Hľadanie: Anglicko-český / česko-anglický lékařský slovník EN
zobraziť:
Čarodějka - Cesta ohně
Proč se řítím životem jako neřízená střela?
Proč nemám štěstí na chlapy?
Copak vážně neexistuje ten pravý?
A jestli existuje, jak ho mám proboha najít?!
Podobnými otázkami se trápí spousta žen, ale jen u mála z nich jsou tyto obavy tolik na místě, jako tomu je v případě hlavní hrdinky románu Ivany Tischlerové. Ta ovšem bere své nelehké životní zkušenosti s humorem, a místo aby propadala zoufalství, začne postupně odhalovat zákonitosti, které jí brání žít naplno a podle jejích představ.
Je mi 33 let, jsem čerstvě rozvedená (potřetí) a právě jsem dospěla k názoru, že život stojí za hovno.
Tak třeba zrovna teď. Sedím v lese okolo táboráku s partou praštěných ženských, které si říkají čarodějnice a čekají, že začnu vyprávět o svém životě.
No dobře. Život se svými průšvihy začíná obvykle v dětství. Tak to vezmeme hezky od začátku…
Koho vypijou lišky
Je padesát slov hodně, nebo málo na to, aby se v nich dalo říct vše podstatné? Malá El žije v Československu sedmdesátých let. Násilí mezi rodiči je nedílnou součástí jejího dětství, neudivuje ji, ale poznamená. Patologické jevy, jimiž je doma obklopena, v kombinaci se zvláštní výchovou ji uzavírají do nechtěné izolace, propadá se do soukromé beznaděje. Šance na jiný život, která se objeví s příchodem nového spolužáka, jenž se nebojí vzdorovat době a dokáže El pochopit, nemá trvat dlouho…Kniha Koho vypijou lišky čtenáře citlivě, a především svébytně vpravuje do nelehkého osudu jednoho děvčátka. Každá z kapitol má přesně padesát slov, je příběhem sama o sobě, někdy anekdotou, jindy pointovanou básní v próze, ale vždy přidává další kamínek do mozaiky celé knihy. Každá kapitola je trochu jako fraktál, v detailu vyniká celek. Debutantka Lidmila Kábrtová přichází s originální literární hrou, díky níž zase jednou záleží na každém slově.
Pravidla smečky
„Já, vlk srdcem i krví, slavnostně přísahám, že budu dodržovat vždy a za všech okolností tato Pravidla smečky.“
Kniha Pravidla smečky je životním příběhem muže, který je vždy a za všech okolností obletován ženami. Matyáš Wolf je totiž tak trošku zvláštní – zavázal se k dodržování stanovených pravidel. Pokud tak nečiní, je potrestán.
„Jako kluci jsme asi hledali nějaký manuál na život. Chtěli jsme vědět, jak máme žít svůj život v každou chvíli tak, abychom nepropásli nic, co nám bylo nabízeno. Hledali jsme nějaké desatero, které by bylo jasným vodítkem. Snad proto jsme si vytvořili Pravidla, kterým jsme slavnostně přísahali věrnost až do konce svých životů.“
Poslední kniha
Poslední kniha odkrývá zvláštní přátelství tří postav – dramatika Montyho, píšícího po hospodách a kavárnách pořád dokola tutéž hru, antikvářky Peričky, pro kterou je stále obtížnější udržet se v realitě, a svářeče Leopolda, jenž vytrvale uniká své ženě Matyldě. Jejich groteskní příběhy se proplétají s bizarními střípky osudů dalších, opakovaně se vynořujících a opět mizejících postav. Jednotlivé kapitoly Poslední knihy se odvíjejí jako antiteze stvoření světa, přičemž vnitřní svět trojice protagonistů se v průběhu šesti dnů zvolna rozpadá a za podivných okolností a apokalyptických předzvěstí se noří z žité reality do světa snů. Jediné, co zůstává, je archetyp města jako magického místa, které je zalidněno současnými obyvateli i mytickými bytostmi. Dějištěm příběhu Poslední knihy jsou brněnská zákoutí a především zdejší divukrásné hospody. Jejich trvání bohužel bývá tak křehké, že některé z nich už v brněnských ulicích nenajdete.
