E-knihy - Náboženstvo strana 28 z 45

Aleš Opatrný (* 1944), kňaz Pražskej arcidiecézy a zakladateľ Pastoračného strediska pri PA, je známy aj na Slovensku ako vyhľadávaný prednášajúci a exercitátor. Ako vynikajúci a triezvy znalec človeka, aj v tejto knižke upriamuje pozornosť čitateľa na to, čo je v sviatosti zmierenia podstatné. Búra falošné prístupy k spovedi, prináša nové spovedné zrkadlá a usiluje sa poukázať na to, že spoveď má byť predovšetkým stretnutím s odpúšťajúcim a uzdravujúcim Bohom.

Druhý diel knihy obľúbeného duchovného autora ponúka krátke zamyslenie na každý deň od 1. júla do 31. decembra. Na začiatku každej kapitoly citát zo Svätého písma a krátku meditáciu. Autor sa vo svojich textoch venuje významu jednotlivých období liturgického roka, zastavuje sa pri významnejších sviatkoch či svätcoch, no neraz reflektuje i celkom bežné udalosti z nášho života. Nenútene tak prepája posolstvo evanjelia s osobným životom každého z nás.

Jedna stará ľudová múdrosť hovorí: „Čo vidíš na druhom, čakaj na sebe.“ Ako si teda môžeme byť takí istí, že nás nepostihne osud tých nešťastníkov, ktorí sa ocitli na ulici a spoločnosť ich odsunula na svoj okraj? Hoci bezdomovectvo, prostitúcia, či drogová závislosť v nás už prestáva vyvolávať úžas a začíname byť voči týmto stigmám spoločnosti citovo apatickí, autorka sa snaží opätovne zamerať našu pozornosť na to, že aj títo jedinci napriek svojmu pochybeniu, nestratili svoju dôstojnosť. V duchu evanjeliového výroku, že Syn Boží prišiel hľadať, čo sa stratilo, chce autorka touto publikáciou ponúknuť návod, odporúčanie, aby sme použili aj autorkinu terminológiu možnosti akéhosi: „balzámu pre dušu i pre telo“, ako by bolo možné pomôcť týmto jedincom pri ich opätovnom zaradení sa do normálneho, bežného života. Aj keď v tejto oblasti vyšlo už mnoho publikácií, autorka verí, že spôsobom zachytenia a vyjadrenia táto problematika ešte nebola vysvetlená z takéhoto uhla pohľadu.

Autor publika´cie prof. Rudolf Dupkala – vysokosˇkolsky´ pedago´g s vysˇe 30 rocˇnou praxou v oblasti filozofie, kulturolo´gie a religionistiky – ponu´ka v druhom doplnenom a rozsˇi´renom vydani´ svojej najnovsˇej publika´cie - Fanto´m imigra´cie novy´ a origina´lny spo^sob vni´mania vztˇahu dvoch odlisˇny´ch kultu´r a ich hodnotovy´ch syste´mov, konkre´tne krestˇanstva a islamu. Publika´cia vznikla na pozadi´ su´cˇasnej vlny migra´cie a imigra´cie a su´ v nej zrozumitelˇne vysvetlene´ za´kladne´ pojmy (sˇa´ria, dzˇiha´d, fatwa a pod.), pricˇom text je zalozˇeny´ vy´hradne na sˇtu´diu po^vodny´ch textov Kora´nu a Biblie. Autor si za cielˇ kla´dol zodpovedanie nasledovny´ch ota´zok: Mo^zˇu hodnotovo rozdielne kultu´ry koexistovatˇ vedlˇa seba? Ak a´no, bude toto spoluzˇitie konfliktne´ alebo tolerantne´? V druhom vydani´ tejto knihy su´ doplnene´ a rozsˇi´rene´ vsˇetky jej po^vodne´ kapitoly, a to najma¨ cˇasti venovane´ vymedzeniu pojmu „hodnota“ a reformula´cii koncepcie axiologicke´ho pluralizmu. Za´rovenˇ je tu na interpretacˇne sˇirsˇom priestore prezentovany´ aj pluralizmus kultu´r ako alternati´va po^vodne´ho multikulturalizmu. Dˇalej je doplnena´ cˇastˇ, ktora´ „mapuje“ terorizmus v na´bozˇenskom kontexte. Su´cˇastˇou tejto novej cˇasti pra´ce su´ pozna´mky o tzv. „patolo´gii na´bozˇenskej viery“, o fanatizme, o „religiofo´bii“, o „na´bozˇensky´ch korenˇoch“ extre´mizmu, atdˇ. Publika´cia je rozsˇi´rena´ aj o cˇastˇ, v ktorej je proble´m migra´cie a imigra´cie reflektovany´ v kontextoch potreby modifika´cie „lˇudsky´ch pra´v“ euroatlantickej proveniencie s do^razom na slobodu myslenia, na´bozˇenske´ho vyznania a pod. Ak patri´te medzi lˇudi´, ktory´m dianie v su´cˇasnej Euro´pe nie je lˇahostajne´, tak ta´to publika´cia by vo Vasˇej knizˇnici rozhodne nemala chy´batˇ.

