Hľadanie: Výstavba podkrovia
zobraziť:
Potkávání setkávání - Listování v osudec
Nejsou to paměti v obvyklém slova smyslu. Z. K. Slabý se v průběhu své literární práce setkával (už od mládí) s řadou českých, slovenských, ruských, německých, japonských, polských, francouzských a dalších zajímavých osobností – spisovatelů, výtvarníků, hudebníků, herců, kritiků a podobně. Někteří z nich se stali jeho celoživotními přáteli, s jinými se setkával průběžně, s dalšími alespoň při určitých příležitostech. Aby tato potkávání nebyla zapomenuta (o což ho žádala řada přátel a známých), věnoval některým z oněch tvůrců kapitolu v této knize. A aby nespočívalo vše pouze na útržcích vzpomínek, doplnil je ukázkami z korespondence, dobovými dokumenty, výňatky z recenzí, pasážemi z rozhovorů, které mají svá vročení, což bezesporu přispívá k celkové věrohodnosti i po stránce faktografické. Tato samostatná první část oněch portrétů je zaměřena především na osud básníka Konstantina Biebla, který vyvstává i z několika dalších kapitol, věnovaných jeho nejbližším včetně nakladatele Karla Janského, ale také zprostředkuje osobní pohled na život a dílo Karla Konráda, Vítězslava Nezvala, Jaroslava Seiferta, Viléma Závady, Františka Halase a Vladimíra Holana; z dalších českých autorů jsou tu zařazeny profily Marie Pujmanové, Jana Skácela, Václava Řezáče, Oty Šafránka, Václava Čtvrtka, Vlasty Váňové nebo Jarmily Svaté, k těm starším zde náleží A. M. Tilschová a J. Š. Kubín. Autor neodlišuje pohádkáře a vypravěče dětských příběhů od lyriků a romanopisců, zaměřujících se na dospělé, protože celek literatury a literárního dění je mu právem nedělitelný. Ze zahraničních spisovatelů se k uvedeným jménům přiřazuje kyrgyzský Čingiz Ajtmatov, ruská Agnija Barto, německý Otfried Preussler, jugoslávský Dušan Radović, japonský Yoshitomo Imae a slovenský Ľudo Ondrejov, najdete tu malíře (Františka Tichého, Jiřího Trnku, ale i Radka Pilaře, Milana Albicha a Evu Bednářovou), sochaře (Karla Dvořáka), herečku (Růženu Naskovou). Každé z těch setkání bylo jiné, proto ani jejich zachycení není stereotypní, má svoji osobitou polohu, návraty k zúčastněným chtějí být co nejbezprostřednější (ať jde o Nicolae Labise nebo Ovseje Drize). Jestliže se v nich objevuje odezva časů, o které šlo, je to příznačné; jsou-li tu i zmínky méně lichotivé, je právě nutno je tak brát: jako dobové úsudky (aniž v některých případech ztrácejí svoji právoplatnost podnes). Samozřejmě těchto čtyřicet osobností zahrnuje pouze menší část pozoruhodných setkání, k nimž docházelo. Proto se autor ve svých vzpomínkách chce vracet k další plejádě umělců, s nimiž měl příležitost se poznat, ať doma nebo při pobytech v cizích zemích.
Vypredané
23,47 €
24,70 €
dostupné aj ako:
Lacná kniha Žij jako král, nebo breč a proklínej
Kniha, která Vám rozšíří obzory v oblasti byznysu, podnikání, vztahů a života jako takového. Připravil jsem pro Vás publikaci postavenou na mém skutečném příběhu a ze zkušeností, které jsem dosud sesbíral. Kniha Žij jako král nebo breč a proklínej nepatří mezi obyčejnou motivační literaturu. Je to kvalitní sbírka rad a ponaučení, které Vám od základů změní pohled na svět!
Co se z knihy dozvíte?
Publikace sestává z množství zajímavých kapitol. Každá kapitola přináší nový poznatek, jehož účelem je změnit Váš život k lepšímu. Získáte know-how jak vyjít z každodenního pracovního kolotoče a začít si konečně naplno užívat každou vteřinu na tomto světě.
- Jak překonat strach z neúspěchu!
Naučím Vás, jak překonat vlastní strach z neúspěchu a jak vše špatné co se Vám v životě stalo proměnit ve skvělý byznys.
- Jak vydělávat až 15 000 eur z online byznysu!
Ukážu vám, jak si vytvořit pasivní příjem, aniž byste museli makat ve fabrice za 500 eur a naučím Vás, jak si vybudovat svou miliónovou značku.
- Jak jsem dokázal na mé šikaně vydělat!
Svou šikanu na školách jsem proměnil na byznys, který mi dnes vydělává, i když jsem právě na pláži v Thajsku nebo spím na posteli Hästens.
- 3 hodinový pracovní čas, který vydělává!
Naučím Vás, jak dělat pouze 3 hodiny denně a přitom být více produktivní než lidé, kteří pracují 8 a více hodin každý den!
Každý jeden zaměstnanec to zná. Ráno vstává do práce, rozzlobený, že si nemůže pospat o něco déle. Cestou do práce nadává na ranní zácpy na cestách, v práci zase na všechno možné a pak přijde domů, nervózní, utahaný a bez chuti dělat nějakou činnost a tak si jen sedne před televizor a jeho den je fuč.
Proč si takto krást život? Říkám krást, protože to není nic jiného. Je to kruté obírání se o svůj drahocenný čas, o svůj život. Mnozí žijí v takových zaběhaných kolejích a nechtějí to změnit. Někdo také chce, ale bojí se. Pro ty, co svůj život chtějí změnit, je právě tato kniha, která Vás naučí žít jako krále, neboť život poddaného, tedy zaměstnance, není tím pravým ořechovým.
O autorovi:
Jmenuji se Peter Dubaj a mé okolí si myslí, že jsem provokatér, který svým životním stylem dráždí obyčejné lidi. Mým posláním však je to, aby se pracující a vykořisťovaný lid vzpamatoval z letargie, v níž žije. Vydávám svou první sbírku rad a návodů pohledem mladého člověka, majitele stovky internetových domén, investora v online byznysu a filantropa. Jsem zakladatelem vzdělávacích kurzů eBayExpert.cz a DiamondBrand.cz pro všechny, kteří se o podnikání v online sféře zajímají.
