Hľadanie: Hrdinské báje Ríma
zobraziť:
Radikální upřímnost
„Všichni pořád lžeme. Jenže lhaní a předstírání nás vyčerpává a je zdrojem většiny lidského stresu,“ říká Dr. Brad Blanton, psychoterapeut s čtyřicetiletou praxí. „Tento stres má v konečném důsledku na svědomí deprese i úzkosti a souvisí s chronickou únavou, syndromem vyhoření i nejrůznějšími tělesnými obtížemi. Neupřímnost je zároveň zdrojem problémů v mezilidských vztazích.“
„Když neříkáme našim nejbližším lidem pravdu o tom, co cítíme, drží nás to uzamknuté v našem mentálním vězení. Čím déle v tomto vězení zůstáváme, tím rychleji náš život upadá do šedi a vytrácí se nám z něj radost a živost. Máme na výběr se buď z tohoto vězení vysvobodit, nebo pomaloučku umřít. Cestou, jak se dostat ven, je stát se upřímným.“
Radikální upřímnost je americkým bestselerem, který byl přeložen do více než 15 jazyků. Tato kniha je praktickým manuálem, jak dosáhnout ve svém životě svobody, intimity a radosti. Brad píše nevybíravým jazykem a nebojí se poukázat na mýty, pověry a lži, kterým jsme byli vystaveni naší výchovou a kulturou.
Cesty přesažení ega
Klasický sborník, základní příručka transpersonální psychologie a transpersonalismu vůbec z pera jeho nejslavnějších představitelů. Transpersonalismus se zabývá syntézou a integrací nejrůznějších oborů lidského poznání, protože jako jediný je zasvěcený zkoumání, respektování a oceňování všech dimenzí lidské zkušenosti - smyslové, citové, duševní, společenské i duchovní. Kromě editorů významně přispěli do sborníku i Ken Wilber a Christina a Stanislav Grofovi (říká se, že Karel Čapek odkázal světu slovo „robot“, zatímco neméně slavný český rodák Stanislav Grof mu odkázal termín „transpersonální“), ale čtenáře nepochybně zaujmou i klasické práce Šrí Aurobinda, Williama Jamese, Aldouse Huxleyho, dalajlamy, Fritjofa Capry a celé řady dalších gigantů. „Cesty přesažení ega: transpersonální vize“ jsou nejen aktualizací sborníku „Přesažení ega: transpersonální dimenze v psychologii“ (Beyond Ego), který česky nikdy nevyšel, ale i výhledem pro 21. století a dokladem toho, že transpersonální výzkum značně přesáhl hranice mateřské psychologické disciplíny a zahrnul i obory, jakými jsou transpersonální filosofie, psychiatrie, antropologie, sociologie a ekologie.
Děti
Tímto zvláštním jménem se podepisovala česká spisovatelka Anna Lauermannová-Mikschová. Pseudonym v překladu znějící "šťastný Tiber" odkazuje na její několikaměsíční pobyt v Římě, kde čerpala novou energii a uměleckou inspiraci po rozchodu se svým man
želem, vnukem Josefa Jungmanna. Anna se narodila v roce 1852 v rodině známého pražského lékaře, který patřil mezi vlastenecky smýšlející obyvatele Prahy. Její nejlepší přítelkyní byla Marie Riegerová, dcera politika Františka Riegera, takže již od dě
tství a mládí měla možnost poznávat politiky, umělce i vědce tehdejší Prahy. Její nejúspěšnější román Děti z roku 1921 nás vtáhne do osudů rodiny zemitého úředníka Kaliny, se kterým prožijeme veselé i dojemné chvíle jeho života plného nečekaných zvra
tů na pozadí poutavé kulisy Prahy konce 19. století. Můžeme porovnat, jaké byly vztahy mezi rodiči a dospívajícími dětmi tehdejší a nynější doby a s překvapením zjistíme, že mnohé se v osudech lidí stále opakuje.
Kočár do neznáma
V červenci roku 1789 vyhnala Francouzská revoluce z domova tisíce příslušníků šlechtických rodin. Mnozí přišli o všechen majetek a sotva uhájili holý život. Na nejistou cestu se vydávají i dvě sestry, které hledají útočiště u příbuzných v cizině. Zamíří nejprve do Říma, později na italský jih. Rozbouřená doba, staré rodinné spory a nové intriky je však vyženou z každého azylu. Marně se pokoušejí najít domov u lidí, na které dosud spoléhaly. Jejich poslední nadějí se stává malé panství kdesi na území Rakouska. S novým očekáváním se vydávají do krajiny, o níž do této doby téměř neslyšely - do Čech.
