Václav Cílek strana 2 z 3

Když cítíme obavy a zaženeme je, tak se vrátí v méně nápadné podobě, ale silnější. Pokud se začneme na krizi připravovat, kupodivu pocítíme ulehčení. Tato kniha je o rodinné přípravě na krizi, která možná nikdy nenastane. První část textu pojednává o to, jakou povahu mají ti lidé, kteří krize přežívají, a jak při tom jednají. Druhá část se týká těch úplně nejpraktičtějších návodů, jak dezinfikovat vodu, jaký filtr si koupit, jak skladovat potraviny či vytvořit v domě postiženém výpadkem sítě teplou místnost. Rozeznáváme přitom čtyři typy rychlých krizí - neočekávanou událost, blackout, epidemii a sociální bouře - a jednu situaci pomalé krize, jakou je rozpad a chudnutí společnosti. Při psaní této několik let připravované publikace, se sešel vědec, který se roky zabývá krizovými trendy, inženýr, který už v 80. letech v Rakousku navštěvoval kurzy přežití a setkání alternativních praktiků, policista s mnohaletou službou v ulicích, polárník schopný přejít pěšky napříč Grónskem a člen krizového štábu, který se nejenom účastnil povodní, ale hlavně plánoval a vedl tým Blackout. Podobná publikace zaměřená na obyčejného člověka a běžnou rodinu u nás nikdy nevyšla. Nové vydání knihy je rozšířeno o zkušenosti z covidové pandemie a energetické krize, které svět zasáhly v posledních letech.

Tato kniha představuje zatím nejobsáhlejší přírodovědnou monografii naší národní řeky a nechybí v ní ani kapitoly věnované dějinám. Vltava je lemovaná desítkami významných archeologických lokalit včetně sídel ze starší doby bronzové, keltských oppid až po raně středověká sídla, jako je Praha, Levý Hradec či Mělník. Rovněž přírodní charakteristiky jsou překvapivé, protože Vltava představuje souvislý profil lesními porosty od podhorských smrčin, přes bukové a dubové lesy až k nížinným luhům. Přesto řeka samotná na svém středním toku nemá přírodní charakter, neboť je zde postaveno několik velkých přehrad. Kniha popisuje řeku jako jeden organismus propojený mnoha geologickými i biologickými procesy a obklopený minulostí naší krajiny.

V posledních letech vnímáme, že český a moravský les se následkem sucha a kůrovcové kalamity ocitl na předělu svého vývoje. Změna, která se kolem nás odehrává, je celková a les je jednou její součástí. Les významně ovlivňuje tvář krajiny, její hydrologii i způsob, jakým trávíme volný čas. Zemědělské a lesní půdy spolu navzájem souvisí, ale vystupuje zde i otázka dřeva jako stavebního a konstrukčního materiálu i jednoho z významných obnovitelných energetických zdrojů. Víme, že hospodářský les si na sebe musí vydělat, ale že se toho dá dosáhnout k přírodě a krajině šetrným způsobem. Les nepřeje rychlým ziskům, protože pak za chyby otců platí synové a vnuci. Kniha Český a moravský les je určena nejenom pro lesníky, ale pro každého, kdo má rád les anebo v něm hospodaří. Představuje ucelený pohled na dějiny, současný stav i budoucnost našich lesů. Obsahuje kapitoly o nových dřevinách, způsobech obnovy lesa, vlcích a jelenech i právní rozbor situace. Podobně obsáhlá a všestranná monografie u nás nevyšla již déle než dvacet let.

Obec Srbsko nepochybně patří spolu s Karlštejnem, Svatým Janem pod Skalou, Tetínem a Koněpruskými jeskyněmi k nejnavštěvovanějším místům Českého krasu. Návštěvníci sem ale nepřijíždějí za památkami, nýbrž za vycházkami po okolí, za poznáváním přírody nejcennějších částí této chráněné krajinné oblasti nebo za sportem či dobrodružstvím. Kniha podrobně shrnuje všechny aspekty obce, není ale obvyklou obecní monografií. Mnohem větší prostor než samotnému Srbsku je věnován jeho okolí a přehledu geologického vývoje, procesům vzniku krasu a jeskyní, archeologii, rozvoji těžby a zpracování vápence i současné mimořádně bohaté a cenné živé přírodě oblasti. Podrobné údaje řady témat v ní prezentují naši přední odborníci způsobem, který je srozumitelný všem čtenářům. Kniha je určena těm, kdo chtějí pochopit širší souvislosti a podrobně poznat srdce Českého krasu, kraj neobyčejné přírody a historie. 350 barevných fotografií

