Najnovšie - Beletria - ostatné strana 23 z 65

Čtenářsky přitažlivý příběh ze současnosti, v němž se střetávají životní postoje atraktivního profesionálního právníka a osobité krajně emancipované ženy. Každý hrdina má svůj příběh... Světy Avett Walkerové a Quaida Jacksona jsou natolik rozdílné, že není důvod, aby se střetávaly. Quaid je velmi úspěšný advokát v oboru kriminálních případů, pohledný a uhlazený muž, zatímco Avett je potížistka s růžovými vlasy a pochybnou minulostí po boku pochybných mužů. Právě ten poslední jí způsobí největší problém, v jakém se kdy ocitla, a jediný, kdo ji z něj může dostat, je sexy právník. Jenže Avett si v žádném případě nepřeje být citově závislá na tvrdém nesmlouvavém advokátovi. Přesto na něm nachází něco, co ji nutí přesvědčit ho, aby si uvolnil kravatu a trochu se pobavil... s ní. Quaid nikdy nepřijímá klienty podobné impulzivní mladé ženě s křiklavě odbarvenými vlasy, ale na Avettiných bezelstných oříškových očích ho něco zaujme. I když je však odhodlaný udržet jejich vztah v čistě pracovní rovině, uvědomuje si, že je to s každým dalším dnem, který s ní stráví, stále těžší. A jak tedy vedle sebe koexistují při řešení Avettina případu, budou muset také najít způsob, jak spolu vycházet i v osobním životě a zároveň se od sebe držet dál – neboť prostor mezi nimi je zcela nabitý emocemi.

George Novak má čím dál zamotanější hlavu i život. Nahlédl pod pokličku tajné služby a najednou to, co bylo zřejmé, se zdá nemožné, anebo naopak. Komu se dá věřit, a komu ne? Kde se u Devíti draků vzala jeptiška a co se skrývá v té nejmenší matrjošce? Snad odpověď na všechny Georgeovy otázky? V románu Tak nemožně zřejmé, závěrečném dílu trilogie Opravář osudů se některé osudy uzavřou, některé zápletky rozuzlí, ale pro ty, kdo se vždycky ptají A co bylo dál? zůstane spousta prostoru k přemýšlení.

Internát je román o putování. Cesta, o níž se v knize vypráví, není dlouhá, vede však mezi městy, jež rozdělila válka. Hrdina, věčně nerozhodný a ke všemu lhostejný učitel ukrajinštiny Paša, se na poslední chvíli rozhodne, že z ohroženého internátu vyzvedne svého třináctiletého synovce. Je leden 2015 a na východní Ukrajině se válčí. Fronta se stále posunuje, putování nebezpečným územím nikoho se tudíž protáhne na několik dní. Je zima, mokro, prší a na zemi leží zbytky sněhu. Z dálky zní štěkot toulavých psů, hučení tankových motorů a zvuky výstřelů. Cesta pro Pašu znamená nutnost konečně dospět a přijmout odpovědnost za své činy. Síla Žadanova válečného románu tkví především v jeho atmosféře, která je často tíživá, vždy znovu ji však odlehčují pro autora typické básnické metafory a jemná ironie. „Serhij Žadan je jeden z nejdůležitějších tvůrců současné Evropy.“ – Timothy Snyder, autor knihy Tyranie: 20 lekcí z 20. století „Serhij Žadan je bard východní Ukrajiny, kde se všechno hroutí.“ – The New Yorker „Mistrovsky napsaný román. Internát je silným svědectvím o hrůzách války v každodenním životě dospělých i dětí.“ – Calvert Journal „Pokud chcete porozumět tomu, co se stalo na východě Ukrajiny, musíte si přečíst knihy Serhije Žadana.“ – Frankfurter Allgemeine Zeitung