Beránek
Výbor z celoživotního díla. Básně Karla Urianka se nacházejí na zvláštním řezu mezi vypjatými životními okamžiky, které zachycují a jejich přesným strohým záznamem. V Uriankově poezii ožívají utajené špeluňky Prahy, nonstopy, vybydlené byty, nedůstojná zaměstnání, výjevy z detoxikačního oddělení a prapodivné lidské figury, které raději nebereme na vědomí. Málokterý autor za posledních dvacet let byl tolik přirozeně konfesijní a z málokteré poezie si lze udělat tak hmatatelný a konkrétní obraz o životě v současné Praze. Beránek je elegický zpěv nad vlastním životem, nářek či přímo řev ztracené a opuštěné duše, zbavený ale jakékoliv sebelítosti, plačtivosti nebo sentimentu.
dostupné aj ako:
Jákobův dvoják
Nová kniha zlínského autora, spisovatele a výtvarníka, ročník 1941.
V doslovu ke knize Jan Šulc píše: "Básnická sbírka Jákobův dvoják dovádí dál Kovandovu touhu po úplnosti: nejen už jeden člověk, jedna rodová zkušenost, jeden úsek dějin - to vše samozřejmě také, ale též přesouvání se z místa na místo, ze země do země, ze století do století, od detailně zachycené momentky k úvaze, od dobového dokumentu k citátu z rozhovoru s přítelem, od soukromí ke slavnému uměleckému dílu, od touhy být vypravěčem (a jakým vypravěčem!) epickým (viz mimo jiné návrat k osobnosti Svedrupa) po jemnou lyrickou pasáž, od politických zpráv k tomu nejintimnějšímu, čistě osobnímu…
Jaroslav Kovanda nechce a ani neumí svět zjednodušovat, harmonizovat či konejšit. Je obklopen nekonečnou složitostí všeho, co jej obklopuje, a jen ji, nezkomolenou, drásavou a nejednoznačnou, chce vyslovit."
Interview s Antikristem
Kniha je psychologickou fikcí vycházející z hluboké osobní vize. Antikrist - nehmotná temná duchová síla - je v této knize představen jako bezcitný manipulativní intelektuál a mentální kouč, který nás učí zbavovat se citů a víry ve prospěch intelektu. Tak nás vede na cestu sebeodcizení ztrátou empatie a citlivosti a tedy i schopnosti rozlišit dobro a zlo.
Stromy a kamení
Soubor povídek Stromy a kamení z roku 1947, jehož autorem je Dušan Pala (1924–1945), byl rozpoznán už Václavem Černým (První a druhý sešit o existencialismu) jako typ poetiky, která není v dobovém kontextu příliš častá. Černého spojení s diskursem existencialismu působí dodnes logicky, přičemž nutno zdůraznit, že Palova poetika v tomto spojení působí přirozeněji, než tomu bylo u autorů ze skupiny kolem Kamila Bednáře.
Palovy texty ale v mnoha ohledech korespondují i s poetikami modernistů čtyřicátých let jako byl Jiří Kolář, Jan Hanč, nebo Josef Jedlička především v reflexi všednosti, opakování, monotónnosti, banality, prázdnoty a beztvarosti životních projektů. Palova kniha tak prolíná specifickým způsobem několik dobových jazyků. Sama o sobě pak nepředstavuje pouze historický dokument, ale dodnes živou literaturu. Svazek obsahuje edici původní sbírky Stromy a kamení doplněný o studii Vladimíra Papouška
Sedmého sedmý
Končí starý rok, začíná nový… a v okamžiku, kdy odbíjí půlnoc, si Klára uvědomí, že letos oslaví její mladší dcera Simonka sedmé narozeniny. V té chvíli na ni dolehne strach, dosud skrytý až někde v hloubi jejího nitra. Vzpomene si, co se stalo sedmého července v roce, kdy bylo sedm let jejich starší dcerce, a jako útržek vzpomínky z dětství se jí vybaví prožitá bolest a ztráta v jejích vlastních sedmi letech. To poznání, že vždy v sedmém roce života přichází událost, kterou nedokáže ovlivnit, ji naplní obavami z budoucnosti, nejistotou, ale i touhou poznat pozadí vlivu záhadných sedmiček. Ochromená strachy a s pocitem, že miluje jen napůl a svůj život žije také jen napůl, marně hledá pochopení v sobě i ve vztazích kolem sebe, až se náhodou setká s paní Helenou a Pierem...
Na stiahnutie
6,75 €
Na hrobě bubnují padající pomeranče
Jiskřivá poezie Konstantina Biebla, člena avantgardního Devětsilu a pražské surrealistické skupiny, je dodnes živá a svěží. Kniha obsahuje ukázky z Bieblovy nejrozsáhlejší a vrcholné básně Nový Ikaros, milostné poezie, zvukomalebných poetistických hříček i verše inspirované životem ve Slavětíně, 1. světovou válkou a pobytem na Jávě. Jsou to básně s kouzlem orientálních pohádek, plné humoru, hravého snění, ale i mrazivého chvění a bolesti.
Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti
Román Miroslava Stoniše je apoteózou lásky, té první, neopakovatelné, která podle vypravěče znamená "ztrátu země pod nohama a cestu do nebe ve stavu beztíže", stavu, kdy v člověku přesto občas "skučí a sténá vichr tesknice". Jeho idylický vztah s nevinnou, půvabnou Rozárkou jen občas narušuje žárlivost a smutek nad nenaplněnou chlapeckou touhou a cudností jeho mladičké milé.
Pozadí jejich křehké romance tvoří impresionisticky načrtnutá líbezná jesenická krajina, ať prozářená sluncem či zkrápěná deštěm, působivá svou rozechvělou atmosférou a lyrickými obrazy.
Láska, která nakonec nebyla na celý život, ve vypravěči přetrvává jako krásná bolest, přestože po rozchodu naváže další vztahy včetně manželství. Z kouzla své ztracené milé, s níž rozpráví ve snových, imaginativních pasážích a která se v jeho vzpomínkách stává jakýmsi prototypem čistoty, něhy a poezie, se nevymaní ani ve stáří.
Vypravěčovo líčení je však zároveň konfrontováno s jeho deníky a dopisy, nalezenými po čtyřiapadesáti letech, které jeho paměť zpochybňují a nabízejí dvě odlišné "minulosti". Nostalgické vzpomínky na mládí a melancholie nad jeho uplynutím ho zavedou do míst, kde kdysi jako gymnazista prožil šťastné chvíle se svou prázdninovou láskou. Až tady si uvědomí, že jeho milá je nenávratným přeludem a že čas nelze vrátit.
Miroslav Stoniš se narodil v Ostravě-Vítkovicích v roce 1938 v dělnické rodině. Vystudoval dramaturgii na FAMU, avšak filmu se nikdy nevěnoval a po studiích se vrátil do Ostravy, kde žije dodnes. Pracoval mj. jako redaktor ostravského literárního časopisu Červený květ (1964-1970), za normalizace pak jako dělník v Prodejnách nábytkařského průmyslu a ve skladu podniku Nábytek v Ostravě-Třebovicích (1971-1989). Vydal jedenáct knih, tu první, Povídky pod polštář, v roce 1963, tu předposlední, Paterek a pastýřka laní, roce 2003.Vdechoval jsem vůni potoka a nabíral svou milou do paměti je jeho kniha dvanáctá. Miroslav Stoniš napsal též sedm her, jež se uváděly v mnoha divadlech, rovněž je autorem rozhlasových a televizních her a osmidílného seriálu podle románu Oty Filipa.
Toleranční patent
Otevřená zpověď výsostného básníka a současně esejistický román s traktáty a autobiografickými rysy. Strhující příběh expresivní lásky i hluboké samoty protkaný nonkonformními úvahami o lidských vztazích a šrámech z nich povstávajících. Kniha je autorovým glejtem, osobní konfesí, do níž vrývají stopu odplynulý čas i přítomný okamžik. Zároveň je předkládaný text meditací o možnostech a hranicích tolerance praktikované v etickém smyslu, ale také v metafyzickém nástinu naší prchavé existence. Miloš Vodička je znám především jako lyrik, autor desítky básnických knih, z nichž nejvýraznější je kompozice Čarodějnice z Blois. V nakladatelství H&H vydal také knihu memoárů Wilsonova mlžná komora.
Kolmý déšť (básně 1946–1971)
Výbor ze zcela neznámého a dosud nepublikovaného básnického díla významného překladatele ruské poezie. Kabíčkovy verše vznikaly od druhé poloviny čtyřicátých let do začátku let sedmdesátých. Ukazují jej jako mistra pevné formy, zejména sonetu, vášnivého polemika s pronikavým viděním i brilantního melodika verše.
Svým étosem i básnickou naléhavostí tyto básně dalece překračují dobu, v níž vznikly. Jsou živou, současnou poezií. Verše vybral, uspořádal a k vydání připravil Petr Borkovec. Kniha je doplněna obsáhlou obrazovou přílohou a blokem vzpomínek na Jaroslava Kabíčka.
