Najnovšie - Sociológia, etnológia strana 29 z 53

Publikace Bohemistické miniatury obsahuje 34 kratších příspěvků, které se z různých hledisek (ortografického, morfologického, lexikálního) věnují vybraným, doposud nepříliš zpracovaným jevům současné češtiny, a to jak jazyka mateřského, tak cizího. Jednotlivé příspěvky byly v letech 1995–2012 publikovány v českých i zahraničních odborných časopisech (Naše řeč, Bohemistyka aj.). Jsou řazeny podle slovního druhu, jemuž je v příslušném jazykovém sloupku věnována pozornost. Za každou kapitolkou následuje doprovodný text, který přibližuje okolnosti vzniku dotyčného příspěvku nebo naznačuje další možnosti zpracování toho kterého tématu. Monografie obsahuje jmenný a věcný rejstřík a anglické resumé.

V roce 2011 uplynulo 100 let od založení Kanceláře Slovníku jazyka českého - pracoviště, jež se stalo bezprostředním předchůdcem dnešního Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR. Publikace obsahuje příspěvky věnované tomuto výročí, které se zčásti vracejí do minulosti: do historie češtiny, české jazykovědné bohemistiky i do historie jazykovědného výzkumu v ÚJČ. Řada dalších příspěvků však ve svém úhrnu přináší reprezentativní pohled na současné bohemistické bádání. Informují o různých typech slovníků (např. etymologických, frazeologických, valenčních) a o jejich zpracovávání za pomoci moderních lexikografických nástrojů, o postupném zpřístupňování slovní zásoby staré češtiny, o elektronické přípravě edic starších českých textů. Přibližují práci na nových mluvnicích češtiny, které se neobejdou bez využívání korpusových dat. Věnují pozornost stylu projevů mluvených i psaných, komunikátů mediálních i elektronických. Připomínají rovněž završení dlouhodobých dialektologických výzkumů zpracováním Českého jazykového atlasu, rozvoj české onomastické školy nebo to, jak současní pracovníci v oblasti jazykové kultury nově promýšlejí klasický odkaz Pražské školy (např. pojmy norma a kodifikace).

Třetí svazek učebních textů ze soudobé sociologie přináší stati, jejichž společným jmenovatelem je problematika aktuálních procesů probíhajících v soudobých společnostech. Publikace obsahuje texty zabývající se sociální změnou, teorií postindustriální společnosti a společnosti vědění, dále ekologickou problematikou, koncepty práce a kvality života, sociálním státem či koncepcí společnosti prožitku a narcismu. Další kapitoly se věnují teorii kultury, civilnímu náboženství, mediální realitě, multikulturalismu a jiným rizikovým oblastem, konfliktům a střetům v období postmoderny a globalizace.

Během posledních dvou desetiletí prošla světová geografie významnými proměnami, které jsou často souhrnně označovány jako kulturní obrat. Postupná integrace geografie mezi sociální vědy a vzájemná potřeba prozkoumávat oborově čím dál „vzdálenější“ teritoria zvýšila intenzitu mezioborové komunikace a současně umožnila postupné sbližování odlišných jazyků, metod a epistemologií. Geografie zaznamenala neuvěřitelné množství nových podnětů pocházejících z mimogeografického prostředí, ale současně se geografické myšlení stávalo daleko atraktivnějším i pro ostatní disciplíny. Ambicí předkládané monografie je představit vybrané – v českém prostředí zatím nepříliš známé – teoretické perspektivy etablované především v posledních dvou desetiletích ve světové (především angloamerické) geografii. Odlišný jazyk, metody i epistemologie, které s sebou přináší kulturní obrat, jsou reflektovány už v samotném názvu knihy Prostor(y) geografie. I když předkládaná publikace zachycuje pouze určitou dílčí část prostorů současné geografie, věříme, že pomůže vytvořit prostor(y) pro teoretické diskuse reflektující kulturní obrat, čímž současně přispěje i k další diverzifikaci prostorů geografie.

Kolektivní monografie Proměny polonistiky. Tradice a výzvy polonistických studií připomíná již více než devadesátiletou historii a tradici univerzitní polonistiky v českých zemích. Ta se rozvíjela nejprve na pražské univerzitě, později i v řadě dalších vysokých škol (Ostrava, Brno, Olomouc, Pardubice, Opava aj.). V poslední době jsme přitom svědky přechodu od tradičního modelu filologických studií ke studiím areálovým (např. středoevropská studia). Co tato změna může přinést? Kam se polonistická studia posunula? Jak se přístup k polonistice liší v jednotlivých univerzitních centrech v Česku, ale také na Slovensku a v dalších zemích? A co inspirativního může české polonistice nabídnout polonistika zahraniční, v čele s tou polskou? Na tyto a podobné otázky se autoři snaží nalézt odpověď v pěti tematických blocích: Tradice a perspektivy pražské polonistiky, Současné směry literárněvědné polonistiky, Současné směry jazykovědné polonistiky, Metodika výuky polštiny jako cizího jazyka včera a dnes a Tradice a perspektivy polonistiky v prostoru střední Evropy.