Život a příhody Remusovy můžeme považovat za nejpopulárnější dílo kašubského literárního kánonu. Majkowski tento román napsal ve 20. letech 20. století (poprvé vyšel v době jeho smrti v roce 1938). Remusovy rytířské příběhy nabízejí pozoruhodnou syntézu regionální tradice a reálií kašubského etnika, obecně považovaného za „pozůstatek“ pomořansko-slovanského osídlení baltského pobřeží. Prvky moderního pohledu na člověka a společnost se zde spojují s elementy kašubské lidové roviny, lokální paměti se zde prolínají s představami o obecných souvislostech historického rozvoje kašubské společnosti. Majkowski do svého románu začlenil pasáže, motivy i symboly ze své rané literární tvorby, v níž se postava Remuse či scény z pozdějšího románu začínají objevovat již koncem 19. století. Z obecného hlediska se román pohybuje na pomezí realismu a pozdního novoromantismu a nese v sobě i prvky historismu a politicko-kulturního aktivismu. Zároveň jsou ale Remusovy příhody i dobrodružným románem a jakýmsi kulturním cestopisem, v němž rytíř Remus nabývá podoby dona Quijota, i když rozhodně není rytířem smutné postavy. Nejvýznamnější kašubský román

Strhující kriminální drama odehrávající se ve fiktivním městě, přesně však zrcadlící poměry středních vrstev současné americké společnosti. Investiční poradce Patrick, který před časem přišel o dceru, nemůže v noci spát a jezdí autem po předměstí. V ulici Kobylek srazí velkého černého psa, který mu skočil pod kola. Skoro nic se mu nestalo, ale Patricka, který vystoupil a šel se na něj podívat, kousne do nohy. Patrick zjistí, že incidentu přihlíží nějaký muž. Druhý den se ukáže, že v domě u místa nehody někdo zabil mladou dívku. Probíhal tam večírek a účastníci upadnou do podezření. Který z nich je na vině, a co když to nebyla úkladná vražda? Šokující odhalení nabídnou až poslední strany tohoto suverénně odvyprávěného příběhu.

Aj vojny vedia rozosmiať. Presvedčia vás o tom tieto pozbierané skutočné historky ozajstných hrdinov plné frajerských hlášok a drsných okolností. Bojové príbehy, ktoré bavia aj pacifistov. Väčšina malých chlapcov prejde fázou, keď ich fascinuje všetko vojenské. U autora táto fáza trvá už vyše 30 rokov. Logicky sa teda témou jeho knihy stali výjavy z bojov. Chronologicky zoradených, dlhých, krátkych, dejinne významných aj tých menej dôležitých. Jedno však majú spoločné – sú plné akcie a humoru. Nemusíte byť zanietený militarista, aby vás tieto príbehy strhli. O to viac, že sú písané, akoby ste sledovali hollywoodsky akčný film. Autor začal písať kvôli sláve a peniazom popri práci právnika, manželke, dvoch deťoch, dvadsiatich sliepkach a pohyblivom počte králikov. Jeho texty môžete poznať aj z projektu vedátor_sk a portálu dailymale.sk. Práve tam ho čitatelia uprosili na knihu. Teší sa, že svojím štýlom písania približuje vojnové témy aj ľuďom, ktorí nie sú práve fanúšikovia bojov alebo dejepisu všeobecne. Pri jeho príbehoch sa pobavíte, ale hrozí vám, že sa aj niečo naučíte. Svoj honorár dostáva vyplácaný v investičných maskáčoch.

Vícegenerační sága Davida Enii mapuje příběh jedné palermské rodiny, zejména pak jejích mužských členů, v průběhu padesáti let. Na pozadí vyprávění o talentovaném chlapci Davidu, který stejně jako jeho předkové touží stát se šampionem v boxu, sledujeme společensko-politický vývoj Sicílie v letech 1942–1992, od válečného konfliktu, přes pouliční potyčky, až po mafiánské přestřelky, atentáty a bombové útoky. Před očima se nám odhaluje obraz Palerma plného špíny, násilí, hrubých slov ale i velkých citů, smyslu pro čest a spravedlnost. A přestože ženy stojí v tomto příběhu vždy v pozadí, právě ony jsou hlavními hybatelkami všech osudů. Román se stal v roce 2012 v Itálii senzací a v roce 2016 ve Francii obdržel cenu ze nejlepší zahraniční román, je zároveň intimním svědectvím o dospívání, první lásce, hlubokém přátelství, o rodinných vztazích, nadějích i zklamáních. „Fígl, úskok, úder, ustoupit a pak uštědřit rozhodující zásah. Zábavná jako zápas, rázná jako přímý úder: kniha, která vám vyrazí dech a vrazí ránu do břicha… Enia zasáhne a zanechá stopu.“ – Giorgio Maimone, Gioia „Pravdivost a jednoduchost… skutečný talent. Zběsilost Eniova psaní souvisí s autenticitou, říká věci tak, jak jsou… Člověk tuší, že v knize je něco prožitého a nesmazatelného, něco pravdivého… Silný román.“ – Vanity Fair „Styl je tu zásadní, dialogy bleskurychlé, postavy a scény jsou tak živé, jako by čtenář místo čtení knihy sledoval divadelní představení. “ – L'Espresso Vydání knihy podpořil Italský kulturní institut v Praze.

