Najnovšie - Sociológia, etnológia strana 25 z 53

Monografia Jany Cvikovej vydaná v spolupráci s Ústavom svetovej literatúry SAV načrtáva v širšom kontexte feministických teórií a hnutí rôzne hľadiská využívania analytickej kategórie rodu v literárnej vede. Kriticky približuje rozmanité podoby feministickej literárnej vedy ako radikálneho obratu vo výskume literatúry, pričom sa dotýka aj situácie na Slovensku a v Českej republike po roku 1989. Možnosti interdisciplinárneho uplatnenia kategórie rodu v literárnej historiografii sonduje prostredníctvom konkrétnych analýz.

Jonathan Culler (* 1944) patří k nejvýznamnějším literárním teoretikům a jeho Krátký úvod do literární teorie (česky 2002, 2015) se těší trvalé oblibě v USA i u nás. Teorie lyriky si klade za cíl přistoupit k oblasti lyrické poezie pružně a nedogmaticky, přitom ale s vědomím bohatých vnitřních vazeb tradice básnického psaní, poslechu a čtení, které se osvědčují v autorské i čtenářské zkušenosti, a tím ustavují jednotu žánru. Oproti hermeneutické otázce po smyslu básnického textu Culler zdůrazňuje to, o co báseň jazykově usiluje a čeho svou výpovědí dosahuje: v centru zájmu se tak ocitá například oslovování, chvála a hana či rytmus a rituál. Culler využívá teoretických podnětů, jež nachází například v díle G. W. F. Hegela, T. W. Adorna či fenomenologicky zaměřené K. Hamburgerové, ale současně svou úvahu vždy odvíjí od konkrétních příkladů a dbá na to, aby kniha mohla sloužit i jako učební úvod.

Problematika bezpečnosti patří mezi témata, která dlouhodobě rezonují společností a která si zaslouží naši pozornost. Tato kniha se věnuje obavám ze zločinu a pocitu bezpečí v České republice. Díky velkému množství dat, která měli autoři za posledních 20 let k dispozici, se jim naskytla příležitost zevrubně analyzovat pestrou škálu faktorů, které s pocitem bezpečí a obavami ze zločinu souvisejí, a popsat vývoj obou fenoménů v čase stejně jako pozici Čechů v rámci Evropy. Čtenáři jsou zároveň seznámeni s hlavními teoretickými proudy, které výzkum v oblasti pocitu bezpečí a obav ze zločinu ovlivnily. Pozornost je také věnována otázce konceptualizace pocitu bezpečí a obav ze zločinu i způsobům jejich měření v praxi.

Kniha nabízí rozbor prozaické tvorby portugalských spisovatelů Branquinha da Fonseky (1905–1974) a Domingose Monteira (1903–1980) z hlediska modality „neobvyklého“, známé v románských jazycích pod termínem „insólito” (fr. insolite). Teoretické vymezení konceptu se inspiruje především výzkumem brazilských badatelů, pro něž se jedná o modalitu sloužící k literárnímu vyjádření něčeho mimořádného, nadpřirozeného či nepřirozeného, jehož účinkem je údiv, strach, nejistota či neklid. Současně se zde přihlíží k vymezení kategorie „neobvyklého“ coby všeho ne-typického. Všechny představené prózy vynikají určitým stupněm neobvyklosti: jedná se o inspiraci folklorem (motivy přízraku, bílého vlka a pokladu), obrazy dvojnictví, paranormální jevy a motivy děsivé džungle či strašidelného domu. Zatímco dílo Branquinha da Fonseky je již nějakou dobu v Portugalsku poměrně známé, tvorba Domingose Monteira není v současnosti dostatečně zpracována. Tato kniha si tudíž klade za cíl dílo tohoto rodáka z provincie Trás-os-Montes jednak detailněji popsat a analyzovat, jednak postavit vedle díla Branquinha da Fonseky. Kniha rovněž přispívá ke studiu tvorby Branquinha da Fonseky z perspektivy, která prozatím nebyla podrobněji zkoumána.

