Najnovšie - Sociológia, etnológia strana 28 z 53

Kniha má svůj základ v přednáškách, které autor pronesl na Pedagogické a Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Jejich osnovu představil ve skriptech určených studentům všech humanitních oborů. V rozšířené knižní podobě (první vydání 1994) připojil další, dosud nepublikované texty, které postupně přepracovával a doplňoval. Autorovým cílem je otevřít problematiku filosofického myšlení širokému okruhu zájemců. „Na rozdíl od filosofie vědy nebo filosofie jazyka se zde výklad soustřeďuje a pořádá kolem člověka jako tělesného bytí na světě, jako dějinné bytosti, jako společenské a mravní osoby.“ Text je doplněn výkladovým slovníkem, obsahujícím přes tisíc stručných hesel z oblasti filosofie a jiných humanitních oborů.s Prof. Jan Sokol, Ph.D. (* 1936) přednáší filosofii a antropologii na Fakultě humanitních studií UK v Praze, kterou v roce 2000 zakládal. Je členem Vědecké rady Grantové agentury ČR a několika dalších. Pracoval jako zlatník, mechanik a programátor, studoval matematiku, filosofii a antropologii na UK, kde od roku 1992 přednáší. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77, poslancem FS ČSFR, v roce 1998 ministrem školství a roku 2003 kandidátem vládní koalice na úřad prezidenta republiky. V posledních letech se věnuje hlavně antropologii institucí, filosofii práva a etice, publikuje a přednáší v řadě evropských zemí. V letech 2008–2009 přednášel na Harvardově univerzitě v USA.

Žijeme v časoch, v ktorých majú mnohí z nás nástojčivý pocit, že náš spoločenský status a vyhliadky do budúcnosti sú ohrozené. Paralyzuje nás pocit, že sme sa ocitli vo svete, v ktorom sme absolútne bezmocní. Prežívame strach z budúcnosti i z vynárajúcich sa tieňov minulosti, máme obavy z vojny, terorizmu, zo známeho i neznámeho, prežívame neuchopiteľné úzkosti z ekonomickej nestability. Strach je jedným z najvýraznejších pocitov súčasnej spoločnosti stojacej na nestabilných základoch. Popredný nemecký sociológ Heinz Bude sleduje líniu strachu v našej spoločnosti a odhaľuje, že naše súčasné pocity zo všetkého najviac vyjadruje znepokojujúca neistota, potláčaný hnev a tichý odpor. Jeho kniha Spoločnosť strachu ukazuje, že naše obavy a úzkosti nevznikajú z toho, že oproti nám stojí niekto „silný“, ale skôr z nekonečného množstva možností, ktorým musíme čeliť a vyberať si z nich. „Strach nepozná žiadne sociálne hranice,“ píše Heinz Bude vo svojej eseji. Čo tlačí ľudí do úzkostných kútov, v ktorých sú ochromení obavami o seba a svojich blízkych? A ako môžu jednotlivci odolať strachu a pochopiť ho? V úsilí odpovedať si na tieto otázky stvoril Heinz Bude sviežu analýzu najvýraznejších znakov súčasnej spoločnosti. Kniha Heinza Budeho Spoločnosť strachu je dvanástym zväzkom esejistickej edície Skica, ktorú pod kultovou značkou Kalligram prináša Vydavateľstvo Absynt. Knihu preložila Petra Thomay.