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než jsme si zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Ale hornictví stálo i u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin. Myslíme si dokonce, že to byla „etika práce“ zavedená na krušnohorských ložiscích, která přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je zde více než stovka podzemních lokalit. Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. OBČAS JSME PŘEMÝŠLELI NAD DÁVNOU ALCHYMICKOU ZÁSADOU, ŽE V HLUBINÁCH ZEMĚ SE NĚCO DŮLEŽITÉHO RODÍ A NĚCO KRÁSNÉHO VZNIKÁ, ALE NIKDY JSME NEPŘIŠLI NA TO, CO BY TO MOHLO BÝT. VÁCLAV CÍLEK, MARTIN MAJER A MILAN KORBA

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než jsme si zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Ale hornictví stálo i u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin. Myslíme si dokonce, že to byla „etika práce“ zavedená na krušnohorských ložiscích, která přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je zde více než stovka podzemních lokalit. Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. OBČAS JSME PŘEMÝŠLELI NAD DÁVNOU ALCHYMICKOU ZÁSADOU, ŽE V HLUBINÁCH ZEMĚ SE NĚCO DŮLEŽITÉHO RODÍ A NĚCO KRÁSNÉHO VZNIKÁ, ALE NIKDY JSME NEPŘIŠLI NA TO, CO BY TO MOHLO BÝT. VÁCLAV CÍLEK, MARTIN MAJER A MILAN KORBA

Cílem této knihy je ukázat neznámé a nepřístupné bohatství podzemních Čech a popsat tisíciletý vliv, který mělo hornictví na utváření země. Je mnohem větší, než jsme si zpočátku mysleli. Mnoho pravěkých, středověkých i současných sídel vzniklo nedaleko ložisek zlata, cínu, železa nebo uhlí. Ale hornictví stálo i u zrodu systémového myšlení konce středověku, mezinárodní spolupráce, bankovnictví a obchodní revoluce. I chemický průmysl vznikal a rozvíjel se nad nalezišti surovin. Myslíme si dokonce, že to byla „etika práce“ zavedená na krušnohorských ložiscích, která přispěla k formování Lutherovy reformace. Dějiny surovin jsou zároveň dějinami sociálního vývoje společnosti. Základem knihy jsou fotografie, které představují výběr z mnoha tisíc záběrů pořízených během několika stovek pracovních dní v podzemí. Zachycena je zde více než stovka podzemních lokalit. Vyhýbali jsme se běžně dostupným místům. OBČAS JSME PŘEMÝŠLELI NAD DÁVNOU ALCHYMICKOU ZÁSADOU, ŽE V HLUBINÁCH ZEMĚ SE NĚCO DŮLEŽITÉHO RODÍ A NĚCO KRÁSNÉHO VZNIKÁ, ALE NIKDY JSME NEPŘIŠLI NA TO, CO BY TO MOHLO BÝT. VÁCLAV CÍLEK, MARTIN MAJER A MILAN KORBA

Velká evropská města mají svoji zjevnou tvář plnou památek a turistů, ale rovněž pokračují hluboko pod zem, kde vytvářejí neviditelná podzemní města. Paříž je pověstná svými podzemními lomy a průzkumnými štolami, které měly zabezpečit stabilitu paláců. Řím ve svých pahorcích obsahuje rozsáhlá města mrtvých a antické stoky. Neapol je známá systémem podzemních vodovodů a cisteren. Berlín válečné doby proslul plány na vybudování systému velkolepých podzemních komunikací a krytů. Podzemí měst je individuální a odráží nějaký zvláštní či výrazný rys jejich historie. Má-li k něčemu blízko, pak to je podvědomí města. Obě města to na povrchu i to dole mají své památky a svá pravidla. Jsou jako bytost a její stín. Tato kniha podává přehled hlavních podzemních objektů na území zlaté Prahy a jejího okolí. Popisuje její jeskyně, ponorné toky, těžbu nerostných surovin stejně jako sklepy, katakomby, středověké podzemí nebo kanalizační systém z počátku 20. století. Zavádí nás do podzemí Pražského hradu i do renesanční štoly císaře Rudolfa II. Provádí nás štolami železnorudných dolů i podzemními pískovnami. Ukazuje, jaké má podzemí vliv na současný chod města a obrací se k němu i jako ke zdroji snů, strachů a inspirací. Kniha sleduje dvě linie – první je věcná a praktická. Zabývá se tím, kde leží podzemní prostory budované po dobu jednoho tisíce let, k čemu sloužily a jak vypadají. Druhá linie je příběhová a symbolická. Pojednává o průzkumu podzemí, ale také čím je pro nás podsvětí – zda temnou říší mrtvých, anebo zda zde plane jemné světlo, které J.W. Goethe i Novalis nalézali v úzkých podzemních štolách. Možná, že pod sférou démonů skutečně tepe Nietscheovo „zlaté srdce Země“. Kniha je doprovázena archivními materiály a skoro dvěma stovkami fotografií, jež pořizoval po dobu několika let celý tým lidí a které patří ke špičce evropské podzemní fotografie. Hlavním rysem podzemí je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Podzemní svatyně náleží vnitřnímu prostoru, usebrání, meditaci a cestě ke kořenům bytosti. Rovněž sny, vize a proměny času se líhnou někde uvnitř, ale zjevení přicházejí z nebe. Proto má jeskyně víc do činění s osobním růstem a hora s životem celé komunity. Svatyně na kopcích jsou plné světla, zástupů, vycházení ze sebe, duchovního výdechu. Vyjdeme ven, rozhlédneme se po krajině a obejmeme prostor se všemi kopci, stromy, staveními a lidmi. To je Svatá hora. Ale svatá jeskyně, jaká například leží pod kostelem ve Svatém Janu pod Skalou, to je opatrný nádech, mysterium ticha, vědomí ne-li zápasu, tak alespoň existence mocných sil a také chuť smrti, která je delší než pozemský život. Skrze podzemí přicházíme sami k sobě, ale z druhé strany.

