Jaroslav Švelch

Sborník shrnuje příspěvky z první výroční konference Central and Eastern European Game Studies, konané v Brně ve dnech 10.–11. října 2014. Příspěvky zaměřené na výzkum digitálních her zahrnují témata od historie k teorii, od empirických studií k aplikovanému výzkumu. Značná část příspěvků se váže k regionu střední a východní Evropy.

Název publikace Umění a nová média vymezuje pole zájmu autorského kolektivu, ale také taktiky pohybu tímto polem. Slovní spojení umění a nová média poukazuje k výzkumu vzájemných vlivů, referencí a fúzí umělecké kreativity a techniky, především informačních a komunikačních aparátů (od rozhlasu, přes první počítačovou grafiku, po virtuální světy a světovou počítačovou síť), jak se rozvíjel a proměňoval v průběhu 20. a začátku 21. století. Pozornost je věnována zejména těm momentům, kdy jednotlivá média byla „nová“ a v jejich recepci se zvlášť zřetelně odrážely naděje a obavy, které byly do nich promítány. Předkládaná kolektivní monografie završuje práci řešitelského týmu Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na výzkumu funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla, který byl umožněn díky grantové podpoře Centra základního výzkumu AMU&MU.

Historie počítačových her v Československu 80. let byla donedávna považována za pouhou poznámku na okraj velkých dějin tohoto média, které se odehrávaly v USA a v Japonsku. Kniha Jak obehrát železnou oponu však ukazuje, že u nás za normalizace vznikla jedinečná herní scéna, jejíž analýza může obohatit studium počítačových her i populární kultury. Místní programátoři totiž patřili k prvním na světě, kdo hry soustavně používali k vyprávění osobních příběhů i k politickému aktivismu. Kniha Jaroslava Švelcha, původně vydaná na sklonku roku 2018 u MIT Press, je postavena na více než čtyřiceti rozhovorech a studiu archivního materiálu, a to včetně dochovaných her. Na příbězích místních amatérských programátorů mapuje počátky hraní a tvorby her pro osmibitové mikropočítače na československém území. Vychází při tom z přesvědčení, že počítačoví amatéři jsou prototypickým příkladem aktivního publika a svébytnou fanouškovskou komunitou. Jedná se tedy o práci, jež kombinuje prvky historiografie s kulturálními a mediálními studii. První část knihy se zabývá obecně kontextem počítačového hobby. Sleduje marné pokusy o výrobu domácích modelů mikropočítačů a debaty o (ne)dostupnosti počítačové techniky. Přináší příběhy vytrvalých nadšenců, kteří své počítače dováželi či pašovali ze Západu a ukazuje, jakým způsobem tyto západní stroje zapadly do československých domácností. Kniha rovněž popisuje způsoby, jimiž lokální komunity využívaly existujících infrastruktur organizací, jako byly Svazarm nebo Pionýr, a pátrá po cestách, jimiž se západní software dostával k místním uživatelům. Závěrečné dvě kapitoly pak dokumentují domácí herní tvorbu, jež kreativně přetvářela západní vzory a postupně se posouvala k osobité původní tvorbě. Kniha například podrobně analyzuje hru Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze 16. 1. 1989, v níž ikonický západní hrdina bojuje proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti a Lidových milic během Palachova týdne. Ukazuje, že českoslovenští amatéři patřili k prvním herním tvůrcům, kteří považovali hry za flexibilní vyjadřovací prostředek schopný zpracovávat celou šíři témat a postojů.

