Jan Werich strana 8 z 9

Kompletní vydání půvabných pohádek plných humoru, jazykového vtipu i poučení.Jejich autor si v nich vzal na mušku některé lidské vlastnosti a zlořády.Knížka okouzluje krásou češtiny, hravostí a moudrostí vypravěče a potěší děti i dospělé. Mnohé z Werichových pohádek se dočkaly i filmové či televizní podoby (Tři veteráni, Lakomá Barka nebo Královna Koloběžka První).

Třídílna kniha Korespondence V+W jasně dokazuje, že poslední dlouhotrvající forbínou Jiřího Voskovce a Jana Wericha byly jejich dopisy. Monology, které zůstaly dialogem. A právě tak sestavil Robert Tamchyna výběr neznámých nebo méně známých nahrávek z pozůstalosti obou klaunů a originálních filosofů. Posluchač na CD sice nenajde žádný dialog V+W, ale i jednotlivé samostatné nahrávky Jana Wericha a Jiřího Voskovce jsou pokaždé buď druhou (chybějící) polovinou herecké dvojice inspirovány nebo ji alespoň ve vzpomínce připomínají. obsah: Monology, které zůstaly dialogem Vzájemné gratulace k šedesátinám Zvukový dopis Jiřího Voskovce Janu Werichovi Jiří Voskovec ve vysílání Hlasu Ameriky Jiří Voskovec – rozloučení s Ferdinandem Peroutkou Telefonický rozhovor Jiřího Voskovce s Jiřím Černým a další Nahrávky z let 1965-1978 vybral a sestavil Robert Tamchyna popis: Jan vidí věci americké z Kampy a já věci české z Manhattanu. Kampa i Manhattan jsou ostrovy. Jan je ostrov v Čechách a já ostrůvek v Americe… Jiří Voskovec (1963)

Nové CD „Babí léto Jana Wericha“ přináší premiéru několika neznámých zvukových dokumentů pro všechny příznivce Werichova vyprávění. 1. Dopis Shakespearovi 24:36 2. Vzpomínka na uvedení Shakespearovy Bouře v New Yorku 04:22 3. Jan Werich o sobě 02:51 4. Jan Werich filmovým kritikem, přátelství s Jiřím Voskovcem 08:21 5. Jan Werich: rozhlas a já… 09:12 6. O herectví, forbíny s Jiřím Voskovcem, (rozhovor s Jiřím Janouškem) 10:23 7. O Shakespearovi, Falstaffovo babí léto (rozhovor s Jiřím Janouškem) 12:32 8. Jan Werich: setkání v Montrealu (vzpomínka na Jiřího Voskovce) 02:53 Dopis Shakespearovi nahraný v roce 1964 vyšel tiskem až v roce 1969 jako předmluva Werichovy úpravy Shakespearova Jindřicha IV. Falstaffovo babí léto a je dodnes velmi živoucím připomenutím jedinečné schopnosti Jana Wericha srozumitelně a poutavě vyprávět o velkých tématech alžbětinského dramatika v souvislosti s naší dnešní (tehdejší) dobou. Werichovu vzpomínku na uvedení Shakespearovy Bouře na Broadwayi v roce 1945 pro Československý rozhlas zachytil herec Karel Pech v Praze na Kampě na konci čtyřicátých let. „Dalším cenným zvukovým unikátem jsou „rozhovory“ - ze šedesátých let z brněnského studia Československého rozhlasu - o Werichově mládí, studiu práv, přátelství s Jiřím Voskovcem,“ doplňuje editor Robert Tamchyna a upřesňuje, „rozhovory jsou sice většinou inspirujícím monologem, ale dnes také zároveň jedinečným dokumentem Werichových vzpomínek na začátky rozhlasového vysílání.“ William Shakespeare znovu po letech, smích Osvobozeného divadla anebo vzpomínka na Jiřího Voskovce, nejlepšího mužského na světě – vzácné fragmenty, které se dochovaly na kazetě diktafonu novináře Jiřího Janouška z konce sedmdesátých let „babí léto Jana Wericha“ na CD uzavírají a přibližují alespoň malý – dosud neznámý zvukový a velmi osobní - zlomek setkání, z nichž vychází Janouškova kniha “Rozhovory s Janem Werichem.“

