Jan Werich strana 7 z 9

Nové CD „Babí léto Jana Wericha“ přináší premiéru několika neznámých zvukových dokumentů pro všechny příznivce Werichova vyprávění. 1. Dopis Shakespearovi 24:36 2. Vzpomínka na uvedení Shakespearovy Bouře v New Yorku 04:22 3. Jan Werich o sobě 02:51 4. Jan Werich filmovým kritikem, přátelství s Jiřím Voskovcem 08:21 5. Jan Werich: rozhlas a já… 09:12 6. O herectví, forbíny s Jiřím Voskovcem, (rozhovor s Jiřím Janouškem) 10:23 7. O Shakespearovi, Falstaffovo babí léto (rozhovor s Jiřím Janouškem) 12:32 8. Jan Werich: setkání v Montrealu (vzpomínka na Jiřího Voskovce) 02:53 Dopis Shakespearovi nahraný v roce 1964 vyšel tiskem až v roce 1969 jako předmluva Werichovy úpravy Shakespearova Jindřicha IV. Falstaffovo babí léto a je dodnes velmi živoucím připomenutím jedinečné schopnosti Jana Wericha srozumitelně a poutavě vyprávět o velkých tématech alžbětinského dramatika v souvislosti s naší dnešní (tehdejší) dobou. Werichovu vzpomínku na uvedení Shakespearovy Bouře na Broadwayi v roce 1945 pro Československý rozhlas zachytil herec Karel Pech v Praze na Kampě na konci čtyřicátých let. „Dalším cenným zvukovým unikátem jsou „rozhovory“ - ze šedesátých let z brněnského studia Československého rozhlasu - o Werichově mládí, studiu práv, přátelství s Jiřím Voskovcem,“ doplňuje editor Robert Tamchyna a upřesňuje, „rozhovory jsou sice většinou inspirujícím monologem, ale dnes také zároveň jedinečným dokumentem Werichových vzpomínek na začátky rozhlasového vysílání.“ William Shakespeare znovu po letech, smích Osvobozeného divadla anebo vzpomínka na Jiřího Voskovce, nejlepšího mužského na světě – vzácné fragmenty, které se dochovaly na kazetě diktafonu novináře Jiřího Janouška z konce sedmdesátých let „babí léto Jana Wericha“ na CD uzavírají a přibližují alespoň malý – dosud neznámý zvukový a velmi osobní - zlomek setkání, z nichž vychází Janouškova kniha “Rozhovory s Janem Werichem.“

V létě roku 1969 nabídl rozhlasový režisér Jiří Melíšek, pracující ve dvojici s Vladimírem Rohlenou, že nahraje pro Československý rozhlas životní vzpomínky Jana Wericha. Bylo to v době již počínající normalizace, která však ještě neudeřila plnou silou, takže bylo možné v září téhož roku, postupně, každou sobotu Werichovo svobodné vyprávění, vzpomínky a úvahy vysílat. Půlhodiny, ve kterých si spolu vyprávějí Jan Werich s dcerou Janou, byly nazvány Táto, povídej! Staly se nesouměřitelným fenoménem, celý národ tehdy naslouchal po dobu několika měsíců dosud neznámému sumarizování tohoto umělce. Vzpomínky Jana Wericha mají dvě roviny: chronologické řazení událostí, příběhů a konstatování. V rovině druhé pak nespoutané odbočky nečekaných asociací, jiskření nápadů a humorných vložek. Úkolem dcery Jany bylo nejen glosovat otcovo vyprávění, ale držet tok jeho vzpomínek v předem dohodnutém celku. Z devíti hodin celkového záznamu vyšel počátkem sedmdesátých let malý, osmdesátiminutový sestřih na 2 LP Pantonu, který byl po celá desetiletí jedinou zprávou o legendárním pořadu. Nyní vychází celý, nesestříhaný záznam v kompletu 8 CD. Čerpá z archivu ČRo, Supraphonu a Jiřího Melíška, obsahuje také hodinu vyprávění, vydaného v roce 2000 nakladatelstvím Lotos. Navíc se podařilo vyhledat i rozhovory dosud nikdy neslyšené. Uslyšíme tedy konkrétní, velmi podrobné vzpomínky na počátky, aktéry a jednotlivé hry Osvobozeného divadla. Důležité a nesmírně zábavné je dále vyprávění o tzv. hovadismu, směru, vyznávaném nejenom protagonisty divadla, ale i řadou jejich přátel a známých. Z něj pak plynou gejzíry humorných příběhů, nazvaných v našem kompletu pracovně Koktavý telegram, Kapesník, Kanon, Vítej nám, otče vlasti, Hovadnej Tonda, atd. Werichovy vzpomínky vrcholí emigrací a životem v USA ve čtyřicátých letech, kdy se ke slovu dostává výrazněji i Jana. Táto, povídej! je zdrojem informací o celé první polovině minulého století v české, ale i francouzské a americké kultuře, doplněné nesmírně cennými postřehy mimořádného člověka Jana Wericha!