Monografie vypracovaná pracovníky katedry sociální práce a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v rámci výzkumu „Sociální souvislosti stárnutí obyvatelstva“, zařazeného do širšího výzkumu PRVOUK Univerzity Karlovy, shrnuje výsledky výzkumu podpory správy paliativní péče státními a veřejnými institucemi. Soustřeďuje se zejména na otázky veřejné podpory hospicové péče. Na základě rozhovoru s řediteli velké většiny existujících hospiců v České republice a na základě skupinových rozhovorů (metodou focus group) se zaměstnanci ve vybraných hospicích docházejí autoři k závěru, že hospicová péče nemá dostatečnou podporu veřejných institucí a veřejnosti. Paliativní péče nabízená hospici je přitom obecně považovaná za podstatně kvalitnější než péče poskytovaná v nemocničních a jim podobných zdravotních zařízeních; vyšší kvalita byla zjištěna zejména v sociálních a duchovních dimenzích hospicové péče, které činí proces umírání důstojnějším. Ze zjištění je dovozena potřeba větší podpory státní a veřejné správy hospicům.

Tato publikace hodnotí energetickou bezpečnost České republiky, a to z pohledu lokálního i celosvětového. Zároveň určuje postavení České republiky v rámci této problematiky. Energetická bezpečnost státu a potřeba zajistit nezávislost na zahraničních zdrojích energie jsou klíčovými elementy moderně fungujícího státu. Nedílnou součástí energetické politiky a komplexního zajišťování energetické bezpečnosti je i surovinová politika. První kapitola se zaměřuje na zajišťování dodávek ropy jakožto na jednu z nejvýznamnějších složek surovinové politiky vůbec. Dále publikace mapuje nezávislost České republiky z pohledu elektroenergetiky a věnuje se hlavním problémům, kterým v současné době elektroenergetika čelí (jak na našem území, tak v rámci Evropské unie). Další kapitola mapuje s využitím kvalitativní analýzy na bázi teorie her hlavní zájmové skupiny v oblasti využívání nekonvenčních ložisek zemního plynu ve středovýchodní Evropě. Publikaci uzavírá zamyšlení nad významem pojmu energetická bezpečnost v kontextu konkurenceschopnosti a přežití naší společnosti. Pro názornost je text doplněn množstvím ilustrací a grafů.

The methodology of science is of a crucial importance for the building of science as a whole as well as for the forming of the different scientific branches. That is, it seeks (among other things) to find out what is the nature of the “scientific image of the world,” what is the substance of the “scientific law,” what methods and procedures could and should be used within scientific research. In the field of social sciences, these issues are also associated with the question of the nature of clarifying statements that social sciences provide. Are the statements of social sciences similar to the explanations from natural sciences, or is it rather a revelation of the meaning and understanding of social phenomena based on a clarification of the system of rules? Is social cognition by its nature a causal explanation and is it rather an interpretation? All these are questions of the methodological nature that show the way towards the answer with respect to the character of the resulting scientific statement based on the examined issues, and based on what the given scientific statement provides evidence. This publication attempts to look for the answers to these questions and to establish possible grounds for their solutions.

