Hľadanie: Dlouh%C3%BD%20Mars
zobraziť:
Vojta Dyk
Dívá se na svět z výšky 196 centimetrů. Mohl by hrát basket, volejbal… Štíhlý, s pravidelnými rysy ve tváři, bondovským úsměvem a modrýma očima vypadá jako hezounek z nějakého amerického seriálu. Vojtěch Dyk ale není tuctový příslušník posametové generace. Je jedním z nejvýraznějších talentů naší umělecké scény, který exceluje na hudebním poli a zároveň i v herecké oblasti. Kdyby k tomu přidal ještě schopnost výtvarného vyjádření, dalo by se o něm hovořit jako o renesanční osobnosti. I tak udivuje výkony, které by mu mohl leckdo závidět. Ve svých čtyřiadvaceti získal prestižní divadelní Cenu Alfréda Radoka jako talent roku, v sedmadvaceti hudební Cenu Anděl jako zpěvák roku. A k tomu dodnes spoustu dalších ocenění… Na svůj věk má za sebou účinkování v tolika filmech, televizních seriálech a pohádkách, že by podle jeho filmografie člověk čekal umělce poněkud pokročilejšího věku. Jen namátkou jmenujme tituly Tři bratři, Ženy v pokušení, Revival, Andělé všedního dne nebo Ďáblova lest. Pokud jde o Vojtovo působení na hudební scéně, je neméně výrazné. Do dějin se nepochybně zapíše, tedy přesněji už zapsalo recesistické uskupení Nightwork, které za šest let svého působení na domácí hudební scéně získalo několik ocenění a obrovskou popularitu mezi mladými fanoušky. A možná ještě výrazněji se do análů zapíše jeho účinkování s jazzovo-swingovým orchestrem B-Side Band z Brna, kde konečně předvedl, co v něm, pokud jde o hudební talent, skutečně je. Takové hudební cítění, taková hlasová ekvilibristika, kterou při koncertech s nimi předvádí, u nás nemá obdoby. Dokladem jeho virtuozity je ostatně společné vystoupení s Kurtem Ellingem, současnou největší světovou hvězdou swingu.. Kde hledat kořeny tak mimořádného a všestranného talentu? Samozřejmě v rodině. Ta však žila především literaturou, neboť Vojtovým otcem je známý a uznávaný literární historik a spisovatel, odborník na dílo Jaroslava Haška, Radko Pytlík, a matkou překladatelka a majitelka knižního nakladatelství Věra Dyková. Každý by tedy čekal, že syn bude pokračovat v literárních šlépějích, zvlášť když uvážíme, že jeho vzdáleným předkem je slavný anarchistický básník Viktor Dyk. Ovšem ani hudba tu nebyla cizím elementem, ba právě naopak, neboť otec odjakživa hrál skvěle na klavír a dobře zpívá, a to i operní árie, a matka byla svého času jazzovou zpěvačkou.. Vojta Dyk tak dostal do vínku paradoxně především hudební talent, což bylo zřejmé již v útlém dětství. A literatura? Ta ho dlouhá léta nezajímala… Natož herectví.. Zkušená autorka biografií známých osobností přibližuje ve své knize dosavadní životní a uměleckou pouť Vojtěcha Dyka, který má ve svých třiceti letech před sebou nepochybně velmi zajímavou a plodnou uměleckou a tvůrčí budoucnost.
Tajný život maznáčikov BD
The Secret Life of Pets
Kategórie: animovaný, dětský
Dĺžka: 86 min
Jazykové verzie: slovenská, česká, maďarská, anglická, bulharská, dánska, fínska, nórska, slovinská, švédska
Titulky: české, maďarské, anglické, bulharské, dánske, fínske, nórske, slovinské, švédske
Zvukové normy: 7.1, 5.1
Réžia: Chris Renaud, Yarrow Cheney
Co dělají vaši čtyřnozí miláčci, když nejste doma? Odpověď na otázku, kterou se trápí každý kočičkář a pejskař, najdete v animované komediální lahůdce Tajný život mazlíčků. Max a Katie jsou spřízněné duše, ti naprosto nejlepší kámoši na světě. Co na tom, že Max je pes a Katie člověk? Kdyby se Katie každý den na dlouhé hodiny neztrácela a nenechávala Maxe samotného v jejich bytě, byl by nejspokojenější hafan pod sluncem. Takhle to aspoň platilo do chvíle, kdy si Katie přivedla z útulku chlupaté psí monstrum jménem Baron a rozhodla se, že od té chvíle budou žít ve třech. Mezi Maxem a Baronem to byla nenávist na první pohled. Od první vteřiny vymýšlejí, jak tomu druhému ztrpčit život, což je přivádí do čím dál komplikovanějších situací. Ve finále skončí ztracení, opuštění a obklíčení skupinkou osiřelých zvířat, která pod vedením šíleného králíka vládnou městskému podzemí. Naštěstí má Max doma pořádnou smečku přátel, kteří se rozhodnou, že ho nenechají na holičkách a vydají se ze svých pelíšků na mimořádně dobrodružnou výpravu, jejímž cílem je nalezení a záchrana Maxe. Musí to navíc zvládnout v šibeničním termínu, než se jejich páníčkové vrátí domů. Jestli by nakonec nebylo lepší nepřemýšlet o tom, co bez nás dělají.
Bonusy:
* Zvířata umí mluvit — Seznamte se s herci
* Všechno o mazlíčcích
* Psí kadeřník
* Lidé, kteří vám přinesli mazlíčky — Seznamte se s týmem
* To nejlešpí ze Snowaballa
* Videoklip s textem "Lovely Day"
* Hot Dog Zpívánky
* Mimoň Brian s mazlíčky (část #1, část #2, čásť #3)
a další...
Vypredané
14,24 €
14,99 €
Jason Bourne BD
Kategórie: akčné, thriller
Dĺžka: 123 min
Jazykové verzie: česká, maďarská, poľská, ruská, anglická, španielska, thajská, portugalská
Titulky: české, maďarské, poľské, ruské, anglické, španielske, bulharské, čínske, estónske, grécke, hebrejské, chorvátske, indonézske, kórejské, litvianske, lotyšské, rumunské, slovinské, thajské, ukrajinské
Zvukové normy: DTS:X, DTS 5.1, DD 5.1
Réžia: Paul Greengrass
Hrajú: Matt Damon, Julia Stiles, Alicia Vikander, Tommy Lee Jones, Vincent Cassel, Riz Ahmed, Ato Essandoh, Scott Shepherd
Jason Bourne (Matt Damon) už poskládal skoro všechny střípky své rozbité životní mozaiky. Potrestal většinu tvůrců zvláštního programu, který z něj udělal stroj na zabíjení. Chce hodit minulost za hlavu a dál pokračovat prostou přítomností, kterou představují ilegální boxerské zápasy. Z tohohle komfortu ho vytrhne bývalá kolegyně, zběhlá agentka Nicky (Julia Stiles), která mu připomene, že na ty nejpalčivější otázky ještě odpovědi nedostal. Když ho pak málem dostane nájemný zabiják, pustí se znovu do boje s Agenturou, teď reprezentovanou tvrdým ředitelem Robertem Deweym (Tommy Lee Jones) a jednou nebezpečně chytrou analytičkou (Alicia Vikander). Jason Bourne se ocitá na staré známé horké půdě, kde nemůže věřit nikomu a ničemu a kde přežití vyžaduje, aby si vzpomněl na to, co se naučil v programu, který díky němu skončil.
