Najnovšie - Sociológia, etnológia strana 32 z 53

Autorka popisuje rozhlasové vysílání na území Čech a Moravy od vzniku první soukromé rozhlasové společnosti v Čechách roku 1923, přes zahájení vysílání, kapitálový vstup státu do rozhlasové instituce, téměř úplné postátnění v roce 1938, až po převzetí vysílací sítě Němci v roce 1939. Tematicky se věnuje postavení a struktuře rozhlasové společnosti, zákonným podmínkám pro její činnost, financování výroby programu, koncepci, struktuře a hlavním žánrům vysílacího programu a rozvoji technologie a vysílací sítě.

Série učebních textů je zaměřena na aktuální otázky soudobé sociologie; druhý díl se tematicky orientuje na problematiku sociálního jednání a sociální struktury. Komplikovaný a nejednoznačný vztah mezi těmito dvěma klíčovými pojmy představuje už po mnoho desítek let pro teoreticky orientovanou sociologii intelektuální výzvu. Publikace zahrnuje rozmanité, v celku dosud nezpracované spektrum přístupů (od neopozitivismu, přes mikro- a makrosociologii až po diskurzivní analýzu či teorii her), reprezentované též různorodým autorským kolektivem zkušených specialistů i nadějných autorů mladší generace. Kvalitní texty jsou určeny jak studentům, kteří již mají základní znalosti oboru a chtějí se seznámit s novými tématy, tak sociologům a dalším odborníkům, kteří si chtějí udržovat kontakt s aktuální teoretickou sociologií, jejími problémy, polemikami a vývojem.

Předkládaná publikace přináší studii prozódie dvou evropských jazyků, francouzštiny a češtiny, a to z kontrastivního hlediska inspirovaného metrickou a autosegmentální fonologií. Monografie je členěna do pěti částí. V první části autor shrnuje hlavní aspekty prozodického fungování jazyka a vymezuje epistemologický rámec své studie. Následující tři části jsou věnovány třem hlavním rovinám prozodické stavby – slabice, přízvukové jednotce a intonační jednotce –, přičemž je na všech úrovních průběžně srovnávána francouzština a čeština. Tato systematická analýza je doplněna šesti relativně samostatnými empirickými studiemi. V případě češtiny některé z analýz představují doplnění mezer v popisu prozódie tohoto jazyka. Závěrečná část je typologickým shrnutím předcházejících analýz.

Předkládaná Mluvnice současné češtiny autorů působících na různých ústavech Univerzity Karlovy je po téměř patnácti letech novým pokusem o stručný a srozumitelný popis našeho mateřského jazyka. Mluvnice je koncipována jako dvoudílná, přičemž první díl zahrnuje poučení mj. o zvukové stránce jazyka, slovní zásobě, slovotvorbě, tvarosloví, stylistice a psací soustavě (druhý díl pak bude věnován větné skladbě). Jako vůbec první popis svého druhu se mluvnice pokouší systematicky zachycovat rozdíl mezi mluvenou a psanou češtinou, a to na základě rozsáhlých dat z Českého národního korpusu (www.korpus.cz). Výsledkem je materiálově založená moderní publikace, která nepodává obraz o tom, jak by jazyk vypadat měl, ale o tom, jak skutečně mluvíme a píšeme. Čtenář si tak může sám udělat obrázek o tom, jaké způsoby vyjadřování jsou obvyklé a vhodné pro určitou situaci a které prostředky jsou naopak nevšední či v daném kontextu nepreferované. Ve druhém vydání doznal text Mluvnice současné češtiny 1 jen minimum změn. Nejpodstatnější odlišností oproti edici předchozí je inovovaná grafická podoba celé knihy. Vedle toho bylo provedeno několik spíše drobnějších korekcí v textu samotném (opravy některých formulací).

Zdá se, že v současné době prožíváme krizi liberální demokracie. Symptomy jsou nepřehlédnutelné: pokles volební účasti, nebývalá schopnost oligarchií využívat fungování státu ve svůj prospěch, vlády tvrdošíjně prosazující neoliberální reformy i přes vytrvalý odpor občanů, odumírání sociálního státu a v neposlední řadě úspěch nového populismu pravice. V této knize se hledá protilék. Příčiny krize autoři nespatřují ve výzvách globálního kapitalismu, natož v pohnuté české historii. Zajímá je vnitřní napětí v liberální demokracii samotné, které spatřují v nedostatečné artikulaci vztahu mezi liberalismem a demokracií. Soudí, že dosavadní artikulace se vyčerpaly, a tak se hledají nové. Postliberální konstelaci považují právě za takový teoretický prostor, ve kterém lze nově tematizovat schopnosti demokracie jednat kolektivně, veřejně a politicky, schopnosti, které liberální teorie ve svých úvahách eliminují. Otázky s tím spojené se v knize zkoumají z hlediska čtyř směrů soudobé demokratické teorie: neorepublikanismu, deliberativní demokracie, postliberální demokracie a demokracie radikální. Odpovědi se pochopitelně liší, společná jim je ale snaha otevřít pro demokratické myšlení postliberální perspektivu.

