Magdalena Wagnerová

Atmosféra časů dávno minulých, silné zdi byvších staletí, úzké portály, rozmanitá domovní znamení a pestrá paleta slohů a stylů, to všechno jsou domy staré Prahy. Malé paláce se zakletým tajemstvím. Ukryté příběhy, které dotvářejí charakter města, jež přitahuje stále víc pozornosti. Magie Faustova domu, kubismus U Černé Matky Boží, tajemství Sovových mlýnů, vězení na Staré rychtě anebo pohádky v Štorchově domě, to všechno a ještě mnohem víc tvoří obsah publikace o starých pražských domech, jež denně míjíme bez povšimnutí. Příběhy známé i téměř zapomenuté mohou být nejenom vhodným prostředkem k zamyšlení nad naší národní minulostí, nejenom zábavným způsobem, jak si ukrátit dlouhou chvíli, ale i návodem, kam se ubírat během procházek naším starobylým, tajemným a překrásným hlavním městem.

Bájný Vyšehrad, Dračí hora, památný Třemšín, mračný Čerchov či Hromová hora. Říp jako národní symbol, Kozákov jako náruč drahokamů, Radhošť jako sídlo bohů. Zakletá princezna, Černá paní nebo Spící panna, hory pod křídly netopýrů, ochranou čarodějů a tíhou starých legend...V naší zemi snad není kopce, ať už se jedná o vysoké hory anebo mírnější vrchy, který by neskrýval nějaké tajemství – a pokud ne přímo tajemství,tak alespoň příběh, jenž odedávna zasahoval do života lidí, žijících v jeho blízkosti. Tyto příběhy přitahují pozornost dodnes, a pokud se po jejich stopách vydáme k vrcholům těchto krajinných dominant, mohou nám cestu jedině zpříjemnit.

Klasické pohádkové příběhy plné kouzel, moudrosti i humoru. Potkáte v nich odvážného Bajaju, který se nebojí postavit drakovi, chytrá kůzlátka, která přelstí zlého vlka, i nezdárného Smolíčka, jenž zjistí, že neposlušnost se nevyplácí. Bohaté ilustrace a krásný jazyk dělají z této knihy ideální čtení na dobrou noc i pro společné chvíle s dětmi.

Kdy se na území Prahy usadili první Židé? Téměř s jistotou lze říci, že židovští obchodníci a penězoměnci se v pražském podhradí objevili už v 10. století a zmínky o první židovské synagoze jsou jen o dvě století mladší. Ale kdy byl položený základní kámen Staronové synagogy? Opravdu ho přinesli na svých sněhobílých křídlech andělé z Jeruzaléma? Byl Golem první umělý člověk na světě, anebo i on byl z masa a kostí jako každý obyčejný smrtelník? Tyto a podobné příběhy z dob, kdy se ve městě začalo vytvářet tzv. židovské ghetto, z období vzkvétajícího Josefova, středověkých židovských pogromů i z časů, kdy začínaly vznikat židovské obce také mimo Staré Město, obsahuje další publikace M. Wagnerové, mapující historii staré židovské Prahy. Její obyvatelé ve své době představovali přibližně čtvrtinu veškerého pražského obyvatelstva. Jejich dlouhá a trnitá minulost po sobě zanechala mnoho památek a ještě více historek a příběhů, které si vydobyly mezi ostatními staropražskými pověstmi nezastupitelné místo.

Místa záhadná, tajemná či dokonce magická v sobě skrývají nejedno nebezpečí, přesto přitahovala pozornost člověka odedávna. A tak je naše země jako hustá pavučina protkaná sítí temných míst a objektů opředených příběhy, jež mohou vzbuzovat zvědavost a leckdy dokonce nahánět strach. Lidé se občas rádi bojí, a je to právě jejich strach, jenž vytváří živnou půdu pro trudné historie, děsivé příběhy a hrůzostrašná poselství, která neúnavně putují navzdory času od generace ke generaci a přežívají jako nezničitelný, varovně vztyčený prst. Proč lidé považují torzo klášterního kostela v Panenském Týnci za nejmagičtější místo naší země? A co teprve hory, doly, byvší šlechtická sídla, staré domy nebo tajuplná podzemí tak či onak spojená přímo s peklem? O hradu Houska vprostřed kokořínských hvozdů kolují pověsti, při kterých stydne krev v žilách, nemluvě o Loretánském náměstí v Praze, zříceninách hradu Trosky v Českém ráji anebo Branišovském lese nedaleko Českých Budějovic… Kniha vám nabídne přes 200 stran a více jak 100 barevných fotografií, které budou inspirací pro výlety s příběhem.