Vypredané
14,69 €
15,46 €
Jednoduché vysvětlení idejí
Ve dvanácti kapitolách se seznámíte s popisem systému probuzení vyvinutého G.I.Gurdžijevem , kterému se říká Práce. Věcný zhuštěný text nabádá k opakovanému čtení a vyžaduje více než jen povrchní koncentraci : totiž každodenní vytrvalé cvičení. Maurice Nicoll (1884-1953) byl jedním z předních psychologů první poloviny 20. století. Narodil se v Skotsku, studoval medicínu a později se stal žákem Carla Gustava Junga. S P. D. Uspenským se seznámil v roce 1921. V roce 1922 odešel na rok do Institutu pro harmonický vývoj člověka u Paříže, který založil a vedl G. I. Gurdžijev. Po návratu do Anglie studoval až do roku 1931 u Uspenského, který následně pověřil Nicolla vedením vlastních skupin a učením Systému, což Nicoll dělal až do své smrti v roce 1953. Jeho nejvýznamnějším přínosem jsou pětidílné „Psychologické komentáře k učení G. I. Gurdžijeva a P. D. Uspenského“. Kromě toho se zajímal o interpretaci biblických materiálů z pohledu idejí Gurdžijeva.
Uvedení do zenu
Zen. Na první pohled systém beze smyslu, bez logiky, cesta plná provokací, paradoxů a výlevů zuřivosti, cesta odnikud nikam. Rozhovory mistrů s žáky se podobají spíše dadaistickému představení než duchovnímu školení - mistři hovoří v nesrozumitelných obrazech a žáci je napodobují, mistři je tlučou, a žáci jsou rázem osvíceni. A když se potká mistr s mistrem, oba se bezstarostně chechtají a my čtenáři skrytý účel tohoto nepokrytého bláznovství sotva tušíme. A přece je to cesta nad jiné přímá a nauka přísně logická. Kniha Jiřího Navrátila nás prostřednictvím bezpočtu kóanů, zenových příběhů a výroků mistrů velmi fundovaně uvádí do problematiky zenového buddhismu. Autor s hlubokou znalostí filozoficko-historických reálií postupně odkrývá smysl zenové praxe a seznamuje nás s podmínkami vzniku této filozofie a s jejím vývojem na území Číny a Japonska. Publikace má všechny předpoklady stát se pro mnohé klíčem k rozluštění zevního tajemství zenu a průvodcem na cestě k odhalení původní přirozenosti.
Moje puberta na draka
Moje puberta na draka je pokračováním úspěšné vtipné autobiografické knížky Moje dětství na draka. Autorka v knize vypráví o svém dospívání v 80. letech minulého století. Často nás nechává nahlédnout do svého deníku, který si tehdy psala a z něhož hojně cituje. Umožňuje nám tak vcítit se do myšlenek a prožívat pocity hlavní hrdinky v té době.Text působí velmi autenticky a živě a my před sebou vidíme svět očima nejdřív patnáctileté dívky, která zrovna odjíždí na internát, a na konci dvacetileté mladé matky těsně po společenských změnách v roce 1989. Při čtení se ve vzpomínkách nebo ve fantazii čtenářů objeví velmi živě šedivé kulisy socialistických měst v kontrastu s pestrými barvami vlastnoručně ušitých módních výstřelků, chytlavými melodiemi tehdy oblíbených těžko dostupných skupin ze Západu, vůněmi sprejů Impulse, chutěmi oblíbených zákusků z cukrárny. Nesmí chybět ani školní chmelové nebo bramborové brigády s průšvihy s nimi spojenými. A tématem číslo jedna jsou v knize první lásky - první rande, první pusa, první milování. Období dospívání je završeno svatbou a narozením dítěte. Příběh končí bouřlivými změnami, které prožívá Šárka jako mladá novomanželka a matka na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Konec dává tušit, že život nepojede dál v předem nalinkovaných kolejích, takže jsme zvědaví na další pokračování. Knížka Moje puberta na draka je vtipným a autentickým vyprávěním příběhu jedné mladé dívky v období budování socialismu. Těm, kteří tu dobu zažili, se vybaví ve vzpomínkách stejné nebo velmi podobné útržky. Těm mladším pomůže odpovědět na otázku, jaký byl každodenní život běžného mladého člověka - jak to vypadalo u nich doma, ve škole, o čem si povídali, jak se bavili ve volném čase, o čem snili.