Druhé aktualizované vydání monografie Jaroslava Oliveriuse je spolehlivým průvodcem moderní literaturou arabského Východu. Svým čtenářům umožňuje poznat vývoj moderní arabské prózy, poezie a dramatu od jejich počátků v první polovině 19. století až na práh nového milénia. Sleduje literární vývoj v Egyptě, Sýrii, Libanonu, Palestině, Iráku a Súdánu a zahrnuje též významnou tvorbu syrsko-palestinských emigrantů v USA. Vzhledem k čelnému postavení v kultuře a literatuře celého arabského světa je nejvíce prostoru věnováno Egyptské literatuře. Výklad se zaměřuje na postižení základních faktorů vzniku moderních literatur arabského Východu a určujících tendencí jejich vývoje, otázce vztahu vlastního kulturního odkazu a vnějších, cizích vlivů, a s tím spjatého opakovaného úsilí o zachování vlastní kulturní identity a vytvoření autentické, svébytné arabské literatury. Probíraná díla charakterizuje hlavně po tematické stránce, ale pozornost věnuje i tvárným prostředkům, vývoji tvůrčí metody jednotlivých autorů a jejich názorovému profilu. Přestože je publikace určena především posluchačům Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK, představuje cenný zdroj informací pro všechny zájemce o arabskou literaturu, kulturu, myšlení a duchovní život obyvatel současného arabského světa.

Dva autoři – lingvistka a literární vědec – se ve svých individuálních i společných studiích zaměřují na široce chápanou dialogičnost jako základ výstavby různých typů textů a snaží se uplatňovat dialogismus jako analytickou metodu. Ve čtyřech oddílech knihy věnují pozornost 1) dialogům korespondenčním (dopisům významných osobností české kultury, jako jsou M. Aleš, J. Neruda, K. Čapek, J. Voskovec a J. Werich, J. Kolář, ale i dopisům současných mladých lidí a korespondenci elektronické); 2) dialogům dramatickým (především v současných českých hrách: dvě hry cimrmanovské, Havlovo Odcházení aj.); 3) dialogům intersémiotickým (mezi výtvarníky a slovesnými umělci: ať už vznikaly ilustrace, koláže, fotografie, komiksy atd. jako reakce na verbální texty, nebo naopak texty byly inspirovány díly výtvarnými); 4) textům (nejen uměleckým), které se vyznačují oscilací mezi dialogem a monologem: Dykova Milá sedmi loupežníků, Kunderovy Monology či kázání Tomáše Halíka…

Cílem publikace, která navazuje na knihu Sedm tváří translatologie (2013), je přiblížit českému čtenáři soudobé směřování latinskoamerické translatologie. Jde o výbor španělsky a portugalsky psaných studií, jež byly publikovány pouze v těchto dvou jazycích (nikoli např. v angličtině) a jejichž autory jsou přední teoretici překladu nebo tlumočení. Vybrané studie reflektují specifičnost latinskoamerické kultury a představují méně známé či méně přístupné koncepce. Jednotlivé přeložené studie jsou doplněny medailonky autorů: Adriana Domínguez Mares (Mexiko), Ricardo Silva-Santisteban (Peru), Martha Pulido Correa (Kolumie), Lourdes Arencibia Rodríguez (Kuba), Daniel Ricardo Yagolkowski (Argentina), Iván Pinto Román (Peru) a Célia Luiza Andrade Prado (Brazílie).

The language contact of the inflectional Romani and Spanish, Catalan and other languages of the Iberian Peninsula began in the first half of the 15th century. The long-term and immediate contact between Romani and the language of the majority in several locations in Europe resulted in the emergence of what are known as the Para-Romani varieties – mixed languages which predominantly make use of the grammar of the surrounding language, while at least partly retaining the Romani-derived vocabulary. In the Iberian Peninsula, several Para-Romani varieties emerged. The process of their phonological, morphological and lexical evolution from the inflectional Iberian Romani is described in this book. In the opinion of the author, the original form of the Iberian Romani of the 15th century was similar to the "Early Romani" of the Byzantine period, which is thought to have ended by the 14th century when the Romani language started to disperse throughout Europe. The influence of Spanish (and other languages of the Iberian Peninsula) is evident not only in the morphology and syntax, but also in the phonology and semantics of the Iberian Para-Romani varieties. On the other hand, the Romani elements preserved in these varieties show conservative features as well as specific innovations, many of which can hardly be attributed to language contact. The description of the Iberian Para-Romani varieties is based on an extensive body of language material dated between the 17th and 21st centuries and also draws attention to some language phenomena in these varieties which, until now, have not previously been described.