Tajuplné rybníky u Holan, rašeliniště kolem Císařského pramene, majestátní Rožmberk neboli Jihočeské moře… Jezero, které není jezero, nádrže, jež pohltily vesnice i kostely, tůně, v nichž žijí vodníci, Rusalka nebo drak – to všechno jsou místa, která můžete v této knize navštívit. Krajina bez vody jako by byla mrtvá; v nejlepším případě připomíná ptáka bez křídel, dům bez střechy, železnici bez pražců. A přitom stačí málo, jediná tůň, studánka, pramen, potok nebo říčka, o majestátních vodopádech, úchvatných jezerech, poklidných rybnících a hrdých řekách ani nemluvě. Všechny ty vodní kulisy dotvářejí český obraz s nezměrnou výpovědní hodnotou, charakterizují svůj kraj působivěji než jakákoli slova a často se stávají nezastupitelnými symboly. Nejedno malebné vodní zákoutí doplňuje místo nemalého historického významu, mnohá skrývají tajemství, snad temnou minulost, magickou sílu či nevšední příběh, jako by soupeřily o naši pozornost. V tomto souboji však není vítězů ani poražených, všechna ta místa, ať už jde o vody stojaté, průtočné, líné nebo dravé, se stávají naším vděčným cílem. Kdo během svých putování krajinou hledá něco víc než jen pohyb z místa A do místa B, je vždy znovu uchvácen, a jeho cesta se díky vodním klenotům stává dobrodružstvím s přidanou hodnotou, jež může bohulibě naplnit náš čas.

Having spanned both banks of the Vltava River since 1357, Charles Bridge has become an inseparable part of Prague’s breathtaking panorama. Its foundation stone was laid by Emperor Charles IV himself, and despite facing numerous challenges over the centuries, the bridge still stands today. Over time, it has been adorned with numerous sculptures. With the exception of the bronze statue of St. John of Nepomuk, all 29 remaining statues and sculptural groups of significant saints are made of stone. Thanks to them, Prague’s oldest surviving stone bridge is a true masterpiece, unparalleled anywhere in the world – a must-see sight for any visitor to the city.

Nejnovější kniha Magdaleny Wagnerové přináší osobitý pohled na jednu z nejvýznamnějších památek Prahy – Karlův most – a jeho jedinečnou sochařskou výzdobu. Provede čtenáře poutavou cestou po jednotlivých sochách a sousoších, seznámí ho s osudy zpodobněných světců i s příběhy mistrů a donátorů, kteří se o vznik těchto skvostů zasloužili. Podobně jako dávní tvůrci sochařské výzdoby Karlova mostu propojovali duchovní poselství s uměleckým záměrem, tato kniha propojuje historická fakta s legendami a nabízí nový pohled na kulturní a náboženský význam této kamenné galerie pod širým nebem.

El Puente de Carlos une ambas orillas del Moldava ya desde el ano 1357 siendo una parte inseparable del impresionante panorama praguense. La piedra angular fue colocada por el emperador Carlos IV, y aunque el puente ha sido expuesto muchas veces a las adversidades del destino, sigue existiendo hasta el día de hoy. Sucesivamente se han instalado ahí varias esculturas. Excepto la estatua de bronce de San Juan Nepomuceno, las demás 29 obras de importantes santos son de piedra. Gracias a ellas el puente praguense más antiguo se convirtió en una construcción única y sin par a nivel mundial y no debería perdérselo ningún visitante de Praga.

Die Karlsbrücke verbindet die beiden Ufer der Moldau schon seit dem Jahr 1357 und ist mittlerweile ein untrennbarer Teil des beeindruckenden Prager Panoramas. Den Grundstein legte Kaiser Karl IV. persönlich – und obwohl sie oft schweren Widrigkeiten ausgesetzt war, steht sie bis heute. Nach und nach wurde sie durch eine Reihe von Skulpturen ergänzt. Mit Ausnahme der Bronzestatue des hl. Johannes Nepomuk sind alle übrigen 29 Statuen und Figurengruppen bedeutender Heiliger aus Stein gemeißelt. Dank ihnen ist die älteste erhaltene Steinbrücke ein Unikat, das es so auf der Welt kein zweites Mal gibt. Gerade deshalb sollte sie bei einem Besuch in Prag auf keinen Fall übersehen werden.

Czechs have always liked to eat. Czech women have been renowned as excellent cooks, one of the reasons probably being that their art is based on traditional recipes, nourishing ingredients and time-proven practices, passed in families down the generations. Dishes such as kulajda soup, tenderloin in cream sauce, potato pancakes and buns are prepared not only in Czech households, but also more and more often in the best restaurants around the country. Thanks to this fact, foreign visitors can also be persuaded of the qualities of Czech traditional cuisine. This book has been prepared for those who have tasted Czech cuisine and who cannot do without it any more.

Audiokniha Ryba Chyba, kterou napsala Magdalena Wagnerová. Někdo by ji považoval za chybu. Ne-li Chybu. Tahle příslušnice rybí říše je s plaváním na štíru a chodí po dně, jelikož má dvě nohy. Navíc nosí brýle, poněvadž ráda čte, a v kuchyni se otáčí jako michelinská šéfkuchařka. Jenže jestli to není přímo liška podšitá, měla by stejně jako ona pořádně za ušima, kdyby jí tedy na hlavě nějaké narostly.