Třídílna kniha Korespondence V+W jasně dokazuje, že poslední dlouhotrvající forbínou Jiřího Voskovce a Jana Wericha byly jejich dopisy. Monology, které zůstaly dialogem. A právě tak sestavil Robert Tamchyna výběr neznámých nebo méně známých nahrávek z pozůstalosti obou klaunů a originálních filosofů. Posluchač na CD sice nenajde žádný dialog V+W, ale i jednotlivé samostatné nahrávky Jana Wericha a Jiřího Voskovce jsou pokaždé buď druhou (chybějící) polovinou herecké dvojice inspirovány nebo ji alespoň ve vzpomínce připomínají. obsah: Monology, které zůstaly dialogem Vzájemné gratulace k šedesátinám Zvukový dopis Jiřího Voskovce Janu Werichovi Jiří Voskovec ve vysílání Hlasu Ameriky Jiří Voskovec – rozloučení s Ferdinandem Peroutkou Telefonický rozhovor Jiřího Voskovce s Jiřím Černým a další Nahrávky z let 1965-1978 vybral a sestavil Robert Tamchyna popis: Jan vidí věci americké z Kampy a já věci české z Manhattanu. Kampa i Manhattan jsou ostrovy. Jan je ostrov v Čechách a já ostrůvek v Americe… Jiří Voskovec (1963)

Kompletní vydání půvabných pohádek plných humoru, jazykového vtipu i poučení.Jejich autor si v nich vzal na mušku některé lidské vlastnosti a zlořády.Knížka okouzluje krásou češtiny, hravostí a moudrostí vypravěče a potěší děti i dospělé. Mnohé z Werichových pohádek se dočkaly i filmové či televizní podoby (Tři veteráni, Lakomá Barka nebo Královna Koloběžka První).

Kompletní vydání půvabných pohádek plných humoru, jazykového vtipu i poučení.Jejich autor si v nich vzal na mušku některé lidské vlastnosti a zlořády.Knížka okouzluje krásou češtiny, hravostí a moudrostí vypravěče a potěší děti i dospělé. Mnohé z Werichových pohádek se dočkaly i filmové či televizní podoby (Tři veteráni, Lakomá Barka nebo Královna Koloběžka První).

