Hľadanie: rozpr%C3%A1vky
zobraziť:
Lacná kniha Leť domů (-50%)
Špičková restaurátorka Eve Danaherová nemá štěstí. Soud jí odebral dceru Viktorii a svěřil ji otci Chadu Tolliverovi. Eve žije nuzně, Chad je boháč. Eve si potřebuje odpočinout a náhodou se dostává do Irska na hrad Kilrain, kde se setkává s někdejším
slavným žokejem Michaelem Hallorenem a sedmnáctiletým problémovým Rorym, který je připoután k nezkrotnému hřebci Innisfree.
Eve nevědomky zkomplikuje začínající pohodu, znovu se dostane do konfliktu s dcerou Viktorií a romantický příběh lásky, rozpa
dajících se i začínajících rodinných vztahů pokračuje dramatickými koňskými dostihy, intrikami kolem skvělého hřebce Innisfree a vrcholí rozhodnutím těhotné Eve zůstat v Irsku s Michaelem Hallorenem a získat zpět téměř ztracenou lásku dospělé dcery.
Na sklade 1Ks
4,87 €
9,73 €
dostupné aj ako:
Smrt, hroby a záhrobí v islámu
Přemítání o smrti, záhrobí i onom světě již od pradávna zaměstnává věřící všech náboženství, což platí bezezbytku rovněž pro muslimy. Přitom nikde v islámu nedoznal rozpor mezi literou islámského práva a zavedenými zvyklostmi takové hloubky jako právě v problematice funerální. Jedná se tedy o významné kolbiště, kde se po staletí střetávají i míjejí různé výklady islámu. Kolektivní monografie Smrt, hroby a záhrobí v islámu s podtitulem Poslední věci člověka pohledem muslimských pramenů se zaměřuje právě na tento neklidný terén nejen středověkého, ale též soudobého muslimského myšlení a praxe.
Hordubal, Povětroň, Obyčejný život
Trilógia Hordubal, Povětroň, Obyčejný život je po umeleckej stránke nesporne vrcholom tvorby Karla Čapka. Aj na prahu 21. storočia pôsobí moderne a súčasne – nielen svojím posolstvom, ale aj bohatou vrstevnatosťou. Jednotlivé príbehy nemajú vzájomne súvisiaci dej. Spoločné postavy nie sú spojené časovou postupnosťou ani vykresľovaným prostredím a sú štýlovo rôznorodé. Spájajú ich však niektoré kľúčové témy – strach z osamelosti, potreba lásky, rozpor medzi všednosťou a poéziou, túžba po niečom, čo nás presahuje. V každom z nich hrá dôležitú úlohu smrť v niekoľkých podobách (v Hordubalovi je to motív vraždy, v Povětroňovi pád lietadla so smrteľnými zraneniami, v Obyčajnom živote srdcový záchvat) a táto hraničná situácia slúži k hľadaniu človeka. Čapkova trilógia je mementom pred zjednodušenými výkladmi sveta, podceňovaním druhého človeka, pustotou a zovšednením života a medziľudských vzťahov.
Filosofické deníky
Devatenáctý svazek Sebraných spisů Jana Patočky obsahuje filosofovy zápisky na nejrozmanitější témata, kterými se zabýval v letech 1946–1950. Sám k tomu říká v zápisu ze dne 14. XII. 1946: Původně byla to technika úmyslné formace, koncentrace, která vynucovala obraznost myšlenkovou. Úmyslem bylo dirigovat myšlenku dopředu, podle jistých hesel či pojmů, které se zdály důležité. Nyní technika jaksi a posteriori: teprve když se „nápad“ již zformoval, hledím jej zaznamenat. První technika byla čekáním na nápad, vynucováním nápadu všelikou slovesnou hrou; nynější technika hledí vystihnouti, z neodstíněnosti vybrati nápad, který tu již jest, všimnouti si toho, že tu jest, zintenzivnit jej, způsobit, aby pracoval více a do větší šíře, aby se organizoval kritikou. […] Ať jest to jakkoli chudé, výhoda jest v tom, že jest čímsi konkrétním, aspoň daným, přítomným, nikoli zcela iluzorním, zatímco v perspektivě „ryze budoucího“ se oddáváme snadno iluzi, že tu jest něco více než pouhá tendence dopředu, opřená o slovo, významový horizont beze vší uzavřenosti […] Zvláštní rozpor: co by nás uspokojilo, nemůžeme nikdy najít, a co dovedeme najít (poněvadž jsme to již nalezli), nás nemůže nikdy uspokojit. […] Hledáme takovou možnost, takovou polohu sebe sama, kde se cítíme volni, nad věcmi, nikoli v jejich područí a v objetí nejasnosti. Tak po hmatu hledáme svou cestu.
