Václav Cílek

V souvislosti s klimatickou změnou a s nezbytným záměrem zajistit stabilní a funkční lesní porosty roste zájem odborné lesnické veřejnosti také o využití druhů, které u nás nejsou původní. Rovněž potřeba nahradit stávající monokulturní porosty stabilnějšími vede ke snahám o rozšíření sortimentu dřevin schopných odolat dnešnímu turbulentnímu prostředí. Proto je cílem publikace shrnout disponibilní poznatky o introdukovaných dřevinách využitelných lesnickou praxí. Kromě douglasky, grandisky a dubu červeného jsou analyzovány i dřeviny méně zastoupené. Snahou je poskytnout současný stav poznání ohledně jejich ekologických nároků, možnostech pěstování i vystihnout případná rizika, která jsou s rozšiřováním nových druhů v lesních porostech potenciálně spojena.

Říp je ikonická a kultovní hora, jež má zásadní místo v kulturních i společenských dějinách Česka a je opředena množstvím legend a příběhů, které utvářejí identitu českého národa. Předkládaná publikace je první velkou monografií o Řípu a nejbližším okolí a nabízí fascinující pohled na naši národní horu jako na geologický a historický fenomén, ale i duchovní středobod pravěké a raně historické posvátné krajiny. Moderní letecký průzkum a následná terénní archeologie zásadně proměnily náš pohled na Podřipsko – odkryly zemi mrtvých s mnoha kultovními stavbami, ba dokonce celou posvátnou krajinu s velkými kruhovými ohrazeními a dlouhými mohylami, která stářím i půdorysem staveb připomíná Salisburskou pláň se slavným Stonehenge. Nové geologické výzkumy zároveň odhalily, že Říp je pozůstatkem rozsáhlého lávového jezera vzniklého v kráteru mohutné sopky o průměru několika kilometrů. Autoři propojují nejnovější vědecké poznatky s kulturními a mytologickými tradicemi, a přinášejí tak jedinečný obraz Podřipska jako posvátné „země předků“.

Kniha Tao te-ťing představuje jednu ze základních knih světa a hlavní zdroj čínského malířství a poezie. V roce 1973 byly v hrobce Ma-wang-tuej odkryty na hedvábných svitcích nejstarší známé texty knihy, ale ke skutečné senzaci došlo v roce 1993, kdy byl v jiné hrobce Kuo-tien vykopán text Taa někdy z roku 350 před Kristem. Nález má stejný význam, jako měly kumránské svitky pro biblická studia. Tento překlad se vrací ke starému, syrovému Tau. Je silné, archaické a podivné. Každá kapitola knihy je doprovázena stručným komentářem literáta Wang-Piho ze 3. století po Kristu.

Audiokniha Přijít za svítání, kterou napsal Václav Cílek. Výbor esejů známého propagátora vědy, především o krajině a životním prostředí s přesahem do dalších oborů. Audiokniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Knižní bestseller mapující jeho dvacetiletou autorskou činnost získal audiální podobu díky skvělé interpretaci herce Pavla Soukupa.

Barokní klášter ve Svatém Janu pod Skalou usazený v hluboce zaříznutém údolí pod mohutnými skalami – to je scenérie, jež nemá v Čechách obdoby. Pohledy z okolních vyhlídek na vesničku s významnou národní kulturní památkou znají statisíce návštěvníků. Ty sem krom úchvatné krajiny už dlouhá staletí přitahovala legenda o poustevníku svatém Ivanovi. Jaký je skutečný příběh tohoto pozoruhodného místa? V první podrobné monografii věnované Svatému Janu pod Skalou se dozvíte, co se zde odehrávalo v pravěku a jak vypadaly těžké počátky proboštství a později benediktinského kláštera, jak se proměňoval život v obci během éry industrializace a jak na něj dopadly dramatické události minulého století. Kniha vám také přiblíží přírodní podmínky, které dnes panují v okolní krajině. Obliba Svatého Jana pod Skalou, který v barokní době patřil k nejnavštěvovanějším poutním cílům v Čechách, opět roste a místo znovu promlouvá k lidem.

Les budeme potřebovat stále víc jako zdroj surovin, kvůli údržbě prostředí i z hlediska vlastního zdraví. Je nutné mu rozumět a vědět, jak může ovlivnit místní prostředí, počasí i klima. Lesy středních Čech jsou zároveň jedinečným souborem přírodních stanovišť, kde na malé ploše nalezneme podhorské smrčiny středních Brd, holé i květnaté bučiny Voděradska, bory na pískovcích a vátých píscích, teplomilné doubravy a suťové lesy Křivoklátska a Českého krasu i zbytky lužních lesů podél Labe a mnoha potoků a říček. Obrovské je rovněž bohatství rozptýlené zeleně i množství exotických dřevin pěstovaných v zahradách a městských a zámeckých parcích.

