Václav Cílek strana 2 z 2

Václav G. Cílek starší strávil v Africe dohromady dvanáct let. Pracoval na ložiscích, která se v posledních letech stala legendární. Těžiště jeho práce spočívalo v prospekci pobřežních písků tvořených zrny titanových minerálů. Jedno z míst, které zkoumal,

Velká evropská města mají svoji zjevnou tvář plnou památek a turistů, ale rovněž pokračují hluboko pod zem, kde vytvářejí neviditelná podzemní města. Paříž je pověstná svými podzemními lomy a průzkumnými štolami, které měly zabezpečit stabilitu paláců. Řím ve svých pahorcích obsahuje rozsáhlá města mrtvých a antické stoky. Neapol je známá systémem podzemních vodovodů a cisteren. Berlín válečné doby proslul plány na vybudování systému velkolepých podzemních komunikací a krytů. Podzemí měst je individuální a odráží nějaký zvláštní či výrazný rys jejich historie. Má-li k něčemu blízko, pak to je podvědomí města. Obě města to na povrchu i to dole mají své památky a svá pravidla. Jsou jako bytost a její stín. Tato kniha podává přehled hlavních podzemních objektů na území zlaté Prahy a jejího okolí. Popisuje její jeskyně, ponorné toky, těžbu nerostných surovin stejně jako sklepy, katakomby, středověké podzemí nebo kanalizační systém z počátku 20. století. Zavádí nás do podzemí Pražského hradu i do renesanční štoly císaře Rudolfa II. Provádí nás štolami železnorudných dolů i podzemními pískovnami. Ukazuje, jaké má podzemí vliv na současný chod města a obrací se k němu i jako ke zdroji snů, strachů a inspirací. Kniha sleduje dvě linie – první je věcná a praktická. Zabývá se tím, kde leží podzemní prostory budované po dobu jednoho tisíce let, k čemu sloužily a jak vypadají. Druhá linie je příběhová a symbolická. Pojednává o průzkumu podzemí, ale také čím je pro nás podsvětí – zda temnou říší mrtvých, anebo zda zde plane jemné světlo, které J.W. Goethe i Novalis nalézali v úzkých podzemních štolách. Možná, že pod sférou démonů skutečně tepe Nietscheovo „zlaté srdce Země“. Kniha je doprovázena archivními materiály a skoro dvěma stovkami fotografií, jež pořizoval po dobu několika let celý tým lidí a které patří ke špičce evropské podzemní fotografie. Hlavním rysem podzemí je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Podzemní svatyně náleží vnitřnímu prostoru, usebrání, meditaci a cestě ke kořenům bytosti. Rovněž sny, vize a proměny času se líhnou někde uvnitř, ale zjevení přicházejí z nebe. Proto má jeskyně víc do činění s osobním růstem a hora s životem celé komunity. Svatyně na kopcích jsou plné světla, zástupů, vycházení ze sebe, duchovního výdechu. Vyjdeme ven, rozhlédneme se po krajině a obejmeme prostor se všemi kopci, stromy, staveními a lidmi. To je Svatá hora. Ale svatá jeskyně, jaká například leží pod kostelem ve Svatém Janu pod Skalou, to je opatrný nádech, mysterium ticha, vědomí ne-li zápasu, tak alespoň existence mocných sil a také chuť smrti, která je delší než pozemský život. Skrze podzemí přicházíme sami k sobě, ale z druhé strany.

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než jsme si zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Ale hornictví stálo i u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin. Myslíme si dokonce, že to byla „etika práce“ zavedená na krušnohorských ložiscích, která přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je zde více než stovka podzemních lokalit. Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. OBČAS JSME PŘEMÝŠLELI NAD DÁVNOU ALCHYMICKOU ZÁSADOU, ŽE V HLUBINÁCH ZEMĚ SE NĚCO DŮLEŽITÉHO RODÍ A NĚCO KRÁSNÉHO VZNIKÁ, ALE NIKDY JSME NEPŘIŠLI NA TO, CO BY TO MOHLO BÝT. VÁCLAV CÍLEK, MARTIN MAJER A MILAN KORBA

V posledních letech vnímáme, že český a moravský les se následkem sucha a kůrovcové kalamity ocitl na předělu svého vývoje. Změna, která se kolem nás odehrává, je celková a les je jednou její součástí. Les významně ovlivňuje tvář krajiny, její hydrologii i způsob, jakým trávíme volný čas. Zemědělské a lesní půdy spolu navzájem souvisí, ale vystupuje zde i otázka dřeva jako stavebního a konstrukčního materiálu i jednoho z významných obnovitelných energetických zdrojů. Víme, že hospodářský les si na sebe musí vydělat, ale že se toho dá dosáhnout k přírodě a krajině šetrným způsobem. Les nepřeje rychlým ziskům, protože pak za chyby otců platí synové a vnuci. Kniha Český a moravský les je určena nejenom pro lesníky, ale pro každého, kdo má rád les anebo v něm hospodaří. Představuje ucelený pohled na dějiny, současný stav i budoucnost našich lesů. Obsahuje kapitoly o nových dřevinách, způsobech obnovy lesa, vlcích a jelenech i právní rozbor situace. Podobně obsáhlá a všestranná monografie u nás nevyšla již déle než dvacet let.

