Hľadanie: Prekliate pobrežie
zobraziť:
Navštěvovat želvu
Doba je těhotná kamením, ještě se to však neví. Jen pár škaredých zjevů, jimž se nadává do básníků, krákorá cosi o temnotě, která nastane, až se narodí smrt. Naštěstí jim není rozumět. V ulicích bují karneval, žezla se chopil nový lidský druh, homo ludens — napříště už za sebou děti této země nikdy nepřestanou tahat řehtacího kačera. Zrušený Bůh slyší, ale nerozumí. Lidstvo konečně našlo svou vlastní univerzální řeč: slova bez obsahu… Tak nějak lze shrnout apokalyptickou vizi, od níž se Jiří Rulf odráží ke své kruté, absolutní, do intimních hloubek těla, zakoušeného jako jedna otevřená rána, prožité při se současností. Ale pozor: ani loňská autorova novela Jmenuji se Offenbach, ani tato jeho nová, šestá řadová lyrická sbírka (a desátá básnická kniha vůbec) se apokalyptickým východiskem nevyčerpává. S básníkem lajícím dnešku to v novele nakonec dopadne o hodně jinak, než bychom čekali na počátku — a než si bohužel někteří čtenáři stihnou všimnout až do konce. Zde v lyrické knize pak Rulf proti zlu a temnotám staví soucit, lásku, vznešenost i třeba věrnost pravému tempu existence, jehož komickým symbolem se tu stává pomalu lezoucí želva. Naději, byť pozapomenutou, konečně skýtá i něco tak nepravděpodobného, jako je poezie: papír stržený vzdušným proudem až do nebes.
Pavel Janáček
Vypredané
4,42 €
4,65 €
Osm hlav šílenství
Reprezentativní výbor, který připravila Radka Rubilina, poprvé v češtině uvádí dílo ruské básnířky Anny Barkovové (1901–1976); to mohlo být postupně objevováno doma i v zahraničí teprve po pádu sovětského režimu. Autorka kvůli své tvorbě strávila mezi roky 1934 až 1965 více než dvacet let života v sovětských gulazích a další léta v mezidobí ve vyhnanství. Její spisovatelská dráha se zpočátku slibně vyvíjela. Už v roce 1922 vyšla její první básnická sbírka Žena s předmluvou Anatolije Lunačarského, který jí také zajistil práci v moskevské Pravdě a ubytování v samotném Kremlu. Kvůli kritice panského života kremelské smetánky však záhy upadla v nemilost a dveře Kremlu se pro ni navždy zavřely. Od konce dvacátých let mezi její hlavní témata patřil hladomor, zatýkání a všeobjímající strach. Pozdější poezie psaná v lágru a ve vyhnanství nabývá niternější, reflexivní podoby, básnířčino alter ego se stává zpodobněním celé historie Ruska. Od padesátých let reflektuje také hrozbu světové apokalypsy v podobě atomové války. V próze, psané především ve vyhnanství, zachycuje Barkovová podstatu zla, diskutuje se svými postavami o smyslu existence a zobrazuje jejich vykořeněnost a nesvobodu. Její texty vyjadřují naprostou nedůvěru k jakýmkoliv ideologiím a patosu. Přes dominanci mnohdy až bezna¬dějného pesimismu, jako je tomu v novele Osm hlav šílenství, lze v prózách Štěstí statistika Plačkina a Huspenina zaslechnout i gogolovsko-čechovovský smích skrze slzy.
Vypredané
12,37 €
13,02 €
dostupné aj ako:
Everville
Druhá kniha série Knihy Umění. Vítejte v Everville...
Na hoře vysoko nad městem stojí brána vedoucí na pobřeží jiného světa a ve městě pod ní není jediný člověk, jehož život by tím nebyl zasažen. Phoebe Cobbová se chystá skončit se svým starým živote
m a povoláním sestry a vydává se hledat svého ztraceného milence do moře snění v jiném světě... Tesla Bombecková, která už ví, jaké hrůzy číhají za tou branou, musí rozřešit záhadnou minulost města, pokud chce ty hrůzy udržet venku... A Harry D'Amour
, který sledoval cestu zla po Spojených Státech, to zlo objeví na sluncem ozářených ulicích města Everville...
Síly, které stvořily naši minulost chtějí zničit naši budoucnost...
Tato kniha je návratem literárního génia, strhující pokračování temnéh
o románu Velké a tajné show. Sága pokračuje ve vyprávění o tom, jak se náš svět prolíná se světem moře Podstaty, jeho podivuhodnými, často zlověstnými místy i bytostmi, a tento fantastický svět nabízí britskému autorovi obrovské plátno, aby ho pomalo
val pestrou změtí Boschových obrazů. Představy Cliva Barkera jsou dokonale ucelené. Pohybují se od božské hierarchie pohrávající si s lidskými osudy, až po symetrii, v níž stojí na své špičce pyramidové město, ke kterému by čtenář potřeboval glosář n
ebo podrobnou mapu. Takové vodítko však neexistuje.