Krajina bez vody jako by byla mrtvá; v nejlepším případě připomíná ptáka bez křídel, dům bez střechy, železnici bez pražců. A přitom stačí málo, jediná tůň, studánka, pramen, potok nebo říčka, o majestátních vodopádech, úchvatných jezerech, poklidných rybnících a hrdých řekách ani nemluvě. Všechny ty vodní kulisy dotvářejí český obraz s nezměrnou výpovědní hodnotou, charakterizují svůj kraj působivěji než jakákoli slova a často se stávají nezastupitelnými symboly. Nejedno malebné vodní zákoutí doplňuje místo nemalého historického významu, mnohá skrývají tajemství, snad temnou minulost, magickou sílu či nevšední příběh, jako by soupeřily o naši pozornost. V tomto souboji však není vítězů ani poražených, všechna ta místa, ať už jde o vody stojaté, průtočné, líné nebo dravé, se stávají naším vděčným cílem. Kdo během svých putování krajinou hledá něco víc než jen pohyb z místa A do místa B, je vždy znovu uchvácen, a jeho cesta se díky vodním klenotům stává dobrodružstvím s přidanou hodnotou, jež může bohulibě naplnit náš čas.

Román se odehrává v 90. letech minulého století, kdy čeští nakladatelé vstoupili na neprobádané území knižního podnikání. Tržní kapitalismus byl nesměle zahájen a souběžně s nově otevřeným prostorem svobody slova a zdánlivě nevyčerpatelnou nabídkou titulů, které bylo konečně možné vydat, protože tomu již nebránila cenzura, se vydavatelé museli střetnout s řadou překážek, na které nebyli připraveni, ale jež provázejí vydávání knih v tržních podmínkách. Nejinak je tomu i v nakladatelství Alfa, kde zastává funkci šéfredaktora Teodor Weinfurter, hlavní postava románu. Jde ve své podstatě o jakéhosi novodobého bojovníka s větrnými mlýny, ve svaté válce o každý titul každodenně putujícího mezi dvěma bojišti – jedním v nakladatelství, druhým v soukromí. Jako rozvedený muž stěhuje do svého bytu valem stárnoucí matku, rovněž bývalou knižní redaktorku, které už na světě příliš času nezbývá. Tato představitelka nakladatelského světa, který právě skončil, se stařeckou umanutostí urputně hájí metody, které už neplatí a postupně ztrácejí svoji hodnotu. I ona, podobně jako její syn, svádí boj marný a neodvratný. Její tělo odchází, ale mysl zůstává bdělá, o to drastičtější se synovi jeví skutečnost, před kterou matku nemůže ochránit. Může však ochránit sebe. I když se stále znovu ptá, kde leží pravda a co je správné, jednoznačná odpověď nepřichází. Je třeba dávat přednost obsahu nebo úspěchu? Kvalitě nebo kvantitě? Je kniha zboží, artefakt, pomíjející událost nebo trvalá kulturní hodnota, kterou stojí za to stále a znova obhajovat?

Před dávnými časy vystoupil na horu Říp praotec Čech a pohlédl na naši budoucí vlast. Benediktinský klášter v městečku Sázava se stal centrem slovanské liturgie a jako takový se nesmazatelně zapsal do naší historie. Kdysi dávno se v jižních Čechách prosadil šlechtický rod, který se stal nejmocnějším z mocných a jehož představitelé sídlili na hradech Rožmberk a Český Krumlov. V srdci Českého ráje dodnes ční ze země dva čedičové suky známé jako Panna a Baba, pozůstatky slavné minulosti rodu Vartemberků… Tato a mnohá další pozoruhodná místa, která najdete v této knize, by neměla uniknout naší pozornosti, ať už se za nimi vydáme s rodinou nebo sami, ať už vyrazíme na výlet, za poznáním nebo za zábavou.

Místa záhadná, tajemná či dokonce magická v sobě skrývají nejedno nebezpečí, přesto přitahovala pozornost člověka odedávna. A tak je naše země jako hustá pavučina protkaná sítí temných míst a objektů opředených příběhy, jež mohou vzbuzovat zvědavost a leckdy dokonce nahánět strach. Lidé se občas rádi bojí, a je to právě jejich strach, jenž vytváří živnou půdu pro trudné historie, děsivé příběhy a hrůzostrašná poselství, která neúnavně putují navzdory času od generace ke generaci a přežívají jako nezničitelný, varovně vztyčený prst. Proč lidé považují torzo klášterního kostela v Panenském Týnci za nejmagičtější místo naší země? A co teprve hory, doly, byvší šlechtická sídla, staré domy nebo tajuplná podzemí tak či onak spojená přímo s peklem? O hradu Houska vprostřed kokořínských hvozdů kolují pověsti, při kterých stydne krev v žilách, nemluvě o Loretánském náměstí v Praze, zříceninách hradu Trosky v Českém ráji anebo Branišovském lese nedaleko Českých Budějovic…