Psaním ke svobodě
Změníte-li svůj příběh, promění se i váš život
Každý z nás má svůj vlastní příběh, osobní mýtus, utvořený na základě životních zkušeností. Až příliš často jsme však přesvědčeni, že my sami jsme tím příběhem. Tak silně se identifikujeme s příběhy, které sobě i druhým vyprávíme, že se k nim upneme celou svojí existencí dokonce i když na nás tak úplně nepasují. Uvědomit si, že existuje rozpor mezi naším uměle vytvořeným narativem a naší skutečnou a pravou osobností, může být v první chvíli znepokojující. Prozkoumat tuto mezeru je však branou k osobní svobodě a tato kniha vám pomůže najít cestu skrze ni.
Kniha Psaním ke svobodě nabízí inspiraci k prozkoumání sebe sama prostřednictvím expresivního psaní. Provede vás cestou k probuzení pomocí radikálního odhalování pravdy a sebereflexe. Přesně mířené a obnažující otázky vás přimějí prozkoumat svůj osobní příběh psát s upřímností o svých nejhlubších ranách, nejtěžších výzvách, skrytých darech, touhách a možnostech růstu abyste dospěli ke skutečnému a niternému pochopení sebe sama a vykročili ke svobodnějšímu, upřímnějšímu životu.
Candide 3 - Eldorádo
Iluze jsou pryč. Válka je denní chléb pěkně zhusta pokmínovaný ztrátou přátel, na který Karel Jerie pokládá poslední obrazy inspirované Voltairovým románem. Candide s milovanou Kunigundou uniká z Evropy zmítané revolucí. Šéf Ugalské tajné policie Zarco je Candidovi v patách, a tak hrdinovi nezbývá než hledat útočiště v Novém světě. Nečekejme však zázraky. Candide nemá na růžích ustláno a Nový svět mu přinese jen další nálož útrap. Zradí ho guvernér a Kunigunda je zajata. Záchrana holého života Candida dostane doslova až na dno legendárního Eldoráda. Rozpor mezi životním stylem Eldoráda a hlasem srdce, které Candida probere k novému životu, je natolik drásavý, že nezbývá než Eldorádo opustit. Se zbytkem sil, odvahy a přátel se hrdina vydává zpět do Evropy pro uvězněnou Kunigundu. Mocenské tlaky evropských vůdců však udělaly z kdysi vyspělého, kulturou a životem oplývajícího území hotové peklo. Rozmanitost života je nahrazena jednotou válečného pole, ve kterém platí orwellovské pravidlo: Válka je mír, svoboda je otroctví a nevědomost je síla. Candide je vržen do poslední a rozhodující bitvy. Mají jeho sny vůbec budoucnost? Má jeden člověk moc změnit svět? Je Candidův optimismus známkou naivity či dokonce lidské debility a pesimismus cestou ke svobodě? Co v životě rozhoduje? A vůbec, kdo je ten podivný kosmonaut, který spolu s námi čte Candidův příběh? Hledejme odpovědi mezi obrazy velkolepých dobrodružství Candida a jeho přátel.