Vypredané
0,75 €
14,99 €
dostupné aj ako:
Adaptivní organizace
Je neoddiskutovatelné, že bariéry úspěšnosti podnikání mají své kořeny nejen v selhání trhu, právních nástrojů a v neočekávaných změnách ekosystému, ale také v nízké schopnosti zainteresovaných stran reagovat na aktuální situaci na trhu. Autoři tvrdí, že tuto skutečnost pocítili nejeden podnikatel, jenž byl v posledních několika letech vystaven vleklé ekonomické krizi, kdy se v rámci snahy o zachování své pozice musel a musí adaptovat na nově nastavené tržní podmínky. Z tohoto důvodu připravili knihu Adaptivní organizace s cílem pomoci organizacím rychle a pružně reagovat na měnící se podmínky v podnikatelském prostředí. Kniha je psaná jasně živým a srozumitelným jazykem, s množstvím praktických a užitečných poznámek. V úvodní části jsou stručně charakterizovány adaptivní prvky firem Baťa, Toyota, BMW, Ikea a Apple. Autoři zde rozebírají dvanáct zásadních bariér při budování úspěšné organizace s tím, že řadě manažerů se tyto bariéry ještě zdaleka nepodařilo překonat. Kniha zaujme právě tím, že překonává mnohé tradiční pohledy na organizaci podniku, které se ukázaly jako nedostačující: centralizace, hierarchie, nedostatek experimentovaní, pevné hranice, nedostatek účelu apod. Velice zajímavé je myšlení v modelech ZIPF, Lean Canvas
(Ash Maurya) a evolučních fázích organizace podniku podle Milana Zeleného, jež autoři rozvíjejí. Právě poslední, budoucí, fázi je adaptivní organizace, která se rychle přizpůsobuje okolí a má vlastnosti anti křehkostí tj. nejen pružně odolává turbu
lentním změnám a šokům z okolí, ale tyto turbulence ji posilňují a zlepšuji její konkurenční schopnosti. Kniha přináší mnoho velmi srozumitelně a logicky popsaných užitečných organizačních a ekonomických nástrojů na rozvoj agility. Autoři nikomu nevnucují nejlepší praktiky, nýbrž předkládají moderní přístupy tak, aby si z nich mohl manažer vybrat ty, které jsou pro něho vhodné, a přizpůsobit je svému vlastnímu systému řízení. Kniha nejde do detailů; naopak poskytuje široký přehled literatury a odkazů, sumarizuje, zevšeobecňuje. Nepodporuje syndrom zaručených postupů, ale dává čtenáři možnost volby - možnost objevovat svou vlastní cestu. Adrián Podskľan působí od roku 1991 v řízení podniků a poradenství. Vystudoval Slovenskou technickou univerzitu v Bratislavě, obor průmyslový management a inženýrství kvality produkce, kde získal i doktorát. Je autorem a spoluautorem více než 50 článků a knižních publikací, např. Strategický management a Marketingová strategie podniku,která se orientuje na TQEM. Absolvoval stáže v AIR Fertigung GmbH v Německu, na Moskevském energetickém institutu v Rusku a ve společnosti Slovnaft, a. s. na Slovensku. Spolupracoval s guruem performance managementu Garym Cokinsem, různými vysokými školami a institucemi při řešení různých úkolů a grantových výzkumných projektů. Adaptivní organizace je jeho třetí publikací.
Vypredané
12,34 €
12,99 €
dostupné aj ako:
4D puzzle Harry Potter - figúrka
Pre fanúšikov čarodejníckeho sveta – táto 4D stavebnica Harry Potter láka na vystavenie na vašej poličke! Vydaj sa na magické dobrodružstvo s našou stavebnicou z Harryho Pottera vo filmovej kvalite. Táto 4D stavebnica obsahuje detaily, ako je jeho jazva blesku a chrabromilské plášte, presne ako vo filme! Dostaneš 8 hárkov s 87 vylupovacími dielikmi a jednoduchý návod na zostavenie. Na puzzle nie je potrebné žiadne lepidlo ani náradie! Postavička má rozmery 15,4 × 12,7 × 19,5 cm. Perfektne sa hodí na výzdobu tvojej spálne, herne alebo ako narodeninová výzdoba s motívom Harryho Pottera – s hrdosťou si vystav svojho Harryho Pottera. Pre nových mladých fanúšikov čarodejníckeho sveta – toto puzzle je ideálnym darčekom pre každého dospievajúceho superfanúšika. A pre pôvodných fanúšikov kníh o Harrym Potterovi je to ideálna hračka aj pre dospelých.Či už máš rád knihy o Harrym Potterovi, Rokfortské dedičstvo alebo prútiky Harryho Pottera – táto 4D stavebnica je práve pre teba. Ak chceš ďalšie hračky z Harryho Pottera, pozri si naše ďalšie stavebnice. Vytiahni svoj prútik Harryho Pottera, zabav sa s kúzlami a začni stavať ešte dnes!
4D puzzle Star Wars: Robot R2-D2
Pre fanúšikov Star Wars – táto 4D stavebnica R2-D2 láka na vystavenie na vašej poličke! Vydaj sa na dobrodružnú výpravu s touto stavebnicou Star Wars. Táto 4D stavebnica obsahuje všetky detaily v kvalite pohybu, ktoré poznáš, plus lepidlo a stojan! Dostaneš 6 hárkov s 21 vylupovacími dielikmi a jednoduchý návod na zostavenie. Nie je potrebné žiadne náradie! R2-D2 má rozmery 19 × 18,6 × 28 cm. Perfektne sa hodí na narodeninovú výzdobu tvojej spálne, herne alebo ako výzdoba s motívom Star Wars – s hrdosťou si vystav svoju postavičku robota R2-D2. Pre nových mladých fanúšikov Star Wars – táto stavebnica je ideálnym darčekom pre každého dospievajúceho superfanúšika. Pre skutočných fanúšikov akčných figúrok Star Wars je to dokonalá hračka aj pre dospelých. Či už máš rád svoj svetelný meč, Mandaloriana, Baby Yodu, Boba Fetta alebo Darth Vadera – táto 4D stavebnica R2-D2 je práve pre teba. Ak chcete viac hračiek pre deti od 14 rokov, pozrite si naše ďalšie stavebnice Star Wars. 4D stavebnica je fantastický narodeninový darček pre mužov a darček pre neho! Vytiahni svetelný meč a helmu Star Wars, zabávaj sa a začni stavať!