Timur Vermes umí své čtenáře jaksepatří překvapit. Jeho nový román U lze jen těžko srovnávat s autorovými předchozími dvěma knihami, s bestsellerem Už je tady zas nebo drsnou satirou Hladoví a sytí. A co že vlastně znamená to U v názvu? Je to zkratka berlínského metra, U-Bahnu. A přesně a pouze tam se odehrává děj rozsahem nevelké knihy. Zdánlivě obyčejná situace: Anke Lohmová má za sebou únavnou služební cestu. Už jen pět stanic metra ji dělí od sprchy a čerstvě povlečené postele. V noční podzemce s ní sedí pouze jakýsi nesympatický mladík, a ten příští stanici vystupuje. Ostatně… neměli být už dávno tam? Z obvyklých dvou minut jízdy je najednou pět, pak deset, dvacet, a vlak se řítí stále dál temnotou, bez zastávek… do neznáma. Originální napínavý příběh vyprávěny v minimalistických větách zní jako zlověstné staccato, jen tu a tam jím probublá Vermesův pověstný sarkastický humor. „Strhující literární jízda berlínským podzemím a jeho tajemstvími.“ (Jaroslav Rudiš, autor románu Nebe pod Berlínem) „Autor nezadržitelně vtahuje čtenáře do extravagantního hororového příběhu. Nevhodné pro klaustrofobiky.“ (Hörzu)

Román, který začíná i končí těžko vysvětlitelným úmrtím a v němž se projevuje autorčin někdy až zlomyslný smysl pro humor, tak typický pro její sbírku povídek Loterie. Rodina Halloranových žije v Halloranském sídle, postaveném otcem tetičky Fanny. Jeho duch se však jedné noci zjeví s oznámením, že nastává konec světa a ušetřeni budou právě jen obyvatelé sídla. Jenomže před nedávnem zemřel hlavní dědic Lionel Halloran -- a jeho matka Orianna se rozhodla všechny příbuzné z domu vystrnadit… Romány Sluneční hodiny nebo Vždycky jsme chtěli bydlet v zámku jsou dnes považovány za speciální, těžko zařaditelnou, mezižánrovou, originální literární klasiku. „Jako byste se odhodlali vstoupit do mysli šílence; po chvíli začne přeskakovat i vám.“ Stephen King „Příběhy Shirley Jacksonové patří k těm nejstrašidelnějším, jež kdy byly napsány.“ Donna Tarttová

Vítejte v krámku s fantazií, který putuje po celém světě a nabízí starožitné cetky, jež dokážou naplnit ztracené sny, a zvláštní telefony, díky nimž se můžete spojit se svými milovanými na onom světě. Po příjezdu do malého městečka Boonah však starý obchodník s fantazií Earlatidge Hubert Umbrey zjišťuje, že umírá a že co nejrychleji musí najít svého nástupce, protože i v malém Boonahu je řada těch, kterým by jeho kouzla pomohla. Například Enochovi – desetiletému chlapci, jenž oplakává svého otce a provinile skrývá jakési tajemství. Nebo Ann, která do města přicestovala za umírající babičkou, a přesto s lítostí myslí především na jednoho muže. Ovšem i samotnému panu Earlatidgeovi připraví krámek během jeho posledních dní na zemi obchod v podobě, v jaké jej nikdy dřív nepoznal – a dokáže tak čelit svému osudu. Nenechte si ujít poutavý magický román o fantastickém krámku, který přináší útěchu, klid a naději těm, kteří to potřebují. Krásný a povznášející příběh, který vás rozesměje i dojme.

