Hľadanie: Zoorigami (český jazyk) CZ
zobraziť:
České sklo
„Funkce váží víc než argument!“ – To ví každý, kdo se pohybuje ve světě diplomacie a je realista. A já jsem jenom rád, že si jedna z těchto věčných pravd našla cestu i do románu, navíc napsaného o mně samém. Je skvělé, když vaše celoživotní práce přinese takovéto výsledky!
Satirický román s detektivními i psychologickými prvky vykresluje způsob uvažování mocných lidí, kteří se ve svém úsilí vždy soustředí především sami na sebe. Tragická událost na zahraničním velvyslanectví přinutí českého velvyslance vést rozhovor s psycholožkou. Vedoucí diplomat si ovšem nedá vzít příležitost, aby před mladou ženou neobhájil nejen svou nevinu, ale také svůj způsob vidění světa. Třebaže nedlouho před vyšetřovanými událostmi začala ruská invaze na Ukrajinu, projevuje svérázné pochopení pro ruskou perspektivu i způsob prosazování ruských zájmů za pomocí zvláštních služeb. Román tak nabízí nezvykle otevřený vhled do diplomatického prostředí i duše stárnoucího, tragikomického seladona.
Nečekaný výstřel
Nejen lovecké napětí korunované úspěchem při lovu holubů hřivnáčů, bažantů, lišek a srnců je obsahem souboru povídek z bývalé damníkovské honitby. Autor je také vnímavým pozorovatelem přírody a všímá si maličkostí, které „bývají pro obyčejného smrtelníka buď neviditelné, nebo tak banální, že jejich pozorovatel a obdivovatel musí být nutně blázen.
Labuť a lovec
Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců, Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců, Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím… i se záblesky naděje,
Ve skříni
Hlavní hrdinka nové prózy Terezy Semotamové žije v nespokojeném vztahu v cizině; po nevyjasněné smrti partnera se vrací do rodné země, kde však nemá kde žít (ostatně ani neví jak), a tak vezme zavděk skříní, kterou její sestra hodlá vyhodit. Skříň umístí do vnitrobloku a nastěhuje se do ní. Bizarní východisko textu se postupně stává metaforou hledání prostoru na tomto světě, do nějž se projektuje vztah k rodině, mužům, kamarádům, k sobě samé. Jsme svědky hrdinčina boje o holou existenci; vypravěčka jej sice vytěsňuje, nakonec však není zbytí. Léto totiž končí a do skříně zatéká.
Bezejmenná vypravěčka nás provádí svou životní krizí, do níž vyústil nedávno skončený trýznivý partnerský vztah. Její vyprávění však nezabředává do nějaké uvzdychané sebelítosti (jíž se podobný typ psaní tak často nedokáže vyhnout), a to především díky živosti jazyka, prodchnutého slangovými obraty, popkulturními narážkami, všemožnými hříčkami, do nějž se ovšem tu a tam vlamují i vyšší, abstraktnější polohy, zejména v reflexivních, až meditativních pasážích, které tvoří jakýsi refrén vypravěččina monologu. Před čtenářem se tak postupně skládá jakási tragikomická mozaika, v níž se odráží jedna etapa života mladé ženy, etapa plná nálezů a ztrát, strnulosti, ale také odhodlání žít jinak a touhy po lásce.
Pusťte světlo do tmavého večera
Motýlí křídlo umí způsobit uragán. A co teprve společný víkend na chatě?
Třicetiletá Valérie je nervově labilní, polyká tabletky na uklidnění a utvrzuje se v tom, že nesnáší děti. Petr po mnoha letech manželství opouští svou ženu a upadá do osamění a beznaděje. Veronika se vyrovnává se smrtí manžela, kterého podváděla. Jaromír by chtěl založit rodinu, ale nedokáže navázat normální vztah se ženou. Víkendové setkání na horské chatě zdánlivě nemůže na osudech této nesourodé čtveřice nic změnit. Přesto se po návratu domů poklidné životy hrdinů začnou ubírat nečekaným směrem. Stačí pár drobných impulzů, aby se otevřely staré rány a nové otázky — vážně musí Petr zůstat sám? Opravdu by Valérie dítě nezvládla? A mohla kdysi Šarlotina smrt bolet o něco méně? Odpovědi na tyto otázky však protagonisté často nehledají vědomě a cíleně, spíše se k nim dobírají s námahou a skrze život sám. Ten jim pak určuje směr, často živelně a nepředvídatelně.