Na sklade 1Ks
17,81 €
18,75 €
Exupérymenty
O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku: „Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak to být má. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná a vzdálená, ať už ji hledáme v jiných, nebo v sobě. Ptal se mě, zda to či ono slovo není snad nadnesené. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Mám za to, že ano. A nemám nic proti vznešeným pojmům, jsou-li prožity. Jsem mu vděčen, že umí vzájemně převracet banalitu a bahnalitu. Že hledá harmonii v hormonii, louku má v létě včelijakou a slyší růže volající na Slunečního boha “Uvádíš nás do rozpuků!”, aniž naštěstí rozeznává, zda za to děkují, nebo si stěžují. Nejspíš obojí. Protože krása je ve víceznačnosti, nikoli v jistotě. Ač nikdy nesmíme přehlédnout, že ve stopách milované ženy rostou a kvetou vlhčí máky. Rovněž otázka, je-li na Měsíci i samota lehčí, je legitimní. A třebaže dnes lidé nejdou veršům naproti, platí též, že s každou básní jsme Ti, Bože, blíž. Vraťte se prosím, listujte jako poprvé pěkně od začátku, najděte si znovu zde vyznačená slova, ba celé věty, jsem přesvědčen, že vyzbrojeni takto zvýšenou pozorností prostořekému básníkovi na konci knížky ze srdce poděkujete.“
dostupné aj ako:
Lacná kniha Exupérymenty (-90%)
O Pepsonově třetí básnické sbírce nechme promluvit osobu nejpovolanější, spisovatele a herce Divadla Járy Cimrmana Miloně Čepelku: „Autor stále touží po lásce a dává se jí zraňovat, ví však, že bolest zúrodňuje. A pořád naléhavěji vidí, jak je svět plný klamu, krutosti, přetvářky. A proti nim plný snů. Rozpor s rozporem. Když odhalí a pojmenuje jeden, jsou hned na obzoru další. Ale tak to je a tak to být má. Cesty za pravdou jsou trnité a pravda je tajemná a vzdálená, ať už ji hledáme v jiných, nebo v sobě. Ptal se mě, zda to či ono slovo není snad nadnesené. Je život opravdu tou nejkrásnější válkou? Mám za to, že ano. A nemám nic proti vznešeným pojmům, jsou-li prožity. Jsem mu vděčen, že umí vzájemně převracet banalitu a bahnalitu. Že hledá harmonii v hormonii, louku má v létě včelijakou a slyší růže volající na Slunečního boha “Uvádíš nás do rozpuků!”, aniž naštěstí rozeznává, zda za to děkují, nebo si stěžují. Nejspíš obojí. Protože krása je ve víceznačnosti, nikoli v jistotě. Ač nikdy nesmíme přehlédnout, že ve stopách milované ženy rostou a kvetou vlhčí máky. Rovněž otázka, je-li na Měsíci i samota lehčí, je legitimní. A třebaže dnes lidé nejdou veršům naproti, platí též, že s každou básní jsme Ti, Bože, blíž. Vraťte se prosím, listujte jako poprvé pěkně od začátku, najděte si znovu zde vyznačená slova, ba celé věty, jsem přesvědčen, že vyzbrojeni takto zvýšenou pozorností prostořekému básníkovi na konci knížky ze srdce poděkujete.“
Na sklade 1Ks
0,61 €
6,06 €
dostupné aj ako:
Hej na západ
Tri rozsiahle štúdie tejto knihy spája fascinácia obrazmi. Do obrazov vstupujú spomienky. Spomienky – obrazy vynárajúce sa z úložnej pamäti – sú v rozpore s verejným naratívom. Rozpor je produktívny. Posúva; presúva, aktivizuje nové konfigurácie medzi pamäťou a dejinami; prepisuje; reaktualizuje obrazy minulosti.