4D puzzle Star Wars: Helma Baba Fett
Pre fanúšikov Star Wars – táto 4D stavebnica helmy Boba Fetta láka na vystavenie na vašej poličke! Vydaj sa na epické dobrodružstvo s našou stavebnicou Star Wars presne podľa filmu. Táto 4D stavebnica obsahuje všetky detaily v kvalite pohybu, ktoré poznáš, plus lepidlo a stojan! Dostaneš 6 hárkov s 93 vylupovacími dielikmi a jednoduchý návod na zostavenie. Nie je potrebné žiadne náradie! Helma Boba Fetta má rozmery 12,6 × 11,1 × 2,5 cm. Perfektne sa hodí na výzdobu tvojej spálne, herne alebo ako narodeninová výzdoba s motívom Star Wars – s hrdosťou si vystav svoju helmu. Pre nových mladých fanúšikov Star Wars – táto stavebnica je ideálnym darčekom pre každého dospievajúceho superfanúšika. Pre skutočných fanúšikov akčných figúrok Star Wars je to dokonalá hračka aj pre dospelých. Či už máš rád svoj svetelný meč, Mandaloriana, Baby Yodu alebo Darth Vadera – táto 4D stavebnica helmy Boba Fetta je práve pre teba. Ak chcete viac hračiek pre deti od 14 rokov, pozrite si naše ďalšie stavebnice Star Wars. 4D stavebnica je fantastický narodeninový darček pre mužov a darček pre neho! Vytiahni svetelný meč, zabávaj sa a začni stavať!
Tučná linka černou tuší
Kreslený humor, humoristická karikatura má mnoho pěstitelů, ale mezi nimi se najde jen nemnoho těch, kdo jsou skutečnými tvůrci v nejvlastnějším smyslu toho slova. Tvůrci, jejichž kresbu poznáme na první pohled, a při vyslovení jejich jména nám vytane jejich výtvarný projev před očima. Jiří Winter řečený Neprakta (12. 7. 1924) mezi ně patří, ba dalo by se říci, že patří k pomyslné špičce, a to nejen v luzích a hájích českých, ale přímo světových. Sotvakdo se může pochlubit takovou plodností, jež by byla zapsána do Guinessovy knihy rekordů, jako je ta Nepraktova. Jeho kresebný styl je nezaměnitelný. Náměty jeho kreseb nestárnou, jsou ze života a zobrazují lidské pošetilosti a nepřístojnosti. Významnou součást tvoří Nepraktovy kresby erotické, jimiž do úzkoprsé dobové morálky vnesl uvolněnost a optimismus. Vydatným dílem jsou v jeho tvorbě zastoupeny ilustrace bezmála čtyř set knih různých žánrů - od odborných příruček až po beletrii, především humoristickou. S legendárními Černými barony od Miloslava Švandrlíka jsou spjaty neodmyslitelně podobně jako Ladovy ilustrace s Haškovým Švejkem. Totéž lze říci o humoristickém týdeníku Dikobraz, do něhož přispíval po celou dobu jeho existence, a nemálo přispěl k jeho oblibě. Značka Neprakta se na stránkách českých a slovenských periodik, knih a kalendářů, na plakátech, letácích, obalech a hračkách, ve filmu, televizi, divadle a bůhvíkde ještě objevuje již od roku 1949. Její majitel nejen kreslil, ale i vyprávěl, novináři ho s oblibou zpovídali u příležitosti každé jeho výstavy, každého vystoupení před veřejností. S jeho životními zkušenostmi a zážitky se též lze setkat v řadě knih, jež ilustroval. Tato kniha vzpomínek je však výjimečnou - Jiří Winter v ní vzpomíná na svůj život, na své trable a úspěchy, na své přátele, vypráví o svých sběratelských zálibách i zálibě v dobré krmi. Vzpomíná v duchu dobrém, v jakém prožil celý život i tvořil své úsměvné kresby. Text vzpomínek, jež vznikaly v samotném závěru jeho života, mu pomohl uspořádat jeho letitý ctitel a znalec, též editor mnoha knih Jaroslav Kopecký (nar. 10. 2. 1945). Mistr kresleného humoru jej stihl autorizovat předtím, než se koncem října 2011 odebral do výtvarného panteonu. Kniha vychází k nedožitým 88. narozeninám Mistra Neprakty.
Vypredané
16,03 €
16,87 €
Příběh templářů I.
Výpravná publikace přináší nové souvislosti a původní fotografie mnohdy neznámých míst. Byla vydána u příležitosti výstavy Příběh rytířského řádu templářů - Tvář Leonarda da Vinci pořádané na zámku Zbiroh k 700. výročí zrušení templářského řádu. Populární knihy a filmy, v nichž templáři hrají klíčovou roli, dostaly templáře do širokého povědomí. Často však pravdu spíše zastírají a vytváří další falešné představy, které se neustálým opakováním stávají věrohodnějšími. Za smyšlenkami se přesto skrývá skutečný příběh, který je mnohem zajímavější a tajemnější. Je v něm dostatek záhad a těžko uvěřitelných skutečností. Záhadou je i prvních deset let existence řádu. Jaké bylo skutečné poslání devíti rytířů v Jeruzalémě? Hledali templáři pod Chrámovou horou v Jeruzalémě, kde kdysi stával Šalamounův chrám, nějaký poklad? Jaké předměty či dokumenty objevili ve Svaté zemi nebo jaké znalosti tam získali? Je náhoda, že krátce po založení řádu začaly vyrůstat první gotické katedrály, k jejichž stavbě bylo zapotřebí hlubokých znalostí i mistrných stavitelských dovedností? Během jednoho století od svého založení se řád rozrostl a zbohatl. Templáři vybudovali početnou, silnou nadnárodní a dobře vycvičenou armádu. Jejich hrady a pozemky se nacházely po celé Evropě i na Středním východě. Templáři byli mezinárodními bankéři, staviteli, námořníky a znalci relikvií. Vydělali na křížových výpravách a obchodování se Svatou zemí obrovské jmění. Přesto zůstávali elitní vojenskou jednotkou, která i po ztrátě Jeruzaléma hrála klíčovou roli na bitevním poli. Nelítostní bojovníci nebyli poraženi muslimskou armádou ve Svaté zemi, nýbrž křesťany v Evropě. Osud rytířů nebyl v rukou nepřátel, ale v moci soudců a právníků francouzského krále a papeže. Nerozhodovaly v něm zbraně, chrabrost a síla bojovníků, ale peníze, politické intriky a tajné dohody. Moc a bohatství řádu hrály v procesu stejně důležitou roli jako podivné řádové zvyky a rituály. Teprve po sedmi staletích, díky rozsáhlému bádání a novým objevům, máme příležitost poodhalit roušku tajemství. Například v roce 2001 byl v Tajných vatikánských archivech nalezen a posléze zveřejněn dokument známý jako Chinonský svitek, který vrhl nové světlo na příběh templářů. V roce 2012 uplyne 700 let od zrušení templářského řádu a teprve teď máme příležitost poodhalit roušku tajemství. Díky rozsáhlému bádání, novým objevům i zveřejnění dokumentu známého jako Chinonský svitek, který byl nalezen v Tajných vatikánských archivech.
