Jiři Studený

Kniha Tma tmoucí nahlíží v kontextu různých oborových přístupů tematiku noci a tmy a představuje ji jako pozoruhodný fenomén lidského života, který rozhodně stojí za další, stále inovované promýšlení. Noc a tmu zkoumá výrazně interdisciplinárně: z historicko-antropologického hlediska, v kontextech literárních a uměleckých reflexí nebo širšího využití noční metaforiky ve vědě a kultuře. Témata antropologie noci, pověr a představ o nadpřirozených bytostech, využití motivu noci a tmy v literárním textu, transmediálním vyprávění nebo v praxi tvůrčího psaní ukazují rozmanitost a proměnlivost vnímání tmy a nočních aktivit. Studium noci a tmy vyzývá k přehodnocení přístupů založených na preferenci vizuálního vnímání a nabízí holistický pohled na lidskou existenci zahrnující vjemy z jiných smyslů a zkušeností, které se stávají široce reprodukovanými v našem vnímání světa.

Popularita veřejných kurzů tvůrčího psaní zaměřených zejména na amatérskou literární tvorbu způsobila, že akademický význam oboru není v českém prostředí v posledních letech dostatečně reflektován. Praxe tvůrčího psaní má přitom ze své podstaty interdisciplinární charakter a může čerpat z různorodých metodologických rámců (například kognitivní věda, dramatická výchova a dramaterapie, narativní koučování, meditační výcvik apod.). Nejvýhodnějším prezentačním nástrojem se proto jeví multižánrový formát eseje, s jehož tematickými a stylistickými možnostmi autor pracoval již ve svých předchozích publikacích (přítomný svazek završuje volnou trilogii). Každá z kapitol je vystavěna kolem konkrétního souboru cvičení (konstelační postupy v tvorbě básnických textů, kreativní využití seznamů, metoda šesti klobouků Edwarda de Bona, narativní fokalizace aj.). Tento přístup umožňuje zapojení publikace do výuky literatury, nabízí však i podněty pro samostatný rozvoj literární tvořivosti a sebereflexe.

Kniha Povytažený dráp. Eseje o tvůrčím psaní představuje ucelený, tematicky provázaný soubor textů odborné a literární esejistiky v interdisciplinárním a multikulturním pojetí. Právě snaha obnovit dávné spojenectví vědy a umění, empirického a estetického postoje ke skutečnosti tvoří metodologickou a hodnotovou osu publikace, která tak navazuje na autorovu předchozí knihu Dramata jazyka. Teorie a praxe tvůrčího psaní (2010). Kreativnímu zkoumání je podroben rovněž samotný žánr eseje, v němž Jiří Studený spatřuje klíčový komunikační nástroj umožňující sebereflektivní a imaginativní překračování stávajících vědeckých, respektive kulturních paradigmat. Z literárněkulturního hlediska tvoří kniha souvislý komentář k nejednoznačnému postavení literární tvorby v podmínkách současné společnosti.

Básnická sbírka.