Vlhošť je rozložitá znělcová hora na rozhraní pískovcových roklí Kokořínska a sopečné krajiny Českého středohoří. V jeho stínu vznikala pravěká sídliště, zemědělská centra a města, budovaly se tu středověké hrady a zakládaly soustavy rybníků. Tato kniha přináší dvojí pohled na Vlhošť od autorů, kteří jeho okolí dlouhodobě studují. Geolog Jiří Adamovič a stavební historik Kamil Podroužek provedou čtenáře geologickým vývojem, zvláštnostmi pískovcového reliéfu a historií okolního osídlení. Soustředí se přitom na výklad konkrétních jevů, ať už přírodních, nebo člověkem vytvořených, a jejich zasazení do celkového kontextu Vlhoště a jeho okolí. Druhá část, sepsaná geologem a esejistou Václavem Cílkem, využívá tohoto kontextu pro vyjádření vlastního pojetí krajiny, založeného na širším přírodovědném základě s překvapivým akcentem na její spiritualitu. Dvě části knihy prezentují dva přístupy k vnímání a interpretaci krajiny a v tomto případě se setkávají a doplňují při představení dosud velmi málo známého koutu české země.

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než jsme si zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Ale hornictví stálo i u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin. Myslíme si dokonce, že to byla „etika práce“ zavedená na krušnohorských ložiscích, která přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je zde více než stovka podzemních lokalit. Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. OBČAS JSME PŘEMÝŠLELI NAD DÁVNOU ALCHYMICKOU ZÁSADOU, ŽE V HLUBINÁCH ZEMĚ SE NĚCO DŮLEŽITÉHO RODÍ A NĚCO KRÁSNÉHO VZNIKÁ, ALE NIKDY JSME NEPŘIŠLI NA TO, CO BY TO MOHLO BÝT. VÁCLAV CÍLEK, MARTIN MAJER A MILAN KORBA

Příbramskými uranovými doly prošlo za dobu jejich existence asi sto tisíc pracovníků, a pokud k tomuto číslu přičteme rodinné příslušníky a další profese, bylo příbramskými doly ovlivněno více než čtvrt milionu lidí, a to včetně politických vězňů. Tato kniha pojednává o „státě ve státě“, jakým doly řízené sovětskými experty a kontrolované státní tajnou policií byly celá desetiletí. I přesto se zde ale odehrálo mnoho příběhů hornické cti a solidarity. Nejeden horník na doly vzpomínal jako na nejlepší léta svého života. Jiní však umírali na nemoci z přepracování, alkoholismu i radioaktivního ozáření. Neobvyklé životní podmínky, tvrdá a nebezpečná práce daly vznik mnohým příběhům, které se pohybují v neobvykle široké škále od milostiplných zázraků na Svaté Hoře až po utrpení politických vězňů. Uranová Příbram je stejně tak geologický objekt jako sociální fenomén.

Velká evropská města mají svoji zjevnou tvář plnou památek a turistů, ale rovněž pokračují hluboko pod zem, kde vytvářejí neviditelná podzemní města. Paříž je pověstná svými podzemními lomy a průzkumnými štolami, které měly zabezpečit stabilitu paláců. Řím ve svých pahorcích obsahuje rozsáhlá města mrtvých a antické stoky. Neapol je známá systémem podzemních vodovodů a cisteren. Berlín válečné doby proslul plány na vybudování systému velkolepých podzemních komunikací a krytů. Podzemí měst je individuální a odráží nějaký zvláštní či výrazný rys jejich historie. Má-li k něčemu blízko, pak to je podvědomí města. Obě města to na povrchu i to dole mají své památky a svá pravidla. Jsou jako bytost a její stín. Tato kniha podává přehled hlavních podzemních objektů na území zlaté Prahy a jejího okolí. Popisuje její jeskyně, ponorné toky, těžbu nerostných surovin stejně jako sklepy, katakomby, středověké podzemí nebo kanalizační systém z počátku 20. století. Zavádí nás do podzemí Pražského hradu i do renesanční štoly císaře Rudolfa II. Provádí nás štolami železnorudných dolů i podzemními pískovnami. Ukazuje, jaké má podzemí vliv na současný chod města a obrací se k němu i jako ke zdroji snů, strachů a inspirací. Kniha sleduje dvě linie – první je věcná a praktická. Zabývá se tím, kde leží podzemní prostory budované po dobu jednoho tisíce let, k čemu sloužily a jak vypadají. Druhá linie je příběhová a symbolická. Pojednává o průzkumu podzemí, ale také čím je pro nás podsvětí – zda temnou říší mrtvých, anebo zda zde plane jemné světlo, které J.W. Goethe i Novalis nalézali v úzkých podzemních štolách. Možná, že pod sférou démonů skutečně tepe Nietscheovo „zlaté srdce Země“. Kniha je doprovázena archivními materiály a skoro dvěma stovkami fotografií, jež pořizoval po dobu několika let celý tým lidí a které patří ke špičce evropské podzemní fotografie. Hlavním rysem podzemí je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Podzemní svatyně náleží vnitřnímu prostoru, usebrání, meditaci a cestě ke kořenům bytosti. Rovněž sny, vize a proměny času se líhnou někde uvnitř, ale zjevení přicházejí z nebe. Proto má jeskyně víc do činění s osobním růstem a hora s životem celé komunity. Svatyně na kopcích jsou plné světla, zástupů, vycházení ze sebe, duchovního výdechu. Vyjdeme ven, rozhlédneme se po krajině a obejmeme prostor se všemi kopci, stromy, staveními a lidmi. To je Svatá hora. Ale svatá jeskyně, jaká například leží pod kostelem ve Svatém Janu pod Skalou, to je opatrný nádech, mysterium ticha, vědomí ne-li zápasu, tak alespoň existence mocných sil a také chuť smrti, která je delší než pozemský život. Skrze podzemí přicházíme sami k sobě, ale z druhé strany.

Ivan Zubaľ je slovenský fotograf, který fotí Prahu jako nikdo před ním. Cítí v ní něco, čeho bychom si jinak nevšimli, protože jsme neprožili dětství jako chalani na slovenské vesnici. Geolog, spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek se ve svém textu zamýšlí nad Prahou jako fenoménem i jako osudem.