Příprava na krizi bývá ve většině příruček založená na plánování útěku z města do přírody či na chalupu, kde lze v potu tváře sázet brambory a čekat, než se společnost vzpamatuje. Koronavirová pandemie a nově propukající válečné konflikty ale ukázaly, že ze zasažených míst zvládne ujet mnohem méně lidí, než se očekávalo. Tato kniha, která navazuje na bestseller Ruka noci podaná, proto pojednává o tom, jak se připravit na krizi ve městě, pokud utéct nechceme nebo nemůžeme. Sleduje, jakým způsobem je možné v každodenním životě pracovat na budování odolnějšího a bezpečnějšího okolí, ať už na úrovni rodiny, místní komunity nebo celého státu. Cílem totiž není přežít, ale položit solidní základy nového světa. Jediný zodpovědný postoj je přitom optimismus. Ten v tomto případě znamená odvážné, a tedy nadějné překonávání jinak pesimistické situace.

Krajina se od devadesátých let 20. století stala jedním z klíčových pojmů přírodních, ale i některých humanitních věd. První polovina knihy se týká skutečné, fyzické krajiny, jejích proměn a ochrany. Druhá část je věnována vnitřním krajinám duše – fenoménu genia loci, postavě zeleného muže, keltským bohům v druhohorách aj. Celek uzavírají Poutníkova pravidla putování po posvátných místech a obsáhlý soupis literárních i hudebních pramenů, které jsou pro vstup do krajiny potřebné. Hlavním motivem knihy zůstává nutnost chránit krajinu kvůli ní samé, kvůli živlům, skalám, vodám a životu, ale také kvůli sobě a vlastní duši.

Ivan Zubaľ je slovenský fotograf, který fotí Prahu jako nikdo před ním. Cítí v ní něco, čeho bychom si jinak nevšimli, protože jsme neprožili dětství jako chalani na slovenské vesnici. Geolog, spisovatel a popularizátor vědy Václav Cílek se ve svém textu zamýšlí nad Prahou jako fenoménem i jako osudem.

Zelení muži. Pokud si neuvědomíme jejich existenci, jsou neviditelní. Nevnímatelní. Jakmile zjistíme, že existují, dokáží se neuvěřitelně zpřítomňovat. Pozorují nás z nečekaných míst. Jako kdyby právě v tom byl jejich smysl. Mají vždy nadhled. Jsou vždy umístěni nad našimi hlavami, to je snad jediné pravidlo, které můžeme prokázat. Ostatní pravidla velice svobodně porušují. Jsou hmatatelní, zachytitelní a přece působí jako přízraky. Jako pozorní obyvatelé jiných světů. Nahlížejí do našeho světa bez valné účasti. Z nějakého důvodu je jejich přítomnost důležitá zejména v posvátném prostoru, kam ovšem na první pohled nepatří. Vše, co o nich bylo napsáno, se opírá o pouhé hypotézy. Zelení muži jsou opravdu suverénně tajemní. Někdy máme dojem, že o nás vědí více než my o nich. Rozmlouvat o zelených mužích by pak mohlo znamenat rozmlouvat vlastně s nimi. I když předem víme, jak jsou na slovo skoupí. Z úst jim přece místo slov vyrůstají listy… Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem a typologií "zelených mužů" ve středověké sakrální architektuře a v renesanci... Kniha intrepretuje archetyp zeleného muže v různých kulturách a předběžně mapuje jejich výskyt na našem území.

První část této mimořádné a nedocenitelně důležité knihy se zabývá obecným vývojem klimatu, přičemž se věnuje základním přirozeným mechanismům klimatických změn. Vysvětluje základní termíny, seznamuje s metodami klimatického výzkumu včetně jeho dějin a přináší odpovědi na důležité otázky, z nichž vybíráme: Proč jsou důležité mořské oscilace? – Je naše doba skutečně klimaticky extrémnější? – Proč se Země otepluje méně, než bychom čekali? Druhá, hlavní část knihy popisuje průběh počasí a klimatické epizody minulých staletí, přičemž je založena na rozsáhlém souboru čtyřiceti pěti tisíc výpisků z kronik a dalších historických dokumentů pro roky 1000–1775, a to po jednotlivých letech. Tuto část uzavírá jednak přehled přirozených období malé doby ledové podle teplotních a srážkových řad meteorologické observatoře v pražském Klementinu, jednak stručná charakteristika podnebí 20. století V třetí, závěrečné části knihy se ocitáme v klimatu budoucího světa a hledáme zde konkrétní odpovědi na otázku Co nás čeká a co se s tím dá dělat? Zde najdeme i zcela praktické rady, jak si poradit doma, ve městě, na poli či v lese.