Počínaje hrůzným zničením skupiny průkopníků ze Starého Západu vetřelcem ze světa Podstaty, obklopují postavy románu mrazivé zázraky. Jsou rozpoutány groteskní, oslňující a titánské bitvy mezi lidsk
ými a nelidskými bytostmi: muži, ženy i bytosti" jsou lapeni v souboji dvou bezohledných mužů, kteří se snaží získat Umění", sílu umožňující měnit čas i prostor. Skrze vrchol hory vypínající se nad městečkem Everville v Oregonu do našeho světa mezi
tím proniká Iad, vnímající a nesmírně ničivá síla...
V apokalyptické vizi druhé knihy Umění Clive Barker opět předložil své mistrovské chápání tužeb lidského srdce a duše, kterým potvrdil, že nepatří mezi nejplodnější a nejvlivnější spisovatele pouze
v hororové literatuře, ale je zároveň prvním metafyzikem moderní fikce.
Vypredané
15,63 €
16,45 €
Zvláštní květy
Ve výboru básní Zvláštní květy frankofonního belgického básníka Maurice Carema (1899–1978) se s jeho verši můžete vůbec poprvé seznámit v češtině.
Maurice Careme byl jedním z těch vzácných básníků, kteří se dokáží ponořit do nejzávažnějšího tématu s lehkostí, díky níž ho bez jakékoli banalizace zpřístupní i dětským čtenářům, a současně umějí psát o nejbanálnější maličkosti způsobem, jenž v duši čtenáře dospělého zanechá hlubokou, dlouho pálící jizvu. A tak se prostřednictvím básní tohoto belgického autora dnes učí děti ve francouzských školách objevovat první zákoutí světa poezie, hudebníci je berou za své jako texty písní, skladatelé na jejich základě tvoří symfonická a operní díla. Především je však lidé všech věkových kategorií čtou, a to – díky překladům do bezpočtu jazyků – po celém světě.
Za svého života Careme vydal přes tři desítky básnických sbírek, založil tři literární časopisy a několik let se intenzivně věnoval překládání belgických autorů píšících nizozemsky.
Napsal i čtyři romány a několik povídkových souborů, avšak jeho celoživotní okouzlení patřilo poezii. Inspiraci pro tematicky i formálně jednoduché verše čerpal z událostí každodenního života, k nimž přistupoval s neotřelostí vlastní více dětem než dospělým. Způsob, jakým jsou v Caremových básních uchopeny téma a forma, navíc jako by byl prodchnut radostí z možnosti tvorby. Tato radost je v jednotlivých básních vždy přítomna a nabízí čtenáři, aby básníka v tvůrčí činnosti následoval.
Vypredané
14,73 €
15,51 €
Ponorná řeka kinematografie
Předmětnou náplní tohoto spisku jsou skladebné postupy filmových avantgard, přičemž naše pozornost je zaměřena výhradně do oblasti filmu, jelikož tvůrčí obcování se světlachtivou filmovou matérií je zcela odlišné od práce s elektronickým obrazem či digitálními technologiemi. Nejedná se však o žádné souhrnné dějiny tohoto oboru, nýbrž o text sepsaný v žánru tradičně označovaném jako odborná poezie. Hlavním vkladem tohoto textu je zarámované rozčlenění jednotlivých proudů filmové avantgardy do šesti oborů, na základě jejich vztahu k použitým výrazovým prostředkům. Pořadí jednotlivých kapitol je voleno tak, že začínáme strukturálním filmem, který je nejvíce, jak možno, vzdálen jakékoli narativnosti i asociativnosti, což jsou dvě hliněné nohy, o které se opírá sšelmilá kinematografie, a to lhostejno, zda jde o produkty z celin někdejší zapomenuté kalifornské vesničky či z „auteurských“ kavárenských pisoárů pařížských, berlínských či pražských.
Od strukturálního filmu pak pokračujeme absolutním (der absolute Film) a čistým filmem (cinéma pur), které byly historicky prvními zjevy filmové avantgardy. Přes sklížený film (assemblage film), jehož společným jmenovatelem je dávat nový význam nalezeným fragmentům, dospíváme k spontánnímu filmu, ve kterém je výsledná montáž bezprostředně spjata s aktem natáčení, a dále až k avantgardnímu filmu v užším slova smyslu, v němž diváci snadno nalézají jisté odlesky stereotypů, známých jim z dominantní kinematografie, totiž vyprávění příběhu a literární symbolismus.
Závěrečná kapitola Sedmero osvětlujících řezů pak představuje úvod do teorie filmových avantgard způsobem kinogeometrickým.
Vypredané
16,99 €
17,88 €
Dějiny křesťanského písemnictví
Hieronymus ze Stridonu čili svatý Jeroným napsal na sklonku 4. století podle modelu, zděděného od antických rétorů, první dějiny křesťanského písemnictví. Zahrnul do nich autory knih Nového zákona, teology pravověrné i heretické, i první autory duchovní poezie. Bral v potaz jak teologickou, tak literární stránku jejich díla. Vytvořil tak svérázné „work in progress“, ve kterém pokračovali v 5. století Gennadius z Massilie čili z Marseille; na počátku 7. století Isidorus z Hispalis neboli svatý Isidor Sevillský; v půli 7. století pak Ildefonsus z Toleta neboli svatý Ildefons. Dílo Hieronyma a jeho pokračovatelů poskytovalo téměř po tisíc let základní soubor informací o starokřesťanských autorech. V renesanci se z něj vyvinula speciální disciplína – patristika. Český čtenář dostává do rukou přesně ten soubor medailonů pozdněantických křesťanských autorů, který měl k dispozici středověký evropský vzdělanec: dílo Hieronymovo, Gennadiovo i Isidorovo (neboť Ildefonsovo navázání mělo již jen lokální dosah). Překlad je doprovozen komentářem, obsahujícím kromě jiného novodobé názvy antických lokalit či informace o českých překladech popisovaných děl – a samozřejmě vysvětlení historicko-kulturních souvislostí, propojujících autory, díla a témata trojjediného katalogu. Úvodní studie M. C. Putny poskytuje vhled do dějin žánru křesťanské literární historie a portréty jeho pozoruhodných, od sebe navzájem tolik odlišných tvůrců. Zpřístupněno je tak pramenné dílo, nezbytné pro zájemce jak o pozdní antiku, tak o teologii všech křesťanských tradic.
