Dalibor Vácha strana 2 z 4

Po divokých válečných zážitcích se čs. legie konečně začaly během roku 1919 vracet do vlasti, a to nijak jinak než na zaoceánských lodích cestou kolem celého světa. Kniha se snaží popsat každodennost těchto plaveb, návštěvy exotických přístavů a také zmiňuje jeden zajímavý transport na lodi Mount Vernon, který se do dějin zapsal jako transport bolševický a který do jisté míry pokřivil obraz návratu čs. legionářů do mladého Československa.

Když máte výjimečné schopnosti, máte i výjimečné starosti. Tou aktuální je přežít hon na výjimečně nadané bytosti. A zatím se záhadná šedá nenápadně šíří… Sedmnáctiletá Jenovéfa se ocitla v divokém víru událostí, které změnily ji i celý svět. Lidé nadaní paranormálními schopnostmi čerpají své síly ze záhadné šedé a stávají se lovnou zvěří pro organizaci, která chce překonat blížící se konec civilizace. Československo stále existuje i v druhé polovině devadesátých let 20. století, umírajícím Sovětským svazem otřásá občanská válka, do práce se pouští bývalí, stárnoucí agenti StB, elitní zabijáci v důchodu přestávají okopávat své zahrádky a začíná akční jízda, která nemůže skončit ničím jiným než třeskutým finále, v němž půjde o životy i duše všech zúčastněných. A šedá stále prosakuje do našeho světa…

Třetí román Dalibora Váchy nazvaný opět jednoslovně - Cestou - se znovu vrací k událostem první světové války. Autor zde popisuje osudy několika fiktivních hrdinů od jejich upadnutí do ruského zajetí přes vstup do československých legií až po vítězné tažení přes celé revoluční Rusko. Ale nejde tu jen o vymyšlené postavy - pakliže v knize Červenobílá hrál výraznou roli Rudolf Medek, je v tomto románu ve druhém plánu sledován vzestup a pád kontroverzního generála Radoly Gajdy. Historický román, který se spíše než na kolektivní vítězný patos soustředí na všednodenní boj o přežití jednotlivých vojáků.

Kniha se zabývá obrazem každodenního života československých bombardovacích osádek (nejen) ve Velké Británii od založení 311. perutě až do konce války. Nezapomíná na bojové mise nad okupovanou Evropou ani nad moři a oceány, přesto její těžiště leží spíše v objevování toho, jak piloti, navigátoři a palubní střelci žili, co jedli, jak trávili volný čas a jak moc či jak málo jim přirostlo ostrovní království k srdci. Jejich hrdinství, pro ně většinou tak samozřejmé, se zde sráží se strachem a konečně se smrtí. Kniha ukazuje, že i ve válce existuje něco jako všední den a o hrdinství se nemusí vždy jen nahlas mluvit.

Když se československé vojsko na Rusi začalo na přelomu let 1918–1919 stahovat z protibolševických front, vojáci se domnívali, že brzy pojedou domů. Nebylo tomu tak. Čekaly je dlouhé úmorné měsíce „malé“, ale o to krvavější války o životně důležitou transsibiřskou magistrálu. Kniha se zabývá nejen válečnými operacemi podél železnice, ale také úpadkem morálky ve vojsku včetně „československého povstání“ v Irkutsku na jaře 1919, kdy téměř došlo k občanské válce mezi legionáři. Opomíjena není ani náročná každodennost v sibiřské tajze nebo první lodní transporty do vlasti. Pro většinu legionářů však rok 1919 nebyl v Rusku posledním, jelikož mnozí z nich odjeli do vlasti až o rok později.

M+B+M. Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek. Tři králové z doby nacistické okupace. Nezpochybnitelní hrdinové, kteří neváhali riskovat a položit životy za osvobození Československa. A přesto to byli i normální lidé toužící po obyčejných věcech jako láska, rodina nebo klidný večer beze strachu, kdo zaklepe na dveře konspiračního bytu… Román Dalibora Váchy M+B+M vypráví o odbojové činnosti těchto tří velikých postav československé historie od roku 1939 až do jejich úplného konce. Barvitě popisuje všechny jejich dobrodružné a nebezpečné eskapády i postupně narůstající únavu ze života po konspiračních bytech, každodenně na hraně života a smrti, kdy nepřítel může stát za každým rohem a zrádcem bývá i blízký přítel. Vše pak dokresluje ponurá, klaustrofobní atmosféra okupované Prahy plná gestapáků a špiclů, vylidněné ulice a strach ležící na tomto krásném městě jako tlustá deka. Svět, kde jste nevěděli dne ani noci, kdy vás gestapo zatkne a postaví ke zdi…