Bonusy:
• Bourneovo vzkříšení
• Zúčtování v Las vegas
• Bourne zrozen k boji
• Útěk z Atén
Vypredané
14,24 €
14,99 €
Jak dosáhnout souhlasu 4. vydání
Roger Fisher – William Ury – Bruce Patton JAK DOSÁHNOUT SOUHLASU Zásady úspěšného vyjednávání Bestseller amerických autorů seznamuje s metodami vyjednávání, jež umožňují řešit zdánlivě neřešitelné situace a dosáhnout přijatelného výsledku i tam, kde klasické poziční vyjednávání selhává. Pojednává o tzv. principiálním vyjednávání, které umožňuje řešit problémy spíše jejich analýzou a které vychází z hledání společných cílů všude tam, kde je to možné. Principiální vyjednávání, zpracované na Harvardově univerzitě, je tvrdé, pokud jde o podstatu věci, avšak měkké, jde-li o lidi. Ukazuje, že je možné získat to, na co máme nárok, a zároveň jednat čestně a slušně. Je to metoda vyjednávání vhodná pro každého – jak pro rodinné příslušníky či přátele, tak pro právníky, politiky, personalisty či byznysmeny. Metoda vyjednávání pro každého •Co dělat, je-li druhá strana silnější? •Jak postupovat, nechce-li druhá strana akceptovat zásady principiálního vyjednávání? •Jak se zachovat, používá-li druhá strana nečestné triky? Všichni někdy vyjednáváme – v zaměstnání, v podnikání, v politice, v rodině, s přáteli…Se svým šéfem vyjednáváme o zvýšení platu, právníci se snaží urovnat soudní spory, politici prosazují nové zákony, přátelé se dohadují, jak budou trávit víkend… Vyjednávání je základním prostředkem k tomu, abychom od druhých získali to, co chceme. Je to forma komunikace vedená tak, aby umožnila dosáhnout dohody při jednáních, při nichž obě strany mají nejen společné, ale i rozdílné zájmy. Dobře vyjednávat není snadné. Často používáme metody a postupy, které komplikují nebo dokonce znemožňují prosazení našeho zájmu. Od jednacího stolu pak odcházíme nespokojeni, vyčerpáni, frustrováni, odcizeni jeden druhému. Bestseller amerických autorů, který se již dlouhá léta drží na žebříčcích nejprodávanějších knih o managementu a byznysu, pojednává o způsobu vyjednávání – tzv. principiálním vyjednávání, které umožňuje řešit problémy spíše jejich analýzou a které vychází z hledání společných cílů všude tam, kde je to možné. Principiální vyjednávání, zpracované na Harvardově univerzitě, je tvrdé, pokud jde o podstatu věci, avšak měkké, jde-li o lidi. Nepoužívá ani triky, ani přetvářku. Ukazuje, že je možné získat to, na co máme nárok, a zároveň jednat čestně a slušně. Tento způsob vyjednávání je vhodný při všech příležitostech: při kolektivním vyjednávání, kdy je třeba zachovat předepsané rituály, je možné jej použít bez ohledu na to, je-li druhá strana zkušenější nebo vyjednává-li tvrdě či přátelsky. Je to metoda, která umožňuje efektivně prosazovat vlastní zájmy, řešit konfliktní či zdánlivě bezvýchodné situace a dosáhnout přijatelného výsledku pro zúčastněné strany i tam, kde klasické poziční vyjednávání selhává a vede k narušení vztahu s partnerem na druhé straně jednacího stolu.
Vypredané
10,44 €
10,99 €
Proudové chrániče 3. vydání
Třetí vydání této příručky aktualizuje předchozí druhé vydání a jsou do ní zapracovány nejdůležitější změny elektrotechnických předpisů, ke kterým od roku 2001 došlo. Povinné používání proudových chráničů téměř ve všech instalacích nízkého napětí přineslo zásadní přelom v přístupu k zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem, zejména v případech, kde se předpokládá laická obsluha. Základem pro pochopení významu ochrany citlivými proudovými chrániči jsou výsledky výzkumů působení elektrického proudu na lidský organizmus. Zjištěné výsledky mají zásadní význam pro stanovení mezí bezpečného působení proudu a s tím úzce související definice vlastností proudových chráničů.
V první polovině příručky je probrána většina dnes používaných typů s odkazy na příslušné výrobkové normy. Na tyto informace navazuje druhá část, kde jsou uvedena doporučení pro výběr vhodných typů a rovněž i přehled nejčastějších chyb v zapojení s vysvětlením příčin a návrhem řešení. Při znalosti typů chráničů a jejich charakteristik je možné poměrně rychle najít správné řešení a uzpůsobit jejich výběr podle konkrétní situace. Při správné volbě je možné splnit požadavky na co nejlepší bezpečnost a současně i odolnost proti nežádoucímu vypínání. V porovnání s doposud publikovanými materiály se zde věnuje poměrně velká pozornost výběru vhodných typů podle citlivosti na různé druhy proudů, což přímo souvisí s nárůstem elektrických zařízení, jakými jsou frekvenční měniče, záložní zdroje napájení, svářecí invertory a mnohé další, která obsahují usměrňovače a výkonové spínací prvky. Pozornost je věnována i situacím, kdy proudový chránič z principu nemůže fungovat, jak by si uživatel představoval a je nutné zajistit ochranu jiným vhodným způsobem. Užitečnou částí této příručky je přehled nejčastějších chyb v zapojení, což uvítají všichni elektrotechnici. Nezapomnělo se ani na měření při revizích, spolehlivost a s tím související pravidelné testování funkce. V poslední části jsou soustředěny užitečné přílohy.
Vzhledem k poměrně dlouhé době od zavedení nových elektrotechnických předpisů v polovině devadesátých let minulého století a s ohledem na pravidelné přezkušování elektrotechniků při kvalifikačních školeních by se dalo předpokládat, že je skoro zbytečné vysvětlovat základní principy a pravidla správného použití proudových chráničů a že má snad smysl věnovat se jen typům se speciálními vlastnostmi a novinkám. Reálná praxe je ovšem poněkud jiná. Často se stává, že potíže činí již samotný výběr citlivosti, vznikají problémy se zapojením a výběr vhodného typu podle dané aplikace je velkým problémem. Stačí vyslechnout diskuze elektrotechniků nebo navštívit jakékoli elektrotechnické diskusní fórum a z úrovně otázek a odpovědí je možné odhadnout skutečnou míru znalostí diskutujících.
Autor příručky Ing. František Štěpán je renomovaným odborníkem na problematiku proudových chráničů celosvětového formátu.