Vypredané
8,84 €
9,31 €
Pornoherec na penzi
Novela o lásce mezi stárnoucím sběratelem umění Vojtou a jeho o třicet let mladší a nekonvenční milenkou Adélou si nebere servítky snad vůbec v ničem - a v líčení milostných prožitků obou hrdinů už vůbec ne. Vzrušující a zábavný příběh nerovného páru, co mezi sebou neustále bojuje, neohlíží se na následky, ale neumí bez sebe být, doprovázejí barevné erotické ilustrace Josefa Mžyka. (i zde, na malé ploše, ukazuje známý malíř, proč jeho význam sahá daleko za hranice Česka).
Knížka je brilantně napsanou (love)story s pochopením pro lidské slabosti a vášně, s velkou dávkou černého humoru a nečekaným koncem. Zároveň přesvědčuje, že to nejsilnější a nejkrásnější v životě vás může potkat kdykoliv - třeba, když se po namáhavém souboji se smrtí (Vojta) dál řítíte ke dnu. To, co bylo řečeno, stejně jako forma literární koláže včetně autorské poezie, kterou Jan Mach (bývalý novinář - Květy, šéfredaktor Mladého světa) zvolil, by mohlo svádět k úvahám o prvním plánu. Zbytečně. Autor zachází suverénně nejen se slovy, ale s celým příběhem a udrží čtenáře v napětí od první stránky po závěrečnou tečku. Někdo se v knize možná pozná, protože ji inspirovaly skutečné události. Tou nejsilnější je bezesporu příběh umírajícího dítěte (jemuž zbývají doslova hodiny života), nad nímž lékaři zlomí hůl, ale Adéla a její kamarád léčitel ne.
Poselství této čtivé a originální knihy? Nikdy, ale opravdu nikdy nic nevzdat.
Vypredané
8,71 €
9,17 €
Zákon cti
Prosinec 1943: těžce poškozený americký bombardér Boeing B-17 se snaží přeletět nad válčícím Německem a vrátit se na svou základnu v Anglii. Pilotuje ho jedenadvacetiletý poručík Charlie Brown. Polovina osádky je na tomhle jejich prvním bojovém letu zraněná nebo mrtvá. Cestou nad Severní moře musí překonat ještě pobřežní oblast s hustou protiletadlovou obranou. Najednou se u ocasu bombardéru objevuje Messerschmitt Bf 109. Pilotem je německé stíhací eso Franz Stiegler a stisknutím spouště může mladou americkou osádku zničit…
Následující události se vzpírají všem představám a později se označují za „nejneuvěřitelnější střetnutí nepřátel za druhé světové války“. Kolegialita pilotů nakonec převáží nad nepřátelstvím a americký bombardér dostává šanci k návratu domů.
To, co se mezi nimi odehrálo, později zařadila 8. americká letecká armáda do kategorie „přísně tajné“. Ostatní spojenečtí piloti totiž nemohli spoléhat na to, že se všichni němečtí piloti zachovají stejně čestně jako Franz Stigler. Byl to čin, o kterém se Franz nemohl vůbec zmínit, jinak by ho postavili před vojenský soud.
Autor na základě rozhovorů s oběma piloty líčí jejich životní osudy od mládí, přes vstup k vojenskému letectvu až po jejich zapojení do bojů druhé světové války. Můžeme tak porovnávat život německých a amerických letců v období jejich vzdušných soubojů nad okupovanou Evropou. Franz se ke konci války přeškolil na první do sériové výroby zařazený proudový letoun Me 262 a po kapitulaci Německa skončil v americkém zajetí. Charlie Brown absolvoval stanovený počet bojových letů a vrátil se do Spojených států.
Na to podivné střetnutí mysleli Charlie i Franz čtyřicet let, dokud jako staří muži nezačali po sobě ve světě pátrat. Byla to jejich poslední mise, která mohla navždy změnit jejich životy. Z bývalých válečných protivníků se stali velcí přátelé.
Text je doplněn situačními mapkami.
Dosud byla přeložena do němčiny, francouzštiny, polštiny a maďarštiny.
Vypredané
8,48 €
8,93 €
dostupné aj ako:
Který nebyl
Rafał Wojaczek patří mezi nejvýznamnější polské básníky 20. století, jehož texty v českém prostředí vycházely již v samizdatu v 80. letech, a to především díky Janu Antonínu Pitínskému a Václavu Burianovi. Narodil se 6. prosince 1945 ve slezském městečku Mikołów a zemřel velmi mlád v noci z 10. na 11. května 1971 ve Vratislavi. Trpěl závislostí na alkoholu a depresivními stavy, próza Sanatorium je inspirována básníkovou hospitalizací na psychiatrii. Svůj život ukončil dobrovolně předávkováním na léky.
