 76. patře mrakodrapu, v němž se výtah běžně dostává jen po 13. patro – vznikl v roce 1967. Poprvé vyšel v literárním časopise Smena, ale na knižní vydání si pro svou ostře antitotalitní notu musel dalších dvacet let počkat. V současné době je neustále reeditován. Zajímavé je, že existuje ve třech variantách. Český překlad odpovídá variantě první.

Román Piknik u cesty je zřejmě nejslavnějším dílem bratrské dvojice. V tomto dnes již klasickém románu hraje ústřední úlohu Zóna – oblast plná tajemství a záhadných jevů, kterou po sobě zanechala mimozemská Návštěva. V Zóně může nebezpečí přijít odkudkoli a každý krok může znamenat smrt. Přesto však stalkeři, ilegální hledači mimozemských artefaktů, noc co noc riskují životy, aby získali zázračné poklady, jež nepochází z našeho světa. Daň, kterou si Zóna vybírá, je vysoká. A platit musí všichni – bez výjimky. Ale možná, že se někde hluboko, velmi hluboko v Zóně za desítkami vražedných pastí nachází něco, co dokáže zcela změnit osud nálezce a s ním i celého lidstva… Nový překlad románu vychází z úplného, zrestaurovaného textu originálu. Po téměř padesáti letech si tak čeští čtenáři mohou přečíst Piknik u cesty přesně takový, jaký ho autoři chtěli mít.

V polovině 22. století dosáhla pozemská civilizace vrcholu svého rozvoje – technologického, kulturního i mravního. Lidé zapomněli, co jsou to války, nemoci či hlad. Jejich kosmické lodě brázdí galaxii a hledají dosud neobjevené planety a civilizace. Skupina historiků ze Země si zřídila základnu na planetě, jejíž lidské obyvatelstvo se nachází na úrovni pozdního středověku. Jeden z těchto průzkumníků, Anton, působí v království Arkanar, kde vystupuje pod maskou urozeného šlechtice. Obklopen bídou se v tomto špinavém a krutém světě pokouší najít a ochránit jiskérky světlé budoucnosti – budoucnosti, která se na jeho rodné planetě stala skutečností. Jako historik zná dějinné zákonitosti a ví, že se pokrok nedá uspíšit. Vládne sice mocí, která se v Arkanaru zdá být bezmála božská, ale je svázán neúprosnými pravidly. Z plamenů tmářství smí zachránit jen hrstku vyvolených… Je těžké být bohem představuje jeden z nejznámějších a nejpůsobivějších románů rusky psané fantastiky, srovnatelný snad pouze s Piknikem u cesty od stejných autorů. Toto nové vydání se zakládá na plně zrestaurovaném, necenzurovaném originálu.