Velká evropská města mají svoji zjevnou tvář plnou památek a turistů, ale rovněž pokračují hluboko pod zem, kde vytvářejí neviditelná podzemní města. Paříž je pověstná svými podzemními lomy a průzkumnými štolami, které měly zabezpečit stabilitu paláců. Řím ve svých pahorcích obsahuje rozsáhlá města mrtvých a antické stoky. Neapol je známá systémem podzemních vodovodů a cisteren. Berlín válečné doby proslul plány na vybudování systému velkolepých podzemních komunikací a krytů. Podzemí měst je individuální a odráží nějaký zvláštní či výrazný rys jejich historie. Má-li k něčemu blízko, pak to je podvědomí města. Obě města to na povrchu i to dole mají své památky a svá pravidla. Jsou jako bytost a její stín. Tato kniha podává přehled hlavních podzemních objektů na území zlaté Prahy a jejího okolí. Popisuje její jeskyně, ponorné toky, těžbu nerostných surovin stejně jako sklepy, katakomby, středověké podzemí nebo kanalizační systém z počátku 20. století. Zavádí nás do podzemí Pražského hradu i do renesanční štoly císaře Rudolfa II. Provádí nás štolami železnorudných dolů i podzemními pískovnami. Ukazuje, jaké má podzemí vliv na současný chod města a obrací se k němu i jako ke zdroji snů, strachů a inspirací. Kniha sleduje dvě linie – první je věcná a praktická. Zabývá se tím, kde leží podzemní prostory budované po dobu jednoho tisíce let, k čemu sloužily a jak vypadají. Druhá linie je příběhová a symbolická. Pojednává o průzkumu podzemí, ale také čím je pro nás podsvětí – zda temnou říší mrtvých, anebo zda zde plane jemné světlo, které J.W. Goethe i Novalis nalézali v úzkých podzemních štolách. Možná, že pod sférou démonů skutečně tepe Nietscheovo „zlaté srdce Země“. Kniha je doprovázena archivními materiály a skoro dvěma stovkami fotografií, jež pořizoval po dobu několika let celý tým lidí a které patří ke špičce evropské podzemní fotografie. Hlavním rysem podzemí je kontrast mezi vnitřkem a vnějškem. Podzemní svatyně náleží vnitřnímu prostoru, usebrání, meditaci a cestě ke kořenům bytosti. Rovněž sny, vize a proměny času se líhnou někde uvnitř, ale zjevení přicházejí z nebe. Proto má jeskyně víc do činění s osobním růstem a hora s životem celé komunity. Svatyně na kopcích jsou plné světla, zástupů, vycházení ze sebe, duchovního výdechu. Vyjdeme ven, rozhlédneme se po krajině a obejmeme prostor se všemi kopci, stromy, staveními a lidmi. To je Svatá hora. Ale svatá jeskyně, jaká například leží pod kostelem ve Svatém Janu pod Skalou, to je opatrný nádech, mysterium ticha, vědomí ne-li zápasu, tak alespoň existence mocných sil a také chuť smrti, která je delší než pozemský život. Skrze podzemí přicházíme sami k sobě, ale z druhé strany.