Příručka jen určena co nejširší odborné veřejnosti a své si v ní určitě najdou projektanti, revizní technici i studenti elektrotechnických oborů.
Vypredané
8,88 €
9,35 €
Lacná kniha Proudové chrániče 3. vydání
Třetí vydání této příručky aktualizuje předchozí druhé vydání a jsou do ní zapracovány nejdůležitější změny elektrotechnických předpisů, ke kterým od roku 2001 došlo. Povinné používání proudových chráničů téměř ve všech instalacích nízkého napětí přineslo zásadní přelom v přístupu k zajištění ochrany před úrazem elektrickým proudem, zejména v případech, kde se předpokládá laická obsluha. Základem pro pochopení významu ochrany citlivými proudovými chrániči jsou výsledky výzkumů působení elektrického proudu na lidský organizmus. Zjištěné výsledky mají zásadní význam pro stanovení mezí bezpečného působení proudu a s tím úzce související definice vlastností proudových chráničů.
V první polovině příručky je probrána většina dnes používaných typů s odkazy na příslušné výrobkové normy. Na tyto informace navazuje druhá část, kde jsou uvedena doporučení pro výběr vhodných typů a rovněž i přehled nejčastějších chyb v zapojení s vysvětlením příčin a návrhem řešení. Při znalosti typů chráničů a jejich charakteristik je možné poměrně rychle najít správné řešení a uzpůsobit jejich výběr podle konkrétní situace. Při správné volbě je možné splnit požadavky na co nejlepší bezpečnost a současně i odolnost proti nežádoucímu vypínání. V porovnání s doposud publikovanými materiály se zde věnuje poměrně velká pozornost výběru vhodných typů podle citlivosti na různé druhy proudů, což přímo souvisí s nárůstem elektrických zařízení, jakými jsou frekvenční měniče, záložní zdroje napájení, svářecí invertory a mnohé další, která obsahují usměrňovače a výkonové spínací prvky. Pozornost je věnována i situacím, kdy proudový chránič z principu nemůže fungovat, jak by si uživatel představoval a je nutné zajistit ochranu jiným vhodným způsobem. Užitečnou částí této příručky je přehled nejčastějších chyb v zapojení, což uvítají všichni elektrotechnici. Nezapomnělo se ani na měření při revizích, spolehlivost a s tím související pravidelné testování funkce. V poslední části jsou soustředěny užitečné přílohy.
Vzhledem k poměrně dlouhé době od zavedení nových elektrotechnických předpisů v polovině devadesátých let minulého století a s ohledem na pravidelné přezkušování elektrotechniků při kvalifikačních školeních by se dalo předpokládat, že je skoro zbytečné vysvětlovat základní principy a pravidla správného použití proudových chráničů a že má snad smysl věnovat se jen typům se speciálními vlastnostmi a novinkám. Reálná praxe je ovšem poněkud jiná. Často se stává, že potíže činí již samotný výběr citlivosti, vznikají problémy se zapojením a výběr vhodného typu podle dané aplikace je velkým problémem. Stačí vyslechnout diskuze elektrotechniků nebo navštívit jakékoli elektrotechnické diskusní fórum a z úrovně otázek a odpovědí je možné odhadnout skutečnou míru znalostí diskutujících.
Autor příručky Ing. František Štěpán je renomovaným odborníkem na problematiku proudových chráničů celosvětového formátu.
Příručka jen určena co nejširší odborné veřejnosti a své si v ní určitě najdou projektanti, revizní technici i studenti elektrotechnických oborů.
Vypredané
0,47 €
9,35 €
dostupné aj ako:
Mars és Vénusz a hálószobában
A könyv segít megérteni, miért és mennyiben különbözik egymástól a nő és a férfi. Mennyire fontos megrögzött szokásainkon, hozzáállásunkon, technikánkon egy "kissé" változtatni, hogy mindkét fél egyaránt elégedett legyen a párkapcsolatban és az ágyban. Hogyan fejezzük ki testi és lelki szükségleteinket úgy, hogy megőrizzük a romantikát, egymás egyéniségét szem előtt tartva? Mire van szüksége a nőnek és mire vágyik a férfi? A könyv segítséget nyújt, megoldást keres a fenti kérdésekre, hogy teljesebbé tegyük életünket, félreértések és sértődések nélkül. Hiszen a férfi - Mars - tüzes, harcias, a nő - Vénusz - szépség, báj. Vagy mégsem?
Vypredané
0,94 €
0,99 €
Red Dog
In early 1998 I went to Perth in Western Australia in order to attend the literature festival, and part of the arrangement was that I should go to Karratha to do their first ever literary dinner. Karratha is a mining town a long way further north. Th
e landscape is extraordinary, being composed of vast heaps of dark red earth and rock poking out of the never-ending bush. I imagine that Mars must have a similar feel to it. I went exploring and discovered the bronze statue to Red Dog outside the to
wn of Dampier. I felt straight away that I had to find out more about this splendid dog. A few months later I returned to Western Australia and spent two glorious weeks driving around collecting Red Dog stories and visiting the places that he knew, w
riting up the text as I went along. I hope my cat never finds out that I have written a story to celebrate the life of a dog.'Upozornenie: Vzhľadom na častejšie obmeny vydaní tejto knihy v zahraničí, kus, ktorý vám zašleme, nemusí mať rovnakú obálku
ako je zobrazená tu. Zobrazená obálka môže byť iba ilustračná. Obsah knihy aj cena budú však identické, bez ohľadu na obálku.
Vypredané
9,03 €
9,50 €
Best of Viktor Kubal BD
ČESKOSLOVENSKO, 1966 - 1988, FAR, 264 MIN.
Výber obsahuje dva celovečerné animované filmy Zbojník Jurko a Krvavá pani, a výber krátkych filmov a stredometrážny film Marcipánová komédia. Booklet R.Urca. Digitálne reštaurované.
Vypredané
28,41 €
29,90 €
Staročeské umění kuchařské
Stovky a stovky receptů pro všechny zájemce o kuchyni našich praprababiček, jejichž prostřednictvím lze nahlédnout do talířů vzdálených předků. Kuchařům u moderních sporáků poskytne rozkoš experimentovat podle jídel z dob dávno minulých.
V této nedostižné kuchařce shromáždil Čeněk Zíbrt tisíce receptů z historických kuchařských knih - ohromující celek pomůže čtenářům s afinitou k vaření získat představu, jak se naši předci z vyšších tříd stravovali, co a v jaké úpravě jedli v průběhu staletí. Souhrnná kniha tohoto formátu u nás dosud nevznikla a je potřebným počinem zejména proto, že všechny zde shromážděné recepty pocházejí z doby před příchodem brambor a dalších zemědělských plodin, například rajčat, paprik, kukuřice, jež se do Evropy dostaly v důsledku zámořských objevů a dnes tvoří základ našeho jídelníčku, bez něhož si neumíme představit oběd ni večeři. Místo těchto cizokrajných ingrediencí se vařilo, s výjimkou exotického koření, převážně z místních zdrojů, ať už se jednalo o obilniny, luštěniny či zvěřinu a bobuloviny či houby z českých lesů nebo ryby z českých řek a různě upravované maso z domácích zvířat.