Na podzim roku 1974 se ve Vídni, v domě mecenáše Herberta Turnauera, sešli na tři týdny druzi, přátelé, divadelníci, myslitelé, komici, herci, spisovatelé a maximální navršitelé slávy Osvobozeného divadla, kamarádi Jiří Voskovec a Jan Werich. Čtyři večery svého pobytu věnovali u magnetofonu nahrávce vzpomínek, vyprávění a upřesňování důležitých okamžiků svého života. Patnáct minut z tohoto vzpomínání již vyšlo před mnoha lety (1975) v USA na LP Relativně vzato, nyní , po 38 letech vychází tento záznam téměř kompletní na 2 CD. Unikátní rozhovor je o to cennější, že V+W se zde setkali naposledy osobně. Zásadními tématy této jejich poslední forbíny jsou vzpomínky na mládí a studia na tzv. Křemencárně, Werichovo totální zklamání z nemožnosti cokoliv v době normalizace v Čechách publikovat a jakkoli se uplatnit, vzpomínky na Jana Masaryka a Julia Fučíka a radost z toho, že fenomén, zvaný Osvobozené divadlo, oslovuje i další generace mladých lidí, kteří znají zpaměti předscény, písničky, i celé pasáže z her slavné dvojice. V bookletu jsou otištěny statě tří autorů. Majitel záznamu Karel Koliš zajímavě popisuje historii setkání, František Cinger doplňuje podrobnosti a Jiří Černý takto glosuje: "Číst Voskovce a Wericha je duševní potěšení. Slyšet jejich hlasy je však tělesná rozkoš… Přátelství Jiřího a Jana překlenulo i oceán a jejich dvojhlas nevyschnul dodnes." František Cinger končí svůj text prohlášením: "S o to větší pozorností naslouchejme jejich vyprávění, které činili s vědomím, že může jít o vzkaz budoucím generacím. Odkaz nám i našim potomkům."

Dlouho jsem se vyskytoval jako klaun. A bylo to moje živobytí. Moje láska a venkoncem veliká sranda, napsal už před více než třiceti lety Jan Werich (1905 1980) v úvodu svého pojednání o historii herecké profese. Staré filmy s V + W, gramodesky s písničkami z Osvobozeného divadla, filmy s J. W. a televizní i rozhlasové záznamy jsou důkazem tohoto tvrzení. Uchovávají Werichův jedinečný herecký projev nejenom pro pamětníky. Tato knížka představuje Jana Wericha jako spontánního vypravěče s kouz elným smyslem pro humor, neobyčejně zvídavého i zvědavého pozorovatele, ale také citlivého člověka s poetickou duší. Vedle autobiograficky laděných povídek z původního rukopisu Lincoln 1933 a odborně zaměřené studie Klauni obsahuje devět svérázných p ohádek, za autorova života knižně nevydaných. Ilustrační doprovod tvoří unikátní fotografie z Werichova rodinného archivu.

Obnovené vydání úspěšného titulu, který poprvé vyšel roku 1988 a v rozšířeném vydání roku 2003. Z písemné pozůstalosti ve Werichově rodinném archivu byly pro tuto knížku vybrány dopisy, pohlednice i lístky Janem Werichem psané či jemu adresované, originální Werichovy kresby a fotografie spolu s úryvky z jeho nejrůznějších publikovaných či jen rukopisných textů a se vzpomínkami umělcových přátel. Nově nalezené písemnosti mohly knihu obohatit i díky Werichově osobní sekretářce Jarmile Týlové. Dojemné, zábavné a dokumentárně cenné Listování v osmi kapitolách chronologicky mapuje, od dětství po smrt, Werichovu životní dráhu a objevně tak doplňuje tři svazky vzájemné korespondence V + W, vydané později, v letech 2007 a 2008. Úvodním slovem Listování opatřil Vladimír Just, doslov napsala Jarmila Týlová, pro rozšířené vydání ještě Pavel Taussig. Edičně připravila Marie Bělíková

Obnovené vydání úspěšného titulu, který poprvé vyšel roku 1988 a v rozšířeném vydání roku 2003. Z písemné pozůstalosti ve Werichově rodinném archivu byly pro tuto knížku vybrány dopisy, pohlednice i lístky Janem Werichem psané či jemu adresované, originální Werichovy kresby a fotografie spolu s úryvky z jeho nejrůznějších publikovaných či jen rukopisných textů a se vzpomínkami umělcových přátel. Nově nalezené písemnosti mohly knihu obohatit i díky Werichově osobní sekretářce Jarmile Týlové. Dojemné, zábavné a dokumentárně cenné Listování v osmi kapitolách chronologicky mapuje, od dětství po smrt, Werichovu životní dráhu a objevně tak doplňuje tři svazky vzájemné korespondence V + W, vydané později, v letech 2007 a 2008. Úvodním slovem Listování opatřil Vladimír Just, doslov napsala Jarmila Týlová, pro rozšířené vydání ještě Pavel Taussig. Edičně připravila Marie Bělíková

