Dalibor Vácha strana 3 z 4

Druhá světová válka na východní frontě, cesta československých vojáků na západ. Kniha je rozdělena na dva oddíly, první pojednává o bojích v Kyjevě a druhý o bitvě o Dukelský průsmyk. Opět se zde objevují postavy historické a fiktivní, mezi hrdiny knihy patří i ženy, které sloužily v čs. armádním sboru. Román končí momentem, kdy čs. sbor dosáhl na východní hranici Československa…

Konec světa nastal jednoho letního dopoledne. Většina lidí se zhroutila v křečích a na místě zemřela, jiní spáchali sebevraždu, další se proměnili v agresivní násilníky, část se stala otroky záhadných „lovců“... Hrstce přeživších nezbylo nic jiného než utíkat a skrývat se. Aspoň takhle je tomu v Českých Budějovicích, kde se postkatastrofický román Nikam převážně odehrává. Prozaik Dalibor Vácha je laureátem Literární ceny Knižního klubu a autorem tří historických románů.

S odkazem na slavnou románovou reportáž Hoří už Paříž? přichází Dalibor Vácha s novým dílem. Navazuje tak na svou prózu Hranice, která končí dosažením hranic tehdejšího Slovenského štátu Svobodovou armádou. Zde nás uvede do období mezi listopadem 1944 a květnem 1945: román o finální fázi války je strhující mozaikou osudů, bojů a hrdinství vojáků i civilistů.

Na samém počátku jara 1918 se ruská říše zmítala ve stále zběsilejší občanské válce, do jejíhož víru se záhy aktivně zapojili českoslovenští dobrovolci, kteří po několika konfliktech rozhodně vystoupili se zbraní v ruce proti bolševikům. Cílem legionářů bylo probojovat se z Ruska a zasáhnout do bojů na západní frontě, avšak velmi rychle své rozhodnutí přehodnotili, čímž započala cesta za ovládnutím transsibiřské magistrály, na jejímž počátku nebyla nouze o odvážné a smělé činy, mezi něž můžeme řadit námořní bitvu na jezeře Bajkal i zmocnění se dodnes legendami opředeného ruského zlatého pokladu, nicméně se jasně ukázalo, že naplnit onen mohutný sen tohoto ohromného a dnes již takřka zapomenutého dobrodružství porazit bolševiky není v jejich silách.

Pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií dnes zaniká jedna podstatná skutečnost: že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí plastičtější obraz, než jen obvyklý faktografický výklad – zabývá se především každodenností legionářů v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak dozví, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Detailně se seznámí s jejich ubytováním, stravou, způsoby trávení volného času či složitými kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako řady jiných stresujících faktorů. Tato svědectví a někdy až fascinující příběhy jsou spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Na knihu bude navazovat druhý díl, pokrývající léta 1918–1920.

S odkazem na slavnou románovou reportáž Hoří už Paříž? přichází Dalibor Vácha s novým dílem. Navazuje tak na svou prózu Hranice, která končí dosažením hranic tehdejšího Slovenského štátu Svobodovou armádou. Zde nás uvede do období mezi listopadem 1944 a květnem 1945: román o finální fázi války je strhující mozaikou osudů, bojů a hrdinství vojáků i civilistů.

Druhá světová válka na východní frontě, cesta československých vojáků na západ. Kniha je rozdělena na dva oddíly, první pojednává o bojích v Kyjevě a druhý o bitvě o Dukelský průsmyk. Opět se zde objevují postavy historické a fiktivní, mezi hrdiny knihy patří i ženy, které sloužily v čs. armádním sboru. Román končí momentem, kdy čs. sbor dosáhl na východní hranici Československa…

Konec světa nastal jednoho letního dopoledne. Většina lidí se zhroutila v křečích a na místě zemřela, jiní spáchali sebevraždu, další se proměnili v agresivní násilníky, část se stala otroky záhadných „lovců“... Hrstce přeživších nezbylo nic jiného než utíkat a skrývat se. Aspoň takhle je tomu v Českých Budějovicích, kde se postkatastrofický román Nikam převážně odehrává. Prozaik Dalibor Vácha je laureátem Literární ceny Knižního klubu a autorem tří historických románů.

Vítejte ve světech, kde je něco jinak. Kde je něco hodně, brutálně jinak. Vítejte ve světech, které jsou noční můrou… První světová válka probíhala docela jinak, než nám dodnes tvrdí. Státní bezpečnost využívala služeb démonů i kouzelníků a určitě ne k něčemu dobrému. Nebylo jednoduché být dítětem v těžko pochopitelném našedlém světě… Každý z příběhů s sebou nese novou realitu, která je sice odlišná od té naší, ale zase ne tolik, jak bychom chtěli. Dalibor Vácha si vždy přál psát horory, fantasy a science fiction, ale na poměrně dlouho si odskočil k válečným románům. Teď se vrátil tam, kde vyrostl, do podivných světů, které jemu ani vám nedají dlouho spát. Sláva c. a k. mocnářství a všem jeho nečistým magickým silám!

Novou optikou nahlížená jedna z nejslavnějších bitev v Tichomoří za druhé světové války. Nejde o pouhý popis bojových operací, ale také o naznačení tendencí v každodenním životě válčících Američanů, o analýzu dopadu náročných bojových podmínek na psychiku vojáků. Guadalcanal, respektive americké vítězství na Guadalcanalu, znamenal spíše než vítězství strategické výhru psychologickou. Američané zjistili, že se mohou do té doby zdánlivě neporazitelným Japoncům úspěšně postavit, proto tuto komplexní bitvu, která probíhala na zemi, ve vzduchu i na moři, lze skutečně považovat za bod obratu v pacifické válce.