Předkládaná publikace sleduje problematiku hodnocení v tělesné výchově, postoje žáků k tomuto předmětu, jejich motorickou výkonnost, rodinné prostředí žáků a další oblasti, které s touto problematikou úzce souvisí. Autoři se snaží o komplexní pohled na celek, ale současně se jednotlivým oblastem velmi podrobně věnují. Poukazují u nich na rozdíly, které nastaly ve srovnání s předchozími výzkumy.

Současný americký politolog Ian Shapiro hájí tezi, že v demokracii by mělo docházet k omezování principu dominance, a ukazuje, jak odpor proti dominanci prakticky prosazovat ve vnitrostátní i zahraniční politice. Dotýká se při tom aktuálních diskusí o volebních systémech, nezávislosti soudů, úloze peněz v politice, minimální mzdě a ochraně menšin. V kapitolách věnovaných dominanci přesahující státní hranice cílí na úlohu mezinárodních institucí, spekuluje o vojenských zásazích, jež mají zabraňovat genocidě a etnickým čistkám, a poukazuje na problémy, které jsou spjaty s prosazováním demokracie v zahraničí. Na základě poznatků o úspěšných politických kampaních minulosti Shapiro vysvětluje, jakým způsobem vytvářet efektivní politické koalice a jak jejich prostřednictvím prosazovat ideál nedominance.

Vysokoškolská učebnice O čem je morfologie zaujme nejen lingvisty, ale i zájemce o jazyk z jiných oborů zasvěceným výkladem nejdůležitějších témat vymezujících předmět současné morfologie. Formou dialogu různých přístupů a názorů seznamují autoři se základními morfologickými pojmy a pravidly, s ukládáním slov/morfémů v mentálním lexikonu, vztahem mezi flexí a derivací, produktivitou a restrikcemi tvoření slov, vztahy mezi morfologií a syntaxí, morfologií a fonologií a úlohou frekvence v morfologii. Text doplňují cvičeními, glosářem termínů a rejstříky. V rámci moderního pojetí se autoři díky zkušenosti s jazykovou typologií a univerzáliemi neomezují na indoevropské jazyky, nýbrž předkládají data z jazyků celého světa.

Jan Eichler se řadí k našim předním bezpečnostním analytikům. Tématem jeho knihy je rozšiřování NATO směrem na východ a jeho dopady na bezpečnostní situaci v celé Evropě. Veřejnosti předkládá osobitý a fundovaný pokus o aplikaci neorealistické teorie na reflexi vztahů mezi Spojenými státy a Ruskem v postsovětském prostoru po skončení studené války

Monografie na základě rozsáhlého výzkumu v regionálních archivech sleduje nastolení, upevnění a proměny diktatury Komunistické strany Československa na příkladu čtyř krajských a osmi okresních stranických organizací na území českých zemí. Časově je ohraničena koncem druhé světové války v květnu 1945, kdy „národní revoluce“ vynesla v regionálním prostředí k moci velký počet komunistů a jejich sympatizantů, a druhou celostátní konferencí KSČ v červnu 1956, která završila první fázi destalinizace v Československu. Výklad se zaměřuje především na vývoj krajských a okresních stranických elit, vztahy mezi jednotlivými úrovněmi stranické hierarchie, vnitrostranickou komunikaci a proměny narativů, kterými se KSČ snažila legitimizovat své mocenské nároky.

