Jan Zábrana strana 2 z 3

Závěrečná část detektivní trilogie Josefa Škvoreckého a Jana Zábrany se odehrává v roce 1941. Doktor Pivoňka z detektivní kanceláře Ostrozrak tentokrát pátrá po vrahovi šéfredaktora kolaborantských novin. Ten byl během večírku otráven cyankáli z ampulky, které se přidělují jen význačným nacistickým pohlavárům… Čte: Lukáš Hlavica

Rudá jízda – kniha ohlušující jako výstřel z děla, něžná, děsivá a ohromující. Příběhy sentimentální krásy a strašlivého násilí zobrazené se zneklidňující odevzdaností osudu. Černý, ironický humor. Pohled na svět, který se zbláznil. Kniha soucitná, efektní, žhavá a vášnivá. Kniha, kterou nelze nijak nahradit. Kniha, po jejímž přečtení hledíme na svět jinak. Jorge Luis Borges o Rudé jízdě napsal: „Hudba vět je zde v rozporu s málem nevýslovnou brutalitou některých výjevů. Jedna z povídek – „Sůl“ – se těší pověsti, která je jinak vyhrazena jen básním, a próze se jí dostává jen zřídka: mnozí ji znají nazpaměť.“ Babel píše s jakousi tesknou pronikavostí, kombinuje slova s nenucenou precizností: „Země se před námi prostírala jako kočičí hřbet, porostlý svítivou srstí obilí.“ „Spí a chvěje se a v sadě za oknem, pod černou vášní nebe, hraje alej všemi barvami. Žíznivé růže se kolébají ve tmě. Zelené blesky planou v kopulích. Vysvlečená mrtvola se válí pod svahem. A měsíční třpyt plyne po mrtvých nohou, trčících každá jinam.“ Jak dokonalý a úžasný je překlad Jana Zábrany! Rudá jízda se zrodila z autorova deníku, který si vedl v roce 1920 jako válečný zpravodaj u 1. jízdní armády. Účastnil se polsko-sovětské války o ovládnutí území dnešní Ukrajiny – konfliktu, v němž bojoval každý s každým a také s civilním obyvatelstvem. Vojáci oplakávají své zabité koně a pláčou, když je nějaká píseň obzvlášť dojímá… pak se otočí a páchají zvěrstva, masové vraždy civilistů. V roce 1939 byl Babel zatčen, osm měsíců vyšetřován a mučen. 27. ledna 1940 ho zastřelila popravčí četa v moskevském vězení Lubjanka.

Mezi nejznámější básnické skladby Allena Ginsberga patří vedle Kvílení i Kadiš, velkolepý žalozpěv na básníkovu zesnulou matku, jejíž duševní choroba silně poznamenala jeho dětství a dospívání. Zárodky básně vznikly v Paříži v roce 1957, kde si Ginsberg společně s beatnickými tvůrci Gregorym Corsem, Peterem Orlovskym a později i Williamem S. Burroughsem prostřednictvím halucinogenů rozšiřoval sféru vědomí. V Kadiši se mu časem podařilo vypsat se z hlubokých traumat, přičemž k odemknutí bran podvědomí použil divotvorné klíče: valná část Kadiše vznikla pod vlivem morfinu a metamfetaminu a konečnou revizi provedl až po návratu z Peru, kde k tomu účelu požil ayahuasku neboli yagé. Výmluvné jsou názvy dalších básní ve sbírce, například Meskalin, Kyselina lysergová, Ether či Rajský plyn; autor v nich opět vymítá ducha Naomi Ginsbergové, lamentuje nad iluzorností univerza, zakouší pocity tvůrčího zmaru i extázi z duchovního prozření a v psychedelickém proudu vědomí ze sebe nechává volně řinout vize, nářky, chvalozpěvy i obavy ze zániku smrtelného těla aby k nám po šedesáti letech skrze ony širokodeché verše stále živě promlouval jeho duch. Básnická sbírka Kadiš a jiné básně (Kaddish and Other Poems), kterou Allen Ginsberg vydal v roce 1961 u Lawrence Ferlinghettiho v nakladatelství City Lights Books, obsahuje jeho básně z konce padesátých let (19581960) v již klasickém překladu Jana Zábrany. Čtyři dosud nepřeložené básně pak přeložil Bob Hýsek.