Vypredané
6,65 €
7,00 €
Hlubiny a posedlosti
Autobiografická kniha průkopníka potápění a cestovatele Pavla Grosse.
Autobiografické vyprávění začíná zážitky skupiny mladistvých romanticky založených kamarádů v dobách tvrdé totality padesátých až šedesátých let. Magický svět modrozelených hlubin zatopených kamenolomů je jejich společným náboženstvím a jejich primitivní začátky potápění rituálem. Tyto ničím nezatížené časy mladistvého poznávání světa, se všemi jeho láskami,dobrodružnými a bláznivými prožitky pomalu přerůstají do vážnějších zájmů. Autor se již během svých studií zabývá posedlou myšlenkou, jak přizpůsobit člověka zase zpět tomu prostředí, ze kterého vznikl. Projektuje a postaví podmořskou kabinu, ve které stráví osamocen na mořském dně dobrodružné tři dny a tři noci.
Události jsou přerušeny vpádem sovětských vojsk, a pokračují autentickým vyprávěním o zážitcích autora ve světě posedlých vynálezců podmořských strojů, lovců korálů,oceánografů a námořních teroristů.
Vyprávění popisuje pravdivé události tak jak se skutečně staly. Detailní popisy, například dialogy aktérů příběhu, legrácky u táborového ohně, či v hospodě, není možno si zcela přesně pamatovat. Jsou však psány v tom duchu, jak probíhaly, a tak aby byla navozena atmosféra, jaká skutečně byla, atmosféra prostoupená optimizmem, bláznivými nápady, či zklamáním a strachy.
Text je proložen mnoha, dnes již historickými fotografiemi, kresbami a dokumenty. Oddělená příloha je věnována těm čtenářům, které zajímají detailnější historická fakta či údaje, vztahující se k popisovaným událostem.
Po velkou část svého života se autor zabýval jako inženýr potápěnim a podmořskou a nukleární technikou. Od svého útlého mládí byl však vedle technických zájmů provázen malířskými sklony, a od svého zralejšího věku nutkáním psát. Má za sebou několik malířských výstav, a švýcarskou“ Cenu Václava Holara“ od galerie Krause v Pfäffikonu. Je autorem mnoha fejetonů v potápěčských časopisech, vystupoval v rozhlasových a televizních relacích (BBC, Český rozhlas, Česká televize), zúčastnil se fotografických soutěží v Tachově,a pořádal přednášky. Je autorem románu „Klub bezdechých“,.V součastné době pracuje na další, částečně kreslené knize o neuskutečněných kreacích přírody, kde navrhuje, ne zcela vážně, co asi všechno „Pánbůh“ při svých návrzích tvorstva opomněl.
Vypredané
18,75 €
19,74 €
Fundamental Painting
Fundamental Painting (1975): Lessons in Minimalist Painting is the first account of this 1970s current and its role in the history of 20th century painting. The term Fundamental Painting was coined by the Stedelijk Museum Amsterdam as the title of a 1975 exhibition that sought to highlight a new kind of painting emerging on both sides of the Atlantic. It was built around Robert Ryman and included 18 artists from Europe and the United States. The then museum director of the Stedelijk Edy de Wilde called their artistic scope "a reflection on the foundations of painting." In the first part of this book, Rajlich traces how the curators defined this specific current and its public as well as its critical reception. In the second part, she explains in detail the elements of paintings, how they are used in Fundamental Painting, and why. Next, Rajlich surveys the use of these painterly elements across 20th century abstract and non-objective painting in relation to the development of Minimalist painting. The last part of this book examines the effect of Fundamental Painting on its viewer in the context of art across the ages. It argues that Fundamental Painting goes beyond formalist concerns and seeks to engage with the concept of beauty as understood through the philosophy of aesthetics.
Claudia Rajlich is a specialist in 20th century art and painting in general. She has extensive experience as an author, curator and art advisor for both public and private institutions. Her recent research has focused on non-objective art, the art market, and interdisciplinary questions around art collecting.
Kniha Fundamental Painting (1975): Lessons in Minimalist Painting přináší první ucelené pojednání o fundamentální malbě a její roli v dějinách malířství 20. století. Termín fundamentální malba vytvořilo amsterdamské Stedelijk Museum a v roce 1975 jej použilo pro název výstavy, která se snažila upozornit na nový druh malby vznikající na obou stranách Atlantiku. Výstava představila 18 umělců z Evropy a ze Spojených států, včetně zakladatelské osobnosti Roberta Rymana. Tehdejší ředitel muzea Edy de Wilde označil jejich umělecké směřování jako reflexi základů malby.
V první části knihy sleduje Claudia Rajlich, jak kurátoři definovali tento specifický proud a jak jej přijala kritická obec i veřejnost, ve druhé části pak autorka podrobně popisuje jednotlivé prvky obrazů a vysvětluje, jak je fundamentální malba používá a proč. Následně také zkoumá použití těchto malířských prvků v abstraktním a neobjektivním malířství 20. století ve vztahu k vývoji minimalistické malby. Závěr knihy je věnován působení fundamentální malby na diváka v kontextu umění v průběhu staletí. Autorka se domnívá, že tento druh malby překračuje rámec formalistických vymezení a že je významně provázán s konceptem krásy, jak jej chápe filozofie estetiky.