V roce 1999 natočil režisér Lech Majewski celovečerní černobílý film Wojaczek, který je inspirován poezií, životem a smrtí Rafała Wojaczka. Titulní roli v něm ztvárnil polský básník Krzysztof Siwczyk.
Do práce na stávajícím reprezentativním knižním výboru z Wojaczkovy poezie, jehož editorem je básník Norbert Holub, se zapojilo celkem třináct překladatelů a překladatelek: mimo již zmíněná jména J. A. Pitínského, N. Holuba a V. Buriana to jsou dále Jan Faber, Soňa Filipová, Viola Fischerová, Janusz Klimsza, Jakub Kostelník, Radek Malý, Soňa Pokorná, Vít Slíva, Bogdan Trojak a Miroslav Zelinský. Kniha obsahuje průřez celou Wojaczkovou básnickou tvorbou, od jeho knižního debutu Sezóna (1969), který měl velký ohlas u čtenářů i kritiky, následující sbírky Jiná pohádka (1970) až po posmrtně vydané, k vydání básníkem samotným připravené knihy Který nebyl (1972) a Nedokončená křížová výprava (1972). Zařazeny byly rovněž básně z konvolutu textů Zbytek krve (1999), obsahující především poezii z pozůstalosti.
Součástí výboru je také obrazový doprovod a studie o Wojaczkově tvorbě.
Vypredané
8,88 €
9,35 €
Island (bez DVD)
Průvodce vás bezpečně zavede na řadu míst, která při své návštěvě ostrova rozhodně nesmíte minout! Joou to: největší evropské vodopády Dettifoss, koupání v Modré laguně, návštěva divoké islandské Vysočiny, Geysir v oblasti prolomového riftu Haukadula
r, který dal jméno dalším gejzírům, pozorování velryb na výletě lodí z Húsavík, pozorování ptáků na útesech Látrabjarg, návštěva Islandského muzea falologie, které vystavuje nejrůznější typy penisů savců, středověké rukopisy v Domě kultury v Reykjaví
ku zobrazující dávné ságy.
Třebaže rozlohou je Island velký jako Anglie, jeho populace čítá pouhých 283 000 obyvatel a odpovídá tedy populaci mnoha jednotlivých měst v jiných zemích. Tři z pěti Islanďanů žijí v oblasti Velkého Reykjavíku.
Island je
usazen nad severoatlantickým zlomem, kde se stýkají dvě zemské tektonické desky, pomalu se od sebe navzájem vzdalující. Výsledkem je to, že se Island každým rokem rozšiřuje průměrně o 1 cm. Na obou stranách zlomu táhnoucího se od severovýchodu k jih
ozápadu jsou častými jevy zemětřesení a jiné sopečné aktivity. Na Islandu nejsou žádné železnice ani dálnice. Jedinou hlavní silnicí na Islandu je Ringroad, která se stáčí kolem celého ostrova a která byla dokončena teprve před třiceti lety po několi
ka neúspěšných pokusech přemostit zrádné ledovcové řeky na jižním pobřeží.
Na Islandu se nachází třetí největší ledovec na světě Vatnajökull. Jedním z největších zdrojů geotermální energie je kaldera Grímsvötn, usazená přímo pod ledovým příkrovem. D
íky existenci nespočetných středověkých dokumentů je mnoho Islanďanů schopno vypátrat své předky až do doby vikingského osídlení okolo roku 800 n. l. Nízká míra imigrace v průběhu staletí znamená, že Islanďané jsou dnes jedním z geneticky nejčistšíc
h národů na světě, čímž poskytují neocenitelné příležitosti pro vědecké výzkumy.
Vydejte se s námi po Islandu s pomocí naprosto spolehlivých map, jaké v jiných průvodcích nenajdete. Vyberte si místa, která chcete navštívit, a nechejte se přitom ins
pirovat desítkami fotografií. Přečtěte si poučený výklad o historii a životě místních obyvatel, seznamte se s fascinujícími gejzíry, sopkami i vikingskými ságami. Můžete se spolehnout na rozsáhlé seznamy nejlepších míst k pobytu a stravování pro různ
ě náročné turisty. Pokaždé se budete cítit jako po boku skutečného islandského průvodce.
Vypredané
24,03 €
25,29 €
Pád do propasti
Petrohradská autorka Irma Kudrovová po řadu let sbírala materiál ke svému dokumentárnímu dílu, které pojednává o posledním úseku života Mariny Cvetajevové. Skrze osud básnířky, která se kvůli rodině vrátila z emigrace do vlasti, Kudrovová popisuje události a poměry krutého stalinského Sovětského svazu. Přináší tak další svědectví o neblahé minulosti této země, ale hlavně méně známé či dosud neznámé podrobnosti ze života jedné z největších ruských spisovatelek 20. století.