Na stiahnutie
9,99 €
Duch viery
V závere slávenia jubilejného roka, kedy si pripomíname 75 rokov od založenia jezuitského apoštolského diela Teologického inštitútu svätého Alojza a 20. výročie Teologickej fakulty Trnavskej univerzity so sídlom v Bratislave, ktorá je jeho pokračovaním, otvárame novú edíciu Svedectvo viery publikovaním diela P. Vendelína Javorku SJ Duch viery. P. Javorka sa narodil v Černovej pri Ružomberku a jeho cesta po vstupe do Spoločnosti Ježišovej ho viedla z rodného Slovenska do Ríma, kde sa stal zakladateľom a prvým rektorom Pápežského ruského kolégia Rusicum. Pokračovala cez Čínu do Mandžuska, neskôr Ruska, kde prežil desať rokov na nútených prácach v sovietskych gulagoch až za polárnym kruhom. Na Slovensko sa vrátil v roku 1955. Prichýlil ho jeho brat v Žiline, kde v roku 1966 dokončil svoju životnú púť v povesti svätosti. V jeho písomnej pozostalosti, ktorá sa v roku 2016 našla v Košiciach, sa nachádza osem hlbokých osobných úvah, ktoré nazval Duch viery. Dávajú nahliadnuť do jeho vnútorného života a odhaľujú silu jeho viery v postupnom mučeníctve v extrémne ťažkých podmienkach. To je aj dôvod, prečo mu veriaci v Žiline doteraz preukazujú osobitnú úctu a prichádzajú sa modliť na jeho hrob za svoje potreby. A tiež dôvod ich vydania tlačou ako prvého zväzku edície Svedectvo viery, lebo môžu byť spolu s jeho životným príkladom povzbudením pre mnohých veriacich aj dnes.
Vypredané
4,75 €
5,00 €
Babička pozdravuje a omlouvá se
Zábavný a napínavý příběh plný nečekaných setkání, nepravděpodobných přátelství a obrovské síly pohádek a fantazie. Else je sedm, vlastně skoro osm. Její babičce je sedmdesát sedm, vlastně skoro sedmdesát osm. O Else dospělí říkají, že je na svůj věk vyspělá, ale ve skutečnosti jim připadá otravná. O babičce tvrdí, že je ohromně čilá, i když tím myslí, že jim přijde bláznivá. Elsa je jiná než ostatní. Nemá jiné kamarády než babičku, ale jí to nevadí. Babička jí totiž vypráví úžasné příběhy o kouzelné říši, kde není normální nikdo a nic a být jiný je tam největší výhodou. Jenže i v nejkrásnějších pohádkách se občas objeví zlý drak a do boje proti nepříteli se musí Elsa vydat úplně sama. Má totiž doručit tajemný dopis a adresátovi vyřídit, že se babička omlouvá a pozdravuje. Netuší, že v rukou drží klíč k největšímu a nejdůležitějšímu dobrodružství, které se kdy v říši fantazie odehrálo. Román Babička pozdravuje a omlouvá se je psaný se stejnou lehkostí, jako Backmanův Muž jménem Ove, ale zároveň je i dojemný a vzrušující.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Andělé pláčí (-90%)
První část třetího dílu africké ságy rodu Ballantyneů končí v roce 1896, v čase povstání příslušníků místního domorodého bojového kmene. Tímto rušným obdobím čtenáře provází kromě jiných hrdinů románového příběhu i Zouga Ballantyne, jeho sestra dokto
rka Robyn, spolehlivý hotentotský stopař Jan Cherrot, vojevůdce Gandang i generál Mungo St. John. Na pozadí skutečných událostí prožívajív africké buši na území bývalé bájné říše vládce Monomatapy řadu dobrodružství.Překlad: Michal Švejda
Vypredané
1,26 €
12,64 €
dostupné aj ako:
Kvítek karmínový a bílý
Jistěže můj syn chodí za děvkami kdyby nechodil, měl bych strach o jeho zdraví, prohlásil kdysi Charles Dickens. A není se čemu divit, ve viktoriánském Londýně připadala jedna prostitutka na dvanáct dospělých mužů. Jak se asi takovým ženám žilo, vylíčil Michel Faber v románu Kvítek karmínový a bílý, a to mnohem otevřeněji a upřímněji, než by to mohl udělat zmíněný Dickens.