V dnes již klasické práci Tuhami: Portrét Maročana líčí Vincent Crapanzano výsledky svého setkávání s negramotným Maročanem, jenž se živil jako dělník v továrně na výrobu kachlů a věřil, že se oženil s Ajšou Kandišou, démonkou s velbloudíma nohama, která si jej zcela uzurpovala, a on se musel podřizovat její vůli. Za nocí jej pronásledovali démoni a navštěvovali svatí. Tuhami se snažil vysvobodit z moci Ajši Kandiši, na čemž se zprvu nevědomky podílel sám kulturní antropolog Crapanzano. Autor s námi sdílí své porozumění životním osudům a zmateným, nejasným, protimluvným a zároveň pravdivým Tuhamiho vyprávěním. Kniha Tuhami zásadním způsobem přispěla k formování nového přístupu v kulturní antropologii, který se vyznačuje reflexivitou a experimentováním s textem. Crapanzanovo průkopnické dílo inovativním způsobem otevřelo otázku vztahu antropologa a Jiného a jejich podílu na vyjednávání etnografické reality. Crapanzano staví na fenomenologii, psychoanalýze a antropologii a otevírá otázky po povaze skutečnosti a pravdy.

Kolektivní monografie o podobách antisemitismu v Čechách a na Slovensku analyzuje diskursivní a vizuální formy obrazu Žida v české a slovenské většinové společnosti. Příspěvky se zabývají otázkou, jak se v průběhu 20. a 21. století utvářel pojem „Žid“ nebo „židovský“ a jak se v souvislosti s tímto „cizím“ obrazem utvářel obraz „nás“ samotných. Autoři jednotlivých studií se ve svých analýzách tematicky obrací k otázce kontinuity a transformace těchto zrcadlových obrazů a zároveň zkoumají vztah identity a (politické) moci. Badatelé na příkladu Protektorátu Čechy a Morava, válečného slovenského státu, komunistického Československa, ale také soudobých reálií přesvědčivě ukazují, že antisemitismus není vázaný na skutečného nebo domnělého nepřítele, nýbrž na (sebe)legitimizační konstrukty. Předkládaná kniha je založena na využití dobového tisku, orálněhistorických životopisných rozhovorů, pamětí a archivních dokumentů. Také proto je publikace určena nejenom akademické obci a učitelské veřejnosti, ale všem zájemcům o fenomén antisemitismu, jeho projevy a vývoj ve 20. století a v současnosti.

Kolektivní monografie "Identity, Tradition and Revitalization of American Indian Culture" je věnována aktuální problematice revitalizace tradiční kultury a umění amerických indiánů. Zvláštní pozornost je zaměřena na pojetí nativní identity a otázce, jakým způsobem mohou původní obyvatelé Ameriky svobodně rozvíjet tradiční kulturu v moderní a stále více globalizované společnosti. Mezi hlavní témata knihy patří analýza vlivu moderní a postmoderní civilizace na indiánské kultury a postižení procesů a mechanismů, jimiž se v současnosti kulturní dědictví a etnická identita amerických indiánů uchovává anebo naopak ztrácí. Jednotlivé studie, které charakterizuje tematická pestrost a pluralita výzkumných perspektiv, usilují přispět k širší diskusi na aktuální téma tradice, modernita, etnicita a kulturní identita v perspektivě antropologie moderních světů.

Po celé dějiny přicházeli ruští myslitelé, geografové a státníci s vizemi o roli a civilizační příslušnosti své velké země. Zároveň při tom odhalovali neujasněnost geografického i hodnotového rámce ruské státnosti i identity ruské společnosti. Tápání mezi Východem, Západem a různými formami geopolitického svébytnictví se vždy promítalo do praktické zahraniční i vnitřní politiky Ruska. Jaroslav Kurfürst nabízí pečlivý pohled do labyrintu ruského geopolitického myšlení, který umožňuje pochopit jeho politická východiska. Ukazuje, že hybridní válka, kterou Rusko vede proti světu liberální demokracie a institucí Západu, mobilizuje hlubinné motivace a mýty carské i sovětské. Vztah Ruska a Západu je v této mimořádně argumentačně přesvědčivé monografii pojednán jako stálé střetávání se dvou odlišných geopolitických kultur.