Claudia Rajlich se specializuje na výtvarné umění 20. století, zejména na malbu. Má bohaté zkušenosti jako autorka, kurátorka a umělecká poradkyně pro veřejné i soukromé instituce. Aktuálně se zabývá neobjektivním uměním, trhem s uměním a interdisciplinárními otázkami, které se týkají sbírání umění.
Vypredané
15,63 €
16,45 €
Richenza
Válka královen na počátku čtrnáctého století je už více než sto let tématem českých dějin. Co vedlo obě Elišky, Přemyslovnu a Rejčku k tomu, že spolu vedly nekompromisní boj a v jejich jménu umírali lidé a trpěla země? Zejména jestliže jedna z nich, Eliška Rejčka, "krásná Polka se švédskou krví v těle" netoužila po moci a chtěla se věnovat umění a svým libůstkám, zatímco Eliška Přemyslovna se snažila důsledně kráčet ve stopách svého otce Václava II a děda Přemysla Otakara II. Zdálo by se, že ty dvě ženy měly vlastně neškodně minout. A přece mezi nimi vzplál nesmiřitelný konflikt, který musel skončit záhubou jedné z nich. Román Antonína Polácha se snaží najít odpověď právě na tuto otázku. Zastihujeme Rejčku - nevlastní matku Elišky Přemyslovny, ač je dělily jen čtyři roky věku - ve chvíli pro ni nejtěžší. Její manžel, král Václav II, umírá a ona zůstává, sedmnáctiletá, sama s pětidenní dcerou v cizí zemi, obklopena nepřátelským prostředím. V okamžiku, kdy se rozhodne provdat za nápadníka českého trůnu Rudolfa Habsburského, vystaví se neodvolatelně nenávisti přemyslovských princezen, které se cítí být okradeny o své dědictví... Rejčka je tak proti své vůli vtažena do velké politiky, ale její manžel umírá a ona zůstává znova bez ochrany. Léta vyhnanství a milostných vztahů končí, když se usazuje v Hradci Králové, který právě po ní získal své jméno. Jenže pak se Eliška Přemyslovna stává českou královnou a Rejčka milenkou Jindřicha z Lipé, jenž usiluje být mocnějším než král, Eliščin manžel Jan Lucemburský. Karty jsou rozdány, konflikt nevyhnutelný. Kdo v něm může zvítězit? Královna Eliška používající pro naplnění své vize jednotného silného českého státu všechny prostředky, jež se přebrala od svého otce krále Václava, tedy zbraně mužské, nebo Rejčka, vyzbrojená ženskými zbraněmi zdánlivé bezmocnosti, spoléhající se na své obdivovatele a lámající svým šarmem mužská srdce? Právě o tom je tato kniha. Na konci románu stojí třicetiletá Rejčka, která se utrpením a nároky, jež na ni život kladl, změnila z naivního sedmnáctiletého děvčátka v zralou, zkušenou, ale i unavenou ženu. Ženu, která ví, že životní štěstí si je třeba vybojovat a neváhá pro ten cíl přinést oběti. Ještě víc by ale autora těšilo, kdyby si čtenář na konci knihy, až dočte poslední stránku a dozví se, kdo a jak v tom boji zvítězil, položil ještě jednu otázku. Kdo z těch dvou královen měl vlastně pravdu? Nebo měly každá svou?
Vypredané
12,42 €
13,07 €
Ročenka Československého dokumentačního střediska 2004–2007
Poslání Ročenky Československého dokumentačního střediska, která se vydala na cestu svazkem za rok 2003, těsně souvisí s úkoly, které si vytýčila obecně prospěšná společnost ČSDS: přispívat ke studiu dějin domácí a exilové antitotalitní rezistence v éře komunistického Československa, shromažďovat a zpřístupňovat svědectví o duchovním vzdoru, o nezávislém myšlení a samizdatovém vydávání, o formování zárodků občanské společnosti, o občanských iniciativách a opozici uvnitř totalitního systému, a ve stejné míře o všestranných aktivitách politického a kulturního exilu. Ročenka ČSDS chce kromě článků a studií uveřejňovat soubory korespondence, svědectví memoárového charakteru, jednotlivé dokumenty k problematice exilu a disentu, polozapomenuté nebo dosud neotištěné texty z někdejší samizdatové produkce.
Právě taková je většina příspěvků Ročenky ČSDS 2004–2007. Mezi dokumentárními materiály zaujímá rozsáhlý prostor diskuse z roku 1964 vyvolaná provokativním článkem Jiřího Gruši v Literárních novinách o verších „pro Stalina“ (a nejen pro něho a o něm), nazvaným Verš pro kočku. Soubor textů o rozsahu přes 200 tištěných stran lze právem považovat za jedinečný pramen. Najdeme tu v koncentrované podobě cenný vhled do světa literatury a politiky v Československu roku 1964, do různých společenských a politických (i policejních) sfér, v nichž tehdy bylo literatuře žít, nebo – to také – odkud byla manipulována.
Glosa z pera toho, který všechno to vlnobití zavinil, Verš pro kocoura – Grušův dovětek napsaný s odstupem 44 let –, zařazuje diskusi z roku 1964 a její důsledky či následky do širších souvislostí doby i do Grušova vlastního životopisu.
Druhým velkým tématem ročenky jsou stále ještě bolavé otázky dějin jednoho proudu exilové politiky let 1948-1989. Cenná materiálová studie Sylvy Šimsové je věnovaná významné epizodě z dějin exilové sociální demokracie, propuštění Blažeje Vilíma z funkce generálního tajemníka v roce 1950. K tomuto tematickému komplexu se váže rovněž polemický příspěvek Radomíra Luži zařazený do rubriky Diskuse. Kritická úvaha Františka Svátka poskytuje interpretační klíč ke složitému vývoji exilové sociální demokracie.
Dva dokumenty z pera Jiřiny Šiklové – jeden z roku 1986, druhý z roku 1996 – jsou jedinečným svědectvím o části opozičního hnutí v Československu v desetiletí 1971–1981. Vilém Prečan uveřejňuje v ročence vzpomínku o tom, jak byla v zahraničí rozšiřována spisovatelská samoobsluha - svérázné periodikum Obsah z let 1981-1989, a doplnil ji výňatky z korespondence s Ludvíkem Vaculíkem. V ročence je uveřejněno pokračování vzpomínky Boba Moravce Kanada střídavě oblačno, v němž autor líčí své nelehké kanadské začátky uprchlíka z Československa.