Osou románu je vztah osmnáctileté prostitutky Sugar a dědice voňavkářského impéria Williama Rackhama. Oba chtějí uniknout: ona svému hnusnému prostředí, on své lehce šílené manželce. Sugar nechce být jen vydržovanou milenkou, chce se napevno vetkat do tapiserie jeho života, aby ji nepokládal za pouhý flirt, ale za přítelkyni stejně vzácnou, jako je sourozenec. A pak se jí naskytne šance přece jen proniknout do Williamovy domácnosti Zbytek děje prozrazovat nebudeme, ale potenciální čtenáře můžeme spolu s autorem ujistit, že se v blízké budoucnosti stanou svědky soulože, o šílenství, únosu a násilné smrti ani nemluvě.
Kvítek není sentimentální vyprávěnka o kurvě se srdcem ze zlata. Je to panoramatický portrét viktoriánského Londýna se všemi jeho společenskými vrstvami, bildungsroman s nečekaně katarzním vyzněním a hlavně silný příběh, u kterého budete hlavní hrdince fandit. Jestli tohle není literatura, tak už nevíme, co by jí tak mohlo být.
Správa z Namu
Nam - tri písmenká, ktoré nie až tak veľmi dávno v mladých Američanoch vyvolávali ukrutný strach, pretože išlo o skrátenú podobu slova Vietnam. Pre mnohých chlapcov, čo s čerstvými diplomami práve vyšli zo škôl a univerzít, znamenalo odchod do vzdialenej krajiny, nekonečné útrapy a riziko, že už možno nikdy neuvidia svojich najbližších. Dievčatá zase pri jeho počutí mysleli na bolestné rozlúčky s prvými láskami a na obavy zo správ z bojísk, lebo neraz im oznamovali, že ich milý sa vracia domov prikrytý štátnou vlajkou.
V rovnakej situácii sa ocitnú aj hrdinovia ďalšieho bestselleru Danielle Steelovej Správa z Namu - sympatický absolvent právnickej fakulty Peter a jeho pôvabná priateľka Pax, poslucháčka žurnalistiky. Petrov povolávací rozkaz do Vietnamu znamená koniec ich plánom do budúcnosti. Pre Pax je však strata Petra dvojnásobne trpká. Poskytol jej oporu, keď na ňu vlastná rodina zanevrela a doma sa cítila ako cudzinec, a s ním spájala i svoje predstavy o pokojnom manželstve. Rozčarovaná Pax sa ako mladá dopisovateľka novín Morning Sun ocitá na miestach, kde Peter prežil posledné chvíle. Je rozhodnutá odhaliť pravdu o nezmyselnej vojne a správami z obávaného Namu prebrať ľudí z ľahostajnosti. Počas pobytu v ohnisku pustošivého konfliktu spoznáva odvrátenú tvár krajiny: čarokrásnu prírodu i zopár príjemných priateľov. Lenže ani tu ju osud nešetrí a pripraví jej kruté skúšky. Danielle Steelová raz vyhlásila: "Verím, že nejestvuje fyzický, finančný, duševný alebo osobný problém, ktorý by sa nedal prekonať!"
Zdá sa, že podľa týchto slov sa riadi aj jej hrdinka Pax, ktorá sa nevzdáva a bojuje o lásku zrodenú zo straty, strachu a súženia do poslednej chvíle.
Dagmar
Román Dagmar je velmi úspěšnou literární realizací. Odehrává se v emailech mezi bosensko-hercegovským spisovatelem Oskarem a manželkou českého prezidenta Václava Havla. Romantický „děj“ začíná seznámením se s prezidentem Havlem a dopisováním si s jeho ženou po Havlově smrti. Z původní formálnosti nabývá jejich rozhovor osobního charakteru – diskusemi o minulosti, o rodině, rodičích, snech, věcech, které oba trápí, až k rozhovorům o umění (literatura, hraní). Provokacemi a komentáři se Oskar „snaží“, aby se Dagmar rozhovořila o svém životě, jindy ji vyzývá, aby hovořila o vztazích s Havlem (ale ona se, pokud dojde řeč na jejich intimno – zarazí a umlká).
