Dušan Zbavitel

Tato část čtyřdílné antologie obsahuje Buddhovy rozpravy, písně z Théragáth, Dhammapadam, několik džátak (to vše z pálijského kánonu Tipitaka) a nekanonické Milindovy otázky. Jednotlivé texty jsou vedle úvodů opatřeny také poznámkovým aparátem, mimoto svazek zahrnuje i českému čtenáři přístupnou výběrovou bibliografii.

To, co držíte v rukou, není obyčejná kniha. Je to duchovní poklad. Číst její poselství naděje pro všechny hledače pravdy znamená pustit se do velikého dobrodružství. Paramhansa Jógánanda byl první jógický mistr Indie, jehož posláním bylo žít a učit se na Západě. Když ve dvacátých letech projížděl křížem krážem Spojenými státy při tom, co nazýval svým „duchovním tažením“, naplňovali jeho nadšení posluchači největší přednáškové sály Ameriky. Jeho počáteční působení bylo účinné. Ale jeho trvalý vliv je ještě větší. Tento jediný svazek, Vlastní životopis Jogína, poprvé vydaný v roce 1946, pomohl zahájit duchovní revoluci na Západě a nadále ji inspiruje. Jenom zřídka se stane, že by mudrc velikosti Paramhansy Jógánandy sepsal přímé vylíčení svých životních zkušeností. Zjevení z dětství, návštěvy u indických světců a mistřů, léta výuky, kterou získal v ášramu svého gurua, a dlouho utajovaná učení o sebeuvědomění mnoha náboženských tradic činí z Vlastního životopisu jógina uznávané mistrovské dílo duchovní literatury. I při své hloubce je plné jemného humoru, živých příběhů a praktického zdravého rozumu. Toto je doslovný přetisk původního vydání Vlastního životopisu jógina z roku 1946. Ačkoli následujících vydání, přihlížejících k úpravám provedeným po autorově smrti v roce 1952, se prodalo více než milion výtisků a byla přeložena do více než 19 jazyků, oněch pár tisíc výtisků originálu zmizelo už od té doby v rukou sběratelů. Nyní je s tímto přetiskem znovu k dispozici vydání z roku 1946 s veškerou svou inherentní silou, přesně jak je poprvé předložil velký mistr jógy.

Skvost světové literatury, nejvýznamnější a filosofické posvátné texty staré Indie (8.-3. stol. př. n. l.), svým kulturním významem srovnatelné s biblí. Základní texty hinduismu, jógy a indické filosofie i východisko buddhismu. Třináct starých indických posvátných textů - nejstarší a hlavní upanišady Brhadáranjaka, Čhándógja, Aitaréja, Taittiríja, Kaušítakí, Íšá, Katha, Kéna, Mundaka, Prašna, Mándúkja, Švétašvatara a Maitrajaní - ze sanskrtských originálů přeložil indolog Dušan Zbavitel, jenž texty doprovodil i podrobnými poznámkami na základě starých komentářů (mj. Šankary ad. myslitelů) i moderních indických a západních badatelů či překladatelů. Za překlad tohoto díla obdržel Státní cenu. Krátké období zhruba pěti set let v 8.-3. stol. př. n. l, kdy nejstarší upanišady vznikaly, považují současní filosofové za osovou dobu lidských dějin (Jaspers), protože tehdy se zformovaly základy světového myšlení, jak jej známe prakticky až do současnosti. V té době totiž žili nejvýznamnější řečtí filosofové i izraelští proroci, perský Zarathuštra, upanišadoví myslitelé, Buddha, Lao-c&apos i Konfucius. Starověcí indičtí mudrci, ršiové, hledali vyšší moudrost, než jsou pouhé světské znalosti. Zatímco ranější védské texty se soustřeďovaly na spojení mezi rituálem a vesmírnými sférami, zájem upanišadových myslitelů se přesunul na lidskou osobu pátrají po spojení mezi částmi lidského organismu a kosmickými skutečnostmi. Domnívali se, že vesmír představuje předivo vztahů, že věci, které se jeví, jako by stály samy a odděleně, jsou ve skutečnosti spjaty s jinými věcmi. Proto soustředili svou pozornost především na hledání odpovědí na ty nejzávažnější otázky lidského bytí: o uspořádání světa a místě, které v něm zaujímá člověk, o jeho podstatě, schopnostech a možnostech. Závěrem upanišad je pak rovnice: átman, podstata já , se rovná brahma, nejzazší realita světa. Upanišady nevytvořily žádný ucelený filosofický systém, ale nabízejí spíše bohatý zdroj podnětů k zamyšlení a domýšlení. Dodnes však představují jsou jedny z nejdůležitějších a nejvlivnějších indických posvátných knih. Některé z nich tvoří základní texty hluboké indické filosofie advaita-védanty, jiné ovlivnily různé sekty lidového hinduismu i asketickou jógu. Rovněž tvořily myšlenkové i východisko buddhismu a džinismu. Prostřednictvím buddhismu pak ršiové předali toto hluboké duchovní dědictví i ostatním národům Asie. V 19. století ovlivnily rovněž řadu západních myslitelů (mj. A. Schopenhauer, u nás např. O. Březina ad.). I dnes se na ně odvolávají nejvýznamnější učitelé jógy na Západě.