Rubrika Horizont obsahuje projev německé státní ministryně pro kulturu Christiny Weissové z roku 2004 na vernisáži lipské výstavy Blízkost a vzdálenost – Němci, Češi a Slováci a českou verzi přednášky Jany Švehlové Dcery nepřítele státu o psychologickém vlivu perzekuce 50. let na děti politických vězňů.
Merian 76 Francie - jih - Languedoc- Roussillon, 2. vyd
Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi.
Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená.
Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet.
Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně.
V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.
Vypredané
8,76 €
9,22 €
Lacná kniha Merian 76 Francie - jih - Languedoc- Roussillon, 2. vyd
Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi.
Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená.
Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet.
Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně.
V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.
Vypredané
0,46 €
9,22 €
dostupné aj ako:
Rozvíjejte naplno mozek svého dítěte
Poznejte dětský mozek a využijte nejnovější poznatky z neurovědy ve výchově a péči o své děti. Tento světový bestseller nabízí rodičům věkově přiměřené strategie zvládání každodenních překážek. Ukáže vám, jak kultivovat zdravý emocionální a intelektuální vývoj dětí tak, aby mohly vést vyrovnané a smysluplné životy plné hlubokých vztahů. Autoři díky znalostem neurovědy nabízejí revoluční přístup založený na dvanácti klíčových strategiích, a předkládají čtenářům nejnovější vědecké poznatky o tom, jak je dětský mozek „zapojený“ a jak funguje. Náš „patrový mozek“, jenž rozhoduje a vyvažuje emoce, prochází až do věku mezi dvaceti a třiceti lety „výstavbou“. Zvláště malé děti pak mají sklony k tomu, aby nad logikou levé mozkové hemisféry převládla pravá hemisféra se svými emocemi. Proto není divu, když děti předvádějí záchvaty vzteku, perou se nebo mlčky trucují. Aplikováním těchto objevů na každodenní rodičovské situace můžete proměnit jakýkoli výbuch, hádku nebo záchvat strachu v příležitost integrovat dětský mozek a podpořit jeho životně důležitý růst. Usnadnění výchovných postupů navíc přinášejí ukázkové dialogy konkrétních situací v komiksových obrázcích, a také pár stránek určených přímo starším dětem, kde si samy v popisech názorných obrázků mohou přečíst, jak jejich mozek v aktuálně dané situaci pracuje. Daniel J. Siegel je neuropsychiatr a autor bestselleru Vnitřní nazírání, Tina Payne Bryson je odbornice na rodičovství. RECENZE: „Siegel a Brysonová nám objasňují, že s integrovaným mozkem, jehož jednotlivé části umějí koordinovaným a vyrovnaným způsobem spolupracovat, dosáhneme mimo jiné lepšího porozumění sobě samým, pevnějších vztahů a větších školních úspěchů. Autoři s pomocí ilustrací, diagramů a dokonce praktického „Přehledu na ledničku“ udělali všechno pro to, aby zpřístupnili vědu o mozku každému rodiči.“ - Publishers Weekly „Tato kniha předkládá rodičům i učitelům nápady, jak uvést všechny části zdravého dětského mozku do vzájemné spolupráce.“ - „Parent to Parent“ „Kniha je nabitá strategiemi pro výchovu šťastných a duševně odolných dětí. Nabízí účinné nástroje pro rozvíjení emoční inteligence, kterou děti nezbytně potřebují, mají-li v našem světě uspět.“ - Christine Carter, Ph.D., autorka knihy Raising Happiness „Dynamická a čtivá kniha... Autoři odmítají zastaralé modely ‚dobrého‘ a ‚špatného‘ rodičovství a místo nich nám nabízejí pohled přes hledáček vědy: pohled na vliv rodičovství na rozvoj dětského mozku. Rodiče se dozvědí, jak může každodenní empatie a porozumění pomáhat dětem integrovat své zkušenosti a rozvinout si pružnější a odolnější mozek.“ - Michael Thompson, Ph.D., spoluautor knihy Kainova výchova „Jednoduchá, elegantní a účinná řešení, jak překonávat každodenní překážky v dětském životě.“ - Harvey Karp, M.D. „Daniel J. Siegel a Tina Payne Brysonová společně vytvořili mistrovský a velmi čtivý průvodce po podpoře rozvoje emocionální inteligence u dětí. Jejich úžasná metoda proměňuje každodenní interakce v hodnotné okamžiky formování mozku. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo se stará o děti – nebo má nějaké dítě rád.“ - Daniel Goleman, autor knihy Emoční inteligence „Užitečný průvodce výchovou pro celou rodinu... Autoři nabízejí řadu vědeckých poznatků o mozku, ale formou vhodnou pro dospělé i dětské čtenáře.“ - Kirkus Reviews „Strategie, jak zklidnit mladé lidi a naučit je soucitu.“ - The Washington Post „Tato erudovaná, citlivá a zábavná kniha je plná neotřelých nápadů založených na nejnovějších neurovědeckých výzkumech. Knihu vřele doporučuji všem rodičům, kteří touží po laskavých, šťastných a emocionálně zdravých dětech. Odteď jí budu obdarovávat všechny novopečené rodiče.“ - Mary Pipher, Ph.D., autorka knih Reviving Ophelia a The Shelter of Each Other
Vypredané
10,44 €
10,99 €
Sochy do barokní niky