Studie shrnuje výsledky velkého mezinárodního výzkumu domácího násilí IVAWS, který se v ČR uskutečnil v roce 2003. Kromě obšírného popisu prevalence zkušeností českých žen přináší také výsledky sondy realizované později mezi muži. Ukazuje širší sociální souvislosti tohoto fenoménu (význam zkušeností v rodině, abúzus alkoholu, drog, agresivita partnera, vliv vzdělání a sociálního statusu). Zabývá se také ekonomickým a psychologickým násilím a celkovými důsledky pro oběti. Zkoumá též možnosti intervence státních orgánů i neziskových organizací. Připomíná provedenou komparaci několika zemí zapojených do projektu IVAWS a nabízí interpretaci výsledků z pohledu české strany. Teoretické a poznatkové zázemí studie představuje důležité východisko k dalšímu zkoumání tohoto závažného sociálního problému pro řadu zájemců o téma, tvoří také základnu právě probíhajícího replikačního výzkumu.

Střední Evropa je nezávislou entitou, historicky ovlivněnou specifickým rozložením politických sil. Středoevropský region je zpravidla přehlížen pro svůj ekonomický a politický vývoj, jeho geopolitický a geostrategický význam je však nepopiratelný. Předkládaná práce se snaží středoevropský region definovat v jeho geografických, ekonomických politických a institucionálních obrysech. Identifikuje jeho hlavní charakteristiky, věnuje pozornost současnému diskurzu, který se k regionu váže v rámci EU, a potvrzuje hypotézu, že jeho odlišnost od ostatních členských států EU spočívá především v institucionálním prostředí středoevropských zemí, nikoliv v jejich ekonomické výkonnosti. Do středoevropského regionu zahrnuje sedm států. Tuto volbu zdůvodňuje a předkládá jejich historickou analýzu, srovnání jejich ekonomického vývoje a transformačních strategií.

Tato monografie analyzuje vývoj euro-středomořské politiky od roku 2006 do současnosti. Je tedy podrobně analyzována nejnovější instituce Unie pro Středomoří, Evropská politika sousedství, změna institucionálního nastavení evropské zahraniční politiky přijetím Lisabonské smlouvy a nakonec reakce Evropské unie na Arabské jaro i na současnou ekonomickou krizi, jejíž dopad na vnější vztahy je značný. Na základě teoretického vymezení, kdy se na jedné straně Evropská unie profiluje jako normativní aktér (podle konstruktivistických přístupů) a na druhé straně sleduje své realistické zájmy, tato práce dochází k závěru, že toto dilema mezi normativní rétorikou a realistickým sledováním zájmů vede k neefektivní a nedůvěryhodné zahraniční politice Evropské unie ve Středomoří. Následně jsou analyzovány a srovnány přístupy Francie a Španělska (jejíchž zájmy jsou definovány ve Středomoří), kterými se podílí na tvorbě a provádění zahraniční politiky EU v tomto regionu. Aplikováním konceptu evropeizace se pak dochází k poznatku, že i přes stejně definované zájmy jsou ve vztahu k evropské úrovni používány různé strategie, které pak mohou členskému státu (v tomto případě Španělsku vedle mocné Francie) zajistit vliv v evropských institucích. PhDr. Kateřina Bocianová, Ph.D., vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Současně absolvovala Diplomatickou akademii na španělském Ministerstvu zahraničních věcí a spolupráce v Madridu. Během svého doktorského výzkumu působila i na Ministerstvu zahraničních věcí Francie v Paříži a dále v řadě evropských institucí (Evropský parlament, Evropská komise). Od roku 2014 pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí ČR a od září 2015 působí na Velvyslanectví České republiky v Madridu. Její specializací je proces evropské integrace a zahraniční a bezpečnostní politika EU se zaměřením na její jižní dimenzi.

