Milan Syruček

Milan Syruček, známý autor, publicista a novinář, vydal za svůj život téměř 40 knih s aktuálními a náročnými tématy. Až dosud ho však nenapadlo věnovat se věcem a situacím zdánlivě běžným. Ale nebyl by to on, kdyby si i v těchto drobnostech nenašel to důležité a obohacující. O své nejnovější knize sám autor říká: „Jezdil jsem a létal světem, abych objevil něco neznámého, byl jsem za polárním kruhem, v tropické džungli, vrtulníkem po Sibiři, ale až dosud mě nenapadlo, abych zkoumal, jaké je vlastně to okolí, které mě už roky obklopuje, ale jemuž jsem nevěnoval sebemenší pozornost. Tak vznikla tato kniha, která v mé mysli uzrávala celá léta, aniž jsem to vlastně tušil.“

Bloudíte-li brdskými lesy, zdají se nekonečné. Stejně tak nekonečný je počet legend a pověstí, které je provázejí od časů trilobitů do dnešních dní. Žily tu různé kmeny, lidé si osvojili nejrůznější profese, když využívali jejich bohatství. Láterníci, flusaři, smolaři, voraři a další se zabývali dřevem, horníci a hutníci zpracovávali železnou rudu. Pak sem vtrhli vojáci. Cvičili se ve střelbě, stavbou bunkrů vytvářeli obranný pás Prahy, střežili odsud evropský vzdušný prostor, jako krtci se zahrabávali do země a k nebi vztyčovali rakety, které převýšily vrcholky smrků. I ti oblékali nejrůznější uniformy – československou, německou, vlasovskou, esesáckou, sovětskou. Ale to největší tajemství Brd se nacházelo pod zemí, za několika šestitunovými ocelovými vraty a bylo tak utajeno, že o něm nevěděly ani nejvyšší politické a vojenské špičky našeho státu. Přivážely je k nám vlaky zakryté plachtami, plachtový koridor je chránil před nežádoucími zraky, když se v temnu noci záhadný náklad stěhoval do betonových skrýší, aby čekal na svou příležitost. Bylo ho tu tolik, že by srovnal se zemí celou Evropu. A my jsme chodili a jezdili kolem, a ani jsme netušili, co se skrývá pár metrů pod zemí. O jaké základny se jednalo, co se v nich skrývalo, kdo byli ti, kteří to střežili a obsluhovali? A jaké byly souvislosti tohoto záhadného podzemí s událostmi, které ovlivňovaly světový vývoj, a jak mohly tyto bunkry samy ovlivnit běh naší planety? Na tyto otázky se pokouší odpovědět autor PhDr. Milan Syruček. Prolistoval desítky dokumentů, hovořil s desítkami odborníků a očitých či náhodných svědků, projel a prošel desítky kilometrů i v zakázaném vojenském pásmu, kam otevřel vstup až souhlas náčelníka generálního štábu. Ač se více než polovinu století zabývá mezinárodními vztahy, žasl, co uviděl, uslyšel a vyčetl. Možná budete žasnout s ním a sami se vydáte po stopách minulosti, budete svědky přítomnosti a zamyslíte se nad budoucností kraje, jenž vás očaruje svou krásou a nažene husí kůži ze záhad, které skrýval.

Bloudíte-li brdskými lesy, zdají se nekonečné. Stejně tak nekonečný je počet legend a pověstí, které je provázejí od časů trilobitů do dnešních dní. Žily tu různé kmeny, lidé si osvojili nejrůznější profese, když využívali jejich bohatství. Láterníci, flusaři, smolaři, voraři a další se zabývali dřevem, horníci a hutníci zpracovávali železnou rudu. Pak sem vtrhli vojáci. Cvičili se ve střelbě, stavbou bunkrů vytvářeli obranný pás Prahy, střežili odsud evropský vzdušný prostor, jako krtci se zahrabávali do země a k nebi vztyčovali rakety, které převýšily vrcholky smrků. I ti oblékali nejrůznější uniformy – československou, německou, vlasovskou, esesáckou, sovětskou. Ale to největší tajemství Brd se nacházelo pod zemí, za několika šestitunovými ocelovými vraty a bylo tak utajeno, že o něm nevěděly ani nejvyšší politické a vojenské špičky našeho státu. Přivážely je k nám vlaky zakryté plachtami, plachtový koridor je chránil před nežádoucími zraky, když se v temnu noci záhadný náklad stěhoval do betonových skrýší, aby čekal na svou příležitost. Bylo ho tu tolik, že by srovnal se zemí celou Evropu. A my jsme chodili a jezdili kolem, a ani jsme netušili, co se skrývá pár metrů pod zemí. O jaké základny se jednalo, co se v nich skrývalo, kdo byli ti, kteří to střežili a obsluhovali? A jaké byly souvislosti tohoto záhadného podzemí s událostmi, které ovlivňovaly světový vývoj, a jak mohly tyto bunkry samy ovlivnit běh naší planety? Na tyto otázky se pokouší odpovědět autor PhDr. Milan Syruček. Prolistoval desítky dokumentů, hovořil s desítkami odborníků a očitých či náhodných svědků, projel a prošel desítky kilometrů i v zakázaném vojenském pásmu, kam otevřel vstup až souhlas náčelníka generálního štábu. Ač se více než polovinu století zabývá mezinárodními vztahy, žasl, co uviděl, uslyšel a vyčetl. Možná budete žasnout s ním a sami se vydáte po stopách minulosti, budete svědky přítomnosti a zamyslíte se nad budoucností kraje, jenž vás očaruje svou krásou a nažene husí kůži ze záhad, které skrýval.