Komunitní práce je úzce spojena se sociální prací, která má v českém prostředí bohatou historii. Soudobá sociální práce na lokální úrovni – v komunitách – prošla v poslední dekádě rozšířením modelů komunitní práce i praktických přístupů a postupů, které jsou vhodné pro řešení místních problémů. Publikace tak reaguje na potřeby sociálních pracovníků, kteří často komunitní práci nevykonávají jako svoji hlavní specializaci, avšak využívají prvků komunitní práce pro efektivní působení v různých organizacích a institucích. Text mohou využít též pracovníci veřejné správy, především na lokální úrovni. Publikace shrnuje hlavní principy a modely komunitní práce, sleduje vývoj komunitní práce od konce 19. století, specifika v Českých zemích a zmiňuje etapy komunitní práce ve 20. století. Nabízí pohled na význam komunitní práce v pozdně moderní společnosti, kterou tematizují ve svých pracích významní autoři. Hlavní pozornost je věnována soudobým přístupům a postupům komunitní práce, která je modelována pod vlivem dalších oborů: kromě sociální práce, pro niž je komunita jednou z hlavních cílových skupin, se v soudobém pojetí komunitní práce prolínají vlivy a pohledy oborů sociologie (sociální soudržnost, marginalizace, sociální dopady globalizace, individualizace, apod.), veřejné politiky (tvorba místních politik, vyváženost sítě místních institucí, participace občanů na věcech veřejných), ekonomie (zaměstnanost, lokální hospodářství versus místní dopady globalizované ekonomiky), urbanismu (dostupnost a charakter veřejných prostorů), věd o životním prostředí (šetrný rozvoj území, zachování genia loci), sociální antropologie (etnické menšiny, kulturní odlišnosti skupin obyvatel). Publikace zdůrazňuje těsné spojení komunitní práce s oblastí komunitního rozvoje, které zásadním způsobem přispívá ke kvalitě života v lokalitách: komunitní vzdělávání, komunitní plánování a podpora zapojování lidí do veřejného života, vytváření sociálního kapitálu komunit. Publikace je doplněna o kapitolu zabývající se specifiky komunitně orientovaného výzkumu, jenž kromě souboru uznávaných kvalitativních a kvantitativních technik umožňuje využití i dalších postupů. V závěru jsou kladeny otázky spojené s trendy a směry komunitní práce současné společnosti a jsou zvažovány možnosti, které posilují kvalitu života v lokalitách. Publikace přináší příklady dobré praxe z České republiky i ze zahraničí.

Kniha se věnuje problematice sociální změny a různých badatelských přístupů k ní. Jedná se o příspěvek k rozvoji sociohistorické perspektivy, pochopené jako multidisciplinární způsob zachycení dlouhodobých procesů a změn. Ty jsou představovány v klíčových studiích, v nichž autoři zachycují politické události a jejich vliv na obyvatele (postavení šlechtice, měnová reforma, rozpad Československa), ale také kulturní život českých zemí (Národní divadlo za druhé světové války). Aktérství představuje vlastnost sociálního subjektu, jenž má úlohu hybatele jednání v určitém vysvětlujícím modelu. Autoři nevynechali ani teoretický rámec, který je nutný pro jejich zkoumání. Každá stať rovněž obhajuje jiný přístup, který lze použít při analýze vztahů aktérů a sociální změny, což rozšiřuje a obohacuje paletu metod a problematiky historické sociologie.

Kolektivní monografie se zabývá tématem materializace identit v prostoru socialistického a post-socialistického města. Vychází z předpokladu, že městský prostor sehrával důležitou roli v procesu formování národních identit těchto měst, přičemž formulace nových identit výrazně ovlivňuje vzhled (post)socialistických měst. Různé projevy a formy interakce mezi městským prostorem a identit jsou předmětem jednotlivých případových studií, které pokrývají prostor Běloruska, Makedonie, Kazachstánu a Moldavska.

Může být atraktivita chápána jako investiční strategie? Zvyšuje krása šance na vzestupnou sociální mobilitu a má větší vliv na úspěch než klíčové kompetence? Autoři publikace odpovídají na řadu otázek, jimž se zatím naše sociologie a ekonomie vyhýbaly, ačkoli světová ekonomie i sociologie roli krásy a atraktivity v úspěchu, práci i životě věnují čím dál větší pozornost. Publikace vychází z rozsáhlého výzkumu a věnuje se souvislostem mezi atraktivitou, vzděláním, profilem osobnosti, sebevědomím, povoláním a příjmy.

Z jakých představ o mezinárodní identitě a roli Británie a o jejích vztazích s Evropou a Spojenými státy vycházela britská zahraniční politika v turbulentní éře Tonyho Blaira a Gordona Browna? Jak reflektovali její tvůrci měnící se mezinárodní prostředí a rozložení moci ve světě? Jak uvažovali o klíčových normách a pravidlech spravujících mezinárodní politiku a o určujících tématech soudobé mezinárodní agendy? V této knize autor na základě obsahové a diskurzní analýzy premiérských projevů a dalších klíčových textů zkoumá a interpretuje proměny ideové struktury, v níž byla zahraniční politika Spojeného království v období New Labour ukotvena.

