Milan Uhde

Audiokniha Velice tiché ave, kterou napsal Milan Uhde. Příběh osudu jedné rodiny. Rozhlasovou hru Velice tiché ave (1981), kterou autor Milan Uhde označil jako drama-rekviem, natočila v roce 1992 režisérka Lída Engelová, která do hlavních rolí obsadila: Michala Pavlatu, Danu Syslovou, Josefa Somra, Jaroslavu Adamovou, Ladislava Mrkvičku, Josefa Beka, Jaromíra Medunu, Josefa Vinkláře a další.

Co se stalo během Amadeovy návštěvy v Brně? V příběhu Milana Uhdeho se potkávají Franz Hofdemel (Jan Vondráček), o kterém se z libreta dozvídáme, že je členem zednářské lóže, dále jeho žena Magdalena (Tereza Bebarová) a "Mocart" (Martin Písařík) - "ge, ge, génius" a "vyvolenec Múz". Jak probíhala návštěva Wolfganga Amadea v Brně? A jaké měla následky? Miniopera předkládá pozapomenutou historii v barvitém zpracování.

Původní rozhlasová hra natočená v roce 1966 režisérem Jiřím Horčičkou podle scénáře Milana Uhdeho. Monologické absurdní drama, která je ostrou satirou na znásilňování osobní svobody člověka a zneužívání moci. Jedinou postavu hry, figuru, která je koncentrací bezohlednosti, lži, sprostoty, demagogie, podlosti a násilí, ztvárňuje v inscenaci skvěle Rudolf Hrušínský.

Obsáhlé paměti dramatika, esejisty, prozaika, básníka a politika Milana Uhdeho (* 1936) jsou cenným svědectvím o české a moravské kultuře a společnosti druhé poloviny dvacátého století. Spjaty jsou především s Brnem, autorovým městem, a s jeho literárním a divadelním životem. Milan Uhde je ve svých vzpomínkách přesný. Vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí, o studiích a literární tvorbě, podává jedinečný vhled do redakčního života časopisu Host do domu v šedesátých letech a zachycuje svou práci pro divadlo. Důležitou částí knihy je líčení tíživých let normalizačních a činnosti zakázaných spisovatelů v té době. Závěr knihy patří vylíčení autorova působení v české politice v letech devadesátých. Rozpomínky. Co na sebe vím jsou svým stylem, literární kvalitou a upřímností mimořádné. Milan Uhde v nich prožitou minulost neidealizuje a neretušuje, vzpomíná a přemýšlí o ní vždy „ostny směrem k sobě“. O své chyby a omyly se otevřeně dělí se čtenáři, což je v kontextu memoárové literatury více než vzácné. Uhdeho kniha tvoří spolu s memoárovými a deníkovými díly jeho literárních vrstevníků – Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy, Václava Havla, Jiřího Kuběny a Jiřího Gruši – neocenitelný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých šedesáti letech.

Obsáhlé paměti dramatika, esejisty, prozaika, básníka a politika Milana Uhdeho (* 1936) jsou cenným svědectvím o české a moravské kultuře a společnosti druhé poloviny dvacátého století. Spjaty jsou především s Brnem, autorovým městem, a s jeho literárním a divadelním životem. Milan Uhde je ve svých vzpomínkách přesný. Vypovídá o svém dětství a rodinném zázemí, o studiích a literární tvorbě, podává jedinečný vhled do redakčního života časopisu Host do domu v šedesátých letech a zachycuje svou práci pro divadlo. Důležitou částí knihy je líčení tíživých let normalizačních a činnosti zakázaných spisovatelů v té době. Závěr knihy patří vylíčení autorova působení v české politice v letech devadesátých. Rozpomínky. Co na sebe vím jsou svým stylem, literární kvalitou a upřímností mimořádné. Milan Uhde v nich prožitou minulost neidealizuje a neretušuje, vzpomíná a přemýšlí o ní vždy „ostny směrem k sobě“. O své chyby a omyly se otevřeně dělí se čtenáři, což je v kontextu memoárové literatury více než vzácné. Uhdeho kniha tvoří spolu s memoárovými a deníkovými díly jeho literárních vrstevníků – Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy, Václava Havla, Jiřího Kuběny a Jiřího Gruši – neocenitelný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých šedesáti letech.

Deset her napsaných ve zlatých letech 1971-1987 a uveřejněných většinou pod cizím jménem. Deset dramatických prací, dramatizací a úprav cizích her napsaných v letech 1971-1987 a uveřejněných většinou pod cizím jménem.

Deset her napsaných ve zlatých letech 1971-1987 a uveřejněných většinou pod cizím jménem. Deset dramatických prací, dramatizací a úprav cizích her napsaných v letech 1971-1987 a uveřejněných většinou pod cizím jménem.

Monolog ženy - udavačky, která svůj osud chápe jako situaci anděla spravedlnosti, držícího v rukou osud světa.

Monolog ženy - udavačky, která svůj osud chápe jako situaci anděla spravedlnosti, držícího v rukou osud světa.