Tri uvedenia Shakespeara v slovenskom divadle: jedno zabudnuté, druhé „kultové“, tretie neznáme. Všetky tri potvrdzujú radikálnu tézu T. Hawkesa: „Shakespeare nemá významy, to my cez neho významy generujeme.“
Divadlo: verejný priestor. Pozície tvorcov, divákov (aj historikov): pevne ukotvené v ich dobe a spoločnosti.
dostupné aj ako:
Konflikt Ja, my, oni
Konflikt je súčasťou nášho života bez ohľadu na to, či sa nám to páči alebo nie. Publikácia Konflikt – ja, my, oni prináša pohľad na konflikt z inej perspektívy, ako ho zvyčajne chápeme. Autori sa nevenujú len vonkajším prejavom ako hnev, krik, útoky, ktoré konflikty sprevádzajú, ale odhaľujú jadro konfliktov, ktorým je stret dvoch či viacerých dilem v našom vnútornom svete, rozpor odlišných záujmov ľudí, spor v skupine či medzi skupinami navzájom.
Prostredníctvom mnohých príkladov z každodenného života predstavujú celý rad aspektov konfliktu s dôrazom na jeho emocionálne dimenzie.
Publikácia je určená pre každého, kto má záujem spoznať zákonitosti konfliktov prebiehajúcich v každom z nás alebo medzi nami, a tak možno aj pomôcť zvládať konflikty iným.
V popelovém dešti stopa tvého jména
Rose Ausländerová (1901–1988) patří k nejvýraznějším i nejpozoruhodnějším hlasům německy psané poezie druhé poloviny dvacátého století. Zároveň se stejně jako Paul Celan, Nelly Sachsová či Hilde Dominová řadí k autorům židovského původu, kteří dokázali přetavit zkušenost holokaustu do básnického slova v němčině, svém mateřském jazyce a přitom jazyce vrahů jejich rodin. Tento rozpor vede k poezii často označované jako hermetická, neproniknutelná. Přesto je tato poezie přímo nabita odkazy a reáliemi, které jsou velmi hmatatelné a hmotné a stojí za to dát si práci s jejich rozklíčováváním. Výbor z poezie Rose Ausländerové přináší její básně z pomezí řeči v nových překladech do češtiny.
Simplicita a skutečnost
Jednou z největších obtíží současné společnosti není to, co (ne)víme, ale naše přesvědčení, příhodně zjednodušující představy často odtržené od reality. Právě tento rozpor mezi přesvědčením a skutečností je překážkou věcné debaty a zdrojem napětí či nedorozumění. Jedním z řešení je uvědomit si, že záležitosti týkající se společnosti a jejích hdnot, lidské psychologie, vládnutí, ekonomiky, vzdělávání a jiných problematik zpravidla nejsou a nemohou být definovány tak jednoduše a určitě, jak z veřejného pohledu běžně vypadají. Experti napříč společenskými obory v knize čtenářům toto chápání usnadňují. Poutavě a z různých úhlů ukazují, že to, co většinou vnímáme jako jasné, je pod povrchem svízelné a nejisté: zaslouží si tedy víc než jen pár řádků vysvětlení a více než jen zběžný výčet předpokladů.
Šaman, 2. vydání
Jedna z nejznámějších a vedle Invalidních sourozenců asi z nejvíce ceněných Bondyho próz (samizdatově poprvé roku 1976) je vybudována na reáliích pravěké, neolitické společnosti, jíž však prorůstají prvky soudobého policejního „komunistického“ státu. Na osudech stárnoucího „šamana“, tedy jakéhosi duchovního vůdce tlupy, se odráží pervertovanost doby: kompromisnictví, zvůle mocných, manipulace lidmi, snaha přežít na úkor bližního: „ďáblův svět“, v němž již není naděje na obrat k lepšímu, na východisko, na uchování morálních hodnot. Již I. M. Jirous kdysi poukázal na skutečnost, že ústřední postava je stylizovaným autorovým autoportrétem, v němž se sebeobžaloba mísí s apologií. Šaman je mj. jednou z mála Bondyho próz, doplněných též ad hoc psaným cyklem básní, tedy dílem, v němž je překračován rozpor mezi „didaktickou“ epikou a „autokonfesní“ lyrikou. – Druhé vydání dílo vychází v nezkrácené a necenzurované podobě, s ediční poznámkou Martina Machovce.