Nejnovější kniha esejů Václava Cílka vznikala neplánovaně během covidových let. Hlavním impulsem byla Cílkova spolupráce se současným slovenským undergroundovým fotografem a sběratelem umění Ivanem Zubaľem, jenž ho seznámil s okruhem slovenských výtvarníků v čele s Erikem Binderem. Podobně smýšlející lidé a věci se přitahují, a tak se na tyto výpravy do uměleckého prostředí začaly přirozeně nabalovat další osobnosti a současné i dávné příběhy – Petr Nikl a jeho spiritismus, výstřední František Skála, magický František Bílek či vizionář Alfons Mucha. Nejedná se však o kunsthistorické výklady, Cílek vnímá umění jako další, na logiku navazující cestu k porozumění světu.

Před dvěma a půl tisíci lety byla sepsána kniha Umění války, jejíž myšlenky ovlivňují způsoby vedení válek dodnes. Přesto jejím hlavním poselstvím není návod, jak vést úspěšně vojenské operace, ale to, aby vojska nevedla zbytečnou válku proti Nebi, kterou nakonec nelze vyhrát. Válka je, ať chceme, nebo ne, významnou součástí našich dějin a v mnoha případech i našich životů. Je výhodné jí rozumět. Václav Cílek v této knize předkládá svoji interpretaci Sunova spisu na základě několika zásadních anglických překladů. Vzhledem k povaze pramenů je zjevné, že nejde o sinologické dílo, ale o pokus o poctivý čtenářský překlad. Ostatně, existují dva, navzájem se doplňující druhy znalců – ti, kdo umí čínsky, a ti, kdo dlouhou dobu srdcem prožívali východní poezii a aspoň trochu žili životem horského poustevníka, byť na částečný úvazek. Ti první někdy při překládání ztratí srdce textu a těm druhým se stává, že v zrcadle původního textu nespatří odkaz vzdálené země, ale svoji vlastní tvář.

Příbramskými uranovými doly prošlo za dobu jejich existence asi sto tisíc pracovníků, a pokud k tomuto číslu přičteme rodinné příslušníky a další profese, bylo příbramskými doly ovlivněno více než čtvrt milionu lidí, a to včetně politických vězňů. Tato kniha pojednává o „státě ve státě“, jakým doly řízené sovětskými experty a kontrolované státní tajnou policií byly celá desetiletí. I přesto se zde ale odehrálo mnoho příběhů hornické cti a solidarity. Nejeden horník na doly vzpomínal jako na nejlepší léta svého života. Jiní však umírali na nemoci z přepracování, alkoholismu i radioaktivního ozáření. Neobvyklé životní podmínky, tvrdá a nebezpečná práce daly vznik mnohým příběhům, které se pohybují v neobvykle široké škále od milostiplných zázraků na Svaté Hoře až po utrpení politických vězňů. Uranová Příbram je stejně tak geologický objekt jako sociální fenomén.

Tato kniha představuje „to nejlepší z Václava Cílka“. Jde o výbor, který mapuje dvacetiletou spolupráci jednoho z našich nejúspěšnějších esejistů s nakladatelstvím Dokořán – od jeho prvotiny Krajiny vnitřní a vnější (2002), která se stala bestsellerem, až k dosud poslední autorské knize esejů Jak přejít řeku (2020). Cílem bylo nejen vzdát autorovi zasloužený hold, ale zejména přiblížit jeho tvorbu novým čtenářům. Eseje jsou uspořádány do pěti tematických oddílů, jež mají představit hlavní oblasti, které prostupují Cílkovým dílem: krajina jako celek; genius loci konkrétních míst; setkávání s lidmi, zvířaty i bájnými bytostmi; popis současného světa s jeho problémy a obav, kam se to řítíme; a nakonec texty o tom, jak z toho ven, které dávají naději. Autor pro knihu Přijít za svítání vybral ilustrace Evy Brodské a Bohuslava Reynka a fotografie Hany Rysové. Jak píše Cílkův oblíbený Jorge Borges: není ani tak důležité číst další knihy, jako se vracet k těm, které jsme již četli.