Blízkovýchodní nestabilita se vnějškově manifestuje různými způsoby: krizí vládnoucích režimů, vzestupem politického islámu, terorismu, revolucí, občanských válek či rostoucí migrací a zhroucením řady států. Kniha nabízí výklad kořenů této nestability s pomocí teoreticky původní a empiricky podložené historicko-sociologické srovnávací analýzy. Zatímco ve výkladech vývoje post-koloniálního Blízkého východu dosud dominovaly dvě protichůdné teze – jde o region zaostalý, neměnný a rigidní, nebo naopak proměňující se až příliš rychle – kniha nabízí alternativní perspektivu vycházející z vysoce nerovnoměrného a nesynchronizovaného tempa změn v jednotlivých dimenzích blízkovýchodní modernizace. Dochází zde totiž k (1) rychlé socio-demografické změně (razantní růst populace a podílu mládeže, prudká urbanizace, expanze médií a vzdělanosti), (2) pomalejší, nestabilní a zaostávající změně ekonomické (závislost na exportu ropy, vysoká nezaměstnanost) a (3) pomalé až regresivní změně politické (eroze schopnosti států vládnout, absence demokratizace i liberalizace). Teoretický model studie je vybudován s pomocí kritického čtení teorií modernizace a koncepce rozmanitých modernit, která umožňuje zohlednit také širší kulturně-náboženský a mezinárodně-politický kontext blízkovýchodní nerovnoměrné modernizace. Teoretický model je poté empiricky testován s pomocí časových řad (1960-2010) několika desítek indikátorů, které pokrývají demografickou, sociální, ekonomickou i politickou dimenzi modernizačního procesu. To autorovi umožňuje provádět čtyři typy komparací míry nerovnoměrnosti blízkovýchodní post-koloniální modernizace: (1) blízkovýchodní modernizace a modernizace v dalších post-koloniálních makro-regionech, (2) nerovnoměrnosti jednotlivých fází samotné blízkovýchodní modernizace, (3) jednotlivých států uvnitř blízkovýchodního regionu s důrazem na vzájemné srovnání zemí arabských, (4) post-koloniální blízkovýchodní modernizace s ranou modernizací západoevropskou. Poslední krok analýz představuje přechod od makro-úrovně nerovnoměrné strukturální změny k mikro-úrovni sociálních a politických aktérů a jejich jednání. Jejím výsledkem je identifikace více než padesáti dílčích kauzálních mechanismů, které ve strukturálním rámci nerovnoměrné modernizace generují politickou nestabilitu. Celkově se kniha nesoustředí, jak je často zvykem, na vnějškově sledovatelné politické aktéry a jejich souboje. Nýbrž na pod povrchem politického soupeření probíhající hluboké a dlouhodobé kumulativní demografické, sociální a ekonomické změny. Na změny, které neprobíhají pouze v jednotlivých zemích Blízkého východu, nýbrž jdou od konce 2. světové války napříč celým regionem a dnes ve svém souhrnu dávají vzniknout zcela novému Blízkému východu než byl ten, na který jsme byli dlouhá desetiletí zvyklí.

Jak souvisí zdánlivě teoretická genderová analýza s archeologickou praxí? Genderová analýza umožňuje archeologům nahlédnout do způsobu, jakým materiální kultura vytváří sociální vztahy mezi muži a ženami a jejich společenskými rolemi, a na základě mnoha různých faktorů pomáhá určit role a objasnit vzájemnou interakci obou pohlaví v pravěké společnosti. V českém akademickém prostředí je genderová analýza jako vědecká metoda téměř neznámá, a to přes svoji objektivně vysokou úspěšnost, jak je patrné z publikovaných zahraničních projektů. Předkládaná publikace si klade za cíl ukázat na konkrétních příkladech její praktické využití při řešení některých archeologických problémů a zkoumání kulturních a sociálních komponent.

Monografie se zabývá vývojovými aspekty pohybu současného člověka v okolním prostředí. Odkazuje k základům pohybu suchozemských obratlovců, kteří před 360 miliony lety kolonizovali souš planety. Kniha je postavena na řadě kvalifikačních objektivizačních studií a obsahuje dosažitelnou relevantní odbornou literaturou z oborů kineziologie, fyzioterapie, paleontologické antropologie, biologie, neurologie a sportu. Úmyslně není zmíněn aspekt psychologický, který by rozměr díla neúměrně rozšířil. Principy fylogeneze lokomoce obratlovců ovlivňují náš každodenní život. Předkládaná publikace by měla sloužit k iniciaci odborné diskuse v této oblasti a jako zdroj poznatků pro studenty věd o sportu, fyzioterapie a antropologie. Kniha se snaží osvětlit některé obecně platné principy lidské lokomoce a může se tak stát zdrojem inspirace pro cvičitele, trenéry, sportovce, ale i pro další zájemce z řad laické veřejnosti.