Retro-vízie tvoria komentáre, odzrkadľujúce niekdajšie aktuálne dianie, šíriace sa postoje a ich interpretácie v médiách. V rozpätí rokov 2006 až 2017 boli odvysielané na vlnách Vatikánskeho rozhlasu a primárne určené praktizujúcim veriacim. Odzneli v éteri a v ňom sa aj rozplynuli. Po zotretí nánosu času sa ukázalo, že myšlienky medzitým zreli. Vývoj potvrdil, že obsahujú čoraz naliehavejšie vízie budúcnosti, vyjadrené v nedávnej minulosti. Ich cieľom nie je analýza z ekonomického, politického či sociologického aspektu. Na veci sa pozerajú z perspektívy viery a ukazujú, aké riešenie ponúka duchovný prístup k životu. Snažia sa pomenovať príčiny a demaskovať skryté súvislosti. Preto námety nie sú vždy optimistické. No čitateľ čoskoro zbadá, že vyúsťujú do pozitívneho a konštruktívneho záveru.

Podle biblické zprávy vesmír povstává z Boha a rozvíjí se v jednotlivých časových epochách, které jsou v překladech bible označovány slovem den. Původní hebrejské slovo jom nese však význam mnohem širší než pouhý den o dvaceti čtyřech hodinách. Jom představuje velmi dlouhé časové období, které může trvat také milióny let. Sedm biblických dnů můžeme tedy klidně zasadit do moderních vědeckých teorií o vzniku vesmíru v dlouhých časových periodách. To však není hlavním tématem této knihy. Kniha představuje biblické stvoření světa jako příběh, který se dotýká každého z nás. Využívá k tomu mystické bohatství hebrejského jazyka, ale též prostých příměrů z obyčejného života. Úvahy o první biblické větě chtějí povzbudit a potěšit na cestě životem. Na závěr knihy je připojen autorův překlad biblické knihy Píseň písní do českého jazyka.

Kniha Nasledovanie Krista, ktorej autorstvo sa pripisuje nemeckému augustiniánskemu mníchovi Tomášovi Kempenskému, vychádza v novej grafickej úprave už v 12. vydaní. Po prvý raz vyšla ako anonym okolo roku 1418 a z latinčiny bola preložená do mnohých jazykov. Odhaduje sa, že v súčasnosti jestvuje vyše tritisíc vydaní Nasledovania Krista, pričom tisíc z nich sa nachádza v Britskom múzeu v Londýne. Kniha bola dlho považovaná za najdôležitejší návod na nasledovanie života Ježiša Krista, ktorého téma je v kresťanstve prítomná vo viacerých rovinách od jeho počiatkov. Uznanie si dielo vyslúžilo nielen u katolíkov, ale aj u protestantov, pričom ovplyvnilo tak svätcov, ako aj filozofov, spisovateľov, politikov či vedcov.

Charakteristickým rysem modlitby růžence je opakování stejných slov. Může nám tato modlitba pomoci setrvat v Boží přítomnosti? Otec Jeroným se růženec modlil po mnoho let a získaná zkušenost ho vedla k napsání krátkého „předzpěvu“. Je určen těm, kteří by se rádi modlitbě růžence věnovali, aby skrze Pannu Marii dospěli k hlubšímu osobnímu vztahu ke Kristu. Otec Jeroným ukazuje, jak se vyhnout rutině a vytvořit si jediný návyk – znovu a znovu se obracet k Bohu a prohlubovat přátelství s ním.

Výbor přibližuje jednoho z nejvýznamnějších představitelů ruského pravoslaví dvacátého století Alexandra Meně (1935–1990), který po celý život působil jako kněz v různých farnostech Moskevské oblasti. Byl to muž, který se snažil o „aggiornamento“ v pravoslavné církvi a celý život zasvětil šíření křesťanství a náboženské osvětě v krajně nepříznivých podmínkách sovětské komunistické totality. Jako první dokázal v době tzv. perestrojky předstoupit coby představitel pravoslavné církve před laickou veřejnost jakožto moderní člověk s obrovským vzděláním a rozhledem, schopný odpovědět na náboženské a životní problémy lidí žijících v postsovětské společnosti. Pro svůj veliký evangelizační úspěch a zejména pro velikou ekumenickou otevřenost byl zákeřně zavražděn.