Ona jen korále, perly a rybíz
První knížka poezie Pavla Šuhájka (* 1982 v Jihlavě, žije v Brně) Ona jen korále perly a rybíz je komorní a intenzivní výpovědí zralého básníka, jakoby nesenou po smyslu motta k jedné básni: "Milovat je umírat a obživnout a umírat znovu…" (Octavio Paz) Sám autor v jednom dopise editorovi se vyjadřuje o svém psaní takto: "Poezie je vertikála, napříč vysokým i nízkým, jediný vhodný prostředek dorozumívání, snaha říct věci tak, jak jsou, - nazývání věcí pravými jmény… Funkční zaklínadlo k pojetí světa." Útlý svazek je v pořadí čtyřicátým edice Želetavka a je jako obvykle invenčně graficky upraven Františkem Štormem, tentokrát s použitím dvou kreseb Petra Ferebauera.
Co když žádné zítra nebude?
Slíbily si, že jejich přátelství přetrvá až do smrti. Nečekaly, že se to stane tak brzy, navíc že je ještě předtím rozdělí sám život. Štěpánčinou realitou, kterou se ze všech sil snaží mít pod kontrolou, tak otřese nejen zpráva o tom, že jednu ze svých nejbližších osob už nikdy nespatří, ale také nečekané dědictví. K jeho přijetí však vede jeden nepřekonatelný krok: odpuštění. Lze zapomenout na zradu, která jí rozklížila rodinu? A co když problémy s manželem i dětmi mají ve skutečnosti kořeny jinde a Zu se na poslední chvíli pokusí svou chybu napravit?
Na stiahnutie
7,95 €
dostupné aj ako:
Život na planetě tady a teď
Básnická sbírka táborského autora, která je o myšlenkách, pocitech i prožitcích.
Jarní romance
Faksimile kaligrafické práce s kolorovanými pérovými kresbami z roku 1940 od patnáctiletého syna architekta Rudolfa Welse a vnuka Šimona Welse. Doslov Pavel Holeka.
Nevíme, co Martina Welse vedlo k tomu, že ilustroval a okrasným písmem vyzdobil jednu z romancí Jaroslava Vrchlického. Zlo je přítomno v jeho dochovaných textech a kresbách jako poražená pohádková mocnost. Dospívající chlapec rozuměl možná své osobní situaci, stále omezenějšímu a krutějšímu „životu s hvězdou“, právě takto: zlo musí být nakonec poraženo tak jako v pohádkách. Trpělivě vyhlížel cestu „do horké Ameriky“, kam se rodině přes všechnu snahu nakonec nepodařilo získat vízum.
Oproti znovu probuzené májové přírodě v Jarní romanci byl chlapcův bezelstný svět zanedlouho nemilosrdně konfrontován s prostředím terezínského ghetta. Martin tam pracoval spolu se svým otcem v kreslírně technického oddělení, kde k jejich nejbližším přátelům patřil básník a malíř Peter Kien. Z Terezína byla celá rodina po téměř dvouletém pobytu transportována 6. září 1943 do Osvětimi a umístěna v tzv. terezínském rodinném táboře (Familienlager) Bauabschnitt II B v Osvětimi-Birkenau. Martin a jeho rodiče zahynuli pravděpodobně v noci z 8. na 9. března 1944, kdy byli v plynových komorách zavražděni ti, kdo přežili šest měsíců živoření v rodinném táboře.
Z doslovu Pavla Holeky.
Kniha vychází v roce 100. výročí úmrtí Jaroslava Vrchlického.
dostupné aj ako:
a vyberte si
Druhé vydání povídkové tvorby Jana Pelce. Kromě té, která již vyšla pod tituly...a povídky, ...a máš mě rád? a ...a golpotoni táhnou, tvoří více než třetinu povídky mimo tuto sbírku nevydané.
Autorský dokumentárny film na Slovensku po roku 1989
Monografia Autorský dokumentárny film na Slovensku po roku 1989 je výsledkom dlhodobého a systematického výsku mu autorských stratégií v oblasti pôvodnej dokumentárnej tvorby u nás v rozpätí dvadsiatich piatich rokov (1989 – 2014). Jedným z dôvodov jej vzniku je absencia odbornejšie orientovanej publikácie venovanej súčasnej slovenskej dokumentárnej tvorbe. Metodologicky vychádza členenie publikácie z prieniku teoretického a historického výskumu. Okrem analýzy vývojových tendencií dokumentu v sledovanom období obsahuje najmä teoretickú reflexiu konkrétnych diel jednotlivých režisérov. Ohraničenie témy na autorský dokumentárny film zároveň vylúčilo zo zreteľa filmy, ktoré takejto charakteristike nezodpovedajú, neboli distribuované v kinách alebo sú súčasťou televíznej filmovej tvorby.