V únoru 2011 očekáváme premiéru filmu Fimfárum – Do třetice všeho dobrého; obsahuje pohádky Jana Wericha: Rozum a Štěstí, Jak na Šumavě obři vyhynuli a O kloboučku s pérkem sojčím (v knize pod názvem Král měl tři syny). Jde o první celovečerní stereoskopický 3D film. V roce 2006 vyšla kniha FIMFÁRUM Jana Wericha – 9 filmových pohádek, která „kopírovala“ úspěšné celovečerní loutkové filmy (FIMFÁRUM – z roku 2002 a FIMFÁRUM 2 – z roku 2006). Naše nové „filmové“ Fimfárum souvisí samozřejmě s filmem a kniha bude plná ilustrací a fotografií výtvarníků Denisy Grimmové Abrhámové, Petra Poše a Patricie Ortiz Martinez, kteří se podíleli na poslední části werichovské trilogie. Určeno všem milovníkům humoru Jana Wericha a krásných knih.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Vypravěčský talent, humor a moudrost Jana Wericha neztratil nic ani po půl století od napsání této knížky. Je to přesně tak dlouho, co jel se svou dcerou Janou do Itálie a dojmy z této cesty, kde mimo jiné navštívil Benátky, Florencii a Pisu, pak půvabně zachytil v tomto vyprávění.

Třísvazkový projekt dosud nepublikované korespondence V+W, uložený v americkém Bostonu, je společným dílem nakladatelství Akropolis a Nadace Jana a Medy Mládkových. Vzájemné listy legendárních tvůrců Osvobozeného divadla, jejichž cesty se po únoru 1948 rozdělily, je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě, plném železných opon a studených válek (z dopisů je zřejmé, že oba své listy chápali jako součást svých literárních plánů a že počítali s jejich pozdějším publikováním). První svazek korespondence, edičně připravený prof. Ladislavem Matějkou, zahrnuje období 1945–1962, korespondence z dalších let bude zahrnuta ve druhém a třetím dílu. Knihu doplňují i některé méně známé fotografie z působení V+W na opačných koncích světa.

Na tomto novém CD uslyší posluchači dosud digitálně nevydané skutečné lahůdky z umělcových úvah (O srandě, O židli, O štice, chycené na pstruha, O psu Thordovi), ale také opravdové legrace,jako je přednes básně F.L. Čelakovského Blázni byli, kordy mě li. Výběr zakončí zcela neznámý unikát z konce 50. let Moje žena Penelope z reklamního filmu a četba z knihy Roarka Bradforda Černošský Pán Bůh a páni Izraelité. Záznamy pocházejí z archívu Ondřeje Suchého, některé z nich tvořil Jan Werich pro Suchéh o rozhlasový pořad Gramotingltangl. Obdivovatelé Jana Weicha si tentokrát skutečně "pochutnají".

Závěrečný díl třísvazkového projektu dosud nepublikované korespondence V+W, který je strhujícím svědectvím nejen jejich originality a umělecké zralosti, ale současně odhaluje i osudy těchto významných osobností v bipolárním světě.

Závěrečný svazek třídílné korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Got-liebově archivu v Bostonu, přináší jejich vzájemné listy z neveselých let 1969-1980. Nakladatelství Jiřího Tomáše - Akropolis společně s Nadací Jana a Medy Mládkových jím uzavírá ojedinělý ediční projekt, jehož příprava i vlastní realizace nebyly jednoduché. Samotný soubor dopisů (tato nádherná vzájemná korespondence je svým způsobem pokračováním jejich někdejších forbín), vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu, však tentokráte doplňují i některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především zde je uveřejněn Voskovcův pokus o autobiografii (zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví). Editor Ladislav Matějka její text konfrontuje s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950-1951, kdy byl jedenáct měsíců internován na imigračním ostrově Ellis Island. Také tento dokument je zde otištěn vůbec poprvé.