Nejnovější kniha intelektuála, filozofa a aktivisty Noama Chomského přináší důkladnou kritickou analýzu současné mezinárodní situace. Autor zkoumá způsob, jakým Spojené státy – navzdory vzestupu Evropy a Asie – stále určují podmínky globálního diskurzu. Světová politická a finanční elita dnes vládne bez omezení demokratickými mechanismy. Vzhledem k tomu, že klimatická změna a šíření jaderných zbraní stále více ohrožují naše přežití, jsou kritické a nesmlouvavé hlasy, jako je hlas Noama Chomského, stále potřebnější. Tvrdě a jasně vyargumentovaná kniha je nepostradatelným průvodcem pro pochopení klíčových střetů a nebezpečí naší doby. „Chomsky is a global phenomenon… He may be the most widely read American voice on foreign policy on the planet.“ The New York Times Book Review „For anyone wanting to find out more about the world we live in… there is one simple answer: read Noam Chomsky.“ New Statesman

Evropa Marka Mazowera není kontinentem starých států a národů, ale v mnoha ohledech je velmi nová a v průběhu 20. století neustále "vynalézá" samu sebe prostřednictvím často bouřlivých a chaotických politických změn. Moderní demokracie a s ní úzce spojený národní stát je v zásadě výsledkem experimentování. Tři ideologie - liberální demokracie, komunismus a fašismus - se považovaly za předurčené přetvořit společnost, kontinent a svět v "nový řád lidstva". Jejich vzájemný boj o definici nové Evropy trval po většinu minulého století. Liberální demokracie ovládla Evropu po první světové válce, ale o dvě desetiletí později už tak říkajíc zmírala na úbytě. Rok 1989 znamenal vítězství demokracie nad komunismem, nicméně k tomuto vítězství by nedošlo, kdyby komunismus předtím neuštědřil všeobecnou a drtivou válečnou porážku nacionálnímu socialismu. Rozhodně tedy nebylo předurčeno osudem, že demokracie nakonec zvítězí nad fašismem i komunismem, stejně jako není stále zřejmé, jaký druh demokracie je Evropa schopná a ochotná budovat. "Temný kontinent" je napínavým příběhem s neočekávanými zvraty, nikoliv záznamem vývoje směřujícího neustále kupředu k nevyhnutelným vítězstvím.

Život seniorů, kteří již mají za sebou všechny dovolené a sportovní zápasy, kterým již zbyla jen poslední postel nebo invalidní vozík, není jednoduchý. Čím více se takoví lidé nemohou postarat sami o sebe, tím větší pomoc potřebují od své rodiny a státu. V různých typech zařízení pro seniory i v jejich domácnostech pracuje mnoho žen, které věnují všechny své síly, schopnosti a hlavně celé své srdce těmto stařečkům a stařenkám. Kniha odhaluje na praktických příkladech potřeby seniorů a způsob, jak tyto potřeby naplňovat.

Soha ne ülj be idegen kocsiba! - hangzott az egyik legfontosabb intelem, amire Rachel Botsman szülei annak idején felhívták lányuk figyelmét. Ehhez képest a közösségi autózást koordináló cégek az elmúlt években a világ legnagyobb vállalkozásai közé nőtték ki magukat, több millióan adják ki lakásukat ismeretlen embereknek, digitális valutával kereskednek és szoftveres robotokat használnak. Az emberiség történetében végbemenő egyik legnagyobb társadalmi átalakulás küszöbén állunk, amely mindenki életét megváltoztatja. A szerző górcső alá veszi többek között a megosztott közösségi szolgáltatásokat, a digitális valutákat, a blokklánc-technológiát, az éppen bevezetés előtt álló kínai állampolgárértékelő-rendszert vagy a drogdílerek munkamódszereit a világháló sötét oldalán - legfőképpen pedig azt, hogy a digitális kor beköszöntével mi vár mindezek hatására az emberiségre a belátható jövőben. Rachel Botsman az Oxfordi Egyetem tanára és kutatója. Sikerkönyvét eddig tizenkét nyelvre fordították le, és részletesen foglalkoztak vele olyan mértékadó lapok, mint a The Wall Street Journal, a The New York Times, a Wired magazin vagy a Harvard Business Review.