Tento žánrově i tematicky široce pojatý soubor hagiografické a meditativní tvorby Fridricha Bridela soustřeďuje nejen autorovu písňovou poezii lyrickou a epickou, ale i rozsáhlé básnické skladby nábožensky vzdělávacího a kontemplativního charakteru. Svazek otevírá výrazně patrioticky laděný Život svatého Ivana (1657), českého zemského patrona a poustevníka, jehož eremitství představuje vyhraněný typ křesťanské spirituality. Doplňují jej dva veršované přídavky — Hodinky o svatém arciotci Ignaciovi a Hodinky o svatém otci Františku Xaveriovi (oba 1658) — následované vánočním zpěvníkem Jesličky (1658), obsahujícím mimo jiné proslulé skladby i cyklus Slavíček vánoční či Katechismus. Texty písní doprovázejí původní barokní notace tištěné v moderní hudební transkripci. Srdcem výboru je meditativní báseň Co Bůh? Člověk? (1658), v níž Bridel s pokorou, úctou a duchovní láskou vyjádřil nesouměřitelnost božské dokonalosti a lidské omezenosti. Svazek uzavírá výchovně vzdělávací dialog Křesťanské učení veršemi vyložené (posmrtně 1681), systematicky a umělecky zpracovaný katolický katechismus, který současnému čtenáři přibližuje myšlenkový svět křesťana 17. století.

Taky jste si mysleli, že je těhotenství nejkrásnější období v životě ženy? Já tedy ano. Namísto toho je mi špatně, pálí mě žáha, jsem oteklá, nemůžu najít vlastní kotníky, manžel a pes se stěhují před mými náladami na balkon, a jak čas ukáže, místo roztomilého andílka porodím uřvaného paviána. A ty směšné představy a plány. Přiberu maximálně osm kilogramů. Prcek bude spáč po mně. Na všechno budu mít spoustu času. Řekněte mi někdo, jak jsem mohla být tak naivní? Naposledy jsem se dobře vyspala, než jsem otěhotněla. Úsměvný deník hlavní hrdinky Alice, ve kterém s nadhledem a laskavým humorem popisuje epizody z průběhu svého těhotenství, porodu a posléze rodinného života ve čtyřech – matka, otec, dítě a pes Eddie.

Egy macska három dologgal is beéri: finom étellel, kényelmes kuckóval és folyamatos dicsérettel és szeretettel. Pompás életéhez Nortonnak- miután macskagyűlölőből, macskaszeretővé nevelte át az gazdiját - mindháromból bőven kijut. És még fényesebb kilátások kecsegtetik, amikor Peter és Janice, a barátnője úgy döntenek, hogy felszedelődzködnek, és egy évet töltenek Provence-ban. Itt Nortonnak mintha mindenből a legjobb jutna: az elvadult kertben egeret hajkurászhat, a helyi kóbormacskákkal lóg a napsütötte főtéren, vagy éppen finomságokkal tömik az elegáns éttermekben. Peter pedig Norton mellett ébred rá, hogy a gall szomszédjai tárt karokkal fogadják új vendégeiket - a macska miatt. Egy éves ott tartózkodásuk alatt Peter megtanulja, hogy dőljön hátra, engedje el magát és élvezze az egyszerű élet örömeit. Norton először megtanította Petert szeretni, majd arra tanítja meg, milyen az igazi élet. Vicces, megható és igaz történet, hűségről és barátságról , és egy különleges macskáról.

Victor Iordanescu képzett komponista. De kinek van szüksége manapság zeneszerzőre – ráadásul román zeneszerzőre? Németországban futárként igyekszik boldogulni, és már-már megismeri azokat az embereket, akiknek nap mint nap kézbesíti a csomagjait. Egy ismeretlen, aki mindig csak könyveket rendel, különösen felkelti a kíváncsiságát. Amikor egyszer csak egy fehérneműt tartalmazó küldeményt hagy a küszöbén, képtelen tovább féken tartani a fantáziáját. Elhatározza, hogy muszáj végre találkoznia a titokzatos nővel, aki soha sincs otthon. Ám ez nehezebbnek bizonyul, mint gondolta… Ehelyett egy rendkívül művelt könyvkereskedőnővel és egy igencsak leleményes kisfiúval hozza össze a sors, valamint egy minden képzeletet felülmúló olvasóklubbal – és hamarosan a csomagszállító furgonja könyvesbusszá válik, amely számtalan olvasnivalóval látja el a környéket, és a csomagkézbesítőt is egyre közelebb viszi célja eléréséhez. Még ha ez korántsem az, aminek mindaddig feltételezte.

