Hľadanie: Cesta královská (1991) CZ
zobraziť:
Hlasy
Sbírka Hlasy Jana Polkowského je solitérním, ojedinělým básnickým dílem, které nemá literární obdobu, a přitom – jako žádný kulturní fenomén – nevyrůstá z prázdna. Z formálního hlediska nejde o pouhý poetický svazek, ale o koherentní a tematicky soudržnou básnickou sbírku. Cyklus osmnácti básní se věnuje obětem masakru v polských městech na baltském pobřeží v roce 1970, kdy armáda a milice krvavě potlačily demonstrace, jež propukly po ohlášení významného zdražení potravin. Čtyřicet let po těchto událostech (v roce 2012) básník svou sbírkou vytvořil dělníkům z loděnic a jejich rodinám vlastní památník.
Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti
Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená "ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže", stavu, kdy v člověku přesto občas "skučí a sténá vichr tesknice". Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé.
Pozadí jejich křehké romance tvoří impresionisticky načrtnutá líbezná jesenická krajina, ať prozářená sluncem či zkrápěná deštěm, působivá svou rozechvělou atmosférou a lyrickými obrazy.
Láska, která nakonec nebyla na celý život, ve vypravěči přetrvává jako krásná bolest, přestože po rozchodu naváže další vztahy včetně manželství. Z kouzla své ztracené milé, s níž rozpráví ve snových, imaginativních pasážích a která se v jeho vzpomínkách stává jakýmsi prototypem čistoty, něhy a poezie, se nevymaní ani ve stáří.
Vypravěčovo líčení je však zároveň konfrontováno s jeho deníky a dopisy, nalezenými po čtyřiapadesáti letech, které jeho paměť zpochybňují a nabízejí dvě odlišné "minulosti". Nostalgické vzpomínky na mládí a melancholie nad jeho uplynutím ho zavedou do míst, kde kdysi jako gymnazista prožil šťastné chvíle se svou prázdninovou láskou. Až tady si uvědomí, že jeho milá je nenávratným přeludem a že čas nelze vrátit.
Miroslav Stoniš se narodil v Ostravě-Vítkovicích v roce 1938 v dělnické rodině. Vystudoval dramaturgii na FAMU, avšak filmu se nikdy nevěnoval a po studiích se vrátil do Ostravy, kde žije dodnes. Pracoval mj. jako redaktor ostravského literárního časopisu Červený květ (1964-1970), za normalizace pak jako dělník v Prodejnách nábytkařského průmyslu a ve skladu podniku Nábytek v Ostravě-Třebovicích (1971-1989). Vydal jedenáct knih, tu první, Povídky pod polštář, v roce 1963, tu předposlední, Paterek a pastýřka laní, roce 2003.Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti je jeho kniha dvanáctá. Miroslav Stoniš napsal též sedm her, jež se uváděly v mnoha divadlech, rovněž je autorem rozhlasových a televizních her a osmidílného seriálu podle románu Oty Filipa.
Kde domov můj
V letech po sametové revoluci se Jirka rozhodne riskovat a vydá se za oceán do USA, stejně jako další tisíce mladých lidí z postkomunistických zemí střední Evropy. Jiří, Zdeněk, Aneta, Karel, Jarda, Pavel a Kateřina se snaží přizpůsobit novému prostředí. Musí se vyrovnat s jazykovou bariérou, odlišným způsobem života a hodnotami, s tím, že jsou odkázáni sami na sebe. Málokterý z nich tu chce navždy zůstat, ale z několika měsíců je rok, z jednoho roku pět, deset…
Erika se mezi nimi ocitá vlastně náhodou, chce zkusit žít jinak a jinde, neboť se jí hroutí osobní život. Je vzdělaná, citlivá a romantická, zatímco chování a jednání mnohých ekonomických imigrantů je povrchní a pragmatické. Karel ji miluje, Jirka tvrdě pracuje, tak jako Zdeněk, Jarda podvádí, Jitka škudlí, Aneta s Kateřinou se baví… Každý z nich má vlastní životní náplň a cíl, ale spojuje je touha po lepším životě. Kdo z nich nakonec uskuteční svůj Americký sen?
Fotopast
Básnický debut Vojtěcha Beránka pracuje s lyrickými a často atemporálními výňatky z každodenních situací, kterými autor zachycuje skrytá a často netušená dramata všedních situací a dnů. Autorův básnický svět je syrový a tvrdý, viděný jakoby „zdola“ – z míst, kde se vyskytují lidé na okraji společnosti i jejího zájmu. Protagonisté autorových básní jsou často obyčejní lidé žijící na sídlištích, notnou část knihy však prostupují reflexivní pasáže lyrického subjektu, ve kterých se lidé buďto mihnou, nebo v něm zanechají bolestnou stopu. Básně mají rovněž blízko k filosofování bez jakéhokoli nihilistického manýrismu – najdeme v nich nepřímo vyřčené otázky týkající se života, smrti či smyslu životních hodnot.