Vaření z lokálních, původních zdrojů se znovu dostává ke slovu, a s ním i tato kniha. Staročeské umění kuchařské historika dr. Čeňka Zíbrta, je impozantním dílem. Nikdo neučinil pro zmapování dějin českého kuchařského umění více než on. Díky zachovaným kuchařkám, počínaje rukopisnou kuchařkou z 15. století a konče Knihou kuchařskou Kateřiny Koniášové z roku 1712, které shromáždil Čeněk Zíbrt ve svém nedostižném a nedoceněném díle, vydaném nepatrným nákladem "Staré gardy mistrů kuchařů" v Praze roku 1927, a pak znovu v malém nákladu v roce 1968, máme možnost si učinit představu, jak jedla v průběhu staletí šlechta, a bohatí měšťané, kteří ji napodobovali. Nové revidované vydání tohoto díla je třeba proto pokládat za podnětný a potřebný počin, který významně obohatí a prohloubí povšechnou informovanost o skutečné staročeské kuchyni, za kterou bývá často mylně vydávána lidová kuchyně po příchodu brambor. Pozornému čtenáři rovněž jistě neunikne důležitý fakt, jímž je hojné množství postních pokrmů. Byly to doby, kdy se žilo podle církevního kalendáře, a postních dnů v roce bylo mnoho.
Kniha není věrným reprintem. Vzhledem k rozsahu Zíbrtem nashromážděnému materiálu byl kladen důraz na vlastní recepty a z textu byly vypuštěny dlouhé pasáže v latině a ve staré němčině, které by dnešnímu čtenáři mnoho neřekly nebo by byly pokládány za nudné a nepodstatné. Byly rovněž provedeny jazykové úpravy, aby se čtenáři dostalo toto dílo do rukou v současné češtině. Lze jen doufat, že se kniha stane nejen referenční příručkou a vhledem do kuchyně našich vzdálených předků, ale poskytne čtenářům i četné možn
Vypredané
31,17 €
32,81 €
Jenom pár hadříků
Knížka o historii a současnosti oděvu přináší zajímavá fakta, humorné postřehy a inspirativní pohled na módu a odívání. Úryvky z knihy: Zápas o ponožku Stonožka, která, jak se v písni zpívá, na každou nožku potřebuje ponožku, nemohla nakonec se
všemi svými punčoškami na tom být hůř než lidstvo, pomyslíme-li, co to už si s tímhle celkem nepatrným kouskem muselo zažít a vytrpět. Neexistuje snad oděvní součást, kterou by bylo možno rychleji spotřebovat až k nepotřebě a jejíž nedostatečnost b
y člověka dokázala snáze trápit a zasáhnout. Připomeňme jen, že punčochy a ponožky mají smysl pouze v páru a že udržet tyto dvě součástky pohromadě často bývá více než obtížné. Vzpomeňme třeba na "várku" kousků vytažených z pračky. I když by se snad
šťastnou náhodou podařilo ponožky vzájemně nepřibarvit do novějších, neznámých odstínů, najednou se zdá, že všechny jsou liché a k sobě nepatří. Dokonalé a úplné páry snad jakoby se trvanlivěji vyskytovaly jen v obchodech s tímto podivuhodným zboží
m.- A nebo je občas bylo možno objevit mezi nálezy z hrobů. Byly to právě hrobní nálezy, které prokázaly, že již v 5. století před naším letopočtem člověk dokázal punčochu uplést. Potom prý se ale tohle umění nadlouho ztratilo a místo něj muselo nast
oupit šití punčoch z plátna a tenké kůže. Z toho, že první stav na punčochy vynalezl jistý anglický duchovní (William Lee), můžeme dost logicky soudit, že s punčochami už to asi volalo až do nebe. A tak, když v roce 1767 jistý Samuel Wise zkonstruo
val okrouhlý pletací stroj na punčochy, mohlo se zdát, že lidstvo je blízké spáse........ Se založenýma rukama Když je člověku chladno na ruce, jako nejrychlejší řešení ho asi napadne zasunout si pravou ruku do levého rukávu a naopak. Přece, od
ěvní doplněk založený na tomhle prostém principu byl, jak se dozvídáme, dlouho užíván pouze šlechtou a vrchností. Prostému lidu se zapovídal. Staré obrázky ukazují urozené či jinak k vznešenosti vyzdvižené dámy s ručkama ukrytýma do nadýchaných obal
ů kožešinových rukávníků a rukávníčků. Někdy jsou ty rukávníky zavěšené na šňůrce kolem krku, jindy jenom tak půvabně drženy před tělem. Ještě i k dnešku promlouvají z vyobrazení svým hřejivým slovem.......... Hledání ztracené elegance Říká se,
že skutečná elegance byla naposled spatřena ve třicátých letech minulého století. Pak prý se ztratila. Zmizela. Od těch dob podnes elegance prý přinejmenším zůstává nezvěstnou. Ztracenou eleganci dosud prý se nepodařilo najít. Taky zkoumám záhadu ne
zvěstné elegance třicátých let. Nad hromádkou zašlých fotografií a mihotajících se filmových pásků se ptám, kam asi zmizela zrovna před vypuknutím války. Kam se asi schovala a jestli je možné, že se snad doposud někde ukrývá........
Vypredané
7,59 €
7,99 €
Kostarika a Panama - Merian live ! 98
Kdo hledá na „bohatém pobřeží“ poklady, nalezne je v přírodě: Kostarika, to je zahrada mezi dvěma oceány, země živočichů a rostlin. Romantika dobrodružství je zde zaručena. Costa Rica znamená španělsky „bohaté pobřeží“: pro malou středoamerickou zemi je to bezesporu zvučné a slibné pojmenování. Tento kousek země v roce 1502 objevil a pojmenoval Kryštof Kolumbus. Doufal, že zde narazí na množství zlata a drahokamů. Při své čtvrté a poslední výpravě plul podél celého středoamerického pobřeží a hledal průplav. Nakonec přistál v dnešním Puertu Limónu. Kostarika návštěvníky z 21. století přivábí a nakonec uvězní bohatstvím přírodních krás. Tento pruh země mezi Atlantikem a Tichým oceánem je na nejužším místě široký jen 120 kilometrů a má rozlohu 51 100 km2, tedy skoro jako Čechy. Ve Střední Americe, kterou dlouhý čas otřásají krize a ustavičně postihují přírodní katastrofy, představuje odedávna jakousi oázu. Kostarika je tradičně zemí klidu, míru, a pohody. Latinskoameričtí sousedé se „Ticos“ – jak si čtyři miliony obyvatel této země samy říkají – rádi vysmívají pro jejich poklidný až flegmatický životní postoj. A oni se na to jen usmívají, neboť příroda je obdařila zemí, kterou lze bez přehánění nazvat rajskou. Od nikaragujské hranice na severu až po Panamu na jihovýchodě se zemí táhnou Středoamerické Kordillery plné sopek, jejichž vrcholy sahají až do 3800 metrů. Jejich svahy až dolů k tropicky horkým oblastem na obou pobřežích pokrývají husté deštné lesy. Na náhorní rovině Meseta Central (1000 metrů nad mořem) kolem hlavního města San José vládne podnebí věčného jara. Ticos si tohoto daru váží a umějí s ním zacházet. Chrání jej v pětadvaceti národních parcích a v dalších více než sto chráněných oblastech, které pokrývají skoro třetinu rozlohy země. 10 míst, která nesmíte vynechat: Muzeum zlata Zlatá horečka v katakombách nebo největší předkolumbovská sbírka zlata a klenotů. Sopka Irazú Jediné místo na severní polokouli s výhledem na Atlantik i Tichý oceán zároveň. Sopka Poás V druhém největším sopečném kráteru na světě se dozvíte vše, co jste z vulkanologie zapomněli. Parque Nacional Tortuguero V mangrovových hájích se to jen hemží kajmany a želvami. Karibské pláže u Puerta Viejo Za zády džungle a v moři korálové útesy ve zvířecí rezervaci Gandoca-Manzanillo. Sopka Arenal V noci po svazích stéká žhavá láva a přes den bez přestání prská a duní sopka. Monteverde Park s nesmírným bohatstvím druhů: přes 1000 druhů ptactva a motýlů a mnohem víc rostlin. Parque Nacional Rincón de la Vieja Území se všemi klimatickými pásmy Kostariky ohraničují tři sopky. Tamarindo Hotový sen: palmy, bílý písek, jiskřivý příboj – a nikde ani živáčka. Parque Nacional Manuel Antonio Zážitek v džungli a koupání v zátokách, to vše hned vedle sebe.