Najnovšia kniha režiséra Petra Brooka vychádza v slovenskom jazyku krátko po originálnom vydaní. „Už roky sa zamýšľam nad tým záhadným vzťahom medzi slovom a jeho skutočným významom. Slová sú často nevyhnutné. Slová, ako stoličky a stoly, nám umožňujú pohybovať sa v každodennom svete. Príliš ľahko sa však slovo dostáva do popredia. Podstatný je význam. Už ticho má význam, význam, ktorý sa domáha uznania vo svete premenlivých foriem a zvukov. Lenivo sme si zvykli zovšeobecňovať. Teraz uvidíme, že presne tak, ako v atóme, keď ho roztvoríme a nájdeme celé univerzum, tak aj keď sa pristavíme pri nejakej vete, zistíme, že každé jej slovo a každá jej slabika zakaždým rezonujú inak.“ Peter Brook Hĺbavá a veľmi osobná kniha divadelného majstra Petra Brooka, ktorého noviny Independent označili za „nášho najväčšieho žijúceho divadelného režiséra“. V Čo mám na jazyku sa Brook podmanivo, hravo a múdro zaoberá témami, ako sú jemné, no významné rozdiely medzi francúzštinou a angličtinou a početné roviny, z ktorých možno vnímať Shakespearovu tvorbu. Brook sa tu vracia aj k svojej zásadnej idei „prázdneho priestoru“ a uvažuje o tom, ako sa zmenilo divadlo – a svet – v priebehu jeho dlhej a význačnej kariéry. Pretkaná intímnymi a výstižnými historkami z Brookovho života, kniha Čo mám na jazyku je neveľkým, zato osviežujúcim darom od jedného z najväčších umelcov našej doby. Chvála na Brookovu Kvalitu milosti: úvahy o Shakespearovi: „Skvostná... pútavá... Táto krátka, skromná a skvelá kniha oživuje lepšie ako mnohé veľkolepé zväzky čitateľovo nadšenie pre tieto hry a divákov úžas nad pozoruhodnými a rozmanitými dojmami ukrytými v prvom fóliu. Patrí do povinného čítania...“ Guardian „Vo svojich duchaplných úvahách obsahuje esenciu všetkého, čo sa Peter Brook za svoj život naučil.“ Wall Street Journal Peter Brook sa radí k najznámejším svetovým divadelným režisérom. Medzi najvýznamnejšie inscenácie v jeho kariére plnej pozoruhodných počinov patrí Titus Andronicus (1955) s Laurenceom Olivierom, Kráľ Lear (1962) s Paulom Scofieldom či Marat/Sade (1964) a Sen noci svätojánskej (1970), obe pre Royal Shakespeare Company. Potom ako sa Brook presťahoval do Paríža, kde v roku 1970 založil International Centre for Theatre Research (Medzinárodné centrum divadelného výskumu) a po otvorení divadla Bouffes du Nord v roku 1974 International Centre for Theatre Creation (Medzinárodné centrum divadelnej tvorby), stál pri vzniku niekoľkých prelomových diel, ktoré posunuli hranice divadla, z mnohých napríklad Conference of the Birds (Vtáčí snem, 1976), The Ik (Ikovia, 1975), The Mahabharata (1985) a The Tragedy of Carmen (Tragédia Carmen, 1981). Natočil filmy ako Lord of the Flies (Pán múch, 1963), King Lear (Kráľ Lear, 1970), The Mahabharata (1989), Tell Me Lies (Zavádzaj ma, reštaurovaný v 2013) a Meetings with Remarkable Men (Stretnutia s pozoruhodnými ľuďmi, reštaurovaný v 2017). Jeho nesmierne vplyvné knihy, od The Empty Space (Prázdny priestor, 1968) po The Quality of Mercy (Kvalita milosti, 2013), vyšli v mnohých jazykoch po celom svete. Divadelný ústav vydal publikáciu Kvalita milosti. Úvahy o Shakespearovi v roku 2014 v preklade Veroniky Kolejákovej.