Složenýma očima
Básnické sbírky Ladislava Zedníka nejsou určeny k jednorázové konzumaci. Je potřeba pročíst se k nim opakovaným vstupováním do řádků: koncentrované a mnohovrstevnaté básně ostatně formálně ztvárňují to, na co se tematicky zaměřují: jsou to řezy časoprostorovými vrstvami osobní i nadosobní historie. Nezřetelnost hranic, tekutá proměnlivost iluzorní jevovosti, odrazy a zrcadlení jako podstata skutečnosti. Zedníkovo necivilní psaní o civilních věcech dostává v nejnovější sbírce nové, intimnější obrysy přiznáním, že odstup není možný stejně jako zachycení okamžiku.
Jiný život. Wittgenstein
Paměť s námi hraje svoje hry – a má v nich vždycky navrch. Nabízí se otázka: nežijeme vlastně jiné životy, protože si minulost pamatujeme špatně? Stalo se to přece jinak – ale to už nevíme, přeznačila to paměť i všechno, co následovalo. A co někdy následovalo právě proto, že jsme si minulost zapamatovali špatně. Sbírka o pasti paměti, vzpomínce jako přibližné mapě času i o „zlaté lásce zkratek“ a období covidu v básni Leden je všivák měsíc. V závěrečné skladbě bere básnířka Ludwiga Wittgensteina za slovo a hraje s ním jeho jazykové hry a rozplétá rodinné podoby – jeho i své vlastní.
Pozvání
Jedno záhadné, rukou psané pozvání dokáže Karolíně obrátit život vzhůru nohama. Je podepsané ženou, která už dávno nežije. Nebo ano? Pak je ale dosavadní život Karolíny jedna velká lež. Je zmatená a váhá, ale nakonec se rozhodne pozvání přijmout. Přijíždí na opuštěný statek a setkává se s dalšími neznámými lidmi. V malé společnosti, odříznutá od okolního světa, prožije letní dny plné silných emocí. Pomalu vyplouvá na povrch minulost, která byla manipulována už dávno před tím, než sem přijeli. Každý z nich se s novou situací vyrovnává po svém….
Česká kuchyně
Kdo ještě neokusil báječnou kulajdu, dršťkovou či škubánky a lívance a vdolky zná spíš z doslechu, tak pro toho je tahle kulinární jízda do vnitrozemí Čech přesně ta správná věc. Mezi Krkonošemi a Šumavou svůdně voní vepřová kolena a svíčková, to však zdaleka není všechno. České země jsou totiž truhlou lukulských pokladů skrývající bohatství lahůdek a dobrot, a to přímo v srdci Evropy. Posaďte se tedy ke kuchyňskému stolu českého národa a nechte si naservírovat to nejlepší, co česká kuchyně nabízí. Je libo ještě trochu pražské šunky?
Běh času
Willa Drakeová si přesně pamatuje zásadní okamžiky svého života: když jí bylo jedenáct, opustila ji matka. Když jí bylo jednadvacet, vzdala se svých akademických ambicí a přijala nabídku k sňatku. Když jí bylo čtyřicet jedna, došlo k nehodě, která z ní udělala vdovu. Dnes je Wille šedesát jedna let a ráda by se stala babičkou. Není si však jistá, zda k tomu vůbec kdy dojde. A právě tehdy obdrží telefonát od neznámé mladé ženy s prosbou o pomoc. Aniž by si zcela uvědomovala, co dělá, vydává se Willa na druhý konec země do Baltimoru, aby tam pečovala o ženu, kterou nikdy nepotkala, a její devítiletou dcerku. Tohle spontánní rozhodnutí jí opět obrátí život vzhůru nohama – v novém prostředí, obklopená excentrickými sousedy, nachází zcela nečekaně to, co dlouhou dobu postrádala...