Historie počítačových her v Československu 80. let byla donedávna považována za pouhou poznámku na okraj velkých dějin tohoto média, které se odehrávaly v USA a v Japonsku. Kniha Jak obehrát železnou oponu však ukazuje, že u nás za normalizace vznikla jedinečná herní scéna, jejíž analýza může obohatit studium počítačových her i populární kultury. Místní programátoři totiž patřili k prvním na světě, kdo hry soustavně používali k vyprávění osobních příběhů i k politickému aktivismu. Kniha Jaroslava Švelcha, původně vydaná na sklonku roku 2018 u MIT Press, je postavena na více než čtyřiceti rozhovorech a studiu archivního materiálu, a to včetně dochovaných her. Na příbězích místních amatérských programátorů mapuje počátky hraní a tvorby her pro osmibitové mikropočítače na československém území. Vychází při tom z přesvědčení, že počítačoví amatéři jsou prototypickým příkladem aktivního publika a svébytnou fanouškovskou komunitou. Jedná se tedy o práci, jež kombinuje prvky historiografie s kulturálními a mediálními studii. První část knihy se zabývá obecně kontextem počítačového hobby. Sleduje marné pokusy o výrobu domácích modelů mikropočítačů a debaty o (ne)dostupnosti počítačové techniky. Přináší příběhy vytrvalých nadšenců, kteří své počítače dováželi či pašovali ze Západu a ukazuje, jakým způsobem tyto západní stroje zapadly do československých domácností. Kniha rovněž popisuje způsoby, jimiž lokální komunity využívaly existujících infrastruktur organizací, jako byly Svazarm nebo Pionýr, a pátrá po cestách, jimiž se západní software dostával k místním uživatelům. Závěrečné dvě kapitoly pak dokumentují domácí herní tvorbu, jež kreativně přetvářela západní vzory a postupně se posouvala k osobité původní tvorbě. Kniha například podrobně analyzuje hru Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze 16. 1. 1989, v níž ikonický západní hrdina bojuje proti příslušníkům Veřejné bezpečnosti a Lidových milic během Palachova týdne. Ukazuje, že českoslovenští amatéři patřili k prvním herním tvůrcům, kteří považovali hry za flexibilní vyjadřovací prostředek schopný zpracovávat celou šíři témat a postojů. – Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR. Více o autorovi na svelch.com.

Už od počátků počítačových her v nich příšery hrály klíčovou roli. Fungují zde jako nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout, jako bossové úrovní, které je třeba porazit, nebo jako cíle, které je třeba zničit, abyste získali body navíc. Proč je ale postava příšery ve hrách tak důležitá a jak počítačové hry formovaly koncepty monstrozity v naší kultuře? Ve snaze odpovědět na tyto otázky zkoumá kniha Hráč vs. příšery uplynulé půlstoletí příšer ve hrách od draků z prvních stolních her na hrdiny a pixelových mimozemšťanů ze Space Invaders až po zdeformované mutanty z The Last of Us či bizarní bestie z Bloodborne a odhaluje jejich společné rysy. Na příkladech monster všemožných typů zkoumá Jaroslav Švelch umění designu příšer a vliv, který na něj měla mytologie, výtvarné umění, populární kultura a stolní RPG hry. Zároveň ukazuje, že počítačové hry navazují na studenoválečnou koncepci jasně definovaných, vypočitatelných nepřátel a zobrazují monstra jako postavy, které jsou nenapravitelně zlé, ale přitom nevyhnutelně vždy porazitelné. Na jednu stranu vysvětluje, v čem jsou takto zjednodušené herní příšery přitažlivé, ale zároveň také zkoumá, jak by se toto médium mohlo dál rozvíjet, aby nabídlo i nuancovanější podoby monstrozity.

Už od počátků počítačových her v nich příšery hrály klíčovou roli. Fungují zde jako nebezpečí, kterému je třeba se vyhnout, jako bossové úrovní, které je třeba porazit, nebo jako cíle, které je třeba zničit, abyste získali body navíc. Proč je ale postava příšery ve hrách tak důležitá a jak počítačové hry formovaly koncepty monstrozity v naší kultuře? Ve snaze odpovědět na tyto otázky zkoumá kniha Hráč vs. příšery uplynulé půlstoletí příšer ve hrách od draků z prvních stolních her na hrdiny a pixelových mimozemšťanů ze Space Invaders až po zdeformované mutanty z The Last of Us či bizarní bestie z Bloodborne a odhaluje jejich společné rysy. Na příkladech monster všemožných typů zkoumá Jaroslav Švelch umění designu příšer a vliv, který na něj měla mytologie, výtvarné umění, populární kultura a stolní RPG hry. Zároveň ukazuje, že počítačové hry navazují na studenoválečnou koncepci jasně definovaných, vypočitatelných nepřátel a zobrazují monstra jako postavy, které jsou nenapravitelně zlé, ale přitom nevyhnutelně vždy porazitelné. Na jednu stranu vysvětluje, v čem jsou takto zjednodušené herní příšery přitažlivé, ale zároveň také zkoumá, jak by se toto médium mohlo dál rozvíjet, aby nabídlo i nuancovanější podoby monstrozity.