Píše se rok 1939. Cvetajevová podlehla přání svého muže a dcery, aby se vrátila domů. Nedbala varování přátel, kteří ji upozorňovali na tehdejší politickou situaci v zemi. Záhy přišlo rozčarování. Básnířka byla se svou rodinou izolována v osadě Bolševo nedaleko Moskvy a krátce nato byli její muž Sergej Efron a dcera Ariadna zatčeni. Cvetajevová po krátkém nelegálním pobytu v Moskvě odjela s nezletilým synem do evakuace ve vzdálené tatarské Jelabuze, aniž se dozvěděla, že její muž byl zastřelen a dcera poslána do gulagu. Těžce pak snášela válku i životní podmínky v evakuaci. Nenašla zde práci a často i se synem hladověli. Jako emigrantka byla totiž stále pod dohledem tajné policie. Nakonec se v roce 1941 rozhodla ukončit svůj život. Jméno Mariny Cvetajevové je také pavně ukotveno v českém prostředí. Nejen, že po celá léta u nás vycházely překlady její poezie, ale sama autorka bydlela v letech 1922 - 1925 v Praze a ve Všenorech u Prahy, kde začala psát svou lyrickou poému Krysař.
Marina Ivanovna Cvetajevová (1892-1941), spisovatelka. První dcera ji zemřela hladem, druhou ji zavřeli na osm let do vězení a šest let strávila ve vyhnanství na Sibiři, syn ji padl ve válce, manžela ji popravili jako imperialistického špiona. V beznadějné lidské situaci si sama vzala život. Příběh velké lidské tragedie z dob stalinského Sovětského svazu.
Vladimíra Čerepková
Matka Vladimíry Čerepkové, původem Ruska, své dceři nikdy neřekla, kdo byl její otec. Jednou ji počal sovětský osvoboditel, jindy statečný inženýr, pak známý herec... Matka Vladimíru bila a odkládala do dětských domovů a pasťáků. Čerepková z nich unikala poezií, malováním a sérií pokusů o sebevraždu. Její velký talent rozpoznal básník František Hrubín. V sedmnácti jako „český Arthur Rimbaud v sukních“ zazářila v pražské vinárně Viola, kde flámovala s Allenem Ginsbergem. Juraj Jakubisko o ní natočil jeden ze svých prvních filmů. Žila nadoraz ze svého talentu a krásy, bez stálého domova a zaměstnání. Po kapsách nosila básně a potkana Artura. Prožila posledních pár hodin před otravou plynem s další kometou českého beatnického nebe, Václavem Hrabětem. Po sovětské invazi emigrovala do Paříže, ale francouzsky se nikdy nenaučila. Žila prakticky bez dokumentů. Za svého života vydala šest knih poezie, měla spoustu avantýr a dvě velké lásky. Několik let strávila experimentováním s drogami v komuně hippies. Ošetřovala nemocného spisovatele Jana Čepa a uklízela u Jiřího Koláře, kterému občas připálila košili. Poslední období svého života strávila po boku muže, který byl o dvacet dva let mladší než ona. O své minulosti a těžkém dětství téměř nemluvila. Když novinářka Alice Horáčková zpovídala na jaře roku 2012 básnířku v jejím pařížském bytě, netušila, že nejdelší rozhovor Vladimíry Čerepkové zůstane také jejím posledním. Na Vladimíru Čerepkovou v knize vzpomíná dvacítka jejích přátel i nepřátel, milenců i psychiatrů, kolegů i redaktorů jejích knih... Jsou mezi nimi režisér Juraj Jakubisko, hudebník Vráťa Brabenec, básnířka Inka Machulková, herec Pavel Landovský a přítel Pierre Helzel.
Vypredané
17,77 €
18,71 €
Dominikánská republika - Merian live ! 67 - 2. aktualizované vydání
Dominikánská republika s nádhernými palmovými plážemi a celoročně teplým podnebím splňuje prázdninové sny prochladlých Evropanů. Sotva dnes existuje nějaká větší cestovní kancelář, která by Dominikánskou republiku neměla v nabídce. Důvody jsou naprosto jasné: slunce, pláží a moře je tu prostě nadbytek. A co je možná ještě důležitější, cena, kterou za pobyt zaplatíte, leží hluboko pod cenami ostatních karibských destinací. Žádný div, že se z tohoto státu ve východní části ostrova Hispaniola postupně vyklubala „Gran Canaria Karibiku“, kde si své sny splňuje stále větší počet lidí s běžnými výdělky. Ještě před pár lety platil druhý největší stát karibské oblasti za turistickou novinku. Přesto by bylo naprosto nesprávné tvrdit, že dnes je celá země zaplavena turisty. Přesně opak je pravdou, neboť prázdninová centra se omezují jen na několik málo míst a jejich návštěvníci nemají velký zájem se odtud vzdalovat. Částečně možná právem, protože Dominikánská republika nabízí s výjimkou Santo Dominga poměrně málo kulturních památek. Zato vám však představí tak různorodou přírodu, jakou sotva najdete na jiném z antilských ostrovů. Všechna „nej“ této země lze snadno vypočítat: nejúrodnější údolí a největší suché stepní oblasti, nejvyšší hora, nejhlubší plošina a největší jezero, nejvíce národních parků a v neposlední řadě nejdelší palmové pláže celého Karibiku. 10 míst, která nesmíte vynechat: Pozorování velryb Během zimy připlouvá do vod u poloostrova Samaná až na 10 000 keporkaků. Pozorování velryb je nezapomenutelným zážitkem. Staré město Santo Dominga Návštěvu pamětihodností 500 let starého městského jádra lze snadno zvládnout během jediného dne. Pochoutky z humrů v Las Galeras Humra si můžete nechat opéci v některém z bister – najdete je přímo na krásné pláži. Vesnička umělců Altos de Chavón Napodobenina středomořské renesanční vesnice je centrem umění a uměleckých řemesel. Merengue – rytmus, který se vám dostane do krve Strhující rytmus merengue, ideálu dominikánské hudby, uslyšíte prostě všude. Laguna Gri-Gri Podél pobřeží se v malých loďkách projedete hustým tropickým porostem – tzv. mangrovy, které mají vzdušné kořeny silné jako lidská paže. Las Terrenas Sněhobílý písek, křišťálově průzračná voda a dokonalý korálový útes – prostě sen. Dech ráje mezi Barahonou a jezerem Enriquillo Hřeben kopců porostlý bující džunglí protkávají křišťálově čisté říčky a turistické stezky. Rancho Baiguate Ranč s ekologickým zemědělstvím nabízí provozování sportovních aktivit v pohoří Cordillera Central. Los Haítises Jeskyně s kresbami starými asi 3000 let a druhově velmi bohatá fauna a flóra činí z této krasové oblasti scenérii snů.