Vrah řádící mezi archeology, v zubařské ordinaci či u nevidomé dámy – trojice případů opět prověří malé šedé buňky slavného belgického detektiva Hercula Poirota. Ve Vraždě v Mezopotámii (1936) se octne na odlehlém nalezišti, kde zabitím manželky vedoucího výpravy vyvrcholí nevysvětlitelná nervózní atmosféra. Nástrahy zubařského křesla (1940) před něj postaví případ zmizelé dámy a tajného agenta a nachystají mu lstivou léčku. A hodin se v Hodinách (1963) najde v místnosti společně s mrtvolou neznámého muže nepočítaně – ačkoli majitelka domu tvrdí, že vlastní jen jedny jediné, vysoké stojací pendlovky...

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy autotexty zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy autotexty zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy autotexty zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Sbírka Zeď vzpomínek Jana Zábrany (1931–1984) pochází z básníkovy pozůstalosti. Původní název z roku 1969 byl Samomluvy podtitul – autorova autocharakteristika „improvizované záznamy autotexty zatím dál nezpracovávané“. Roku 1971 Zábrana sbírku přejmenoval podle obrazu Kamila Lhotáka.

Četba na pokračování z povídky básníka, prozaika a překladatele Jana Zábrany je připravena z rozsáhlé fragmentární novely s autobiografickými rysy, která v pozůstalosti nemá název - pro vydání v časopisu Pandora v roce 2008 zvolili editoři titul Princ karneval, který přejímáme.

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

Soubor třinácti povídek představuje básníka, prozaika, esejistu a překladatele Jana Zábranu (1931-1984) jako mimořádného autora povídek, průkopníka užívání hovorového jazyka a slangu v české próze a významného prozaika let padesátých, kdy povídky vznikly. V knize je obsaženo sedm povídek již dříve knižně vydaných, jedna povídka publikovaná časopisecky a pět zcela neznámých prozaických textů. Hrdiny Zábranových povídek jsou většinou mladí lidé, pracující na počátku padesátých let v dělnických profesích či pohybující se na okraji společnosti. Povídky jsou dokonale vystavěné a mají strhující tah. Klíčový je též jejich jazyk, v jehož užívání byl Jan Zábrana suverénním mistrem.

K nedožitým osmdesátým narozeninám básníka, prozaika, esejisty a překladatele Jana Zábrany (1931–1984) vychází útlý výbor z jeho poezie, čítající třicet pět básní. Kniha se nesnaží přinést průřez všemi podobami a obdobími Zábranovy poezie, ale akcentuje tu její linii, v níž je Zábrana básníkem mélickým. Přináší básně napsané od počátku padesátých let až do první poloviny let osmdesátých. Vybrali a uspořádali Jan Šulc a Marie Zábranová.

V Oděských povídkách Babel líčí život židovského "drobného lidu" na počátku 20. století, především zlodějů, lupičů, ale také řemeslníků a drobných obchodníků. Víc než kde jinde vystupuje v těchto povídkách do popředí Babelův smysl pro černý humor. Texty souboru Historie mého holubníku patří mezi nejkrásnější povídky o dětství v celé světové literatuře, i když na rozdíl od tradičního pojetí tohoto období jako ztraceného ráje v nich nalézáme překvapující trpkost a trýznivé rozpomínání na mladá léta, sešněrovaná přísnou tradiční výchovou v excentrické rodině, která si neumí poradit sama se sebou; drtivý je však i okolní svět stále hrozící násilím - "svět, v němž se nenaplňuje, ale rozplývá svět dítěte, které šlo pro holuby a prošlo pogromem".

Třetí případ doktora Pivoňky se odehrává v období protektorátu. Detektivní kancelář Ostrozrak dostává německého správce a stává se tzv. informačním ústavem. Dr. Pivoňka je pověřen, aby vypátral vraha šéfredaktora kolaborantského deníku, jenž byl na recepci otráven jedem podaným ve víně. Podle dostupných informací pochází jed z ampulky, jaké jsou přidělovány pouze význačným nacistickým pohlavárům. Tak začíná příběh, v němž hraje důležitou roli záhadný inzerát, tajná schránka, známá česká herečka a nově vzešla hvězda na jazzovém nebi. A samozřejmě také ironický nadhled, smysl pro humor, ale i tíživá atmosféra doby..