Jindřich Veselý

Ve své nové knize nás Peterson provádí prastarými zakladatelskými příběhy západního světa. Detailně analyzuje starozákonní příběhy o vzpouře, oběti, utrpení a vítězství, které nás kulturně i psychologicky ukotvují a sjednocují. Adam a Eva a věčný Pád lidstva; vražedná válka mezi Kainem a Ábelem; Noe a katastrofická potopa; zhroucení babylonské věže; Jonáš v pekle velrybího břicha; putování Mojžíše a jeho lidu – co všechno mohou tyto příběhy znamenat? Jak se stalo, že utvářely našeho ducha i náš svět a obrátily nás stejným směrem?

Kniha Pohlednice z Absurdistánu, napsaná britsko-kanadským bohemistou Derekem Sayerem, představuje jedinečný vhled do českých dějin dvacátého století. Ve své předchozí knize autor nazval Prahu hlavním městem 20. století (Praha, hlavní město dvacátého století, Surrealistická historie Volvox Globator, 2021) a tento pohled zůstává výchozím bodem i pro tuto knihu. Derek Sayer se podrobně zabývá kulturním a společenským děním, odhaluje absurdity, které 20. století provázely, a zároveň poukazuje na křehkost demokratického systému. Podtitul knihy Praha na konci dějin odkazuje ke slavnému dílu, které napsal Francis Fukuyama v devadesátých letech dvacátého století, ale zároveň v sobě nese nadhled, který je Dereku Sayerovi vlastní. V knize se prolínají dějinné, politické události spolu s osobními dějinami českých osobností, kteří si v nehostinných podmínkách velké části dvacátého století vydobývali vlastní svobodu. Velká pozornost je věnována vývoji umění, které bylo nuceno, ať už jakýmkoli způsobem, na danou politickou situaci reagovat. Kniha nese veškeré parametry vědecké práce, autor však není spoutaný akademickým jazykem, naopak, jedná se o velice čtivý text, který je doprovázen více než sedmdesáti dobovými fotografiemi.

Derek Sayer ve své monumentální knize Praha, hlavní město dvacátého století skládá střípky kulturních dějin Prahy a Československa mezi dvěma světovými válkami, aby ukázal, jak zapadají do mozaiky evropských dějin. Autor si všímá kontaktů Guillaumea Apollinaira, André Bretona, Paula Eluarda a dalších světových surrealistů s Vítězslavem Nezvalem, Karlem Teigem, Toyen, Jindřichem Štýrským, ale i Prahou obecně. V jednom fragmentu dějin umění se často zrcadlí celá meziválečná situace. Události v Sayerově Praze se jeví jako úryvky z prorockých snů předznamenávajících události evropského či světového významu. Sny avantgardy se v tomto prostoru snadno překlápějí do těch nejhorších nočních můr dvacátého století, a naopak, kruté žerty dějin se z odstupu jeví jako příklady černého humoru doprovázené osvobozujícím smíchem. V Sayerově knize čtenář prochází tkanivem meziválečné Prahy, tak jako spáč ve snu prochází noční krajinou, v níž se mu objevují fragmenty jeho vlastních dějin, jeho zklamání i touhy. Praha byla ve dvacátém století svědkem revolucí a invazí, národního osvobození a etnických čistek, holocaustu, soudních procesů a snů o socialismu s lidská tvář. V době, kdy Praha byla hlavním městem nejvýchodnější parlamentní demokracie v Evropě, byla také ohniskem umělecké a architektonické moderny a centrem surrealismu hned za Paříží. Se zaměřením na tyto roky zkoumá Sayer pražské velkolepé moderní budovy, památky, obrazy, knihy, filmy, opery, výstavy a mnoho dalšího. Praha byla místem, kde se utopické fantazie století opakovaně rozplývaly, a jako taková byla šitá na míru surrealistickému černému humoru André Bretona. Sayer hovoří o tom, jak město produkovalo bezkonkurenční znalce ponuré komedie, od Franze Kafky a Jaroslava Haška po Milana Kunderu a Václava Havla.

Původní LP titul 1018 2640 "Imaginární jeviště Miloše Nedbala" vydal Supraphon v roce 1980 - nyní titul s ukázkami z tvorby MILOŠE NEDBALA (*28. 5. 1906 – † 31. 10. 1982 ), tohoto výrazného, osobitého herce vážných, důstojných a přísných rolí, vydáváme poprvé digitálně.

Mystéria starověkého Egypta nás fascinují už stovky let. S každým archeologickým objevem se však tajemství prohlubuje: co pobízelo tuto pradávnou civilizaci, aby vytvořila tolik neobyčejně krásných promyšlených chrámů, hrobek a pyramid? Skutečný význam a účel skrytý za těmito velkolepými díly je pravým pokladem Egypta, a právě ten je v této knize odhalen až do nejmenších podrobností.Posvátná tradice ve starém Egyptě zjevuje, že srdcem vší světské nádhery byl duchovní cíl – vykoupení lidstva z podmíněnosti a připoutání k zemi a jeho přivedení k prapůvodní božské podstatě. Prostřednictvím pečlivého výzkumu, pronikavého čtení hieroglyfů a intuitivního pochopení tajuplné moudrosti nám dnes egyptoložka Rosemary Clarcková představuje duši pradávného světa. Uvidíme, že tím nejvyšším dědictvím starověkého Egypta je praktická stezka k porozumění naší multidimenzionální existenci a život v souladu s viditelnými i neviditelnými světy.

Tato kniha představuje transpersonální teologii, antropologii a kosmologii založené na cyklickém prístupu ke skutecnosti a experimentální metafyzice. Autor navazuje na Jochena Kirchhofa, Henryho Corbina, Henryka Skolimowskiho, Jamese Hillmana, Šrí Aurobinda, Egona Bondyho a Ladislava Klímu. Ve své práci usiluje o novou formulaci a aplikaci obecného referencního rámce vší skutecnosti, který by umožnoval smysluplnou inte rakci a transformaci celku lidské zkušenosti.