V létě roku 1969 nabídl rozhlasový režisér Jiří Melíšek, pracující ve dvojici s Vladimírem Rohlenou, že nahraje pro Československý rozhlas životní vzpomínky Jana Wericha. Bylo to v době již počínající normalizace, která však ještě neudeřila plnou silou, takže bylo možné v září téhož roku, postupně, každou sobotu Werichovo svobodné vyprávění, vzpomínky a úvahy vysílat. Půlhodiny, ve kterých si spolu vyprávějí Jan Werich s dcerou Janou, byly nazvány Táto, povídej! Staly se nesouměřitelným fenoménem, celý národ tehdy naslouchal po dobu několika měsíců dosud neznámému sumarizování tohoto umělce. Vzpomínky Jana Wericha mají dvě roviny: chronologické řazení událostí, příběhů a konstatování. V rovině druhé pak nespoutané odbočky nečekaných asociací, jiskření nápadů a humorných vložek. Úkolem dcery Jany bylo nejen glosovat otcovo vyprávění, ale držet tok jeho vzpomínek v předem dohodnutém celku.

Balada z hadrů je vrcholné dílo V+W, které vzniklo v roce 1935, kdy Evropu ohrožoval nástup fašismu, lákalo do Osvobozeného divadla (v té době Spoutané divadlo) nadšené publikum. To tleskalo humoru hry i protagonistů souboru Voskovce a Wericha, stejně jako hudbě a písním Jaroslava Ježka. Kulisa „středověku“, ve které básník François Villon vede svůj protest proti zkorumpovaným pánům u moci, je podobenstvím tehdejší společnosti. Hra, která vychází jako 111. svazek edice D svým společenským postojem i neopakovatelným humorem osloví i dnešního čtenáře.

Archivy skrývají nečekaná překvapení, například tento zvukový záznam rozhovoru Jiřího Voskovce a Jana Wericha při jedné z jejich společných schůzek ve Vídni. Zatímco v Poslední forbíně šlo o setkání z roku 1974, toto je o 3 roky dříve. Pánové se potkali nad magnetofonem v dobrém rozpoložení a s chutí do života. Témata rozhovoru odpovídají jejich radostné náladě. Hovoří o poezii, o módě, o nemravnosti, uvažují o mládí a stáří, rozpovídají se o Samuelovi Beckettovi či Josefu Šímovi. Jiří Voskovec vypráví o Brodwayi. Druhou kapitolu archivních objevů tvoří dialog Jiřího Voskovce s českou emigrantkou Evou Kloboukovou z Montrealu v roce 1977. Zatímco v první rozmluvě ve Vídni jsme uchváceni způsobem roubování nápadů na sebe kongeniálně napojených přátel, ve druhé jde o postulování základních myšlenek Jiřího Voskovce o štěstí, přátelství či životě v exilu.

Známý literární cestopis Jana Wericha poprvé na 2CD v rozšířené - rozhlasové - podobě autorského čtení. Zatímco pro předchozí vydání v nahrávce na LP nebo CD připravil Jan Werich jen malou část ze svých letních italských vzpomínek, rozhlasový záznam zahrnuje téměř dvojnásobně delší vyprávění, které je volnou improvizací mezi řádky původního textu. Italské prázdniny Jana Wericha - audioknížka, která je nejen originálním cestovatelským průvodcem na cestě z Prahy do Říma a zpět, ale dodnes zůstává půvabnou letní reportáží o cestě sama k sobě, ke vzpomínkám a k poznání, že domovu člověk nikde neunikne. Robert Tamchyna Začtete se do prvních řádků Italských prázdnin a budete mít dojem, že slyšíte Werichův hlas. Knížka je napsaná tak, že se poslouchá, jako se některý obraz čte. Jan Werich i v civilní masce turisty je stále on, herec-filosof, a popis výletu do Itálie se v jeho podání promění ve veselé momentky o životě, zpestřené typicky werichovskými záběry z antického Říma.