Vývoj informačních a komunikačních technologií (ICT) radikálně proměňuje nejen to, jak rozumíme světu a jak vzájemně komunikujeme, ale také způsob, jakým se díváme sami na sebe a jak chápeme svou vlastní povahu, existenci a odpovědnost. Rozšíření ICT tak představuje čtvrtou revoluci v dlouhém procesu přehodnocování základní podstaty a role lidstva ve vesmíru: jakožto lidstvo netvoříme nehybný střed vesmíru (kopernikovská revoluce), nelišíme se nijak mimořádně od zbytku zvířecího světa (darwinovská revoluce) a zdaleka nejsme sami pro sebe ve svém vědomí zcela transparentní (freudovská revoluce). ICT nám nyní dávají najevo, že nepředstavujeme izolované, odpojené činitele, ale informační organismy, kteří spolu s jinými druhy těchto činitelů sdílejí globální prostředí, v konečném pohledu utvářené z informací, takzvanou infosféru (Turingova revoluce).

Kniha, která vychází k životnímu jubileu sociologa Jiřího Šubrta, představuje odbornou práci tohoto autora v její mnohotvárné šíři a specifických podobách. Na stránkách publikace dostávají prostor články příležitostné povahy, vzpomínky, recenze, rozsáhlé přehledové stati i krátké texty publikované v různých dobách a souvislostech. Kniha je formálně rozčleněna do třech částí: první obsahuje příspěvky k dějinám sociologie; druhá představuje autora jako osobnost, která se během posledních desetiletí aktivně zapojovala do organizování odborných diskusí na nejrůznějších úrovních; třetí část zahrnuje texty, které reprezentují obor historické sociologie.

Literární vědec, historik a kritik, emeritní profesor estetiky na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích Aleš Haman shrnul do své nové knihy texty, které od konce padesátých let po současnost věnoval dílu „tří stálic“ české literatury posledních dvou století: Jana Nerudy, Karla Čapka a Milana Kundery. „Studie věnované próze těchto tří literárních osobností si kladou za cíl ukázat, co zakládá jejich významnou pozici nejen v české, nýbrž i ve světové próze, co z jejich díla může představovat důležité mezníky na cestě naší prózy k modernímu písemnictví,“ píše autor v předmluvě.

Kniha tří odborníků z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze představuje v češtině první celkové zpracování dějin všech hlavních moderních skandinávských literatur, tedy písemnictví vznikajícího v dánštině, norštině, švédštině, islandštině a finštině. Autoři publikace zasazují severskou tvorbu do širších společenských a literárněhistorických souvislostí a podávají přehledný a syntetický obraz jejích nejdůležitějších vývojových trendů. Zároveň charakterizují stěžejní díla všech významných skandinávských spisovatelů, od moderních klasiků až po současné autory. Text je doplněn seznamem severských nositelů Nobelovy ceny a Ceny Severské rady za literaturu, výběrovou bibliografií překladů skandinávských literatur do češtiny. Vydání druhé, doplňované a revidované.

Pražská škola se stala ve světové lingvistice 20. století pojmem: na základě Kurzu moderní lingvistiky Ferdinanda de Saussura a z poznatků ruského formalismu spoluutvářela a šířila strukturalismus jako moderní, dynamický směr bádání jak v lingvistice, tak v literární vědě. Její představitelé, zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka pořádali odborné přednáškové schůze, vydali řadu publikací i s mezinárodní účastí (především Travaux du Cercle linguistique) a zúčastnili se také široké vědecké diskuse na celoevropských kongresových setkáních. V Kroužku přednášela řada zahraničních učenců. Svazek korespondence Pražské školy se tematicky dotýká celé této činnosti spolku. Představuje epistolární klenoty domácích i zahraničních vědců nebo českých avantgardních umělců, adresovaných zakládající pětici vědců. Ve výboru 581 dopisů psaných ve světových i dalších slovanských jazycích přináší to nejcennější, co se v dopisech k vědeckému odkazu školy uchovalo. Pozoruhodné jsou především dopisy od lingvistů Kodaňské školy (29 dopisů od Louise Hjelmsleva) a Ženevské školy; z domácích pak dopisy Mathesiovy, které psal svým žákům, rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce dokumentují vedle Vachkových dopisů adresovaných Havránkovi i další jemu určené dopisy Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.

Publikace obsahuje vybrané studie a články literárního vědce Milana Jankoviče. Jednotlivé studie jsou Jankovičem v knize rozdělené tak, aby čtenář získal hlubší představu o jeho teoretických i interpretačních stanoviscích. Tématem studií je zejména otázka po smyslu literárního díla a jeho vnímání či opakované promýšlení Mukařovského konceptu sémantického gesta. Autor se tím přihlašuje k tradici pražského strukturalismu.