Vypredané
13,35 €
14,05 €
Měděný jezdec - 3.vydání
Poutavá historická freska je zároveň nezapomenutelným příběhem o lásce vzdorující hrůzám války i lidské zášti. 17letá Taťána vyrostla v Leningradě, v městě, kde památníky zašlé slávy kontrastují s šedivou realitou stalinského Ruska. V roce 1941, ten den, kdy Němci napadnou Rusko, se Taťána poprvé zamiluje - vzápětí pocítí trpkost zakázané lásky: nadporučík Alexandr Bělov je vyvolený její sestry Dáši. Navíc má Alexandr temné tajemství - pochází z rodiny amerických komunistů, kterou zlikvidovalo NKVD. Lásce Taťány a Alexandra není přáno: město drtí německá blokáda, hladomor, zima a všudypřítomný strach ze smrti. Ale jindy slabá Táňa se ukáže jako nejsilnější člen rodiny a s Alexandrovou pomocí překonává všechny útrapy. Nejtěžší zkouškou však bude odolat vlastní touze…
Vypredané
17,81 €
18,75 €
Pomsta Mafie
Mladá česká novinářka Stella Mayer se po nevěře svého přítele Richarda snaží dát znovu dohromady. Když dostane pracovní nabídku odletět do Itálie, neváhá. Doufá, že na jihu Evropy přijde na nové myšlenky a její život se konečně změní k lepšímu. Co se stane, když jí zkříží cestu pohledný a tajemný muž, šéf sicilské mafie Luca Bonetti, a prozradí jí tajemství týkající se minulosti její rodiny?
Čihadlo vzpomínek
Sbírka Čihadlo vzpomínek představuje v básníkově tvorbě určitý předěl, neboť je to již dvacátá básnická sbírka, vydaná po jeho několikaleté odmlce na přelomu tisíciletí. Současně je to dvacátá sbírka vydaná od roku 2015 v nakladatelství Radix. Básnické tvorbě se věnuje Václav Hons již přes 60 let, jeho první sbírka Co je před očima, zahrnující verše z let 1959–1960, vyšla v roce 1962. Již od konce 50. let však přispíval do různých kulturních a literárních periodik (Literární noviny, Tvář, Plamen, Host do domu aj.). Ve své tvorbě nezapře svůj vztah k češtině a historii, které vystudoval na FF UK, ale i k hudbě – životu a dílu W. A. Mozarta a G. F. Händela jsou věnovány sbírky Malá noční hudba (1976) a Vodní hudba (2015). Kromě básní napsal také několik stovek písňových textů – nejznámější jsou asi jeho Neposlušné tenisky pro Lucii Bílou, ale i další texty pro H. Zagorovou, V. Špinarovou, K. Gotta aj.
V posledních sedmi letech vydal Václav Hons v krátkém časovém odstupu dvacet sbírek, převážně lyrického charakteru. Všechny jeho básně se vyznačují užíváním neotřelých obratů a spojení, někdy i novotvarů, nečekanými konotacemi či asociacemi apod. Společným jmenovatelem jsou jeho oblíbená témata – vzpomínky na dětství a mládí, včetně lehkých erotických fabulací, láska k hudbě, pomíjivost lidského života, ale i některé aktuální ohlasy.
Dle básníka jsou jeho verše „oscilací mezi životem a smrtí, hodinou mezi psem a vlkem“.
Zpopelněné kopce
Sbírka Zpopelněné kopce zahájila třetí desítku básnických sbírek vydaných v posledních letech v nakladatelství Radix. Autor se básnické tvorbě věnuje přes 60 let, bibliografie jeho vydaných titulů čítá více než 50 položek. Některé jeho verše jsou náplní i mnoha písňových textů, které autor napsal pro desítky našich zpěváků (Lucie Bílá – Neposlušné tenisky, Karel Gott, Hana Zagorová, Věra Špinarová, Vítězslav Vávra aj.). Básník miluje hudbu všech žánrů, zejména tzv. vážnou hudbu (Händel, Mozart, Mahler). Ta je i námětem některých jeho básnických děl, např. Vodní hudba na počest G. F. Händela.
Tato nejnovější sbírka zahrnuje opět širokou lyricko-epickou škálu témat, charakterizovanou neobvyklými obraty a spojeními. Jednotlivé básně se vyznačují plnou laskavostí, rytmickou jasností a hravostí, která básníka stále neopouští… i smrt přece kdesi komusi řekla, že fandí životu…
Hezké počasí
Klimatická změna, sucho, ale i jiné krize nás proměňují a je stále těžší nalézt zdroje rovnováhy. Jemně angažovaný lyrik (ne však idylik!), básník krajin vnějších i vnitřních Radek Štěpánek (nar. 1986) ve své sbírce ohledává právě tuto situaci. Řešení nachází v přichýlení se k obyčejným, často přehlíženým skutečnostem života, jež eviduje jednou jako poutník, jindy jako rodič, partner či jen vnímavý, tichý pozorovatel přírody. Hezké počasí… S kapkou ironie by se dalo konstatovat, že kdyby stále pršelo, bylo by hezké počasí sucho. Možná je to „to nedostatkové“, v co doufáme, na co se těšíme, a jen občas to můžeme spatřit. Stále nám uniká, protože nic na světě netrvá a nepostojí.