Sovětský svaz se rozhodl proniknout do střední Evropy a vzít si zpět vše, co vždy považoval za vlastní. Objevuje se čím dál více jedinců nadaných psychotronickými schopnostmi, ale stále nemají na růžích ustláno, ba právě naopak. V oblasti odstavené jaderné elektrárny Temelín se shromažďuje nepochopitelná substance, šedá, která hrozí, že urychlí všechny probíhající změny, nebo je dokonce odkloní na ještě nebezpečnější trajektorii. Jenovéfa se snaží přežít a najít cestu světem, který podezřele připomíná ten náš, jen tam občas něco chybí nebo něco zatraceně nebezpečného přebývá.

Výtěžek z prodeje této knihy věnujeme zastupitelskému úřadu Ukrajiny v ČR k nákupu obranného vojenského materiálu. Z krátké diskuse na Twitteru vznikl nápad složit povídkovou sbírku, jejímž společným jmenovatelem by mohl být strach či smrt a současně hrdinství i naděje. Skupina českých spisovatelek a spisovatelů (Julie Nováková, Jiří Padevět, Dalibor Vácha, Michal Kubal, Pavel Bartáček, Pavel Koudelka, Václav Syruček, Milada Střítezská, Martin Šinkovský, Bohdan Dlouhý, Zbyněk Moravec, Aleš Dvořák, Markéta Kadlecová, Irena Moravcová, Petr Sýkora, Mauser de Vader) se rozhodla tímto způsobem podpořit bojující Ukrajinu, na kterou odkazuje také název celé knihy. Úvodního textu sbírky se zhostil novinář Michal Kubal, osoba skrze své zkušenosti více než povolaná, a následující povídky čtenáře zavedou do různých končin i časů. NEVZDÁME SE! Čtu-li slovo povídka, mozek automaticky dodá: Povídky malostranské. Strana je v ukrajinštině i v ruštině jedním ze slov, kterým lze označit stát. Ukrajina byla 24. února 2022 (již podruhé) napadena Ruskem. Nejrozlehlejší „strana“ Evropy (i světa) napadla svého výrazně menšího, ale přesto obrovského souseda. Zdánlivě z ničeho nic jsme v Evropě opět svědky utrpení, které přeci mělo zůstal jen součástí (stále blednoucích) vzpomínek na události první poloviny 20. století. Místo toho jsme uprostřed války, mučení, zabíjení a znásilňování. Výbor povídek, který se Vám dostává do rukou, je jednou z prvních reflexí toho, co se koncem února stalo sice nechtěnou, ale o to naléhavější součástí našich životů. Skutečnost, že se nečte pěkně, není způsobena nedostatkem talentu autorů, ale povahou tématu. Výzvy, před nimiž stojíme, rovněž nebudou pěkné a každý, kdo si tuhle knížku přečte, jim bude připraven čelit o něco lépe, protože ho všechno to násilí a utrpení, s nímž se autoři popasovali, „otuží“. Do dalších let toho bude třeba a čím dříve začnete, tím lépe. – Michael Romancov, politický geograf Sbírka povídek pro bojující Ukrajinu. „Začala válka na Ukrajině. Tento den změní nejen dějiny Ukrajiny a Ruska, nejenom Evropy, ale celého světa.“ – Michal Kubal

Likvidace zastupujícího říšského protektora Heydricha bývá považována za jeden z nejodvážnějších činů nejen v kontextu československého odboje, ale celé druhé světové války. Román Smrt na kůru ukazuje přípravu k likvidaci nacistického smrtihlava, peklo, které se rozpoutalo po jejím provedení nebo apokalyptickou závěrečnou bitvu v kostele v pražské Resslově ulici. Současně však nezapomíná na klaustrofobickou atmosféru vyvolanou německými represemi a na nezměrné hrdinství všech těch, kteří parašutistům pomáhali a ve své většině za to zaplatili vlastními životy i životy svých rodin. Ústřední postavou je Adolf Opálka, odvážný chlap, velitel československých parašutistů. Nadporučík Adolf Opálka, který dosud stál ve stínu hrdinů Kubiše s Gabčíkem či zrádce Karla Čurdy.