Když 24. února 2022 zahájila Ruská federace invazi na Ukrajinu, nešlo o překvapivý akt, ale o důsledek dlouhotrvajícího napětí. V aktualizovaném vydání knihy se publicista a novinář Milan Syruček pokouší zjistit, kam až kořeny současného konfliktu sahají. Už od dob vlády cara Ivana III. až do poloviny minulého století se ruská a poté sovětská říše rozšiřovaly na úkor svých sousedů rychlostí 80 kilometrů denně, jak spočítali historici. Ukrajina je dnes další obětí ruské rozpínavosti. Pravda, stala se jí mnohokrát. V této knize autor podrobně vysvětluje, proč se Rusko domnívalo, a je tomu i dnes, že vlastně žádná samostatná Ukrajina neexistovala, že to byla vždycky Rus, přesněji Malorus.

Zakarpatí je nejzápadnější část Ukrajiny a region, který je díky společné historii v rámci Československa, doposud propojený s osudy mnoha Čechů. Vazby obyvatel Zakarpatí na Čechy a Moravu jsou však mnohem větší a sahají až k Velké Moravě. Součástí jednoho státu jsme byli i za Rakousko-Uherska. ***** Zakarpatí je pro autora srdcovou záležitostí. Pocházela osud jeho první manželka, se kterou měl možnost detailně poznat, tento dodnes záhadami opředený kraj. Vydal se po stopách Nikoly Šuhaje, u kterého přináší na základě získaných dokumentů, nové, zásadní poznatky. Zvláště cenná jsou Syručkova bádání v zakarpatské historii, pátrání o původu Rusínů a rusínštiny, životě Zakarpatců v období Masarykovy první republiky a porovnání s poválečnou historií, kdy tento kraj byl jako Zakarpatská oblast připojen k Ukrajinské sovětské republice. Předtím Podkarpatská Rus zažila tisíciletou nadvládu uherského království. Zachycuje řadu svědectví, například manželky Vladislava Vančury Ludmily, Haliny Pawlowské, herce Jaroslava Marvana, Ludvíka Svobody a dalších, kteří na Zakarpatí působili. Autor nám rovněž představuje významné osobnosti tohoto kraje. Působila tu například celá malířská škola, proslavil se místní rodák řezbář Vasil Svida, který se stal národním umělcem. Přestože kniha není turistickým průvodcem, je ideální volbou pro všechny, kteří se chtějí s tímto téměř zapomenutým krajem v srdci Evropy, jenž po dvacet let patřil k Československé republice, blíže seznámit.

Autor v knize strhujícím způsobem líčí osobnost a život Andreje Andrejeviče Vlasova, snaží se objektivně nalézt odpovědi na důležité otázky a poskytuje ucelený pohled na jedno z velkých témat Druhé světové války. Jak se mohlo stát, že z nejmladšího sovětského generála a Stalinova miláčka se stal jeho největší odpůrce, který se neváhal dokonce spojit se s tehdy největším sovětským nepřítelem, hitlerovským Německem? Proč se nakonec domníval, že větším nebezpečím pro Rusko není Hitler, ale Stalin? Když se Vlasov se svou 2. údernou armádou dostal do německého obklíčení u Leningradu, Stalin pro něj třikrát poslal letadlo se záchrannou skupinou, aby ho dopravila do bezpečí, do sovětského týlu a tam ho chtěl pověřit velením fronty u Stalingradu. Vlasov však pokaždé odmítl opustit své vojáky. Raději se dál pokoušel projít močály a hladový s hrstkou věrných do bezpečí. Kdy a proč nastala tato změna? Bylo to snad ze zbabělosti, když kvůli zradě jednoho starosty, který patřil mezi starověrce nenávidějící bolševiky, se dostal do německého zajetí? Proč se tedy rozhodl znovu bojovat, tentokrát proti svým krajanům a riskovat, že v nových bojích padne? A spojil se dokonce s Himmlerem, šéfem gestapa, považujícím Slovany za nižší rasu?

Publikace přináší portrét amerického politika a politologa. Henry Kissinger, židovský běženec z hitlerovského Německa, se stal nejproslulejším diplomatem své doby. Někteří ho nazývali druhým nejmocnějším mužem světa, jiní novodobým Metternichem. Jedni v něm viděli génia tajné diplomacie, druzí jej označovali za válečného zločince pro to, jak neváhal použít sílu, aby podpořil svá jednání. Byl snad jediným politikem, který předstíral milostné schůzky, aby mohl vést tajné rozhovory. Ať působil v Bílém domě jako prezidentův poradce nebo na ministerstvu zahraničí jako jeho šéf, či ať dosud rozdává své rady mocným tohoto světa za mnoha tisícové honoráře, zůstává legendou, která má stejně horlivé stoupence i odpůrce.

"Nepokouším se o vyčerpávající analýzu našich zahraničně politických kroků od roku nula po rok patnáctý, kdy už by tato politika, být chlapcem či dívkou, měla nárok na občanku. Být dospělá a už nikdy se nenechat dotlačit až do těch konců, kde by se znovu mohla porodit nějaká ta dočasnost či naopak svazek na věčné časy. A právě o tom všechny ty výpovědi jsou: Jak najít onu správnou tvář, abychom si uchovali svou důstojnost a našli své místo."