Úvodní část knihy tvoří krátké úvahy o základních pojmech křesťanství, o Desateru, svátostech, Modlitbě Páně. V druhé části autor odpovídá na otázky dětí. Po Pár krocích do křesťanství, které byly určeny pro starší děti, se Pavel Kuneš v nové knize obrací spíš k mladším školním dětem. Laskavě, s humorem a s respektem k dětské životní zkušenosti uvádí děti do světa víry a náboženství.

Vytráca sa vám láska? Zdá sa nám ťažké milovať? Len s ťažkosťami odpúšťame ľuďom navôkol? Trpezlivosť sa stáva ohrozeným druhom? Láskavosť zabudnutou cnosťou? Ak áno, je možné, že sme zabudli na jeden krok – na základný a prvý krok. Byť milovaní. Boh ma miluje. Osobne. Vrúcne. Vášnivo. Iní mi tiež sľúbili lásku, no zväčša ma sklamali. Boh mi ju sľúbil a sľub dodržal. Miluje ma láskou, ktorá nikdy nesklame. A jeho láska – ak jej dovolím – ma môže naplniť láskou hodnou dávania. Vydalo vydavateľstvo Kumran.sk v roku 2019 ako druhé vydanie pri príležitosti trinástych narodenín spoločnosti. - 2. vydanie

Publikace obsahuje příspěvky z vědeckého kolokvia Pronásledování římskokatolické církve v Československu v letech 1948–1960, které pořádala Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy ve spolupráci s pražským arcibiskupstvím 6. listopadu 2009. Jednotlivé studie jsou buď detailními sondami do konkrétních událostí, či úvahami o příčinách, průběhu a důsledcích perzekuce křesťanů v Československu na počátku komunismu.

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880–2011 a podrobné rejstříky.

This monograph has set itself the goal to examine, outline, elucidate, and supplement the existing body of knowledge concerning a theme from patristic and medieval theology recalled in 1953 by Marie-Dominique Chenu, and that is the assertion that man was created as a replacement for fallen angels (Yves Congar: créature de remplacement; Louis Bouyer: ange de remplacement). The study first shows that the idea of man having being created to take the place of fallen angels was introduced by St. Augustine and developed by other church fathers. It then identifies the typical contexts in which the subject was raised by authors of the early Middle Ages, but goes on to focus on the discussion that developed during the twelfth century (Anselm of Canterbury, the school of Laon, Rupert of Deutz, Honorius of Autun), which represents the high point of the theme under investigation, culminating in the assertion that man is an "original" being, created for its own sake, for whom God created the world – a world which together with, and through, man is destined for the heavenly Jerusalem. The question as to whether man would have been created if the angels had not sinned (cur homo) bears a clear similarity to a further controversy, the origins of which also go back to the twelfth century, and that is whether the Son of God would have become incarnate if man had not sinned (cur Deus homo). Next, the book sheds light on how the subject begins to gradually fade away through the twelfth and thirteenth centuries, both within monastic tradition, which nonetheless held onto Augustine's motif, and within scholastic theology, which asserted that man was created for his own sake. The conclusion summarizes the findings and points to the surprisingly contemporary relevance of the foregoing reflections, particularly in relation to the critique that the Swiss philosopher and theologian Romano Amerio († 1997) offers concerning a statement in the pastoral constitution of the Second Vatican Council (Gaudium et spes 24), according to which man is "the only creature on earth that God willed for itself".

Komunikace zaujímá v dnešní společnosti přední postavení a nejinak je tomu také v katolické církvi. I tady se v posledních letech musely udát změny, aby církev dokázala držet krok s moderní dobou. Předkládaná kolektivní monografie představuje tuto problematiku zblízka a to v různých sférách lidského dění, například jako komunikaci s médii, nebo rozebírá trendy v jazyce českém, které se promítají do církevních výrazů. Dále hledá odpovědi na otázky typu, jak církev reaguje na používání a na vliv sociálních sítí a co na to říká její nejvyšší představitel papež František? Pro úplnost přináší monografie i myšlenky a názory Mons. Tomáše Holuba, současného generálního sekretáře České biskupské konference. Uvažuje o silných a slabých stránkách církevní komunikace a přibližuje plány katolické církve do dalších let.