Tato kniha vede čtenáře k pochopení a ocenění základních pojmů klasického indického buddhistického myšlení: sleduje jeho vývoj už od Buddhovy doby a otvírá pohled na nejnovější vědecké poznatky i sporné otázky. Autoři zpřístupňují jasným a srozumitelným stylem i abstraktní a složité myšlenky. Obzvláště zajímavý je tu zdaleka nejdostupnější a nejnovější přehled buddhistické tantry v Indii. V tantrickém buddhismu může za přísně kontrolovaných podmínek hrát na duchovní cestě roli sexuální činnost. Tento na první pohled šokující a často mylně chápaný námět má naprosto základní význam pro pochopení oněch směrů buddhismu, jež se těší na Západě tak širokému zájmu. Obsáhlý, autoritativní a poutavý úvod k jedné z největších filosofií světa pak doplňuje podrobná bibliografie.

Už před bezmála dvěma tisíci lety, kdy dal Válmíki základní sanskrtskou podobu indickému národnímu eposu Rámájaně, získalo si toto dílo v celé Indii a později i mimo její hranice neobyčejnou oblibu a uchovalo si ji dodnes. Její televizní zpracování ve formě celoročního seriálu zlomilo všechny rekordy sledovanosti a hned po jeho skončení si indičtí diváci vynutili jeho opakování. S výjevy z Rámájany se setkáváme na reliéfech zdobících mnoho starých chrámů a v žádné z novoindických literatur nechybí její verze jazykově dostupná nejširším vrstvám posluchačů a čtenářů. Příběh o králi Rámovi, považovaném za jednu z inkarnací boha Višnua, a jeho věrné choti Sítě, unesené králem démonů, se objevuje v nejrozmanitějších verzích ve všech žánrech indické literatury a umění. Se svými téměř padesáti tisíci verši se Válmíkiho sanskrtská Rámájana stěží někdy dočká úplného překladu do češtiny. Předkládáme proto našim čtenářům alespoň její převyprávění doprovázené převodem vybraných částí v naději, že je dějově bohatý příběh tohoto klasického díla zaujme stejně jako celé generace Indů.

Třetí, upravené a doplněné vydání učebnice sanskrtu přináší několik změn: vedle uživatelsky příjemnějšího formátu je to především paralelní přepis do latinky u všech vět ve výkladových pasážích, slovíčkách za jednotlivými lekcemi a v klíči. Byly opraveny chyby a výklad byl na několika místech rozšířen. Učebnice je primárně určena studentům indologických oborů, ale díky důslednému užívání transliterace může dobře posloužit i zájemcům o gramatický systém sanskrtu, kteří neovládají dévanágarské písmo.

První část čtyřsvazkového díla zahrnuje některé hymny a písně z véd, výňatky z komentářů bráhman, výběr z upanišad, vybrané partie ze šáster, Bhagavadgítu, několik dalších kratších textů z Mahábháraty a ukázky z purán. Jednotlivé oddíly jsou opatřeny kratšími úvody, poznámkami a vysvětlivkami, celý svazek pak doprovází výběrová bibliografie.