Další z řady CD se zvukovými záznamy vystoupení Jana Wericha před rozhlasovým mikrofonem nazvané příznačně Velké maličkosti shrnuje zatím opomíjené snímky, které na CD vycházejí vůbec poprvé! S Janem Werichem se vypravíme do jeho bytu na Kampě, ale i do Paříže poloviny šedesátých let, na Londýn a New York vzpomíná Jan Werich v unikátním rozhovoru anglicky. Slavný muzikál Divotvorný hrnec a také poslední spolupráci V + W na jevišti v divadle ve Vodičkově ulici připomíná neznámá – a Werichem opět aktualizovaná - verze vyprávění vodníka Čochtana a vánoční příspěvky Jana Wericha do rozhlasového vysílání zastupují v novém výběru jednak netradiční vánoční povídka a také půvabné štědrovečerní Werichovo setkání s pionýry. Velmi emotivní je Werichův vzpomínkový portrét básníka Vítězslava Nezvala nebo Jiřího Šlitra. CD Velké maličkosti přináší na první pohled skutečně nesourodé drobnosti ze zvukového odkazu Jana Wericha v rozhlasovém archivu, ale jak zdůrazňuje dramaturg CD Robert Tamchyna: „…nejsou to drobty spadlé pod stůl. Naopak. Většina toho, co uslyšíte, jsou chytré náznaky a „meziřádky“ v dobových souvislostech, které dodnes dokazují, že nejen Vítězslav Nezval z Werichova portrétu, ale také sám Jan Werich velmi dobře věděl, kdy je důležité být vlaštovkou a kdy nosorožcem!“

Do kopce pěšky, z kopce koloběžkou jela teta veška za tetou bleškou... Tak začíná veršovaná bajka Bleška a veška, kterou Jan Werich již v 50. letech zpíval s hudbou skladatele Jiřího Baura, klavíristy Vlachova orchestru. Při svém prvním knižním vyd ání v roce 1970 byla báseň napsaná na motivy pohádky bratří Grimmů vnímána jako jinotaj k obsazení Československa sovětskými vojsky v srpnu 1968. Tento malý skvost literatury pro děti i dospělé vychází v řadě literárních děl, které by neměly upadnout v zapomenutí, podobně jako Werichovy pohádky Deoduši, či ilustrované pásmo Vladimíra Fuka a Jiřího Koláře V sedmém nebi. V novém vydání bajku svými ilustracemi doprovodila Vlasta Baránková. Ke knize je připojen doslov Františka Cingera, znalce Werichova života a díla.

Dva na jedné struně - unikátní a dosud nikdy nepublikovaný rozhovor Jana Wericha. Nahrála si jej, bohužel jen amatérsky na diktafon, francouzská studentka Daniéle Monmarte na Kampě v červenci roku 1976. Werich zde vzpomíná, vtipně i moudře... na začátky Osvobozeného divadla, Jiřího Voskovce i ostatní kolegy herce a zazpívá si i úryvek písně Nepřípadný dvojzpěv o hrobce z Vest Pocket Revue... Jedná se o nahrávku na CD a jeho součástí je i 64 stránkový booklet s kompletním přepisem rozhovoru. Vše je uloženo v pouzdře. Celkový čas nahrávky je 76.31 min.

Vypravěčský talent, humor a moudrost Jana Wericha neztratil nic ani po půl století od napsání této knížky. Je to přesně tak dlouho, co jel se svou dcerou Janou do Itálie a dojmy z této cesty, kde mimo jiné navštívil Benátky, Florencii a Pisu, pak půvabně zachytil v tomto vyprávění.