V současném globalizovaném světě mísení kultur a světonázorů se již delší dobu ohlašuje nutnost hledat mody soužití zvláště tam, kde naráží na živé historické reminiscence konfliktů. Ulrich Beck, jeden z předních sociologů, se pouští na toto pole, aby jako hlavní kořen rozpoutávání i tišení konfliktů sledoval náboženství v jeho ambivalentní roli. V kontextu sociologie náboženství jej lze označit za pronikavého zastánce individualizované religiozity, jíž se na pozadí otřesných zkušeností 20. století zabývá např. Charles Taylor. Zájem o roli náboženství ve veřejné sféře zase sdílí třeba s Jürgenem Habermasem. Jako stěžejní téma své knihy se nebojí formulovat otázku násilí a míru jako spojených nádob, jimiž se vyznačují univerzalistická náboženství právě kvůli svému univerzálnímu nároku. Navazuje tak na pozorování některých současných sociologů, například Gillese Kepela, ovšem nespokojuje se s pouhým popisem – jeho text má ambici nastínit cestu z této situace. Lépe řečeno množství cest, které sice nemají přivést do vyprazdňujících se kostelů nové masy věřících, každému jednotlivci však mohou ukázat potenciál jeho vlastního způsobu prožívání religiozity a celé společnosti pak prospěch z kosmopolitizované plurální konstelace (např. i u tzv. evropských muslimů). Kniha je určena všem, kdo se zajímají o otázky náboženství v moderní společnosti a kulturních konfliktů, zvláště pak studentům religionistiky a sociologie náboženství.

Nová monografie Ctirada V. Pospíšila přináší podstatné rozšíření předchozích výzkumů v oblasti vztahů katolické teologie k poznatkům přírodních věd v minulém a předminulém století. V první části autor představuje poměr dobové teologie k astronomii a neshledává zde sebemenší konflikt. Druhá část pojednává o postoji teologie k evoluci v oblasti fauny a flóry. I zde se rýsuje značná otevřenost k faktu evoluce, nikoli však k jejímu materialistickému pojetí. Hlavní třecí plochou byla vize evolučního vzniku lidstva, která vyvolávala bouřlivé diskuse nejen v oblasti teologie, ale také mezi představiteli jiných vědních oborů. Autor zachycuje nejen postoje českých teologů, ale také těch, kdo tuto koncepci vzniku lidstva propojovali s křesťanskou teologií stvoření a antropologií již od posledních desetiletí 19. století a na počátku století dvacátého. V českém prostředí doposud zcela nezpracovaná tematika s řadou přínosů i na poli mezinárodního bádání dokládá, že postoj teologů nebyl zdaleka jednoznačně zamítavý a že již od dvacátých let minulého století bylo přijímání vzniku lidského těla evolucí vcelku běžným standardem katolické teologie stvoření zejména v německy mluvících zemích a ve spojitosti s tím i v Čechách a na Moravě.

Monografie je i na mezinárodní rovině první prací, která odhaluje základní obrysy dramatických počátků prosazování evolučního paradigmatu vzniku-stvoření člověka v rámci katolické církve. S několika odvážnými zastánci evoluce se setkáváme již v sedmdesátých letech 19. století, zlomovými se však stávají až léta devadesátá, kdy se navzdory postojům vatikánského centra v řadě západních zemí i v naší vlasti objevuje nemálo úctyhodných průkopníků nového pohledu na stvoření člověka. Katoličtí zastánci teistické interpretace evolučního původu lidstva po roce 1910 představovali významnou a početně stále rostoucí názorovou skupinu, Vatikán se začal novému paradigmatu otevírat až na počátku druhé poloviny minulého století. Kniha by měla vzbudit zájem nejen mezi teology, ale také u odborníků na dějiny vědy a u každého, koho fascinuje původ lidstva a dějiny paleoantropologie.

Nová náboženská hnutí jsou hnutí protestu. Vznikají často z nespokojenosti s převládajícím společenským kodexem a jejich vznik je obvykle inspirován charismatickým vůdcem. Mohou také vyjadřovat nesouhlas se stávající ideologií některého ze zavedených náboženství. V současnosti jich ve světě existují tisíce. Tato publikace se věnuje násilným konfliktům, které vznikají mezi novými náboženskými hnutími a okolní společností. Více než dvě desítky příkladů, které kniha přináší, ukazují, jak příslušníci nových náboženských hnutí násilím trpí i jak ho páchají. Současně umožňují pochopit zákonitosti zrodu těchto hnutí, jejich vývoje, vnitřní dynamiky i interakce s okolím.