Mám malý kúsok raja slabých
Mám malý kúsok raja slabých je zbierkou milostných a predsa filozofických tém. Stanislav Háber ich rozoberá v dialógu tradične s milovanou osobou. Spolu prechádzajú rajom, ale aj peklom tohto sveta plného bolestí, sklamaní a najmä nádeje. Zároveň autor kriticky rozoberá situácie medziľudských vzťahov. V nich sa nestotožňuje s poklesnutými morálnymi zásadami doby. Niekedy preto používa aj expresívnejší slovník. Tak sa mu darí zvýrazniť rozpor medzi tým, čo sa dá nazývať všeobecnou morálkou a individuálnymi hriechmi. Od individuálnych hriechov je totiž už len malý krok k individuálnemu poznaniu. Toto poznanie je síce originálne a osobitne podané, ale obsahuje pravdy, ktoré prežívajú a budú prežívať ľudia v akejkoľvek dobe na akomkoľvek mieste sveta. Preto Háberova zbierka už v názve evokuje hlbší ponor do ľudského trápenia.
V mesačnom oratóriu alebo Čas čakania
Doterajšia tvorba J. Š. Kuzmovej (1947 – 2020), podobne ako nová zbierka V mesačnom oratóriu alebo Čas čakania, je poznamenaná fascináciou myšlienkami a celou osobnosťou F. M. Dostojevského, ktorému sa autorka dlhodobo venovala aj vo svojich literárno-teoretických prácach, pričom sa zameriavala hlavne na metafyzické a etické motívy v tvorbe ruského klasika. J. Š.
Kuzmová si priamo v básňach priznáva túto inšpiráciu, jej texty charakterizuje úsilie o prienik do hlbinných štruktúr človeka, o čo najprecíznejšie stvárnenie zložitej ľudskej psychiky, a to s dôrazom na vypäté situácie. Častými témami je osamelosť, absencia blízkych a hľadanie ľudskej blízkosti, dezilúzia zo sveta, zo smerovania jeho ďalšieho vývoja a z jeho hodnotového vyprázdnenia, bolesť, hľadanie identity, rozpor medzi realitou a snom, hľadanie slov pri písaní básne...
V zbierke V mesačnom oratóriu alebo Čas čakania rezonujú viaceré biblické motívy, prítomná je túžba po dialógu s inými ľuďmi, s Bohom, po zblížení s prírodou ako zdrojom sily a krásy...
Ako prezrádza podnadpis zbierky, jedným z jej motívov je aj motív čakania ako dôležitého existenciálneho stavu, autorka sa pokúša zachytávať ho v rôznych podobách a súvislostiach. Autorka sa na margo predchádzajúcej tvorby vyjadrila, že jej ide o vyjadrenie syntézy krásy. Nová zbierka J. Š. Kuzmovej má svojimi „večnými“, a zároveň aktuálnymi témami, nemenej aj zrozumiteľným, prístupným spôsobom spracovania, šancu osloviť širšiu čitateľskú verejnosť.
Pud u Freuda
Monografie představuje úvod do Freudova učení, klade si otázky, jak Freud přemýšlel, na jaký rozpor nebo nedostatek svých předchozích textů reagoval, ale také, jak mohou být další interpretace či resumé jeho díla zavádějící. Vybraná série Freudových děl představuje korpus dat, jímž nás autor chronologicky provází.