Vypredané
8,76 €
9,22 €
Orchideje
Publikace Orchideje podrobně popisuje více než 1 500 druhů a kultivarů orchidejí z celého světa.
Orchideje, květy jedinečné až neobvyklé, krásné až bizarní, jsou již dlouho symbolem krásy, elegance a vytříbenosti. Ačkoli je často vnímáme jako exotické tropické květy, ve skutečnosti se orchideje přirozeně vyskytují na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Náležejí do největší skupiny rostlin, jež zahrnuje tisíce druhů a hybridů. Vzhledem k této obrovské škále a rozličným stanovištím platí, že existuje orchidej téměř pro každou situaci.
Publikace Orchideje, podrobně popisující více než 1 500 orchidejí, je zásadní příručkou pro orchidejářské nadšence. Položky, jež představují jednotlivé rody, přinášejí informace o přirozeném výskytu, charakteristice a umělém pěstování, představení druhů zahrnuje jejich popis, symboly určující typ rostliny (terestrická, litofyt, nebo epifyt), průměrnou výšku a rozptyl a nároky na teplotu a světlo. Přes 1 300 skvělých fotografií ukazuje detailní pohledy na vzorové rostliny a kdekoli je to možné, také rostliny na jejich přírodním stanovišti. Úvodní kapitoly se zabývají historií a taxonomií orchidejí, technikami pěstování a množení, škůdci a nemocemi a ochranou orchidejí ve volné přírodě. Užitečná referenční tabulka shrnuje informace o podnebí a pěstování pro každý druh a komplexní slovník a rejstřík umožňují snadnou orientaci v knize.
O autorech:
NED NASH získal v roce 1975 titul BA v botanice na University of California v Santa Barbaře. Po většinu svého profesního života se angažuje v oblasti orchidejí, zhusta publikuje v listech
po celém světě. Roku 1995 přijal pozici ředitele pro vzdělávání v Americké orchidejářské společnosti (AOS), kterou zastával do roku 2003. Tento post přišel po dlouholetých aktivitách
v dobrovolnické části AOS, kde Ned Nash působil jako porotce, člen výboru a předsedající, po dvě období také jako kurátor. Po více než dvaceti letech práce akreditovaného porotce se
nedávno této pozice vzdal. Vydal nesčetné články o orchidejích i příznivě přijatou knihu.
ISOBYL LA CROIX studovala botaniku na univerzitě v Edinburghu. Vždy se zajímala o orchideje, a tak když jejího manžela zavedla práce do Malawi, strávila tam většinu svého času jako lovkyně orchidejí. Její práce vyvrcholila publikací Orchids of Malawi. Po návratu do Británie napsala pro sdružení Flora Zambesiaca dvousvazkovou práci o orchidejích Malawi, Mozambiku, Zambie, Zimbabwe a Botswany. Od té doby napsala pro Flora Zambesiaca také práce o čeledích Colchicaceae a Dracaenaceae a popsala mnoho rodů orchidejí pro slovník britské Královské zahradnické společnosti Dictionary of Gardening. Roku 1997 publikovala v nakladatelství Timber Press knihu African Orchids in the Wild and in Cultivating. Nyní žije s rodinou v severozápadním Skotsku, kde pěstuje africké orchideje a pracuje jako redaktorka
časopisu The Orchid Review.
Sedm statečných (2016) sběratelský limitovaný box BD
The Magnificent Seven
Kategória: western
Dĺžka: 133 min
V moderním zpracování klasického příběhu, kterého se ujal režisér Antoine Fuqua, zoufalí obyvatelé města Rose Creek najímají sedm psanců, lovců odměn, hazardních hráčů i nájemných zabijáků, aby je pomohli uchránit před průmyslníkem Bartholomewem Boguem, který se ujal kruté vlády nad městem. Zatímco ochránci připravují město na krvavý střet, který se zdá nevyhnutelný, dochází jim, že tady nebojují jen o peníze.