Kniha se zabývá obrazem každodenního života československých bombardovacích osádek (nejen) ve Velké Británii od založení 311. perutě až po konec války. Nezapomíná na bojové mise nad okupovanou Evropou ani nad moři a oceány, přesto její těžiště leží spíše v objevování toho, jak piloti, navigátoři a palubní střelci žili, co jedli, jak trávili volný čas a jak moc či jak málo jim přirostlo ostrovní království k srdci. Jejich hrdinství, pro ně většinou tak samozřejmé, se zde sráží se strachem a konečně se smrtí. Kniha by měla ukázat, že i ve válce existuje něco jako všední den a o hrdinství se nemusí vždy jen nahlas mluvit.

Třetí román Dalibora Váchy nazvaný opět jednoslovně - Cestou - se znovu vrací k událostem první světové války. Autor zde popisuje osudy několika fiktivních hrdinů od jejich upadnutí do ruského zajetí přes vstup do československých legií až po vítězné tažení přes celé revoluční Rusko. Ale nejde tu jen o vymyšlené postavy - pakliže v knize Červenobílá hrál výraznou roli Rudolf Medek, je v tomto románu ve druhém plánu sledován vzestup a pád kontroverzního generála Radoly Gajdy. Historický román, který se spíše než na kolektivní vítězný patos soustředí na všednodenní boj o přežití jednotlivých vojáků.

Uprostřed válkou a revolucí rozvráceného Ruska se odehrává další dějství dramatického příběhu československých dobrovolníků, který otevřela kniha Bratrstvo. Po téměř čtyřech válečných letech se jejich řady rozrostly v celý armádní sbor, který měl podle Masarykova plánu zamířit na rozhodující frontu do Francie. Události se však začaly ubírat zcela jiným směrem. Tehdy, na jaře 1918, si nikdo nedokázal představit, jak velké dobrodružství na legionáře v Rusku ještě čeká… Kniha detailně vykresluje složitý obraz legendární sibiřské anabáze, během níž muži pod červenobílou vlajkou dosud neexistujícího státu dokázali vojensky ovládnout značnou část Sibiře. Podrobně analyzuje, jak toto dvouleté období prožívali ve dnech všedních i nevšedních. Zahrnuje dobu nejprudších bojů proti bolševikům, ukazuje krutost ruské občanské války i notná zklamaní, s nimiž se legionáři museli vyrovnávat. Nezapomíná ani na týdny plavby po světových oceánech během cesty domů.

Konec světa nastal jednoho letního dopoledne. Většina lidí se zhroutila v křečích a na místě zemřela, jiní spáchali sebevraždu, další se proměnili v agresivní násilníky, část se stala otroky záhadných „lovců“... Hrstce přeživších nezbylo nic jiného než utíkat a skrývat se. Aspoň takhle je tomu v Českých Budějovicích, kde se postkatastrofický román Nikam převážně odehrává. Prozaik Dalibor Vácha je laureátem Literární ceny Knižního klubu a autorem tří historických románů.

My Tři králové jdeme k vám… M + B + M. Tento pozdrav sice úderná zpravodajsko-sabotážní skupina z organizace Obrana národa na domovní dveře protektorátní Prahy nepsala, a přece jí gestapo přiřklo přezdívku Svatí Tři králové. Podplukovníci Československé armády Josef Mašín a Josef Balabán i štábní kapitán Václav Morávek se osvobození nedožili, nicméně dějiny druhého odboje je ctí jako vzor obětavého odporu v klaustrofobním pekle okupace.

Audiokniha Smrt na kůru, jejímž autorem je Dalibor Vácha, vypráví příběh atentátu na Heydricha. Chybou pilota skončil výsadek Out Distance 28. března 1942 až za Telčí, což „balonovým agentům“ zkřížilo plány. Zatímco desátník Ivan Kolařík na nezkušenost záhy doplatil, nadporučík Adolf Opálka se coby velitel akce přesouvá protektorátem nehledě na remcání rotného Karla Čurdy.

Román o Vildovi Jakšovi, čs. mistru boxu ve střední váze, který prožil zářivý život celebrity ve třicátých letech minulého století nejen v Praze, ale hlavně v Paříži. Když ČSR v roce 1938 mobilizovala, odmítl zůstat ve Francii a nastoupil vojenskou službu. Po okupaci uprchl z protektorátu a po dobrodružné cestě sloužil v čs. jednotce ve Francii a vstoupil do 311. čs. bombardovací peruti ve Velké Británii. U třistajedenáctky létal jako palubní střelec, což se mu nakonec stalo osudným. Velmi volně se jeho životem nechal v roce 1986 inspirovat Jaroslav Soukup v Pěstech ve tmě s Markem Vašutem v hlavní roli. Příběh tančícího elegána, boxera a letce Vildy Jakše.