Obsahová osa knihy je výsledkem určitého předběžného čtení Freuda a programového přístupu k němu. Autor si na základě dosavadní zkušenosti vybírá určité hledisko – hledisko pudu –, který podle názoru autora odlišuje freudismus od ostatních myšlenkových proudů, a k některým bodům – k průběžným prvotním interpretacím – se po dočtení Freudových textů znovu vrací.
dostupné aj ako:
Náboženství bez Boha
Důvěrně známý rozpor mezi lidmi náboženskými a lidmi nenáboženskými je ve svém dělení příliš hrubý. Miliony lidí, kteří se považují za ateisty, mají přesvědčení a zkušenosti podobné a právě tak hluboké, jako jsou ty, které věřící pokládají za náboženské. Říkají, že i když nevěří v osobního boha, věří v nějakou sílu ve vesmíru, jež je větší než my. Tématem této knihy je to, že náboženství je hlubší než Bůh. Víra v jakéhosi boha je jen jednou možnou manifestací či důsledkem této hlubší představy. To, že teisté sdílí oddanost s některými ateisty, je zásadnější než to, co je rozděluje, a tato sdílená víra by mohla představovat základnu lepší vzájemné komunikace.
Možnost, že bychom nevěřili elementárním matematickým pravdám, považujeme za neuskutečnitelnou, a pokud matematice rozumíme, stejně tak soudíme možnost nevěřit pozoruhodně komplexním pravdám, které matematici dokázali. Nemůžeme však dokázat ani elementární pravdy, ani metody matematického dokazování, pokud se tak snažíme učinit z prostoru mimo matematiku. Znamená to, že máme nějaké vnější potvrzení svých schopností na poli vědy a matematiky, jež postrádáme v oblasti hodnot?
Jak je Bůh či nirvána
Nikdo nevlastní boha, nikdo nemá na boha ani na cestu k němu patent. Není žádný jiný bůh, než bůh v každém jednotlivci, jen bůh v každém jednotlivém srdci. Nikde jinde, v žádné církvi, náboženství, kostele, chrámu, kapli, mešitě, synagoze, teologických a svatých písmech bůh není, nebyl, nebude a nemůže být. Ani guru ani kněz ani dalajláma či papež nám nemohou „předat“ boha, protože se bohem nedá disponovat a nemůže být na žádný způsob poznán zprostředkovaně. Na ničem a nikom zvenčí není poznání boha závislé, ani ho nepodmiňuje. Bůh se nedá poznat, jen realizovat v každém jednotlivci. Bůh se vždy znovu rodí jen v naší živé zkušenosti.
Boha, kterého představuje Tomáš Vystrčil ve své knize Jak je bůh či nirvána, bychom mohli nazvat bohem za hranicemi jazyka. Je to bůh, který existuje mimo veškeré možnosti uchopení intuicí či pojmy. Zdánlivě si tedy autor aktem psaní o bohu, který se vzpírá tomu být pochopen, tím spíše být popsán, protiřečí. Právě tento rozpor je však puncem originality, s níž nám autor představuje boha vyvázaného ze všech existujících diskurzů. Tomáš Vystrčil své pojetí boha nezakotvuje v žádném náboženství a novum jeho práce spočívá v tom, že se ve svém výkladu neopírá ani o žádná jiná interpretační východiska. Je to textový útvar, který se vynořuje z ničeho, nenavazuje na nic, navzdory odkazům k buddhismu, hinduismu i křesťanství. Čtenář má před sebou pozoruhodné a hutné dílo, které nám ukazuje boha, jehož nelze popsat, ale přesto je možné ho zakoušet."
Na cestě evropským literárním polem
Vladimír Svatoň ve své knize uvažuje o komparatistice jako o myšlení, které chce zachytit kontury širších kontextů, než jaké nabízí literatura jednotlivých národů. Důležitý je pro něho pojem předpokladové půdy jako principu, kterým je kontext scelen. Evropská civilizace je tak poznamenána permanentním rozporem mezi nadosobními zákony a soucitem s osudy lidského jedince. Vznik komparatistiky autor klade do počátků novověku, kdy si evropští myslitelé uvědomili, že jejich současnost vnímá tento rozpor jinak než antický svět. Vědomí o protikladu těchto epoch se stalo osou evropské filosofie dějin a později i historické poetiky: sloužilo jako východisko pro srovnání antické a novověké (především shakespearovské) tragédie nebo klasického eposu a moderního románu. Kapitoly o tragédii jsou věnovány problému katarze, v románovém žánru je zdůrazněna jeho skrytá mytologická osnova.