Jejich dopisování začíná tím, že on poslal Havlovi svůj román ke čtení, ale ten po několika dnech zemřel. Dagmar čte román, vynáší svůj soud a otevřeně se mu vysmívá – a to je přímá příčina komunikace, která se později rozvíjí k úplné otevřenosti, dokonce i k náklonnosti, jež je zakončena efektním závěrem románu. Tento epistolární román obsahuje mnoho vzrušujících úseků a právě v mystifikacích, dokumentárních a pseudodokumentárních postupech a persiflážích je jeho základní stylová hodnota.
Neklidný rok
Pokračování deníkových zápisů chytré a citlivé americké středoškolačky.
Chloe Snowová, nedávná prvňačka jedné americké střední školy, vylíčila události prvního ročníku s výmluvnou charakteristikou "katastrofa" v knize Rok nesnází neboli Příběh jedné středoškolské pohromy. Jste zvědaví, jak se Chloe daří ve druháku, kterému se v USA říká "sophomore year"? Podle autorky deníku to ZASE není nic moc. Vlastně ve zkratce je to trapné, nechceme-li se vrátit ke slovu katastrofa:
1) Kluci. Jací kluci? Oukej, jeden kluk je v práci, kde si Chloe přivydělává, a ten ji má rád, ale pro ni je spíš jako mladší brácha. Ona sama tráví veškerý čas tím, že zírá do telefonu a doufá, že jí napíše Mac z univerzity. A přitom Maca nenávidí! Tak proč jí pořád tak chybí?
2) Škola. Raději ani nebudeme mluvit o srovnávacích zkouškách PSAT. Už jen z té zkratky Chloe panikaří...
3) Přátelé. Reese, ta nejhorší z populárních holek na škole, ukradla Chloe nejlepší kamarádku Hanu. Teď je Hana taky populární... A Chloe? Velké NIC…
4) Rodina. Chloina máma utekla minulý rok do Mexika a zřejmě se nikdy nevrátí. Mezitím se její táta dal dohromady s Chloinou učitelkou angličtiny. A nejhorší na tom je (Chloe se ani o tom do deníku nechce psát), že si myslí, že se ji máma snaží dostat do své péče. Všechno ve škole se Chloe zdá hrozné, ale odejít nemůže. Musí se vzchopit! Musí se dozvědět, jak tenhle hrozný, zajímavý a trapný druhák skončí.
dostupné aj ako:
Neklidný rok
Pokračování deníkových zápisů chytré a citlivé americké středoškolačky.
Chloe Snowová, nedávná prvňačka jedné americké střední školy, vylíčila události prvního ročníku s výmluvnou charakteristikou "katastrofa" v knize Rok nesnází neboli Příběh jedné středoškolské pohromy. Jste zvědaví, jak se Chloe daří ve druháku, kterému se v USA říká "sophomore year"? Podle autorky deníku to ZASE není nic moc. Vlastně ve zkratce je to trapné, nechceme-li se vrátit ke slovu katastrofa:
1) Kluci. Jací kluci? Oukej, jeden kluk je v práci, kde si Chloe přivydělává, a ten ji má rád, ale pro ni je spíš jako mladší brácha. Ona sama tráví veškerý čas tím, že zírá do telefonu a doufá, že jí napíše Mac z univerzity. A přitom Maca nenávidí! Tak proč jí pořád tak chybí?
2) Škola. Raději ani nebudeme mluvit o srovnávacích zkouškách PSAT. Už jen z té zkratky Chloe panikaří...
3) Přátelé. Reese, ta nejhorší z populárních holek na škole, ukradla Chloe nejlepší kamarádku Hanu. Teď je Hana taky populární... A Chloe? Velké NIC…
4) Rodina. Chloina máma utekla minulý rok do Mexika a zřejmě se nikdy nevrátí. Mezitím se její táta dal dohromady s Chloinou učitelkou angličtiny. A nejhorší na tom je (Chloe se ani o tom do deníku nechce psát), že si myslí, že se ji máma snaží dostat do své péče. Všechno ve škole se Chloe zdá hrozné, ale odejít nemůže. Musí se vzchopit! Musí se dozvědět, jak tenhle hrozný, zajímavý a trapný druhák skončí.