Populismus se v posledních letech stal jedním z klíčových konceptů politiky. Zejména volby do Evropského parlamentu v květnu 2014 se staly mezníkem, po kterém se z populismu stal skutečný celospolečenský fenomén. K pochopení úspěchu populistů v těchto volbách je však nutné nahlédnout do předchozích událostí, zejména je třeba zabývat se vztahem mezi nedávnou ekonomickou krizí a chováním populistů v jejím průběhu. Jak ukazují jednotlivé kapitoly této knihy, nová „vlna“ evropského populismu nebyla pouhou reakcí na ekonomickou krizi, ale byla rovněž podpořena úpadkem tradičních politických stran a jejich schopnosti nabídnout voličům atraktivní program. Tato kniha podává ucelený pohled na populismus ve zkoumaných státech. Předmětem výzkumu tedy nebyla jenom samotná populistická uskupení a jejich chování v době ekonomické krize, ale také politické prostředí jednotlivých zemí, v nichž tito populisté působí. V tomto ohledu publikace přináší specifický úhel pohledu na vnitropolitický vývoj v těchto státech (nejen) v průběhu ekonomické krize a napomáhá k pochopení celospolečenských procesů a změn, které tato krize přinesla. Kniha je určena jak studentům a akademikům s odborným zájmem ve studiu evropského populismu, tak širší čtenářské obci, která se chce dozvědět více o fenoménu, jenž v poslední dekádě výrazně proměnil evropskou politiku a hraje stále významnější roli v běžném životě každého z nás.

Dynamika vnitřních změn v Číně – ať už tyto změny mají dopad na národní ekonomiku nebo na politický řád a rozdělení moci – mají bezprostřední vliv na vztahy země se zbytkem světa. Důležitou otázkou ve vztahu ke vzestupu Číny tedy je, jak a do jaké míry vnitřní změny v zemi ovlivňují její vnější chování, a tedy i vztahy se současným světovým hegemonem, Spojenými státy. Na základě dvou specifických případových studií tato publikace zkoumá, co bude střet dvou politicky, kulturně a ekonomicky odlišných systémů USA a Číny znamenat pro jejich budoucí interakce v 21. století. První studie je zaměřena na ideologický střet dvou odlišných politických kultur; druhá studie se zabývá ekonomickým a geopolitickým střetem mezi USA a Čínou na africkém kontinentě. Publikace ukáže, že ačkoliv se systémy obou zemí a jejich zahraniční politiky často jeví jako neslučitelné, tyto rozdíly nebudou nutně předurčovat konflikty ve vzájemných vztazích. Spojené státy budou spolupracovat s Čínou, i když ta nebude splňovat standardy „západní“ liberální demokracie, a stejně tak střet zájmů v Africe nebude pro oba aktéry znamenat hru s nulovým součtem.

Ústředním tématem předkládané publikace je nastavení veřejnoprávní solidarity a role dobrovolné formalizované solidarity v systému sociálních služeb pro seniory a osoby se zdravotním postižením. Dané téma systematicky zapadá do oblasti sociální ochrany obyvatel ČR, respektive do soustavy sociální pomoci a jeho aktuálnost je dána demografickými prognózami, změnami ve struktuře a funkcích moderní rodiny, rozsahem povinností sociálních států tváří v tvář jejich ekonomické kondici i efektivitou veřejných služeb a nestátních subjektů. Monografie předkládá návrh systémových opatření pro úpravu veřejnoprávní solidarity v sociálních službách (konkrétně ve službách sociální péče) v ČR s využitím analýz dobré praxe. Následně jsou pak definovány možnosti samofinancování dobrovolné formalizované solidarity nestátních neziskových organizací v systému služeb sociální péče na základě příkladů dobré praxe financování a fundraisingu.