V únoru 2011 očekáváme premiéru filmu Fimfárum – Do třetice všeho dobrého; obsahuje pohádky Jana Wericha: Rozum a Štěstí, Jak na Šumavě obři vyhynuli a O kloboučku s pérkem sojčím (v knize pod názvem Král měl tři syny). Jde o první celovečerní stereoskopický 3D film. V roce 2006 vyšla kniha FIMFÁRUM Jana Wericha – 9 filmových pohádek, která „kopírovala“ úspěšné celovečerní loutkové filmy (FIMFÁRUM – z roku 2002 a FIMFÁRUM 2 – z roku 2006). Naše nové „filmové“ Fimfárum souvisí samozřejmě s filmem a kniha bude plná ilustrací a fotografií výtvarníků Denisy Grimmové Abrhámové, Petra Poše a Patricie Ortiz Martinez, kteří se podíleli na poslední části werichovské trilogie. Určeno všem milovníkům humoru Jana Wericha a krásných knih.

Gramotingltangl byl pořad Jiřího Suchého, vysílaný od pondělí 4. října 1965 v podvečer Československým rozhlasem na tehdy novém vlnovém rozsahu velmi krátkých vln. Stále více oblíbená půlhodinka se vysílala až do léta 1968 a jejich celkový počet přesáhl šest stovek. Vedle Suchého, v tomto pořadu chytrých úvah doplňovaných hudbou z gramofonových desek, k posluchačům promlouval Miroslav Horníček, Ivan Vyskočil a Jiří Šlitr. Několik dílů GTT uváděla i dvojice Šimek + Grossmann. Od října roku 1966 se nepravidelně do léta roku 1967 před rozhlasovým mikrofonem objevoval i Jan Werich, který svým nezaměnitelným způsobem rozvíjel úvahy na nejrůznější témata.

Kompletní vydání půvabných pohádek plných humoru, jazykového vtipu i poučení.Jejich autor si v nich vzal na mušku některé lidské vlastnosti a zlořády.Knížka okouzluje krásou češtiny, hravostí a moudrostí vypravěče a potěší děti i dospělé. Mnohé z Werichových pohádek se dočkaly i filmové či televizní podoby (Tři veteráni, Lakomá Barka nebo Královna Koloběžka První).

Závěrečný svazek třídílné korespondence tvůrců Osvobozeného divadla, uložené v Got-liebově archivu v Bostonu, přináší jejich vzájemné listy z neveselých let 1969-1980. Nakladatelství Jiřího Tomáše - Akropolis společně s Nadací Jana a Medy Mládkových jím uzavírá ojedinělý ediční projekt, jehož příprava i vlastní realizace nebyly jednoduché. Samotný soubor dopisů (tato nádherná vzájemná korespondence je svým způsobem pokračováním jejich někdejších forbín), vrhající nevšední světlo na normalizační léta v tehdejším Československu, však tentokráte doplňují i některé další dokumenty z Voskovcovy pozůstalosti. Především zde je uveřejněn Voskovcův pokus o autobiografii (zmiňovaný někdy pod názvem Stín svobody, pod nímž byl kdysi publikován v Tigridově Svědectví). Editor Ladislav Matějka její text konfrontuje s úředním zápisem z výslechů, jimž byl Voskovec podroben v letech 1950-1951, kdy byl jedenáct měsíců internován na imigračním ostrově Ellis Island. Také tento dokument je zde otištěn vůbec poprvé.

Jan Werich byl moudrý klaun, věděl žít nejen tehdy, když se mu dařilo, ale i tehdy, když byl jeho život naplněn morovýma ranami. Zažil kopec srandy, když se on i jeho umělecký druh Jiří Voskovec, ale hlavně hledisko před nimi, mohlo umlátit smíchy. A zažil i chvíle pochmurné, ze kterých mu pomáhal právě jeho úžasný nadhled a smysl pro humor. Jan Werich věděl, že smutek i smích jsou si náramně blízko, tak blízko, že nejednou spolu smíchají.