Ledva
Tahle sbírka brněnského básníka Ivana Petlana má charakter poetického deníku. Střídá záznamy humorné s bolestnějšími, texty kratinké s delšími, přesto působí díky jednotícímu příběhu kompaktně. Přijme-li čtenář pozvání, bude provázet básníka při jeho pobytu v onkologickém ústavu. Takže ano, těžké téma, ale odlehčené jak jen možno.
* * * * *
Všechno je jak má být
Nebo skoro
***
Popadám se za břicho
Jenom se nesměju
Zvieratá - Vyškrab a spoznaj
Priprav sa na prieskum kráľovstva zvierat a preškriab si cestu cez oceány, džungľu až po savanu. Uži si zábavu s vyškrabovacími obrázkami a spoznávaj zvieratá.
Vydaj sa na prieskum zvieracej ríše a zoznám sa s vysokými žirafami, hladnými levmi či chlpatými orangutanmi. Táto nápaditá knižka je rozdelená do dvoch častí. V prvej časti sú predstavené zvieratá, o ktorých sa dozvieš najrôznejšie fakty a zaujímavosti, doplnené stránkami s vyškrabovacími obrázkami. Druhá časť je potom plná kvízov, priraďovaní, hľadaní, kreslenia a doplňovania. Ani tu nechýbajú najrôznejšie fakty a zaujímavosti o zvieratách a prostredí, v ktorom žijú. Tak už na nič nečakaj a vydaj sa za týmto vyškrabovacím dobrodružstvom.
Urazení. Bielo(rusko)
Hra Urazení. Bielo(rusko) vznikla v cválajúcom rytme revolúcie. A hoci autor čiastočne využíva dokumentárny materiál, hra nie je prostou publicistikou a prvoplánovou provokáciou. Hra Urazení. Bielo(rusko) hovorí o prvom mesiaci bieloruskej revolúcie, o jej vzostupoch a pádoch v predvečer nevyhnutnej demokratizácie krajiny po 26 rokoch diktatúry. Každá postava má svoj predobraz v skutočnosti v niektorých spoznáme bývalých i súčasných vodcov krajiny, v iných odvážnych bieloruských občanov, ktorí sa rozhodli bojovať s totalitným režimom za cenu svojej slobody a svojich životov. Autor hľadá odpovede na otázku, v čom je bieloruská revolúcia iná než tie v Československu v roku 1968 a 1989, v Rusku v roku 1991 či na Ukrajine v roku 2014. Rozpráva o tragickej eskalácii násilia a o represiách, pri ktorých vládnuca garnitúra bodákmi a obuškami potláča túžbu bieloruského národa po slobode. A o tom ako solidarita, pravda a viera v ľudské hodnoty nevyhnutne vedú k víťazstvu nad zlom. Hra bola doteraz preložená do takmer 20 jazykov. Andrej Kurejčik získal vďaka podpore slovenských divadelníkov dočasný azyl na Slovensku a od marca 2021 žije v Bratislave. Profilový rozhovor s Andrejom Kurejčikom, ktorý s ním viedol Fedor Blaščák nájdu čitatelia v časopise kod konkrétne o divadle 5/2021.
Padání kaštanů
Malíř, básník a spisovatel Ivan R. Vičar napsal a vydal deset knih, z nich většinu pro děti a mládež. V roce 2013 vydal svoji první sbírku básní Kamínky obsahující básně napsané v předchozích letech. Tedy i ty, které napsal mladík sotva dvacetiletý.
Tato druhá sbírka obsahuje básně napsané v uplynulých deseti letech, tedy mužem v plné zralosti. Až si je přečtete, zjistíte, že se od těch předchozích zase až tak moc neliší. Jen je tam možná víc akordů v dur.
Vlkodlak
Dobrodružství bývalého jezuity Viléma Javořiny pokračuje jeho návratem do Schwarzwaldu, kam jej násilím zavlečou zlotřilí francouzští oficíři. Má je coby před gilotinou uniknuvší vězeň zavést do Ďáblovy štoly, kde se skrývá prastaré tajemství, dříve poodhalené vlkodlačím znamením. Vilémova pouť, poznamenaná útěky i chrabrým bojem, odkrývá leckterou záhadu temného hvozdu, často na hraně rozumných úvah a přeludných vizí. Pronásleduje tedy skvadru zlosynů i přízrak popraveného doktora Šulce, nebo se to zjitřeným myslím jen jeví?
dostupné aj ako: