Najnovšie - Sociológia, etnológia strana 30 z 53

První ze tří oddílů zahrnuje práce věnované francouzské literatuře. Po studii o vývoji motivu svatého grálu ve francouzské středověké artušovské literatuře jsou do něho zařazeny studie věnované Raymondu Queneauovi a Samuelovi Beckettovi, dvěma osobnostem, jež výrazně ovlivnily tematické volby a narativní postupy moderní prózy. Druhý oddíl soustřeďuje práce italianistické. První studie je věnována nejvýznamnějšímu zjevu romantické periody Giacomu Leopardimu, v následující stati je zvažována možnost aplikace slohového označení "biedermeier" na italský materiál, dvě závěrečné studie analyzují na příkladu krepuskolárních básníků a marinettiovského futurismu italskou cestu k avantgardnímu modernismu. Do třetího oddílu jsou zařazeny práce komparatistického charakteru, mapující především italsko-české a francouzsko-české literární vztahy (recepce Francesca Petrarky, "marinismus" v české barokní poezii, dandyovská estetika Arthura Breiského), práce věnované českým autorům (Hrabal, Holan) a příspěvky k historii českého překladu. Do posledního oddílu jsou vyčleněny studie věnované výrazným postavám novodobé literární vědy (Leo Spitzer, Tzvetan Todorov, Claudio Magris).

Svazek Jazyk, mluvení, psaní vychází k pětaosmdesátým narozeninám Petra Sgalla, jednoho z nejvýznamnějších českých lingvistů současnosti, a přináší výběr jeho česky publikovaných příspěvků z let 1960-2008 orientovaných převážně na českou lingvistickou obec. Tyto příspěvky dokládají šíři i hloubku autorova zájmu, a také jeho věrnost tématům, která si zvolil na začátku své vědecké kariéry, ať již jde o otázky teoretického pohledu na jazyk, nebo zřetel k užívání jazyka v různých doménách - ústní i písemné (kde jde jak o otázky pravopisu, tak stylu a bohatosti vyjadřování). Je tu zařazena i výběrová bibliografe Sgallových prací (s úplným soupisem od roku 2006), obsahující i práce psané anglicky a německy.

Pátý svazek Soudobé sociologie je věnován rozmanitým teoretickým přístupům k problematice sociální změny. V protikladu ke všemu, co je statické, znamená sociální změna dynamiku a diskontinuitu. Týká se sociálních struktur, kulturních vzorců, společností, jejich subsystémů, organizací, institucí a skupin. Kniha se zabývá problematikou evoluční teorie, sociokulturní změny, moci, revoluce, formování států, utváření národní identity a demokracie. K dalším tématům patří proměny časovosti, individualizace, modernizace, teorie závislosti, globalizace, sociální hnutí, v neposlední řadě i metodologické otázky analýzy sociální změny.

Jak může znít v evropsky integrované a globálně provázané společnosti na počátku 21. století ona česká otázka, která po dvě staletí definovala náš politický i sociální vývoj a jejíž součástí vždy bylo i postavení naší země a národa v Evropě? To je jedna z otázek, které si Přibáň ve své publikaci o věcech veřejných, o politických systémech i právu klade. The Defence of Constitutionalism je souborem esejí politologických, sociologických i společenskovědních. Nenajdeme zde však formy abstraktního filosofování, nezaměnitelným Přibáně činí právě jeho ojedinělý kulturní záběr, na jehož pozadí se současným otázkám věnuje. Překlad původního vydání je pro anglicky čtoucí čtenáře adaptován a rozšířen o nové kapitoly, předmluvu napsal P. Pithart, vychází v Edici Václava Havla.

Monografie prezentuje novou teoretickou perspektivu sociokulturní antropologie, která navazuje na aktuální zahraniční práce v tomto oboru. Kvantová antropologie opouští chápání člověka v pojetí klasické fyziky a hledá naopak ukotvení, které nabízí současná kvantová filozofie a teorie kvantové mechaniky. Z této perspektivy, a s odkazem na současný ontologický obrat v antropologii, reinterpretují autoři chápání kultury, sociálních skupin, jazyka, dekonstrukce, symbolů, mýtů či rituálů. Pozornost je věnována také podstatě percepční zkušenosti, prožívání, kolektivnímu vědomí a emocím.

Kniha "Crossing Between Tradition and Modernity" představuje soubor třinácti esejů k uctění památky Mileny Doleželové-Velingerové (1932-2012), členky pražské sinologické školy a významné odbornice na čínskou literaturu, která zastávala přední místo při zavádění literární teorie a její důsledné aplikace v sinologii. Milena Doleželová-Velingerová byla jedním z těch vzácných vědeckých pracovníků, kteří psali se stejnou erudicí a stejně kvalifikovaně jak o moderní, tak i o klasické literatuře. Eseje následují příkladu Mileny Doleželové-Velingerové v tom smyslu, že se zabývají širokým spektrem historických období, literárních žánrů a témat - od Tangových cestovatelských esejů až po kulturní identitu postkoloniálního Hong-Kongu. Eseje jsou strukturovány do dvou částí Language, Structure, and Genre a Identities and Self-Representations. Jsou motivovány soustředěným zájmem o problematiku jazyka, narativní struktury a komplexní povahy literárního významu, tématy, které byly středobodem práce Mileny Doleželové-Velingerové.

Vdechnul Barack Obama v úřadu prezidenta Spojených států amerických (2009–2017) život svým vizím? Stal se tím, na koho aspiroval, tedy transformačním prezidentem, který vlije čerstvou krev do žil frustrované americké společnosti a naplní tím její potřebu nalézt novou definici amerického postavení ve světě? S koncem prezidentského mandátu se nabízí zhodnotit, zdali očekávání změny, která Barack Obama vzbudil u amerických voličů a světové veřejnosti, byla naplněna. Kniha nabízí pohled „zvenku“, tedy z pera českých amerikanistů, „dovnitř“ palčivých společenských problémů, které tíží Američany, a předkládá i výklad zahraničněpolitického angažmá USA. V kontextu současného rychle se proměňujícího, mnohdy až chaotického světa zůstávají transatlantické vztahy klíčovým pilířem zahraniční i bezpečnostní politiky České republiky. Navzdory brzkému hodnocení působení prezidenta Baracka Obamy ve funkci, může být snaha přenést do českého prostředí barvitou americkou diskusi o směru, kterým se USA v současnosti ubírají, užitečná pro všechny, kteří se zajímají o „dějiny přítomnosti“, protože věříme, že právě jejich znalost pomáhá ovlivňovat naši budoucnost.

Ethnic minority issues played an important role in the history of Czechoslovakia, from 1918, during World War II and in the years immediately following it. Czechoslovakia became a model for solving ethnic and minority problems and legal regulations had always played a key role in the status of minorities. This book, which deals with issues concerning ethnic and language minorities in Czechoslovakia from a long-term perspective, is primarily intended for foreign readers. In recent years, ethnic minority issues are once again becoming relevant in Europe and thorough knowledge of earlier problems and solutions may facilitate further examination of the current problems.

Německo-české jazykové srovnání stojí v centru zájmu různých akademických pracovišť v České republice i zahraničí. Z toho pramení mj. i potřeba platformy, jež by přispěla k výměně zkušeností a poznatků mezi jednotlivými badateli v této oblasti výzkumu. Cílem nové bibliografie je proto dokumentace kontrastivních analýz výše zmíněného jazykového páru, a to z perspektivy různých lingvistických disciplín, resp. z hlediska různých rovin popisu jazyka.

S chalupařením se přímo či zprostředkovaně setkala většina české populace. Trávení volného času v objektech tzv. druhého bydlení je považováno za přirozenou součást životního stylu především městského obyvatelstva. Kniha Petry Schindler-Wisten přibližuje vývoj tohoto fenoménu v antropologicko-historické perspektivě, snaží se ozřejmit jeho vliv na každodenní život občanů v Československu před rokem 1989 a jeho proměnu v následujících dekádách. Autorka zkoumá, jaké vnější podmínky a vnitřní příčiny stály u zrodu a rozšíření chalupářství a proč se zrovna Češi titulují „národem chatařů a chalupářů“, když je kultura druhého bydlení běžná i v jiných částech světa.

Publikace je výsledkem terénního výzkumu prováděného mezi etnickými Berbery, kteří obývají pohoří Vysoký Atlas ve vnitrozemí Maroka. Podrobuje analýze transformaci místního prostředí v návaznosti na objevující se diskursivní praktiky, jež jsou úzce spojené s postupným pronikáním prvků globální ekonomiky, environmentálních programů a programů rozvojové pomoci do života místní společnosti.

Válka proti teroru, jež byla zahájena teroristickými útoky 11. září, je vedena na americké půdě i v zahraničí. Vědomí hrozby a úsilí zajistit národní bezpečnost vedly Spojené státy k zásadním reformám jejich národní bezpečnostní politiky, zahrnující nové vojenské, bezpečnostní a legislativní koncepce. Na úrovni vedení války v zahraničí Spojené státy zavedly systém bezpilotních letounů (UAV), autonomních letadel bez lidského pilota na palubě, což otevírá možnost vysoce efektivního cíleného zabíjení podobného počítačové hře. Na domácí úrovni pak nové právní předpisy a další opatření proti terorismu zvyšují povědomí o ochraně soukromí a vyvolávají obavy, zda vláda USA stále dodržuje Ústavu. Jelikož v dnešní době moderní technologie nabízejí širokou škálu možností, jak narušovat soukromí a účinně zabíjet lidi, právní a etické rámce musí dostihnout realitu. Tato publikace se proto snaží zpracovat zákonný a ústavní rámec stávajících bezpečnostních opatření v USA, jakož i limity využití UAV.

Publikace předkládá analýzu různých podob kubánské revoluční literatury od roku 1959 až do současnosti. Příspěvky autorů z různých zemí nabízejí rozmanité přístupy k významným tématům současné literatury, zejména vztahům mezi literaturou a mocí. Je sledována interakce literárního světa a kubánských politických i mocenských institucí, jejíž znalost je nezbytná pro pochopení vlivu politických a historických událostí na proměnu kubánské revoluční literatury. S ohledem na tento úhel pohledu je pak velmi přínosná úvodní část práce, která je věnována propagandě v médiích ještě před rokem 1959.

Memoárový text českého žurnalisty, diplomata a literáta Karla Mečíře je věnován Antonínu Švehlovi, českému politikovi, státníku, sedlákovi, ale především zakladatelské osobnosti Československé republiky, jejího demokratického řádu. Jedná se o text pozoruhodný, neboť vyjadřuje pohled na Švehlu očima člověka z jeho bezprostředního okolí, pohled dlouholetého spolupracovníka, který se formoval hojným, v jistých pasážích Švehlova života dokonce každodenním setkáváním. Devatenáct tematicky utříděných vzpomínkových pojednání vytváří pestrý kaleidoskop, jenž Švehlu, politika ukazujícího se na veřejnosti nepříliš často a jen neochotně, vykresluje z lidské stránky. Naznačuje stereotypy jeho myšlení a chování, dává jeho obrazu širší osobnostní rozměr. Kniha opatřená biografií autora, bonvivána, jehož strasti, úspěchy a pády byly díky třem ženám jeho života – manželce, dceři, ale především milence – zcela nevšední, je historickým dokumentem, jenž nejen poučí, ale i pobaví. Kniha vyniká pozoruhodným grafickým zpracováním a velkorysou ilustrační výbavou, především množstvím fotografií.

V této knize jsou uvedeny některé úvahy o netypickém chování sloves „poder“ a „dever“ v oblasti právního jazyka. V rámci analýzy dvou dominantních textových typologií – oblasti samotného práva a oblasti soudních rozsudků – je popsán potenciál výkladu těchto sloves vzhledem k některým jejich výskytům, přičemž cílem je zamyslet se nad operativními variacemi tohoto modálu.