Na stiahnutie
7,30 €
dostupné aj ako:
Rio Preisner
Kniha přináší první důkladnou a všestranně zaměřenou interpretaci díla a myšlení Ria Preisnera (1925-2007), českého konzervativního myslitele, filozofa, básníka, teatrologa, germanisty a překladatele. Do dějin české kultury se Preisner zapsal jako autor sedmi básnických sbírek, knihou o totalitarismu (Kritika totalitarismu), rozborem americké politiky a kultury (Americana), úvahami o smyslu českých dějin (Kultura bez konce - polemika s Václavem Černým), analýzou domácí a exilové filozofie (Speculum) a svými mistrnými překlady (zejména románů Hermanna Brocha) i teatrologickými studiemi (dílo J. N. Nestroye). Po celý život zůstal tvrdým kritikem komunistické moci, konzervativním myslitelem zdůrazňujícím zásadní význam křesťanství v osobním životě i ve společnosti.
"Autor monografie si vůbec nic neusnadnil a pustil se do zevrubného rozboru četných Preisnerových knih, esejů, rozhovorů a dalších textů, a učinil tak na pozadí jeho dramatického života a doby, která se vyznačovala nebývalými historickými turbulencemi a zvraty. Využil přitom systematicky - jako první - archivních zdrojů z Preisnerovy osobní pozůstalosti, ale i z jiné provenience. Žánrově se nejedná o klasickou biografii, nýbrž o výklad Preisnerovy myslitelské pozice v kontextu československých/českých dějin ve 20. století v hlubším historickém záběru i širším středoevropském a euroamerickém kontextu. Hanušova preisnerovská monografie se stane důležitou knihou pro každého, kdo se bude zajímat nejen o české 20. století." (Jiří Suk)
Poklady priateľstva
Nazrime do jednej rímskej reštaurácie: akýsi
potulný maliar predáva jednému z hostí
malý akvarel zobrazujúci pohľad na Rím.
Kupec sa nezdržiava dlhým jednaním o
cene, ako to býva zvykom, prikývne a zaplatí.
Maliar, celý natešený, že tak ľahko
uzavrel obchod, vo chvíli pridáva do rohu
svojho diela venovanie. Píše: „Najdrahšiemu
priateľovi...“ Tu sa zháči a prosto sa spýta:
„Ako sa voláš?“
Jedno letmé stretnutie v reštaurácii, bez
toho, že by jeden o druhom niečo boli vedeli,
ba vlastne ani podľa mena sa nepoznali,
stačilo, aby sa neznámemu dostalo titulu
najdrahšieho priateľa. Hľa, jasný dôkaz (ak
ho vôbec treba), ako sa v dnešných uponáhľaných
časoch vyprázdnila hodnota priateľstva
a ako sa vytratil pôvodný význam tohto
pojmu.
Priateľstvo bývalo v minulosti veľmi vážnym
a záväzným putom. Dnes, žiaľ, sa často
degraduje na jednoduchý obchodný vzťah,
založený na vzájomne výhodnom poskytovaní
služieb a láskavostí.
Mať dobrých priateľov, ktorým, ako
vravela Marlene Dietrichová, „môže človek
zatelefonovať aj o štvrtej ráno“, je jednou
z mála vecí v živote, čo majú naozajstnú
hodnotu.
Cieľom tejto malej antológie je nanovo
objaviť význam a krásu priateľstva a vrátiť
mu vznešenú hodnotu, ktorú pravé priateľstvo
nesporne má.
Lacná kniha Za vůdce, národ a otčinu?
Po záboru Rakouska a jeho přivtělení do tzv. Velkoněmecké říše jsme se stali „německou mládeží“. Všichni jsme museli povinně vstoupit do Hitlerjugend, kde nás připravovali na budoucí úlohu – účast ve válce. I ve školách nám vtloukali do hlavy, že nejvyšším posláním je padnout hrdinskou smrtí pro vůdce. Připravili nás o nejkrásnější léta dětství a mládí, která jsme strávili na frontě a později i v zajateckých táborech. Mnozí kamarádi přišli o život. Tenkrát se říkalo: „Padl za vůdce, národ a otčinu“.
