Helena Wernischová

Helena Wernischová začala na přelomu 60. a 70. let vytvářet zcela originální časopis v jediném exempláři vždy pečlivě vyhotovený na ručním papíře, s nepravidelnou periodicitou a tento její mimořádný autorský počin trvá po více než čtyřicet let. Melancholie spojují autorčiny kresby a akvarely s textem, většinou ručně psaným. Vedle záznamů snů zde najdeme nesčetné citáty a výpisky z četby, od autorů světových i českých, básníků i prozaiků, myslitelů a esejistů. Vzniklo tak mimořádně působivé a velmi rozsáhlé dílo literární i výtvarné, pro něž bychom v českém kontextu jen stěží hledali obdobu. Pro knižní vydání zvolila Wernischová formu autorského výběru jde tedy o knihu nově promyšlenou a komponovanou. Podrobnější vhled do její tvorby a do okolností vzniku Melancholií přinášejí i dva rozhovory, v nichž Helena Wernischová odpovídá na otázky Radka Malého a Terezy Kodlové, a text syna Martina Wernische.

"Je z říše tajemství, ze země, kde se sní s otevřenýma očima. Otevřené oči všechno vidí, co se děje ve dne, co skrývá noc, všechna přání, všechny touhy, všechny sny." Těmito slovy uvádí svou sbírku veršů pro děti český básník Michal Wernisch s tajuplným pseudonymem Ewald Murrer, který proslul kupříkladu poetickou knížkou Zápisník pana Pinkeho a sbírkami veršů pro dospělé Nouzové zastavení času či Noční četba, za níž získal cenu Magnesia litera.

Krátká zpráva o dlouhých minutách je autorská kniha kreslířky, malířky a ilustrátorky Heleny Wernischové. Na jejím díle je patrné, že je v její mysli, tak jako u všech rozených ilustrátorů, spojené centrum slova s centrem linie. Většina umělců toto propojení moc ráda nemá, připadá jim příliš „rozpovídané“, ale je to vlastně jen jiný druh umění. Pokud je tím textem, který uvádí ruku v pohyb, poezie nebo něco jí podobného, pak se ruka často chvěje, jako by se vibrace v mysli převáděla do seismogramu čáry. Známe to například od Marka Chagalla, Alfreda Kubina, Edwarda Goreye, Bohuslava Reynka či Vlastimila Rady. U Heleny Wernischové však ruku rozechvívá jen text určitého druhu – musí to být text silný a působivý a musí stát na druhé straně brodu na samém okraji temných lesů. Útržky právě takových textů a výtvarné světy, které v autorce evokovaly, přináší Krátká zpráva o dlouhých minutách.

Pod horou Ještěd se rozkládá malebná obec Kryštofovo Údolí. Stojí zde překrásný železniční viadukt, který učaroval autorům této knížky. Radek Malý napsal pohádkový příběh o stavbě viaduktu a Helena Wernischová, která knížku ilustrovala, na něj navázala dobrodružnou i hravou pohádkou. Oba příběhy spojuje tajuplná postava strážce viaduktu.