Soubor sochařských povídek. Malá čítanka současného českého sochařství. Záznam dlouhodobé akce, v jejímž rámci pětatřicet sochařů umístilo do prázdné niky svůj výtvor. Všemi těmito přídomky lze charakterizovat knihu Václava Fialy Sochy do barokní niky. Barokní nika je prostor určený výlučně pro sochu, snad každý z těchto výklenků kdysi svou sochu opravdu nesl. Dnes je situace jiná, na mnoha místech v celé zemi zůstaly niky prázdné. Nejinak je tomu v Klatovech. Zdejší sochař a aktivista Václav Fiala se to rozhodl změnit. K sobě „do gubernie,“ jak s oblibou říká, začal před sedmi lety zvát sochaře – i s jejich sochami. Akce trvala až do loňska. Dvě barokní niky na schodišti někdejší slavné jezuitské koleje svým výtvorem za tu dobu zaplnilo pětatřicet umělců. Byla mezi nimi jména slavná (Kurt Gebauer, Olbram Zoubek…) i lokální. Závěr akce symbolicky patřil nezaměstnanému Martinu Šárovi, který zde udělal svou úplně první sochu a legendě evropského formátu Janu Koblasovi. Ukázalo se, že spojení barokní architektury a moderní sochy dokáže jiskřit. Klíč k vývěru pozvaných autorů nabízí Fiala v opozici vůči citátu šéfa Rudolfina Petra Nedomy: „S výtvarníky si netykám, do hospod s nimi nechodím, ateliéry nenavštěvuji.“ To proto, aby jeho kurátorský výběr nebyl ovlivněn osobními vztahy. Fiala zvolil zcela opačný přístup: „Osobní kontakt považuji za zásadní, osobní vztah za žádoucí a jeden z důvodů, proč toho či onoho umělce do Klatov zvu, je vidina společného posezení v hospodě. A tykám si se všemi.“ V Klatovech tak nebyl (a ani nemohl být) prezentován objektivizující soud nad českým (a bavorským) sochařstvím, ale okouzlená subjektivní sonda do oboru. Že se stane sochařem, se Fiala rozhodl téměř ve svých čtyřiceti letech – a opravdu se jím stal, dnes už renomovaným. Po přečtení jeho Soch do barokní niky lze konstatovat, že se stejně dobře mohl stát i spisovatelem. Pětatřicet příběhů představuje jednotlivé sochaře v příbězích – v příbězích jejich životů a tvorby, přípravy klatovské výstavy i v příbězích jejich přátelství s Fialovou. Každý z autorů je v první části knihy představen jakýmsi encyklopedickým heslem a několika snímky, v esejích v závěru publikace pak autor své přátele modeluje – nikoliv pomocí úderů sochařského kladiva, ale úhozů do klávesnice počítače. Fiala-sochař je robustní a hmotný, pracuje se dřevem, kamenem a železem. Jeho texty o sochách a sochařích pak tuto tíhu ve šťastné rovnováze vyvažují a odlehčují. Kniha tak představuje podobnou jednotu v různosti jako samotná akce sázející na moderní umění zasazené do interiéru barokní stavby. Fiala-publicista klade důraz na detail, ví, že v drobném příběhu se může zrcadlit celek zřetelněji, než v hodnotících soudech. V neposlední řadě jsou pak jeho texty odpíchnuté a vtipné, s přesnou mírou sebeironie. Díky tomu zvládl i úkol nejtěžší: představit sám sebe (neboť také on byl jedním z vystavujících umělců). Barokní niky v klatovské knihovně jsou dnes zase prázdné. „Doufal jsem, že se objeví nějaký pokračovatel, ale neobjevil,“ říká Václav Fiala. Jeho vlastním nákladem vydaná a vlastní rukou graficky upravená kniha tak výklenky zaplňuje „alespoň“ vzpomínkou, chcete-li ideou. Nezůstane přitom jen u ní: ve středověké věži zvané Galerie F vzniká i hmotná připomínka akce. „Bude lidu plebejskému připomínat, jací umělci vážili cestu do Klatov,“ uzavírá Fiala.
Dánsko - Merian 38 - 2.vydání
Není pochyb o tom, že Dánové mají rádi pohodlí. "Hygge" je dánský výraz pro klid, útulnost a pohodu - Dánové se zkrátka rádi rozmazlují, zvláště za dlouhých tmavých zimních večerů. Pivo, Aquavit, smorrebrod nebo "rodgrod med flode" - to je to pravé. A nemýlíte se, posledně jmenovaný pokrm je skutečně červená krupice se smetanou.
Nicméně i 5,2 milionů obyvatel tohoto malého království, věrných již po třicet let své vládkyni Margrethe II., si uvědomuje krok času a nelpí neměně na typických tradicích. Vždyť ani státu s nejstarší národní vlajkou na světě se nevyhýbá moderní pokrok. Mobilní telefon není jen symbolem společenského postavení, ale i pracovního zařazení. Je příznakem obchodnického ducha, díky němuž se firmy jako Bang&Olufsen, Lego, Carlsberg-Tubor nebo loděnice Marsk staly významnými hráči na světových trzích. V Kodani a jejím okolí se usídlily farmaceutičtí specialisté jako Novo Nordisk, v jejichž laboratořích se zároveň na budoucnost připravuje na 200 000 studentů. A budoucnost se vskutku blíží mílovými kroky: v létě 2000 byl otevřen 16 km dlouhý most přes Öresund, spojující Seeland a švédské Malmö a vytvářející tak nový hospodářský prostor pro jižní Skandinávii, jeho potenciál se plně projeví až za několik let. Další most, otevřený již roku 1998, zase přispěl k lepší komunikaci a dopravě v rámci samotného Dánska - spojuje totiž 2,5 milionů Dánů z Jutského poloostrova s jejich příbuznými žijícími na východních březích průlivu Store Baelt.
Ale žádný strach - při všech změnách a pokrocích si Dánsko zachovává svou veselou lehkost. Země, jejíž pobřeží čítá 7000 km, je na stálé změny zvyklé a dokáže s nimi moudře zacházet. Tím víc si cení starých dobrých věcí a památek. Dánsko se zkrátka otevírá světu - a přesto zůstává samo sebou: na podzim 2000 hlasovalo 53 procent obyvatel proti přijetí jednotné evropské měny. Dánská koruna se zkrátka lépe hodí pro království, jež trvá již více než 1000 let.
10 míst, která nesmíte vynechat:
Tivoli
Největší zábavní park v Kodani otevírá každý rok nové atrakce, přesto si zachovává svou útulnou atmosféru.
Grenen
Místo, kde se setkávají vody Severního a Baltského moře. Nejzazší výběžek pevniny s fascinujícím výhledem.
Muzeum Louisiana
Mekka moderního umění představuje díla velikánů od Beuyse po Warhola. Muzeum je situováno v architektonicky působivém komplexu.