Vypredané
0,54 €
10,76 €
dostupné aj ako:
Osudy - audiokniha na CD
O svém životě vypráví Arnošt Lustig (1926-2011)
Tanečník s osudem
Můj nejoblíbenější fotr rád tancoval. Po druhé světové válce hlavně na americký swing a české polky, po sovětské okupaci na argentinská tanga a ploužáky z Posázaví. Vydržel na parketu z tanečníků nejdéle – konec určoval obvykle úsvit. Po naší emigraci do USA, v roce 1970, jako člen Mezinárodního programu spisovatelů v Iowě vévodil tanečním dýchánkům v domku, který nám univerzita poskytla – jako dýdžej jsem obsluhoval druhou nejdůležitější mašinu v rodině – gramofon – důležitější byl jenom kufříkový psací stroj Hermes Baby. (Desky nám posílala Arnoštova matka Terezie a sestra Hana, tátovo „dvojče“ Ota Pavel a mně kamarádi ze střední.) Později, už v „posametových“ Karlových Varech, jako viceprezident poroty filmového festivalu protancoval fotr s o dvě generace mladší Julií Ormondovou noc v Grandhotelu Pupp a ředitel festivalu Jiří Bartoška žasnul, kde se v něm bere „ta šťáva“ (bylo mu teprve 69!).
Vypozoroval jsem, že můj fotr byl při tanci dominantním partnerem krásných žen, včetně mé matky Věry. Ty, které vedl v tanečních duelech do okouzlujícího úmoru, se zdály šťastné. Jediná partnerka, kterou nedokázal vést podle svého gusta, se jmenovala OSUD, ale možná byla taky v tanci s mým fotrem uspokojená... V jejím nepolevujícím objetí absolvovali řadu vytrvalostních „sessions“, nejčastěji bez přípravy. Nejdřív ji stačil krokově i v ohebnosti (v Terezíně mu přezdívali „hadí muž“, protože se protáhl mříží do německých skladů brambor). Nakonec mýho nejoblíbenějšího fotra ale paní OSUD dostala, tak jako dostane všechny. Nikdy ale nikdo neviděl jeho prošoupaný podrážky, prasklý puchýře a neslyšel jeho krátící se dech. Můj nejoblíbenější fotr se totiž svůj celej život řídil heslem „budeme bojovat – nebudeme brečet!“ (Tak to připsal na okraj fiktivního dopisu zaplynovanému otci Emilovi „Táto!“ do Mladé fronty v roce 1947.)
O svých pas-de-deux s Lady Osudem mi fotr rád vyprávěl – a vyprávěl ještě radši než tančil nebo jedl (to taky s gustem). Nejen, že jsem ty příběhy rád poslouchal, chvěl jsem se a obdivoval ho. Měl výdrž. To poznáte i z přiloženého CD... Pepi Lustig, USA, 2016
Dodnes nevím, jestli jsem vyšla z jeho příběhu. Z jeho představ o tom, jaká bych byla, kdybych se narodila tehdy a do toho a žila tam, s ním a s nimi. Se všemi, které jsem mohla poznat a poznat měla.
Ďábel se mu díval do očí, jako by mu snad jeho život patřil. Osud si s ním zahrával. Možná, aby zabil jeho hravost a s ní i jeho nezkrotnost, která jím proudila do neznáma. A přesto se ho drželo štěstí. Často pouštěl svůj kousek chleba po vodě a často přicházel čas, kdy se k němu vracel. Jako světlo, tma, světlo, tma. („Co všechno přichází a zase se propadá do tmy?“) Jako jeho Tanga, dívka z Hamburku, měl v pohledu prorocký smutek. A s Tangou, Soňou Grossovou, krasojezdkyní z cirkusu Odeon v Hamburku, pro kterou nebyl jen bratrem, se dívali „na stromy, jak opadavá listí“. Smířili „se s tím, že nikdo nemá nic napořád. Co na jaře kvetlo a v létě dozrálo, začalo na podzim krásnět a umírat a zahynulo to ještě dřív, než přišla zima… Když padala hvězda,“ usmáli se, „jako by se jim ulevilo.“ Nevěděli „snad předtím, že nic – doslova nic – není nesmrtelné?“ Arnošt Lustig, Praha, 1992 Eva Lustigová, Vídeň, 2016
Celkový čas 4 hodiny 14 minut