Hana Váňová

Monografie Hudební psychologie pro učitele poskytuje výběr a strukturalizaci těch základních poznatků, které pomohou pedagogům diagnostikovat a rozvíjet vnitřní předpoklady žáků pro vnímání, prožívání a vytváření hudby a ovlivňovat průběh i kvalitu těchto procesů. Důraz je kladen zejména na psychologii hudebních schopností a činností. Monografie je přepracováním a aktualizací dřívější publikace Františka Sedláka Základy hudební psychologie (SPN, 1990) s autorským podílem jeho dcery Hany Váňové. Autorka konfrontuje původní text se současným stavem poznání a zařazuje nové kapitoly, v nichž posiluje kognitivní přístup k analýze psychických procesů a věnuje se průnikům hudebněpsychologických poznatků do pedagogické praxe.

Monografia poskytuje v ôsmich hlavných kapitolách výber a štrukturalizáciu tých základných poznatkov z hudobnej psychológie, ktoté uľahčia hudobným pedagógom poznanie a diagnostiku vnútorných predpokladov žiakov pre komunikáciu s hudbou a pomôžu im pri motivácií a riadení hudobných aktivít.

Učební text "Metodologie a logika výzkumu v hudební pedagogice" je určen studentům hudební výchovy všech typů studia na pedagogických fakultách a doktorandům v oboru hudební teorie a pedagogika s cílem orientovat je v základních etapách vědeckovýzkumné práce a připravit je po stránce metodologické na řešení závěrečné práce s výzkumným zaměřením. Učebnice poskytuje mezioborové i specifické informace k celé šíři aktivit – od činností studijního rázu (stanovení problému, osvojení technik informační přípravy, teoretické uchopení řešeného tématu) přes činnosti organizační a výzkumné povahy k sepsání závěrečné výzkumné zprávy z hlediska strukturální a obsahové výstavby, formálních náležitostí a vědeckého stylu. Velká pozornost je věnována uplatnění výzkumných metod ve specifických podmínkách hudebně výchovné praxe a systematice tištěných i elektronických informačních zdrojů.

Doktor Wilhelm Heinrich Schüssler (1821–1898) zjistil, že při léčbě nemocí je podání malých dávek minerálních látek potřebné pro chemicko-fyziologickou rovnováhu organismu. Vyslovil geniální myšlenku, že ředěné a dynamizované roztoky – látky v iontové formě – jsou buňkami lépe asimilovány. Jsou-li to fyziologické látky, mohou se snadno zapojit do metabolického cyklu. Absorpce je zaručena, protože buňka neodmítá látky tělu vlastní. To zcela odpovídá modernímu pojetí klinické homeopatie i fyziologie. Biochemické tkáňové soli, jak tyto látky nazval sám Schüssler, působí jako synergičtí činitelé v kombinaci s jinými chemickými látkami v těle. Obnovují, revitalizují a přeměňují látky přijaté ze vzduchu a potravou v biotickou energii. Jsou zásadní součástí životních procesů.