Aleš Valenta strana 2 z 2

Kniha Arthura Koestlera „Příslib a naplnění“ se zabývá historií Palestiny od tzv. Balfourovy deklarace, která v roce 1917 slibovala Židům zřízení národní domoviny v Palestině, do let 1948–1949, kdy Izrael obhájil svou existenci ve válce proti Arabům a začal klást základy státní existence. V první části se seznamujeme s komplikovaným „trojúhelníkem“ vztahů mezi britskou mandátní správou, Židy a Araby. Autor těží z detailní znalosti Palestiny, v níž strávil jako levicově smýšlející sionista několik let a kam se jako novinář opakovaně vracel. Tato okolnost mu umožňuje, aby doplnil základní politicko-hospodářský dějinný rámec zasvěcenými sondami do mentality všech tří aktérů palestinského dramatu. Bez vědomí propastného rozdílu mezi vysoce vzdělanými, převážně levicovými a nadšeně budovatelskými sionisty a tradicionalistickou, konzervativní a skoro úplně negramotnou populací palestinských Arabů nelze jejich konfliktu porozumět. Neméně zásadní je však i Koestlerův výklad rozdílů mezi židovskými starousedlíky a imigranty z doby po roce 1918, stejně jako výklad příčin proarabského postoje většiny britských politiků a úředníků. Na řadě míst autor přesvědčivě obhajuje svůj psychologizující výklad historie. Ve druhé části předkládá zkušenosti a zážitky z pobytu v Izraeli, kam přiletěl v průběhu židovsko-arabské války počátkem června 1948, přičemž se zčásti jedná o zápisky deníkového charakteru. Čtenář se z nich mj. dozví, jak je možné, že se většina židovských osad za války ubránila drtivé arabské početní a technické převaze. S autorem navštíví i Jeruzalém, který se ocitl v obležení Arabské legie a Židé museli vynaložit veškerý um a odvahu, aby nearabskou část města z této kritické situace vyprostili.

Dějiny se mnohdy ubíraly jinými cestami, než jsme si doposud mysleli. Přelomové dílo britského autora sleduje historii perspektivou „hedvábných cest“ – tras, které spojovaly země i kontinenty a vytvářely globální svět dávno před moderní dobou. Jaké zboží a myšlenky po nich mezi Východem a Západem proudily? Čtivé podání dějin přináší nečekané odpovědi a vysvětluje ekonomické i politické souvislosti, které měly vliv na podobu dnešního světa.

Publikace se zabývá německou politikou posledních dvaceti let. Vlastnímu tématu předchází obsáhlý úvod, objasňující základy politického systému SRN a proměny německého paradigmatu. Klíčem k pochopení německé politiky je její konsensuální charakter, podmíněný permanentním úsilím o překonávání dědictví nacionálního socialismu. Od 70. let však princip konsensu, na který jsou Němci patřičně hrdí a jenž přinesl v minulosti zemi záviděníhodnou stabilitu, začal degenerovat v úzce vymezený názorový koridor a „boj proti pravici“. V éře Merkelové dosáhl tento vývoj stavu, v němž je omezována politická soutěž a ohrožena podstata německé demokracie. Autor přináší zevrubnou analýzu krizových jevů, jako jsou levicové zglajchšaltování médií, agresivní feminismus, masivní ideologizace veřejného života či adorace masové ilegální migrace. Na četných příkladech demonstruje, jak se politická situace v dnešní SRN začíná podobat komunistickým režimům v jejich pozdní fázi.

S pojmem barokní kavalír si patrně většina čtenářů spojí přepychově vybavený zámek, nádherný městský palác, livrejované lokaje, bohaté plesy a hostiny nebo císařský dvůr ve Vídni. Taková představa není sice mylná, je však neúplná. Rubem reprezentační nádhery, v níž vskutku značná část (ne všichni!) knížat a hrabat v baroku žila, byly jejich obrovské dluhy. Tato práce chce postižením obou aspektů podat úplnější obraz života české barokní aristokracie.