Vypredané
8,76 €
9,22 €
Otoč se a utíkej
Strhující příběhy netradičních vojenských strategií, které uspěly
Otoč se a utíkej je pouť netradičnými cestami, na nichž bohem nadaní vojevůdci po posledních několik tisíc let vynalézali a znvouobjevovali černé umění války. Nemluvíme zde o prachoby
čejných udřených vojácích (ačkoliv dějiny jimi oplývají). Ne, tohle je historie neortodoxních vojenských strategií, nevídaných nápadů vůdců, jejichž mysl překonávala veškeré zvyklosti, na které ani nepomysleli, a jejichž nekonvenční, či dokonce kacíř
ská taktika nejenom že změnila průběh bitev, ale někdy se naopak stala součástí vojenského kánonu. Past u Kann v jižní Itálii, kterou v roce 216 př. n. l. pečlivě splétal Hannibal Barkas, zahubila padesát tisíc Římanů za jediný den a byla od té doby
často napodobována (většinou neúspěšně). Náhlý obrat admirála Toga před náporem ruské flotily na dohled od pobřeží Koreje vyhrál Japoncům pověstný boj o Cušimu v roce 1905. Obsazení Týru v roce 332 př. n. l. Alexandrem Velikým kdy vybudoval násep p
řes přístav, aby mohl zbořit zdánlivě nedobytnou pevnost se řadí mezi nejumíněnější a nejtvrdohlavější obléhání všech dob. A v operaci Fortitude vůdci Spojenců pomocí nejpropracovanější zpravodajské léčky v dějinách obloudili nejvyšší německé velen
í natolik, že se domnívalo, že vylodění v den D bude všude jinde jenom ne v Normandii. Otoč se a utíkej samozřejmě není jenom o strategiích známých generálů. Název odkazuje na taktiku předstíraného ústupu, kterou zdokonalili Mongolové, v dlouhých děj
inách ji však využívaly tisíce bezejmenných. V polovině 19. století Maorové na Novém Zélandu dostali do slepé uličky silnou a moderní britskou mocnost pomocí důmyslného systému příkopů a téměř neprůstřelných palisád. Za americké občanské války opilý
generál Konfederace, jenž si šlapal na jazyk, zadržel celou armádu Unie za bojů ve Virginii v roce 1862. Protože válka je zoufalý podnik, má zoufalá taktika často vymyšlená rovnou v dané chvíli naději, že úplně obrátí směr bitvy. Během obléhání m
ěsta Kaffa u Černého moře v roce 1346 házeli obléhající Tataři, decimovaní dýmějovým morem, těla svých mrtvých přes hradby křesťanského města, aby se podělili o své trápení. Richard Meinertzhagen, legendární důstojník britského zpravodajství, pomohl
vyhrát bitvu první světové války proti Turkům tím, že jim umožnil vznášet se. A neopěvovaný francouzský rolník zvaný Ralf Tuponosý uspíšil obsazení anglického hradu pro svého krále tím, že vyšplhal kanalizačním potrubím. Celkem dvacet pět napínavýc
h, podnětných a inspirativních příběhů nabízí fascinující průhled do dějin válečnictví a představuje některé z jejich nejvýraznějších, nejpozoruhodnějších a nejcharismatičtějších postav.
Vypredané
20,05 €
21,10 €
Čekání na konec tmy
Historický román Čekání na konec tmy volně navazuje na předchozí Galíkovu knihu Soud i odpuštění, jehož hrdina byl za své činy v přelomové době po Bílé hoře podroben soudu ze strany veřejného mínění i vlastního svědomí. Tentokrát autor sleduje nelehké osudy čtyř bratrů Gordysových z kamenického a sochařského rodu.
V třiadvaceti kapitolách, jejichž děj je zasazen převážně do Olomouce a okolí, vykresluje autor odlišné povahy jednotlivých bratrů, které je předurčují k odlišným životním zkouškám, na nichž se osvědčuje jejich charakter i tříbí jejich světonázor. Gordysové jsou postaveni před nesnadné volby.