- Jajj, légy már kreatívabb! Mirákulum annyit jelent: csoda. Na, hát ez a valami itt csodálatos, tehát miraklit.- Oké, a nevét már értem. De mi ez?- Talán egy anyag.- Hogyhogy talán?- Semmiféle szerkezete nincs. Nem fém, nem fa, nem kőzet, nem műanyag, nem üveg. Egy darab atomot nem találtunk benne. Egyszerűen semmit. Csak van, és olyan, amilyen. Például, mint épp megtapasztaltad: meghajlíthatatlan. Bár ennél durvább a helyzet: tökéletesen sebezhetetlen.- Vagy csak mi vagyunk gyengék.- Nem, a laborban mindenünket bevetettük. Olyan hatásoknak tettük ki, amitől a titán darabokra szakadt volna azonnal. Ez a valami meg se rezzent. Atomcsapást érthető okból nem kapott, de nagyjából minden mást igen.- Szóval keményebb minden ismert anyagnál.- A miraklithoz képest a legkeményebb anyagaink is papírból vannak. De pusztán csak ennyi miatt nem neveztük volna el miraklitnak. Ez az anyag tényleg csodálatos.- Mit tud még?- Tessék, itt egy másik darab - a nő elővett a köpenye zsebéből egy pingponglabdához hasonlító valamit. - Fogd meg!- Huhhh, ez nagyon könnyű. Nem érzem a súlyát.- Mert nincs.- Lehetetlen. Mindennek van tömege, tehát súlya is.- Ja, ahogy mondod. Mindennek, kivéve a miraklitnak. Mert ennek nincs.- Kezdem érteni, miért ez a neve. Mindjárt meg is szólal több nyelven?- Akár, bár ilyesmit nem tapasztaltunk - mosolygott a nő Bannisterre. Kezd visszatérni a humora, úgy tűnik, túl van az első megdöbbenésen. Helyes. - De tud még pár dolgot, ami ezeknél is komolyabb.

Botházi Mária új kötetének esszenciáját így fogalmazhatnánk meg: mi erdélyi magyarok vagyunk, és ezzel sok minden megmagyarázható. Például az, hogy miért foglalkoztat akár egy életen át a kivándorlás kérdése, miért tekintjük természetesnek azt, ha valami nehéz, és gyanúsnak, ha valami könnyű, miért viselünk mackónadrágot, ha otthon vagyunk, és miért mondjuk blokknak a panelházat. Egyáltalán: hogyan élünk, cselekszünk, gondolkodunk, és miért úgy, ahogy? A Fűnyíró a Tündérkertben karcolatai a hétköznapok erdélyi emberét láttatják különböző élethelyzeteiben, sok-sok humorral, iróniával, olykor pimaszul akár, de mindvégig derűvel és együttérzéssel. Vigyázat, evés közben olvasni veszélyes lehet!

Benned is ott lapul egy történet, de nem tudod, hogyan mondd el? Szeretnél memoárt írni, de nem tudod, hogyan vágj bele? Tartasz tőle, hogy senkit sem fog érdekelni a mondanivalód? Nem tudod, hogyan küzdd le az előtted tornyosuló akadályokat? Cathy Rentzenbrink kötete számos más kérdés mellett ezekre is megadja a választ, és segít mindazoknak, akik meg szeretnék írni saját életük történetét. Ha követjük a könyv tanácsait, az írás egyszerre lesz örömforrásunk és támaszunk, és megélhetjük az alkotás csodáját, amely során életünk eseményei átalakulnak és új értelmet nyernek. Ez a praktikus útmutató kezdő és tapasztalt írók számára egyaránt hasznos: eligazít az írás elméleti és gyakorlati kihívásai között, legyen szó alkotói válságról vagy a kritikától való félelemről. A benne található kreatív feladatok pedig lépésről lépésre vezetik el a memoárírót a végleges kéziratig. Kedves Író! Úgy örülök, hogy találkoztunk! Isten hozott! Bárki vagy is, és bárhogy jutottál el ide, örülök, hogy látlak, és alig várom, hogy átadhassam neked minden tudásomat azzal kapcsolatban, hogyan vesd papírra az életed. Ha személyesen találkoznánk, kicsit szeretnélek megismerni, és megtudni, mi szél hozott hozzám. Így kénytelen vagyok találgatni. Mindig is írni akartál? Talán tele vannak a fiókjaid jegyzetfüzetekkel, vagy még nem is írtál le semmit, de titkos késztetést érzel. Lehet, hogy van egy bizonyos időszak vagy esemény, amit meg akarsz ragadni, vagy talán elakadtál, és nem tudsz továbblépni valami borzalmas dologtól, ami veled történt, de hallottál róla, hogy az írás segíthet. Esetleg papírra szeretnél vetni egy memoárt, amiből sikerkönyv lesz, és Oscar-díjas filmet forgatnak belőle, vagy megörökíteni a gyerekkori emlékeidet, hogy kinyomtathasd az unokáidnak, vagy ezeket az izgalmas időket szeretnéd rögzíteni, amiket manapság élünk. [...] Vagy csak ösztönösen úgy érzed, hogy jó lenne, ha az írás helyet kapna az életedben. Lehet, hogy tele vagy mohó vággyal, hogy megküzdj a történeted elmondásával, de lehet, hogy kétségek gyötörnek. Bármi is a helyzet, és bárhonnan indulsz is, itt vagyok, hogy segítsek neked ezekben és még sok minden másban. Nem ígérhetem, hogy könnyű lesz: saját magunkról írni kényes, veszélyes ügy. De azt megígérhetem, hogy megéri.