Předkládaná monografie přináší odpovědi na otázky spojené se studiem životního stylu, pohybové aktivity a motorické výkonnosti české mládeže. Vyhodnocuje aktuální účast české mládeže (10–19 let) ve sportu a pohybové aktivitě (organizované i neorganizované) v kontextu jejího životního stylu, psychosociálních, sociálních, kulturních aspektů a pohybové výkonnosti a srovnává účast české mládeže ve sportu s evropskými přehledy i s dříve provedenými národními studiemi v letech 2000, 2006 a 2014/2015. Dále identifikuje a vyhodnocuje trendy změn ve frekvenci účasti mládeže ve sportu a v pohybové aktivitě s využitím metodiky COMPASS a všímá si změn ve sportovních zájmech a dalších volnočasových aktivitách mládeže, vyhodnocuje aktuální pohybovou výkonnost mládeže a porovnává ji s obdobnými měřeními z let 1966, 1987 a 2006. Vytváří také standardy tělesné zdatnosti a pohybové výkonnosti mládeže. Monografie otevírá diskusi k vybraným aktuálním otázkám, například k údajům o sportu a pohybové aktivitě mládeže v České republice. Publikace je určena především tělovýchovným pedagogům, učitelům, trenérům a studentům tělesné výchovy a sportu.

První ropný šok, irácká invaze do Kuvajtu a americká intervence do Iráku jsou neoddělitelně spjaty s ropou. Předkládaná monografie prostřednictvím geoekonomického přístupu objasňuje, jak jsou zmíněné události politicky a ekonomicky propojené. Autor podrobně analyzuje vývoj a změny ropných režimů od konce druhé světové války až do událostí roku 2017. Na příkladu vztahů mezi USA a blízkovýchodními exportéry vysvětluje panující rozpory mezi anarchickou politickou strukturou a hierarchickou ekonomickou strukturou mezinárodního systému a také způsob, jak ovlivňují ropné režimy.

Komu patří starost o zdraví? Je naše zdraví spíše věcí lékařskou, nebo společenskou a politickou? Přináší více lékařské péče a kontroly lepší zdraví? Publikace Zdraví – kultura – společnost se zabývá fenomény zdraví, nemoci a zdravotní péče v sociologických, historických i kulturních souvislostech. Ukazuje na vztah mezi zdravím, autonomií jedince a mocenskými vztahy ve společnosti. Ať jsou příčiny našeho onemocnění jakékoli, nemocní jsme vždy jako sociální osobnosti – nemoc narušuje naše sociální interakce a mění naši sociální pozici. Činí z nás toho, kdo hledá a potřebuje pomoc. V moderní společnosti se institucí této pomoci stala medicína. Západní civilizaci neohrožuje nedostatek zdravotní péče, ale její nadbytek nebo nerovnoměrnost. Naše životy jsou všestranně medicinalizované. Zdravotnický systém se sice v prvé řadě opírá o etické principy, ale je ovlivňován ekonomickými, politickými a stavovskými zájmy. Medicína je na křižovatce, stejně jako mnohé další instituce naší civilizace…

Publikace vychází z tříletého výzkumu provedeného u subpopulace pražských bezdomovců středního věku. Studie, která obsahově navazuje na předchozí čtenářsky úspěšnou monografii Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí, si dala za cíl prozkoumat, jakým způsobem lidé středního věku bez domova chápou příběh svého života. Jak rozumí své minulosti, jak si vysvětlují svůj propad na ulici a jaké představy si utvářejí o své budoucnosti. Jde o první výzkum u českých bezdomovců středního věku, který nabízí náhled na problematiku bezdomovectví z vlastní perspektivy těchto lidí.

Publikace si klade za cíl zorientovat čtenáře ve stávajícím důchodovém systému. Autor, který byl předsedou tzv. důchodové komise v letech 2014–2017, vysvětluje vývoj penzijního systému na konkrétních krocích předchozích vlád, seznamuje čtenáře s jeho přednostmi i slabinami a rozptyluje nejrůznější obavy a mýty, které otázku důchodů ve veřejném povědomí provázejí. Širší sociologický a kulturně společenský záběr neubírá textu na praktickém zaměření a čtenářské vstřícnosti, kterou svým rukopisem podtrhují ilustrace Rostislava Pospíšila. Kniha podává čtivou a laikovi srozumitelnou formou informace o tom, jak důchodový systém funguje, jak by mohl fungovat, jak složitý systém to je. Kolik zájmů a představ je třeba sladit, aby lidé neměli pocit nespravedlnosti. Mohu ji opravdu každému vřele doporučit. Anna Šabatová, veřejná ochránkyně práv. Kniha je psána co nejjasnější formou i jazykem a jsem rád, že nám, chceme-li, mnohé a mnohé vyjasní! Arnošt Goldflam, herec, dramatik, spisovatel a stále ještě pracující důchodce. Krásná publikace, od které nešlo odejít. Zdeněk Pernes, předseda Rady seniorů České republiky.