Publikace je věnována kritickému myšlení a kognitivním zkreslením. Kritické myšlení je jednou z nejpotřebnějších dovedností pro 21. století, ale zároveň je jednou z dovedností, která ve výuce na všech stupních škol nejvíce chybí. Dovednost kriticky přemýšlet je důležitá zejména proto, že svět se stává rychlejším a komplikovanějším. V takovém prostředí už naše intuice nestačí a pro lepší rozhodnutí je potřeba znát klamy, kterým podléhá naše vnímání a myšlení, a vědět, jak šikovně používat rozum. Proto se kniha zaměřuje na to, jak kritické myšlení rozvíjet u sebe a ostatních, jak rozpoznávat klamy ve vnímání a v úsudku, a představuje široké spektrum kognitivních zkreslení, které nám v řadě případů brání metody kritického myšlení účinně používat.

Kniha Liberáli a tí druhí predstavuje liberalizmus ako spôsob nazerania na spoločnosť a zároveň hlbokú tradíciu politického myslenia. Vychádza prevažne zo súčasných politických diskusií na Slovensku a v strednej Európe, ktoré sa snaží prístupným spôsobom filozoficky uchopiť. Okrem vysvetlenia zdrojov liberálneho politického myslenia, jeho histórie a súčasnosti sa preto venuje zásadným sporným témam vo verejnom priestore: štátnemu prerozdeľovaniu bohatstva, feminizmu, právam homosexuálov či utečencom. Čitateľ si z nej odnesie porozumenie hodnotových základov súčasnej spoločnosti, ako ich vnímajú nielen liberáli, ale aj ich oponenti.

Kedysi sme na zosnulých spomínali nad hrobom či s fotoalbumom v ruke. Dnes s nami po smrti ostávajú čoraz častejšie na Facebooku. Ako ich prítomnosť v online svete ovplyvňuje to, ako za nimi smútime? Môže facebookový profil zosnulého ovplyvniť naše spomienky? Má trúchlenie na sociálnych sieťach ešte niečo spoločné s tradičnými smútočnými rituálmi? Kniha Tomáša Hrábka ponúka svieži pohľad na premeny smrti v dobe Facebooku, ale aj historický exkurz do rôznych podôb smútenia v histórii. Je plná zrozumiteľne podaných sociologických postrehov a skutočných príbehov pozostalých. Dočítate sa aj to, ako slovenský národ smútil na Facebooku za tragicky zosnulým Pavlom Demitrom.

Képzelj el egy olyan világot, ahol a mobilod nem fér el a kezedben; ahol az orvosod olyan gyógyszert ír fel neked, amely rosszat tesz a testednek; ahol rendszeresen előfordul, hogy a munkádat nem ismerik el eléggé. Ha ezek közül legalább az egyik ismerősen hangzik, nagy valószínűséggel nő vagy. A Láthatatlan nők bemutatja, hogy ebben a többnyire férfiak által és férfiak számára tervezett világban szisztematikusan semmibe vesszük a népesség felét: feltárja a nemek közötti adatszakadékot, vagyis az ismereteinkben lévő hiányt, amely súlyos hatást gyakorol a nők életére. Az újságíró Caroline Criado Perez a törvényhozástól a várostervezésig, az orvostudományi kutatásoktól a technológiai fejlesztésekig megdöbbentő történeteket és adatokat mutat be a világ minden tájáról. Az úttörő vállalkozásnak nevezhető Láthatatlan nők elolvasása után arra is más szemmel nézünk majd, amit magától értetődőnek tartottunk.

L’undicesima Costituzione si pone come ideale punto di sintesi tra i valori tradizionali damanhuriani e le nuove spinte per la loro concretizzazione nel mondo. E la prima, grande opera collettiva sociale che il Popolo damanhuriano realizza in assenza del Fondatore e Guida spirituale, Falco Tarassaco.