A történet egy hatalmas fémkupola alatt játszódik a jövőben, ahol mindent figyelnek, mindent ellenőriznek, ahol nincs helye az érzelmeknek.Főszereplője egy húszéves lány, aki nem olyan, mint akik között él, akikkel dolgozik. Ő az egyetlen a Közösségben,  aki éjszaka álmodik, tud sírni, rajzol, barátkozni akar, beszélgetni. Szeretné kideríteni, hogy került oda, és miért, mert a múltjából semmire sem emlékszik, csak arra az öt évre, amióta ott él. Nem akar egy „szám” lenni abban a mesterségesen megalkotott világban, nevet ad magának, s azt tervezi, hogy megszökik onnan. Még mielőtt megvalósíthatná tervét, a kíváncsisága miatt nagy bajba kerül, és kénytelen menekülni, ha élni akar.A Kupola alatti világ egy zárt rendszer, ahol nincs helye a lázadásnak, és kegyetlen megtorlásban részesül, aki bármilyen módon megszegi a szabályokat, vagy a Rendszer ellen fordul. Ő mégis ezt az utat választja, hogy megtudja, kicsoda.

- Mire neked az írás, Angi? - Hogy olvassák. Szeressék, vagy ne szeressék. Csak moccantson bennük valamit. (Nők Lapja) Máté Angi hőse árva kislány, aki zord nagyanyjával, Mamóval egy kidőlt-bedőlt, kék falú univerzum lakója. Mégsem afféle árvagyerekes-ríkatós lelki horrortörténet ez, sem puszta tudósítás a szeretetlenség poklából. Az elképesztően tömény kisprózákból nem holmi sivárság árad. A titok az író világ-újrateremtő nyelvezete, amely egyszerre egyedi és erdélyi, gyermeki és művészi, csodásan hajlékony és mulatságosan naiv. Mamó "korcbaszedett' arca felett lobogós hajon "csicsonkáznak" a "hajuziga-bogarak", a templomi szentek "mutatják a szomorút, ki magukból", "Nemzetközi Nőnapkor ott állnak a legszebb anyákok, a legszebb fejükkel, ruháikkal", temetőben pedig "járulnak a népek, mintha lerónivaló sajnáljaik lennének". A túlélés eszközei a varázsigeként örvénylő szavak. Sok jó könyv jelenik meg manapság, ám ritka az olyan, amelynek a helye előre ott állna kitöltetlenül a magyar irodalom polcán. A Mamó ilyen szín a palettán. Csak most, hogy van, jövünk rá, mennyire hiányzott! Lackfi János, költő Máté Angi regénye 2009-ben jelent meg a Koinónia Kiadónál, és a szerző nevét egycsapásra ismertté tette. A Mamó a szakma és a közönség tetszését egyaránt elnyerte, már a megjelenése évében két elismerést hozott (Látó-nívódíj, Transindex – Év Könyve). A Koinóniánál azóta a harmadik kiadás is napvilágot látott. A mű francia fordítását idén jelentette meg a Le Ver á Soie kiadó, a holland változat pár hete látott napvilágot a Wereldbibliotheek kiadónál és a bolgár fordítás készülőben van. A 2009-ben megjelent Mamó után a Kolozsváron élő szerző több egyéni kötettel jelentkezett, illetve antológiákban jelentek meg művei.