BONUSY
•Režim pomsty: Antoine Fuqua a Sedm statečných
• Vynechané scény
• Pistolníci
• Dobytí Rose Creek
• Režie filmu
• Darebák Bogue
• Sedm
• Hudba z filmu
Réžia: Antoine Fuqua
Hrajú: Chris Pratt, Denzel Washington, Vincent D'Onofrio, Ethan Hawke, Byeong-heon Lee, Manuel Garcia-Rulfo
Zvuk: 5.1 CS, EN
Titulky: CS
Vypredané
63,26 €
66,59 €
Válka plukovníka Steinhoffa
Stíhací esa Luftwaffe a jejich neuvěřitelné počty sestřelů vždy vzbuzovaly údiv a často i nedůvěru. Například Erich Hartmann měl sestřelit 352 nepřátelských letounů a Gerhard Barkhorn 301. To je mnohonásobně víc, než nejlepší esa Spojenců. V prvních desetiletích po válce byla tato čísla často považována za výplod propagandistické mašinérie doktora Goebbelse. Později, když letečtí badatelé začali mapovat historii leteckých bojů druhé světové války, musel být tento názor přehodnocen. Dnes je už většinou možné porovnat záznamy obou bojujících stran. Kolik sestřelů stíhači Luftwaffe v konkrétním boji ohlásili a kolik letounů bylo na straně Spojenců skutečně zničeno či poškozeno. V naprosté většině případů jsou Němci udávaná čísla reálná a jen výjimečně se skutečnost nějak zásadně rozchází s německými záznamy. Nadsazování počtu vítězství nebylo u Luftwaffe o nic větší než u jiných letectev. Docházelo k němu hlavně v hromadných soubojích, ve kterých mnoho stíhačů střílelo na mnoho protivníků ve stejném čase a na stejném místě. To byl ale problém na obou stranách fronty. Podmínky pro oficiální potvrzení sestřelu u Luftwaffe byly v některých ohledech dokonce přísnější než u Britského Královského Letectva nebo letectva Spojených států. Důvod tak velkého počtu sestřelů u německých ,,experten“ – jak se v Německu v té době velkým esům říkalo - byl jiný. Příslušníci RAF i USAAF za druhé světové války operovali v takzvaných turnusech, daných odlétáním určitého množství bojových letů či operačních hodin. Tento turnus měl trvat řádově rok a půl a pak byl pilot stažen z fronty k odpočinku a plnění jiných, nebojových úkolů. Nebylo zdaleka pravidlem, že by pilot absolvoval další turnus. U Sovětského letectva bylo zase zvykem stahovat z fronty jednotky jako celek, a to často i na poměrně dlouhé období. Naopak pilot Luftwaffe byl po ukončení výcviku poslán k jednotce na frontu a začal létat. Zvlášť na východní frontě bylo běžné vykonávat i několik bojových letů během jediného dne. To trvalo týdny, měsíce, a pokud pilot nepadl, tak i roky. Každý měl nárok jen na několik týdnů dovolené. Jednotky byly z fronty stahovány jen výjimečně, většinou jen na dobu nezbytně nutnou na přezbrojení, nebo po období mimořádně těžkých ztrát. Většina z letců, kteří nepadli, létali nepřetržitě mnoho let, odlétali stovky bojových letů a nashromáždili tak obrovské množství zkušeností. Několik německých es dokonce překročilo hranici 1 000 bojových letů! Na začátku také těžili němečtí stíhači z technické a hlavně taktické převahy. Jak se válka přehoupla do druhé poloviny, o obě výhody přišli. Velká esa se však dokázala prosadit i tak. Dalším faktorem bylo, že hlavně v druhé polovině války vždy létali proti velké početní přesile. Takřka při každém vzletu se tak dostávali do boje a o soupeře neměli nouzi. U každé německé jednotky právě tito ,,experten“ dosáhli naprosté většiny sestřelů, kterých jednotka dosáhla.
Vypredané
10,45 €
11,00 €
Přirozený život včelstev versus člověk
Vážení čtenáři, přátelé včelaři,
všichni víme, že včelstva tady byla dávno před člověkem. Stáří prvního, jakéhosi mutanta včely a vosy se odhaduje na 100 milionů let. Nálezy včel starých 65 – 35 milionů let již vykazují stejné rysy jako včely současné a všeobecně se má za to, že již v průběhu těch let byl vývoj včely medonosné dokončen.
Člověk je ve svém vývoji teprve na počátku, dá se říci ve stavu kojence, a tak přisát na mateřský prs přírody saje živiny v podobě nafty, zemního plynu a uhlí. Raději ani nemyslet na to, kdy tento zdroj vyschne a člověk se bude muset postavit na vlastní nohy a žít jen z toho, co sám od prvopočátku vytvoří.
Nejlepší podmínky pro život včel poskytuje rovníkové pásmo se svým snůškovým obdobím devíti měsíců a třemi mezisnůškovými měsíci. V podmínkách našeho mírného pásma se včelstva musela naučit přežívat kruté zimy a zužitkovat krátké snůšky trvající pouhé týdny, v některých letech dokonce jen dny. Všechna včelstva, která si nedokázala přinést dostatek zásob i v po sobě následujících nízkosnůškových letech, příroda svou tvrdou selekcí vyřadila ze života bez možnosti se množit. Množit, a tedy dožít se věku člověka mohla jen včelstva s vysokou nadprodukcí medu.
Včelstva na rozdíl od všech jiných organismů se množila vždy nepravidelně. Jejich množení je totiž (kromě vlastních sil a snůškového období) závislé i na nalezení vhodné dutiny stromu. Ta se může ve kmeni stromu vytvořit odhadem po 100 letech a její trvání je 200 a více let, až do rozpadu kmenu stromu. Včelstva rovněž na rozdíl od všech jiných organismů nikdy nehynula stářím, ale rozpadem kmenu, v jehož dutině žila.
Je všeobecně známo a potvrzeno, že rojením či uměle rozdělené včelstvo přinese dohromady mnohem méně medu než nerozdělené. Věku člověka se mohla tedy dožít pouze včelstva, u kterých po jejich vyrojení před hlavní snůškou si každá část (mateřské včelstvo, roj) dokázala sama pro sebe přinést dostatek zásob. Minimální množství zásob pro plnohodnotný další rozvoj je 25 kg (v USA ponechávají včelstvům 30 kg.) Všechna ostatní včelstva, která ten rok nenašla vhodnou dutinu stromu, musela tedy přinést minimálně 60 a více kg medu. Na jejich vysoké nadprodukci se přiživovali lesní hlodavci, ptáci, medvědi (když se jim vešla přední tlapa do česna, protože to nikdo včelstvům nezužoval). Později pak člověk brtník, který přišel na to, že v dutině je mnohem více medu, než kam rukou dosáhne. Vyřízl na opačné části stromu otvor, kterým vyřezával plástve s medem a příklopem ho pak uzavíral. Tehdy byl člověk pouhým sběračem. Tak mu les vedle hub, malin, jahod, borůvek, ostružin atd. dával každoročně i med. Z té doby se nám dochovalo jen pár obrázků. Je na nich vidět muže na kmeni stromu a jeho rodinu, ženu, děti, jak v mísách odnášejí vyřezané plásty s medem.
Dalším silným selektivním faktorem je rozmanitost počasí. To má dvě stránky: likvidační a vyučující. Tak v krutých zimách s vysokou vrstvou zmrzlého sněhu přežívají jedinci, kteří se naučili najít a vyhrabat pod sněhem potravu. Hyne ta lesní zvěř, co to nezvládla. Zrovna tak v dobách, kdy chladné jaro nedovoluje vyletovat nebo kdy letní bouřky smyjí mšice a ukončí snůšku, přežívají jen ta včelstva, která se naučila dostatečně zužitkovat i krátkou, třeba jen několikadenní snůšku.
Přírodní výběr (přírodní selekce) není pouze třídící, ale je též hnacím motorem evoluce. Tak se původní včelstva naučila postupem času překonávat dlouhé zimy, zužitkovat i ty nejslabší snůšky, rojit se vždy jen do předem nalezených vhodných dutin na den přesně v době před vydatnou snůškou, rozpoznat stav matky a měnit ji vždy jen ve vhodnou dobu, ubránit si potřebné zásoby i v nejsilnějších zimních mrazech a spoustu dalších schopností. Kdyby to totiž neuměla, nikdy by se věku člověka nedožila.