Kniha Rétorika v evropské kultuře i ve světě vymezuje postavení rétoriky v systému kultury a vzdělanosti od starověku po dnešek. Zkoumá pokles jejího významu v období racionalismu a osvícenství, uvádí příčiny, v jejichž důsledku byly rétorice (redukované na soustavu řečnických triků) přisuzovány negativní konotace, a vysvětluje, proč si rétorika ve 20. století dokázala své pozice znovu vydobýt. Dokládá, že prestiž rétoriky prudce klesá, když je redukována na recept k rafinovanému klamání publika, a naopak stoupá, když se chápe jako vědecká disciplína, která se vydává napříč humanitními obory – filozofií, logikou, sémiotikou, literární vědou, lingvistikou, naukou o médiích apod. V tomto pojetí rétorika usiluje o všestranné poznávání a kultivování řečového projevu, mluveného i psaného, a to nejen jeho produkce, ale i recepce a interpretace. V takové renesanci zájmu se rétorika jeví ne jako pouhý návod k řečové dovednosti, ale jako komplexní teoretický obor zkoumající chování člověka ve společenské komunikaci. Kapitoly 1–9 charakterizují vývoj rétoriky od jejích řeckých, helénistických a římských počátků k rétorice v kontextu křesťanské kultury středověku, dále k období humanismu, osvícenství, baroka; závěrečné kapitoly se pak věnují rétorice v 18., 19, a 20. století. Přitom se uplatňuje zřetel geografický, zahrnující dějiny rétoriky ve Francii, Španělsku, Itálii, Německu, Anglii, Skotsku, Polsku, v Rusku, v Čechách, na Moravě a na Slovensku, od 19. století pak i ve Spojených státech. Poslední, 10. kapitola předkládá odpověď na otázku, zdali se odpovídající systémy rétorických poznatků utvářely i za hranicemi středomořské antiky. Na vybraných příkladech teoretických prací o „umění řeči“ pocházejících z území Indie, Blízkého východu, Číny, Koreje a Japonska se ukazuje, že každé jazykové společenství si vytváří svou vlastní představu, teorii a praxi přesvědčivého a sugestivního řečového vystupování. Mnohdy se takové poznatky spíš než na návody k stylizaci a přednesu mluvených projevů soustřeďují na analýzu písemných památek, v nichž lze nalézt jak specifické kategoriální prostředky dané kultury (tak je tomu např. u komentářů k staroindickým védským textům), tak tropy a figury charakteristické pro rétoriku řeckou a římskou, např. u hebrejských a aramejských textů Starého zákona.

Jan Opolsky has long been considered to be little more than an epigon of the Czech Decadence. By detailed analysis of his prose, this book aims to show that Opolsky is a master of sustained narrative irony and an accomplished writer in his own right. Introduction brings an overview of Czech Decadent/Symbolist literature and art in an European perspective. The first monograph evaluates archival sources, private correspondence with other literary figures and includes classified bibliography of Opolsky.

Druhé vydání knihy, která komplexně představuje práci nejstarších gramatiků českého jazyka v 16. a 17. století na pozadí tradic, které formovaly jejich myšlení. První kapitola sleduje vznik gramatografie v rámci starověké filologie. Kapitola druhá se postupně zabývá autory jednotlivých mluvnic (jsou to autoři mluvnice náměšťské, Jan Blahoslav, Matouš Benešovský-Philonomus, Vavřinec Benedikt Nudožerský, Jan Drachovský, Matěj Václav Štajer, Jiří Konstanc a anonymní autor mluvničky Prima principia). Třetí kapitola podrobuje jejich dílo analytickým sondám. Poslední kapitola vyzvedává jako syntézu předcházejících gramatik Čechořečnost Václava Jana Rosy. Exkurzy odbočují k postavám Jana Caramuela z Lobkovic a Matouše Benešovského.

V současném sociálněvědním diskursu nepatří otázky společenské integrace a sociálního řádu obecně k výrazně akcentovaným tématům. Důraz se klade na výzkum spíše dílčích segmentů společnosti, přičemž jsou její problémy pojednávány pouze fragmentárním způsobem. Kniha Marka Německého se pokouší překročit tyto rámce a pokládá si otázku: "Jakou povahu má společnost jako taková a co ji drží pohromadě?" Odpověď hledá s použitím teoretického aparátu Talcotta Parsonse, konkrétně jeho pojmu "societální komunity". Koncept je v knize vysvětlen a zasazen do kontextu obecných teorií sociálního řádu a sociálního jednání. K dalšímu hlubšímu rozpracování tohoto konceptu autor využívá teoretického instrumentária autorů, jako jsou Jeffrey Alexander, Richard Münch, ale také David Lockwood, Stein Rokkan, John Rawls a další. Výsledkem je pokus o obohacení pojmu societální komunity o aspekty právního řádu, popis role konfliktů a integrační funkce politické kultury v liberálně demokratické společnosti.