Nové, upravené vydání učebnice Radomíra Havlíka slouží k základní orientaci při studiu vybraných společenských problémů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány např. teorii a dějinám sociologie, vztahu společnosti a jedince, sociální struktuře společnosti, národnostním a etnickým vztahům, společenskému vývoji, myšlence pokroku nebo sociální deviaci.

Větné konstrukce typu Naložit seno na vůz — Naložit vůz senem představují od fillmorovské sémantizace syntaxe ve 2. polovině 60. let stěžejní lingvistické téma. Tato kniha zasazuje danou problematiku do kontextu dalších změn ve valenční struktuře českých sloves, a je tak cenným příspěvkem k analýze těchto konstrukcí. Vztah mezi probíranými konstrukcemi, označený zde jako vztah lexikálně-sémantické konverze, je charakterizován jak po stránce syntaktické, tak sémantické a je bohatě exemplifikován korpusovým materiálem. Výsledky analýzy jsou promítnuty do slovníkových hesel sloves a do explicitních pravidel pro popis změn v jejich syntaktické realizaci. Na příkladu lexikálně-sémantických konverzí je tak ilustrována nutnost úzké spolupráce slovníku a gramatiky při popisu jazykových jevů na syntakticko-sémantickém rozhraní.

Irská republika prošla v poslední dekádě nejen ekonomickou krizí, ale se závažnými turbulencemi se musela vypořádat také irská politická scéna a vztahy mezi Irskem a Evropskou unií. Souběžně se za hranicí Irské republiky postupně zklidňovala situace v Severním Irsku, kde ale i nadále hrozil návrat k nestabilitě provázející region po mnoho desetiletí. Kniha Ivo Šlosarčíka Irsko a krize. Politika a ekonomika Irské republiky v letech 2008–2014 a jejich evropské souvislosti podává přehled kořenů a vývoje čtveřice (ekonomické, politické, integrační a severoirské) irských krizí a nastiňuje roli Evropské unie při jejich řešení.

Německo se po havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě rozhodlo urychleně ukončit provoz všech svých jaderných elektráren. Jaderná energie přitom po řadu desetiletí představovala nepostradatelný zdroj elektrické energie. Monografie Německo bez jádra? představuje v Česku výjimečný pohled na jadernou energetiku. Nespatřuje v ní jen technický problém, spadající pouze do kompetence inženýrů a techniků, nýbrž jedno z klíčových politicko-společenských témat posledních desetiletí. Autoři zasazují rozhodnutí vlády Angely Merkelové o ukončení provozu jaderných elektráren do širšího kontextu, sledují vývoj problematiky od počátku civilního využití jaderné energie v Německu a věnují se řadě aktuálních otázek, např. motivům pro rozhodnutí o opuštění jádra, reakci německé veřejnosti, následkům ukončení provozu jaderných elektráren a také tématu radioaktivního materiálu a jeho následného uložení. Publikace představuje téma využití jaderné energie v souvislostech, a neměla by proto chybět v knihovně zájemců o společenskou problematiku související s otázkami energetického hospodářství, díky svému průřezovému charakteru je ovšem určena i pro zájemce o moderní dějiny Německa.

Publikace je souborem úvah o knize, která stála u zrodu jedné ze zásadních diskuzí o české povaze. Autorka popisuje kladné i záporné reakce, které vyvolalo její první vydání. Zároveň konfrontuje hlavního hrdinu Herrmannova románu s dalšími známými postavami české literatury a hodnotí motiv každodenního měšťanského života v české románové tvorbě.