dostupné aj ako:
Koutnice
„Pokouším se o křehkou chůzi mezi otevřeností a zahaleností,“ charakterizovala svou poezii v nedávném rozhovoru Tereza Šustková (nar. 1991). A tato věta dobře přiléhá i ke třetí sbírce básnířky, která citlivě a osobitě rozvíjí bohatou tradici naší spirituální lyriky. Erbovním motivem, který dal název jednomu z oddílů i celé knize, je koutnice, koutní plachta, která kdysi oddělovala šestinedělky od okolního světa. Nové básně se tak zcela přirozeně dotýkají (nejen) ženské existence, nejsou však akcentovány vysloveně angažovaně. Perspektiva je všelidská; takto jdeme na svět, toto je náš úděl a naše podstata a nic na tom nezmění vytěsňování či naopak banalizace. Křehký motiv skrytosti a oddělenosti prostupuje celé její dílo. Co vše je zasuto „za“ či „pod“ pomyslnou plachtou? Dá se najít kotva skrze tíhu? I všechno to odmítnuté, ponížené, nepřitažlivé, malé, pokřivené, zastrčené do kouta může být sečteno a oslaveno v poezii ticha a cudnosti. V poezii naděje a ryzího prožívání.
Smíš zůstat mrtev
Próza Smíš zůstat mrtev zaujala Alexandra Klimenta. Bodovala v soutěži Knižního klubu. Obdržela Čestné uznání Ceny Bohumila Polana. Pro rozhlas část četl Pavel Kikinčuk (zpívala k tomu Iveta Bartošová). Po svém zde píše Ivo Fencl (*1964) jakousi duchařskou story na téma „co bude po smrti“ a dle hesla „těžce zamilovaný těžce umírá“. Roku 2024 autor knihu rozšířil. Inspiroval se vlakovou poštou, kde pracoval 7 let, jezírkem u vsi Krsy, jež navštivte, a díly zastřešenými Moodyho prací Život po životě. Napsal i na tisíc článků pro deník Neviditelný pes a takřka 30 titulů: Domek pana Stilburyho, Zabiju Putina v Karlových Varech, Gotická kobka, Styky s Jorikou, Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů, Dvě tváře dr. Jekylla, Tři tváře Edgara Poea, Columbo a já, Veřejný nepřítel, Sabrina Horáčková zemřela a žije v Berouně. Žije ve St. Plzenci.
Láska na třetí pokus, 2. vydání
Třicetiletá zdravotní sestra Šárka nastupuje po mateřské dovolené na neurologické oddělení. Věří, že její život má řád a v dané chvíli není třeba nic měnit.
Stačí ale jediný pohled neznámého muže a rázem se jí změní život. Zabředlá ve strereotypním vztahu se zamiluje, aniž by tušila, kam tato láska povede…
Nevěra, odchody a opakované návraty ji provázejí několik let. Frustrovaná svým životem hledá pomoc u kartářky i kinezioložky. Myslela si, že se nic horšího už stát nemůže. Mýlila se…
Křivě obviněná a trestně stíhaná z ublížení na zdraví prochází trnitou cestou a vystavena tlaku médií bojuje o svou čest.
Odsoudí ji, i když je nevinná?
Dokáže svůj starý život hodit za hlavu a najít životě skutečné štěstí?
Zápalka
Trochu humorný a trochu i smutný příběh fotografa Adama Pokorného, muže středních let, který se zakouká do Natálie, mladé studentky architektury. To mu přinese víc nesnází než potěšení. Je to příběh, který může potkat kohokoliv z mužů. Potom už jde častokrát jen o to, aby dotyčný vyváznul se zdravou kůží, trochou důstojnosti a s co nejméně pošramocenou duší.
Labuť a lovec
Tam, kde se dnes leskne hladina Lipna a zvedají se šumavské kopce, se před tisíci lety rozprostíralo území mezolitických lovců. Jeden z posledních ostrůvků původního lidského způsobu života ale musel dříve nebo později čelit nově příchozí civilizaci zemědělců a pastevců. Na pozadí mýtu o labutí panně, který patří k nejstarším lidským vyprávěním, se rozvíjí první opakování příběhu Evropy: s jeho migrací lidí a kultur, válkami, odchodem starého a příchodem nového, krví, násilím… i se záblesky naděje.
Na stiahnutie
12,21 €
Krusta temné hvězdy
Avien Helm absolvoval náročný výcvik u mozepi. Devatenáct pozemských měsíců se školil na mezihvězdného pilota a nyní skládá závěrečnou zkoušku. Těší se, že brzy opustí rozhádanou cizí hvězdnou soustavu, v níž se mísí čtyři rozkmotřené civilizace. Tři z nich se řídí prvotními memy megalů, avšak k těm existuje plejáda nesmiřitelně odlišných výkladů. Jejich vyznavači se shodují jen v opovržení čtvrtou zdejší kulturou, která je geneticky příbuzná s pozemšťany a nepřijímá učení megalů za jediný možný světonázor.