Své osobní výhry i prohry prožívají na pozadí dějinných zvratů druhé poloviny 18. století, kdy se starý feudální řád již pomalu rozpadá a dobovou společností proniká vědomí změny k lepšímu a svobodnějšímu uspořádání světa. Než ovšem k této změně dojde, musí lidstvo složit náležitou oběť. Bude však vykoupeno jednou provždy? ptá se autor mezi řádky a sám si závěrečnou větou románu odpovídá: „Jedny bolesti končily, ohlašovaly se nové…“
Dobové očekávání společenských změn nachází svou paralelu v předlistopadové atmosféře Československa, k níž autor ve svém románě skrytě i zjevně odkazuje.
Josef Galík (1932–1999) Vystudoval češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, po té působil jako učitel na středních školách ve Zlíně, Hradci Králové a Rychnově nad Kněžnou. Na svou alma mater se později vrátil jako pedagog, literární historik a kritik. Svůj odborný zájem věnoval moderní české a slovenské literatuře, zejména historické próze druhé poloviny 20. století. Na literárním poli debutoval verši ve sborníku Poezie mladé Hané (1956). Je autorem několika próz, z nichž doposud vyšla novela ze studentského prostředí Zkouška před termínem (1975) a historický román odehrávající se v pobělohorském období Soud i odpuštění (1987). Obě díla spojuje téma osobní morálky a zodpovědnosti jednice, který je postaven tváří v tvář nevyzpytatelnosti dějin a musí volit mezi životem a smrtí, mezi pravdou a lží, mezi vlastními ideály a skutečností.
Vypredané
11,56 €
12,17 €
Mandaríni
Hlavní hrdina PhDr. Jindřich Krottenbacher je mandarínem jaksi hned dvakrát: jednou jako sinolog a v něčem trochu „bílý Číňan", jednou jako intelektuál a pedagog na „Ústavu srovnávacích studií Západu a Východu" paralelní Ferdinandovy univerzity v Praze. Zažívá převratný rok 1989 a porevoluční éru až do roku 2001 a na pozadí proměnlivých dob splétá napínavý a místy fantaskní a nejednoznačný děj, v němž je fikce od reality jen velmi těžko rozeznatelná. Podobně jako předchozí autorovy romány i tento je o povaze osudu, křehkosti lidských plánů a ambic i našeho života vůbec a s příznačnou ironií vykresluje lokální a dobové reálie. Ani Jindřich Krottenbacher šachovou hru s osudem v běžném slova smyslu nevyhraje.
Profesor Stanislav Komárek (1958) je český biolog, filosof a spisovatel. Je také autor originálních esejů, básník a romanopisec, etolog, antropolog, historik biologie. Zabývá se zejména dějinami biologie, vztahem přírody a kultury, humánní etologií, biologickou estetikou, dílem Adolfa Portmanna a Carla Gustava Junga. Počínaje rokem 1976 podnikl četné studijní cesty po Evropě a Blízkém a Středním Východě, pobýval rovněž v USA, ve Střední a Jižní Americe a v Číně. V roce 2005 získal cenu Toma Stopparda za esejistiku, konkrétně za sborník Leprosárium.
Stanislav Komárek publikuje četné články, zejména eseje v Tvaru, Vesmíru, Nové Přítomnosti, Prostoru, Analogonu, Salonu Práva, v Scientia et Philosophia, v Kritickém sborníku, v Hostu a v dalších periodikách. Jeho poezie se objevuje v Souvislostech, německé verze pak v rakouském literárním časopise Podium a knize Österreichische Lyrik und kein Wort Deutsch (Haymon, Innsbruck 1990). Z jeho díla beletristického je možno zmínit např. román Opšlstisova nadace (Petrov, 2002), Černý domeček (Petrov, 2004) nebo Mandaríni (Host, 2007). V roce 2006 vyšla kniha rozhovorů se Stanislavem Komárkem Hřebci nepatří do guláše (Pavel Taněv, NC Publishing).
Predaj skončil
4,89 €
Merian 76 Francie - jih - Languedoc- Roussillon, 2. vyd
Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi.
Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená.
Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet.
Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně.
V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.
Vypredané
8,76 €
9,22 €
Lacná kniha Merian 76 Francie - jih - Languedoc- Roussillon, 2. vyd
Divoké řeky, tajemné jeskyně, opuštěné vesnice, rušná města a červené skály - to vše má své místo pod azurovým nebem v oblasti mezi Rhônou, Cevennami a Pyrenejemi.
Přesně 200 kilometrů za Lyonem to začíná. Zcela náhle se změní atmosféra krajiny. Vstříc (snad) bezmračnému nebi rostou zelené cypřiše, sluncem vyšisované střešní tašky změní barvu na růžově šedou - a mapa a směrovky vás nutí k rozhodnutí - buď pojedete dál po Route du Soleil neboli „sluneční“ a celkem drahé dálnici, nebo budete pokračovat podél Rhôny. Rozhodněte se pro cestu kolem řeky, protože například údolí řeky Ard?che je hezčí než dálnice a také proto, že právě tady začíná francouzský jih a s ním i vaše dovolená.