Monografie se zaměřuje na problematiku genderu v jazyce – zkoumá vliv genderového faktoru na frazeologii tří příbuzných jazyků (běloruštiny, polštiny a češtiny). Autorka provádí analýzu jazykového materiálu z hlediska lingvokulturologického. V rámci svého výzkumu sleduje formální shody a rozdíly mezi jednotlivými jazyky, primárně se však snaží odhalovat odlišné a shodné rysy ve vnímání muže a ženy, jejich povahy a chování ve třech slovanských kulturách. Na základě klasifikace a hodnocení shromážděného materiálu podává podrobný popis konceptů "muž" a "žena" ve frazeologii. Práce mimo jiné řeší otázku, zda je možné hovořit o upozadění žen v jazyce ve frazeologické rovině a do jaké míry je tento jev ovlivněn sociálními faktory oproti faktorům ryze jazykového rázu.

Na základě materiálů z českých časopisů, almanachů a novinových příloh z let 1786–1830 představuje Lenka Kusáková raně obrozenskou beletrii. V prvním dílu popisuje dobové žánrové formy krásné prózy a odhaluje souvislosti rodící se novočeské literární produkce se soudobým osvícensky výchovným a sentimentálním proudem evropské literatury. Druhý díl přináší obsáhlou antologii vybraných textů. Autorka svou knihu doprovodila vysvětlivkami, poznámkami, soupisem periodik a rejstříkem.

Publikace obsahuje vybrané studie Zdeňka Stříbrného (z let 1965-2000), profesora dějin anglické a americké literatury. Těžištěm knihy jsou především práce o anglickém renesančním dramatu, zejména o osobnosti a tvorbě Williama Shakespeara. Knihu doplňuje obsáhlá vzpomínková autobiografie, která je pozoruhodným svědectvím o životních osudech středoevropského vzdělance v druhé polovině dvacátého století.

V souborné knize Jazyk a slovník se představuje výbor menších studií z autorova padesátiletého přemýšlení o jazyce, českém i řadě dalších, z okruhů tematicky základních i opomíjených, především však stojících mimo tradiční čistě gramatické pohledy. Pozornost je zaměřena zvláště na oblasti klasické lingvistiky a v intencích "pražského" myšlení také na otázky nepříliš často řešeného pojmenování v rámci široce pojatého lexikonu. Důstojné místo zaujímá připomenutí klasiků moderní lingvistiky, především strukturalistické, jak je rozpracovávala už předválečná Pražská škola, jež zásadně ovlivnila vývoj domácí i světové lingvistiky v řadě pojmů a postupů, které přinesla. Uvádějí se tu i největší osobnosti jejích dějin – otec moderní lingvistiky Ferdinand de Saussure či z "domácích" pozoruhodný obecný lingvista a typolog Vladimír Skalička. Konečně tu hrají svou nezastupitelnou roli také některé základní a zcela samozřejmé pojmy a vztahy oné doby, bez nichž se dnes už neobejdeme, jako synchronie–diachronie, funkce, opozice, paradigmatika–syntagmatika či centrum–periferie. Jistou syntézu dobového učení představuje i obsáhlá typologická studie germánských jazyků. Slovník se ve výboru prezentuje v oblasti zdánlivě okrajové, leč mimořádného významu, jíž je rozpracování Mathesiova jazykového pojmenování – zde zejména v typologickém a srovnávacím pohledu, ale i v poznámkách o jeho roli v jazyce mluveném ve vymezení proti jazyku psanému, stejně jako v možné opozici k syntaxi. Zásadní je ovšem metoda rozboru jak detailně a modelově na bázi korpusových dat, tak i zcela obecně v syntéze tvořící základ lexikografického metajazyka při jeho výkladu, anebo třeba v pokusu představit sémantický systém českých slovesných předpon. Stejně zásadní a nové tu jsou i příspěvky o sémiotické stránce a aspektech slovníku a lexémů, jejichž znaková podoba se v prvních krocích systematizuje, anebo zásadní poznatky zachycující typologii a zákonitosti lexikální syntagmatiky, zvláště kolokací, donedávna zcela nepoznané. Výbor doplňují příspěvky rámující jazyk a jeho užívání sociolingvisticky, především v kritických poznámkách k českému preskriptivismu, proti němuž stojí funkčně nesešněrovaný mluvený jazyk, zvláště obecná čeština, a to i v širším rámci úvah o jazycích Evropy či pokusech o umělý jazyk.