Vzájemná nevraživost se vyhrotí, když mozepská frakce „Příliš dlouho“ zosnuje atentát. Využije při něm zakázanou zbraň a oslepí část adeptů pilotní zkoušky. Zčernalé oči zasažených se přízračně podobají krustě temné hvězdy, poblíž které došlo k přepadení ze zálohy.
Avien měl štěstí i smůlu. Jeho mezihvězdný let do Sluneční soustavy se odkládá na neurčito, a tak uvázne daleko od domova, a to ještě na proklatě špatné straně konfliktu – v armádě mozepi zmítané bojem o moc a revoltou proti smlouvě uzavřené se Zemí.
Na stiahnutie
9,75 €
Dva ohně
V době jazykového diletantství a upadajícího zájmu o kulturu slova jsou pro mě verše Jiřího Svatopluka Novotného oblažujícím čtenářským zážitkem. I radostným zjištěním, že dobří básníci žijí stále mezi námi. Jakkoli jsou jeho básně po formální stránce jednoduché, blížící se až k prostotě a zpěvnosti lidových písní, jsou zároveň i chytré a sofistikované.
Četnické podpovídky
Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby.
V případě pověsti o trestném činu bylo třeba vyslechnout osoby, skrze které se pověst šířila a sledovat ji až k jejímu samému prameni a přesvědčit se, zda se na něčem zakládá či nikoliv, aby mohlo být buď zavedeno trestní řízení proti určité osobě anebo takové podezření odloženo ad acta.
Menuet podpatků daleko odsud
Lyrické opusy Karla Koppa a Karla Kubešky vznikaly na konci sedmdesátých a na začátku osmdesátých let 20. století. Výběr básní obohacený o velkoryse pojatý autorský komentář rozdělený do třinácti kapitol svérázně ilustruje období tak zvané normalizace v komunistickém Československu. Vlastní tvorba osobité poezie pomohla oběma Karlům vyrovnat se se složitou dobou plnou konformismu, obav z budoucnosti i marného hledání smyslu života uprostřed šedi a nomenklaturního morálního marasmu.
Kyblík - Etudy 2005-2020
Toto je soubor jednoho sta dvaceti básnických etud, které autor napsal na rozloze patnácti let.
Poslední šance
Tato knížka hovoří prostřednictvím básniček a aforismů o složitosti lidského života. V kontextu s prostředím a podmínkami existence občanů je v podstatě obrazem současné společnosti. Vyzdvihuje dobré vlastnosti a kritizuje nepravosti, které stále bují na všech úrovních společenského života.
Zejména v aforismech se snaží velice stručnou formou upozornit čtenáře na to, čeho by se měl vyvarovat, a na druhé straně, co je pro každého přínosem.
Zcela otevřeně hovoří o nešvarech v politice, vrcholné politiky kritizuje sice anonymně, ale bystrý čtenář má určitě jasnou představu o funkcích a jménech.
Letnice
Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být.
Román s nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho.
Miroslav Hlaučo (1967) vystudoval klinickou farmacii v Bratislavě, po ní také režii na DAMU a filmovou vědu na Filozofické fakultě v Praze. Po krátkém období, ve kterém se živil uměním, pracuje už řadu let v oblasti medicínského výzkumu a vývoje buněčných biotechnologií.
Na stiahnutie
11,47 €
Proč všichni odcházejí
Zuzanka má dvě starší sestry, matku a otce, který píše scénáře k filmům a vštěpuje všem třem dcerám lásku k hudbě. Proto i o prázdninách v milované Konici Zuzka pečlivě cvičí na violoncello. Občas tátovi ukradne pár stránek ze scénáře, potají si je čte a přemýšlí nad útržky cizích příběhů. Také si vyměňuje dopisy se starší Monikou, kterou kdysi poznala v nemocnici. Tatínek, Monika, ale i její sestry nebo první láska, to vše formuje prázdniny, během nichž Zuzka přestává být malou holčičkou. Poznává, že ti nejbližší nás často opouštějí a že čas s nimi můžeme znovu prožít pouze ve vzpomínkách.
Hořkosladká a nostalgická prvotina známé spisovatelky Zuzany Dostálové vychází v novém vydání. Vypráví o zážitcích, které z dětí dělají dospělé a na které se nedá zapomenout.
Zuzana Dostálová (1976) je violoncellistka a spisovatelka. V roce 2016 publikovala svou prvotinu Proč všichni odcházejí. Je také zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018) a ve stejném roce vyšel v Pasece její druhy´ román Hodinky od Ašera, po kterém v roce 2020 následoval román Soběstačný. Jejím nejnovějším literárním počinem je román Karneval zvířat (Paseka 2023), který s nadhledem popisuje těžký život hudebních umělců.
Na stiahnutie
9,31 €