Kniha se zaměřuje především na málo připomínanou skutečnost, která dnes již zaniká pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií - že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí neotřelý pohled na jinak známou problematiku vykreslením jejího plastičtějšího obrazu v protikladu k poměrně plochému výkladu ryze faktografických publikací. Záměrem je ukázat čtenáři také jinou stránku tohoto válečného konfliktu, než může vnímat optikou převážné většiny u nás dosud vydaných prací o válce. Tato práce se proto prioritně zabývá každodenností českých a slovenských dobrovolců (jak si tehdy sami říkali) na Rusi v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak může například dozvědět, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Ke sledovaným otázkám patří také jejich ubytování, strava, formy trávení volného času či kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako zimy, hladu, vlivu cizího prostředí a mnoha jiných stresujících faktorů, které lze označit za traumata války. Tato svědectví a často až fascinující příběhy jsou v textu spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Autor ve své práci využil rozsáhlé škály pramenů, k nimž kromě moderních domácích a zahraničních odborných studií patřilo rovněž velké množství dnes již zapomenutých titulů prvorepublikové legionářské literatury, vzpomínky, deníky, beletrie či divadelní hry. Text je bohatě doplněn i dosud neznámými obrazovými přílohami. Na předkládanou publikaci bude úzce navazovat druhý svazek, pokrývající neméně poutavá léta 1918–1920.

Rudolf Medek představuje téměř symbolickou postavu vzniku samostatného Československa a následné první republiky. Ač mu přání matky nalinkovalo kariéru učitele, neklidná povaha ho předurčila k něčemu odlišnému. Nejdříve hledal uplatnění v literární činnosti, kdy koketoval zejména s dekadentní poezií, která však v posledních letech před světovou válkou spíše skomírala, a jako nejvyšší metu měl určenou spolupráci s Moderní revui. Nicméně přišla válka a básník Rudolf Medek narukoval, netrvalo dlouho a přeběhl na ruskou stranu, aby se dobrovolně přihlásil do československých formací na Rusi. Básník se stal vojákem a docela úspěšným, velel rozvědkám, získal několik vyznamenání a potom přišel další přerod – z vojáka politikem, proměnil se v jednoho z klíčových čs. činitelů v Rusku, po jistou dobu fakticky zastával post jakéhosi čs. ministra války v Rusku. Po návratu do vlasti se jeho dosavadní podoby spojily – působil jako voják, neodpíral si politické šermovačky s nejslavnějšími současníky (mimo jiné Karlem Čapkem), psal legionářské romány, historické divadelní kusy i mnohem civilnější poezii. Často zařazován mezi pravičáky měl množství přátel napříč politickým spektrem a nejdůležitější součástí jeho myšlení bylo vroucí vlastenectví. Posledním jeho veřejným aktem cti bylo vrácení spojeneckých medailí Velké Británii a Francii po potupné mnichovské konferenci, pak ho už čekalo pouze pokračování zdravotních problémů a smrt v roce 1940, v pouhých padesáti letech. Jeho nejednoduchý životní osud a mnohdy kontraverzní názory se promítají také v jeho „druhém“ životě, tedy od roku 1940 do současnosti. Byl zakazován, pomlouván, dehonestován a hlavně zapomenut. Tato kniha se pokouší připomenout životní příběh básníka a vojáka, pro kterého vlastenectví a láska k vlasti nikdy nebyly prázdnými pojmy. Kniha úzce navazuje na autorův dlouholetý zájem o dějiny československých legií na Rusi.

Kniha se zaměřuje především na málo připomínanou skutečnost, která dnes již zaniká pod nánosem času i utvářením poněkud zjednodušeného obrazu legií - že totiž československé dobrovolnické vojsko v Rusku bylo složeno z obyčejných mužů. Autor nabízí neotřelý pohled na jinak známou problematiku vykreslením jejího plastičtějšího obrazu v protikladu k poměrně plochému výkladu ryze faktografických publikací. Záměrem je ukázat čtenáři také jinou stránku tohoto válečného konfliktu, než může vnímat optikou převážné většiny u nás dosud vydaných prací o válce. Tato práce se proto prioritně zabývá každodenností českých a slovenských dobrovolců (jak si tehdy sami říkali) na Rusi v období od léta 1914 do předjaří 1918. Čtenář se tak může například dozvědět, jak žili (a přežili) v ruských zajateckých táborech a co vše je mohlo motivovat ke vstupu do legií. Ke sledovaným otázkám patří také jejich ubytování, strava, formy trávení volného času či kontakty s místním obyvatelstvem. Ve frontové každodennosti nechybí vedle samotného boje ani vnímání smrti, zranění a nemoci, stejně jako zimy, hladu, vlivu cizího prostředí a mnoha jiných stresujících faktorů, které lze označit za traumata války. Tato svědectví a často až fascinující příběhy jsou v textu spojeny se jmény a osudy konkrétních legionářů. Autor ve své práci využil rozsáhlé škály pramenů, k nimž kromě moderních domácích a zahraničních odborných studií patřilo rovněž velké množství dnes již zapomenutých titulů prvorepublikové legionářské literatury, vzpomínky, deníky, beletrie či divadelní hry. Text je bohatě doplněn i dosud neznámými obrazovými přílohami. Na předkládanou publikaci bude úzce navazovat druhý svazek, pokrývající neméně poutavá léta 1918–1920.