Jak posuzujeme tato původní, pouze přírodním výběrem řízená včelstva? Označili jsme je slovem „divoká“ (tedy neušlechtilá, méně hodnotná, pro chov nevyhovující), jejich dílo pak „divočinou“. Úplný opak je ale pravdou. Tato neušlechtilá, divoká včelstva byla schopna samostatného života s vysokou nadprodukcí medu. To potvrzuje éra brtníků, kteří si v časech, kdy neexistoval řepný cukr a med byl jediným sladidlem, udělali z medu živnost.
Kam nás dovedla umělá selekce včelstev? K neduživým včelstvům, neschopným samostatného života bez pomoci včelaře a řepného cukru. Ke včelstvům, která by v krátké době byla přírodou zcela vyřazena ze života.
Co víme o přírodní selekci včelstev? Prakticky nic. Můžeme se jen dočíst, že „přírodní selekce je horší než umělá“. A proč? Prý proto, že umělá selekce je prováděna člověkem. Též jsem se dočetl, že přirozená selekce je chaotická a zmatečná. Zde autoři kritizují něco, o čem neumí ve svých mnohasetstránkových dílech napsat ani jednu řádku. Ona totiž není pravda, že současné rojení našich včelstev pochází z pudu rozmnožovacího, že vajíčko v dělničí buňce se rovná svou hodnotou vajíčku v matečníku, že existuje samostatný pud ke každému pudovému chování včelstev, že výměnou matky se včelstvo automaticky mění, že současné úly vyhovují plnohodnotnému životu včelstev (pravda ovšem je, že včelstva v nich mohou jen živořit), že vlhkost v úle je dobrá jen pro nemoci a škodí včelstvům, ani o umístění a poloze úlů, že umělé chovatelství a výběr člověkem je hodnotnější než přirozený přírodní výběr a že přírodní výběr je chaotický a neuspořádaný a další eventuality – viz následná pojednání. Pravda je, že přirozený výběr je cílený, vlastnosti organismu neustále vylepšující a žádný umělý, člověkem vyprodukovaný se mu nikdy nedokáže vyrovnat.
Kde získat informace? Koho se zeptat? Jediný, kdo by o přirozené selekci mohl něco vědět, jsou jen naše současná včelstva.
Nastala mnohaletá práce, kterou započal můj otec v roce 1946 a která trvala až do roku 1976, a já jsem v ní poté od toho roku pokračoval až do současnosti. Obsahuje stovky pokusů, změn a pozorování. Spočívá v tom, že já udělám změnu a včelstva mi na ni odpoví změnou svého chování. Pomocníkem byl jen obyčejný selský rozum a pozorování i těch nejdrobnějších úkazů. Brzdou naopak byla chybná, nepravdivá a smyšlená tvrzení, obsažená v některé naší odborné literatuře.
Posledních 25 let bylo věnováno již jen pozorování. Proč tak dlouho? Všechna tvrzení musí být totiž zcela průkazná a reprodukovatelná. Na vyvrácení tvrzení, že se naše včelstva rojí z pudu rozmnožovacího, nelze poskytnout přesvědčující důkaz jen z období pár let. Dvacet pět let nerojivosti způsobené jen změnou prostředí je již rozhodně pádným důkazem. Zároveň na prokázání, že včelstva si sama dokážou zcela bezpečně řídit svou samovolnou výměnu matek, nestačí pouze jedna až dvě výměny v průběhu 8–10 let, ale musí to být celá řada výměn v průběhu minimálně 25 let. Proč jen 25 let? Na rozdíl od našich včelstev jsem já smrtelný.
Vypredané
13,83 €
14,56 €
Sedm ohňů k Nahanni
Věhlas řeky Nahani v kanadských Nothwest Territorries je dnes rozšířen po celém světě a přitahuje mnoho dobrodružných duší. Ale na rozdíl od prakticky všech návštěvníků, kteří jsou k jejím břehům dnes dopraveni drahými a hlučnými hydroplány, autor knihy zvolil dobrovolnou sebetrýzeň v lázni vlastního potu. Způsob, jakým se cestovávalo za dob objevování Kanady, za dob, kdy velké kanoe z březové kůry poháněné pádly voyagerů transportovaly náklady kožešin napříč téměř celou šířkou kontinentu v době největšího rozkvětu obchodních společností Northwest a Hudson's Bay. V době, kdy pouze vodní tělesa a je spojující portážové stezky sloužily jako tepny, žíly a kapiláry cestování Kanadou od Atlantiku až k Pacifiku.
Autor chtěl dosáhnout horního konce South Nahanni pozemní cestou, s použitím vlastních svalů k dopravení kanoe a vybavení pro šestinedělní cestu divočinou, k bodu konečného spuštění lodě do vod vysněné řeky, jako jediného čestného způsobu, který v jeho svědomí ladil s duchem a jménem Nahanni. Dlouhá portáž (přenášení) překračující pohoří kontinentálního rozvodí ze strany kanadského teritoria Yukonu do Northwest Territories měla spojovat řetěz řek, potoků a jezer, a znamenala přenášení všeho vybavení přes horské průsmyky a mokrými bažinami v nížinách. Znamenalo to i koníčkování lodí proti proudu a pádlování vodou kde se dalo, jak po proudu tak proti, vše korunováno "křížovými kalváriemi" s převrácenou lodí na ramenou. Z uvedeného musí být zřejmé, proč autor považoval fyzickou zdatnost za klíčovou kvalitu, nutnou k uskutečnění cíle.
Dobrovolnou sebetrýzeň v lázni vlastního potu s konečnou platností uskutečnil létě roku 1997, kdy se svou českou snoubenkou a později manželkou Milenou a se svým přítelem Petrem z Vancouveru, uskutečnili "Pekelnou portáž" s loděmi na ramenou přes hory a sjeli divukrásnou řeku South Nahanni od jejího počátku až po její konec v řece Liard.
Kniha je souborem silných prožitků a nezapomenutelných dobrodružství, která pouť přes hory a plavba po řece přinesly. Společně s množstvím fotografií a dalšími šesti příběhy vás vrátí o století zpět, kdy ještě výraz dobrodružství měl ten pravý šmrnc.
Portrét autora:
Romantické motivy přivedly Dr. Jana Soukupa (nar. 1944) nejdříve do srdce západní Kanady, aby tu zapustil kořeny v oblasti Edmontonu v provincii Albertě, vystudoval v oboru jaderné fyziky na místní universitě a vychoval rodinu. Teprve když ratolesti dospěly a rozletěly se do světa, dovolila mu nově nalezená svoboda po skončené rodinné zodpovědnosti a relativní zeměpisná blízkost k cíli realizovat dlouholetý sen, na nějž se připravoval svým životním stylem pravidelného běhání, plavání, ježdění na koni i na kole, pádlováním v kanoi po řekách a jezerech Alberty a Britské Kolumbie, běháním za psím spřežením a závoděním v moderním pětiboji, běžkařských marathonech a triathlonech. Zatímco jiní muži jeho věku myslí na klid a bezpečí, on se vydává sám nebo se svojí věrnou partnerkou Milenou na týdny do divočiny, aby hledali svoje kořeny.