Ti, kdo opouštějí hlavní dálniční severojižní tah pravděpodobně nemají chuť potkat v letoviscích Provence své sousedy z domu a mají dostatečný respekt před ozonovou dírou, takže se nechtějí opékat na většinou nudných a někdy i bezútěšných plážích. A kromě toho je vnitrozemí mezi Camargue a Pyrenejemi láká víc než mořské pobřeží. Tito lidé se těší na pěší výlety, možná i na lezení po skalách nebo v zimě na lyžování. Nebo je zajímají svědkové minulých staletí; těch je ostatně v pěti départementech (čti departmánech) Loz?re, Gard, Hérault, Aude a Pyrenées-Roussillon, které dohromady tvoří Languedoc-Roussillon, téměř bezpočet.
Stáří skalních maleb, které objevil jeskyňář Jean-Marie Chauvet v prosinci roku 1994 v jeskyni u Vallon-Pont-d'Arc v údolí Ard?che, odhadují experti na 20 000 let, což je ještě o něco víc než stáří známých jeskynních maleb v Lascaux v Dordogne. Z Chauvetovy pravěké obrazové galerie jako by vybíhala vstříc celá stáda divokých koní, skotu, divokých koček a nosorožců. Kvůli zachování této jedinečné pravěké výzdoby jeskyně zřejmě nikdy nebude zpřístupněna veřejnosti. Zkušenosti z Lascaux totiž ukazují, že změny klimatických podmínek způsobené potem a dýcháním zástupů turistů neblaze působí na prastaré malby. Poklad se tedy nyní nachází za ocelovými mřížemi a celá jeskyně byla vybavena audiovizuálním záznamovým systémem; vstup je povolen pouze vědcům. Laická veřejnost však může ve vesnici Vallon-Pont-d'Arc zhlédnout prvotřídní expozici, jež osvětluje život a kulturu kromaňonců žijících před 20 000 lety v údolí Ard?che. Část výstavy je věnována samotné Chauvetově jeskyni – jsou zde fotografie maleb i krátký film, zprostředkovávající „návštěvu“ jeskyně.
V místy pusté oblasti mezi Rhônou, Středozemním mořem a Pyrenejemi jsou však i jiní – a snáze dostupní – svědkové minulosti: Římané, Řekové, Kimberové a Teutoni, Féničané, Iberové, Arabové a křižáci po sobě zanechali kostely a kláštery, vinice a pevnosti, úzké uličky ve městech a platanové aleje, obytné jeskyně, amfiteátry, kašny a akvadukty, jimiž dodnes proudí voda. Přírodní tvář této staré kulturní krajiny určují vápencové planiny, divoké řeky a vodopády. A k mnohým zajímavým místům lze i dnes dojít pouze pěšky.
Vypredané
0,46 €
9,22 €
dostupné aj ako:
Štatl za Husáka
Seriál Brno před listopadem 1989 vycházel na stránkách brněnské a jihomoravské přílohy MF DNES od 11. ledna 2011 až do 1. 6. 2012 prakticky každý týden, vyšlo tedy přes padesát dílů. V originále byly opatřeny řadou dobových fotografií, ohlasy čtenářů, kterých přicházelo každý týden poměrně velké množství - včetně dalších fotografií.
Seriál mapuje období 70. a 80. let v Brně z nejrůznějších úhlů. Popisuje oblíbené hospody, hotely, kulturní aktivity, známé postavičky, příhody a události a také fenomény tehdejší doby: volby, kolejní život, večírky, nezávislou kulturu, veletrhy, tehdejší dění vůbec a také zvlášť význačné události, to vše v Brně a ve vztahu k Brnu.
Podařilo popsat mnoho podstatného, z polozapomenutých brněnských fenoménů třeba v původní podobě zaniklé hospody Venuši, Forman, Střelák, ale i varieté Rozmarýn, fenomény jako Ronson klub, tehdejší drogovou scénu, dění kolem modré knížky a vojny, brněnské poezie, slavné sebevrahy, dobové sochy, plakáty, skautské a trampské hnutí, dálkové pochody, aktivity extrémních zážitků Kalvárie, "divoké" burzy desek, Kudrnovy aktivity, dění kolem Divadla na provázku, postavičky jako Franta Kocourek, Rudy Kovanda, Markýz, Homér atd.
Dále se dostalo i na oběti tehdejšího režimu, jako byla například docentka Šabatcká, rodina Lamplotů, na hochy obviněné neprávem z únosu letadla atd.
A seriál zmapoval i histiorii klíčových míst v Brně v 70. a 80. letech 20. století - Zelný trh, náměstí Svobody, Kamenka, hlavní nádraží atd.
Ohlasy přicházely doslova ze všech koutů republiky a světa, zvláště populární byl seriál v řadách tehdejších takzvaných štatlařů, kteří z velké části v 70. a 80. letech emigrovali a na seriál reagovali z USA, Nového Zélandu, Austrálie, různých zemí Evropy...
Ohlas celého seriálu byl na dnešní dobu naprosto mimořádný a také díky němu se podařilo shromáždit velkou sbírku unikátních archivních fotografií z té doby, jen z malé části otištěnou. Jistě by bylo přinejmenším smutné, aby takto cenný nasbíraný materiál skončil pouze v denním tisku, kde ani nebyl publikován kompletní. Kniha Jany Soukupové by jistě splnila požadavky na brunensii, a to je důležité.