Ristet Hotdog
Kolem typického stánku s občerstvením (polstervogn) nedokážete projít netečně: dánské hotdogy jsou výjimečnou kulinářskou lahůdkou!
Katedrála v Roskilde
Tato mohutná stavba je od r. 1355 místem posledního odpočinku všech dánských králů.
Mons Klint
Křídové útesy ostrova Mon září do dálky tou nejbělejší bělostí. V jejich okolí lze podniknout překrásné výlety.
Legoland
Pohádkový svět sestavený z malých pestrých stavebnicových kostek okouzlí nejen děti.
Nordsomuseet
Nejlepší ze všech vzrušujících akvárií se nachází na severu Jutského poloostrova – a je největší na světě.
Egeskov Slot
Nejkrásnější vodní zámek evropského kontinentu má neméně pěkný park.
Muzeum vikingských lodí v Roskilde
Pět lodí, jež se kolem roku 1000 potopily v ústí Roskilde fjordu, bylo po rekonstrukci umístěno v muzeu, kde se dozvíte mnoho zajímavostí o vikingských časech.
Vypredané
7,78 €
8,19 €
Obejmout minulost
Vzpomínky francouzského básníka a dramatika Paula Claudela Obejmout minulost (s původním názvem Mémoires improvisés – Improvizované paměti) jsou přepisem 42 rozhovorů, které vedl s Jeanem Amrouchem v letech 1951–1952.
Paul Claudel vlastní memoáry nikdy nenapsal. Nahradil je účastí v rozhlasovém pořadu, v němž mohl promýšlet události svého života a díla postupně na mnohahodinové ploše verbální improvizace. Textový přepis rozhovorů respektuje myšlení v řeči i s jejími odbočkami a nedokončenými formulacemi a plasticky zachycuje mluvní charakter rozhovoru.
Výrazný podíl na výsledné kvalitě rozhovoru měl spisovatel a novinář J. Amrouche (1906–1962), který dokázal být Claudelovi rovnocenným partnerem. Už dříve ve Francouzské rozhlasu vymyslel pořad na principu dlouhodobého rozhovoru-seriálu. Před Claudelem podobně vyzpovídal i Andrého Gida (34 setkání, 1949), později ještě Françoise Mauriaca (40 rozhovorů, 1952–1953) a Giuseppa Ungarettiho (12 rozhovorů, 1955–1956).
Amrouche se na interview s osmdesátiletým Paulem Claudelem, „největším žijícím francouzským básníkem“, velmi zevrubně připravil. S důkladnou znalostí pramenů a literatury, s respektem, ale i jistou neodbytností, se snaží přimět Claudela, aby se rozpomínal na konkrétní okolnosti vzniku svých her, vyptává se na vnitřní příbuznost Claudelových dramatických postav a otisk autora v nich, provokuje a naléhá, aby zpovídaný nezamlčoval nepříjemná témata. Paul Claudel se tak postupně vrací do dětství v Tardensku, vzpomíná na pařížské dospívání, dobu studia a své náboženského probuzení. Připomíná si chvíle, kdy se seznamoval s dílem Rimbauda, Danta, Shakespeara a Aischyla, mluví o odloučení, které zažíval v době svého diplomatického působení v Číně i jinde. Vzpomíná na své přátele Romaina Rollanda, Jacquese Riviera, Philippa Berthelota, Daria Milhauda, na své umělecké kolegy Andrého Gida, Jeana-Louise Barraulta, Andrého Suaresea další. Zamýšlí se nad vlnou zájmu divadel o jeho hry – v roce 1951 teprve nedávnou.
Bylo by omylem očekávat od knihy Obejmout minulost dokumentární, jevový popis událostí a okolností. Paul Claudel neklouže po povrchu. Snaží se dobrat podstaty, vypráví příběh svého duchovního a myšlenkového zrání, jeho otisk v osobních vztazích i umělecké tvorbě. Paradoxním závěrem je Claudelovo poznání, že v podstatě jde o to, dělat, co můžeme, aniž máme jistotu, že jsme kdy plně uspěli. Právě v případě Paula Claudela se ovšem nesporný umělecký úspěch prověřuje v neustávající recepci jeho díla i více než šedesát let po jeho smrti.
Rozhovory původně odvysílal Francouzský rozhlas ve dnech 21. 5. – 12. 7. 1951 a 1. 10. 1951 – 14. 2. 1952. Poprvé knižně vyšly v pařížském nakladatelství Gallimard ještě za Claudelova života v roce 1954 a znovu v revidované verzi Louise Fourniera v roce 1969. Poslední, čtyřicátý druhý rozhovor nebyl vysílán a do knihy jej zařadil až Fournier ve druhém vydání. Český překlad se opírá o třetí vydání knihy v Gallimardu z roku 2001. Zvukové záznamy rozhovorů vyšly na 12 CD ve vydavatelství Fremeaux v roce 2009 (čtyřicátý druhý ve zvukovém vydání chybí, v archivu Francouzského rozhlasu se magnetofonový pásek nepodařilo dohledat).
České vydání je doplněno bibliografií přeložených textů Paula Claudela do češtiny a slovenštiny a dále soupisem českých divadelních, rozhlasových a televizních inscenací Claudelových děl.
Paul CLAUDEL (6. 8. 1868 ve Villeneuve-sur-Fere – 23. 2. 1955 v Paříži), francouzský básník, dramatik a esejista, po studiu práv a politických věd nastoupil v roce 1893 dráhu diplomata, v různých funkcích působil v USA, Číně, Německu, Rio de Janeiru a mimo jiné též v Praze (1909–1911), ve dvacátých a třicátých letech pak byl postupně vyslancem v Tokiu, Washingtonu a Bruselu. Poezii Rimbaudových Iluminací, která ovlivnila především jeho básnické začátky, Claudel označuje za „jitřenku své konverze“ v roce 1886. Pro jeho básnické a dramatické dílo je charakteristická osobitá veršová forma a rytmická modulace. Claudelova dramata přivádějí na scénu síly celého světa – „nadpřirozené síly, historické síly a síly intelektuální“ – a umožňují divákovi pokoušet se „vesmír vysvětlit a najít své místo v koncertu sil, které v něm působí a spolu zápasí“ (J. Amrouche). Claudelovo dílo tvoří velkorysé vyústění symbolistických východisek ve francouzské literatuře.
Vypredané
20,90 €
22,00 €