Historica Třeboň 1526-1547
Sbírka Historica Třeboň, která je uložena ve Státním oblastním archivu v Třeboni, vznikla výběrem těch písemností především z rožmberského, ale také švamberského a dalších archivů, které mají prvořadý význam pro politické dějiny středověkého a raně novověkého Českého státu s četnými přesahy do blízkého i vzdáleného zahraničí. Z materiálu uloženého v tomto elitním pramenném souboru čerpala a stále čerpá dlouhá řada historiků, včetně autorů zásadních syntetizujících děl a dalších klíčových monografií obírajících se dějinami českých zemí. Na novodobé uspořádání sbírky měl ostatně nezanedbatelný vliv sám zakladatel moderního českého dějepisectví František Palacký. Nařízením vlády č. 170 z 31. května 2000 byl Historikám přiznán statut Národní kulturní památky. Naprostá většina mimořádně cenných pramenů z této kolekce se přitom doposud nedočkala zpřístupnění ve vědeckých edicích. Příprava kritického vydání raně novověké části třeboňských Historik se proto stala součástí široce koncipovaného ambiciózního edičního projektu Documenta res gestas Bohemicas saeculorum XVI.–XVIII. illustrantia – Prameny k českým dějinám 16.–18. století, realizovaného pod záštitou Historického ústavu Akademie věd České republiky a Historického ústavu Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Předložený první svazek edice přináší dosud nevydané dokumenty z let 1526–1535, a to vždy v plném znění, s kompletním textověkritickým aparátem a podrobným rejstříkem. Důležitou součástí práce je také úvodní metodologická rozprava, která se zevrubně vypořádává s problémy zpřístupňování raně novověkých písemných pramenů. Knihu, doplněnou o ukázkové reprodukce archiválií a anglické resumé, uvítají všichni zájemci o české a (středo)evropské dějiny na prahu novověku. Pokrývá velmi dynamickou, významnými událostmi doslova napěchovanou epochu zrodu, utváření a prosazování struktur velké monarchie středoevropských Habsburků. Ze stěžejních problémů tehdejšího dění se v otištěných pramenech odrážejí mimo jiné konfrontace stavovských korporací i jednotlivců z řad domácí šlechty s novým, centralizačním kursem zeměpanské politiky. Samozřejmě zde nechybí reflexe tureckých válek, v této fázi zkomplikovaných dvojkrálovím v Uhrách a vleklým soupeřením mezi stoupenci Ferdinanda I. Habsburského a stranou Jana Zápolského. Vedle válečných tažení a konkrétních bojových střetů se do editovaných textů promítá nepřehlédnutelné, s tureckými válkami, ale také s modernizací státního ústrojí související stupňování fiskálního tlaku na prakticky všechny vrstvy obyvatelstva habsburské monarchie. Zastoupeny jsou tu rovněž prameny k dějinám reformačního diskursu, které se týkají především raného pronikání luterství a novokřtěneckého hnutí do českých zemí. Z dalších závažných témat lze zmínit opatření na ochranu proti opovědníkům a zemským škůdcům, jednání směřující k urovnání hraničních sporů na pomezí Čech a Bavorska či snahy o pacifikaci poměrů ve Slezsku, kde třenice mezi obyvatelstvem českých zemí a Polského království přerůstaly v oboustranné násilnosti. V edici ale shledáme rovněž prameny zachycující dění, jež se z naší perspektivy odehrávalo ve velmi vzdálených oblastech, jako konflikty císaře Karla V. Habsburského s francouzským králem Františkem I. nebo námořní výpravu do Tunisu proti korzárovi a toho času vrchnímu veliteli válečného námořnictva osmanské říše Chajruddínu Barbarossovi.
Vypredané
20,49 €
21,57 €
Můj otec velitel
„Pravda člověka“, zdůrazňoval Malraux ve svých Antipamětech, „je především to, co skrývá.“ Když 25.června 1997 Jacques-Yves Cousteau vstoupil do světa ticha, nechal za sebou nadaci, která nese jeho jméno, desítky filmů a děl a ekologické aktivity, které poznamenaly století. Ale jaký byl ve skutečnosti člověk, který byl dlouho hned po de Gaullovi nejslavnějším Francouzem na světě? Panovačný a uzavřený lodivod Calypsa projevoval stejnou vášeň pro oceán, film a sebe sama a své záležitosti, rodinu a své lásky vedl tak, jako by řídil posádku. Jeho starší syn Jean-Michel, který byl jeho spolupracovníkem a někdy také předmětem jeho vzteku, dnes vydává svůj díl pravdy. Mluví o svých zklamaných nadějích, o svých vzpourách – samotě opuštěné matky, o pozdním odhalení dvojího života, o zbabělosti a malichernostech velkého člověka…, ale také o uhrančivosti, jakou působila tato výjimečná bytost. Hozen do vody svým otcem ve věku sedmi let v roce 1945, brázdil Jean-Michel Cousteau čtyřicet let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu Vystudoval architekturu, aby mohl realizovat svůj sen – stavět podmořská města. V roce 1999 založil Ocean Futures Society a v únoru 2004 Océan Futur Europe, aby tak chránil mořské prostředí. Je producentem a režisérem filmů, žije v USA a ve Francií. Až do své smrti v roce 1997 psal, filmoval, odsuzoval nehospodárnost člověka, předvídal ekologické katastrofy, stále bojoval jeho „Deklarace práv příštích generací“ získala podporu více než devíti milionů občanů z celé planety. Mysleli jsme, že víme všechno o veliteli Cousteauovi, dnes nám jeho syn odhaluje člověka místo legendy. Nepředvídatelný Cousteau, zřídkakdy dodržující zákazy, schopný velkých věcí stejně jako velkého sobectví. I když byl Jean-Michel jeho spolupracovník a přítel, jak rádi na veřejnosti tvrdili, přesto se dozvěděl až z tisku, že jeho otec soudně daroval jméno Cousteau parku oddechu, který otevřel na Fidži v roce 1995. Vypráví o problémech, které s sebou nesl život ve stínu ambiciózního otce, který měl jen příležitostné přátele, s nimiž se bez vysvětlení rozcházel poté, kdy ho doprovázeli celé roky na jeho projektech. Otec, který dělil část svého života mezi dvě ženy a rozbil dvě rodiny. Jean-Michel byl jedním z mála, kdo se mu odvážili postavit, a odhaluje člověka mnoha tváří, který poznamenal své století. Od doby, kdy ho otec v sedmi letech hodil ve skafandru do vody, Jean-Michel stále zkoumá oceán. S Jacquem-Yvem a matkou Simonou brázdil 40 let moře na palubě Calypsa, potom Alcyonu. Pracuje na projektech školních budov, umělých ostrovů a střediska podmořského výzkumu v Marseille. Odnedávna se zapojuje i do rozvoje rodinného turistického střediska na Fidži, kde uplatňuje koncepci turistiky, která respektuje místní kulturu a životní prostředí. Po smrti své matky v r. 1990 a otce v r. 1997 zakládá v roce 1999 Ocean Future Society, aby zachoval odkaz svého otce při ochraně oceánu. Produkoval více než 50 filmů.
Vypredané
13,31 €
14,01 €