Najnovšie - Pre vysoké školy strana 18 z 30

Jerzy Bartmiński (1939) je dnes jedním z nejvýznamnějších polských i evropských lingvistů, předním představitelem moderní etnolingvistiky a zakladatelem lublinské školy kognitivní etnolingvistiky. Objevil a spolu se svými kolegy uplatňuje originální metody zkoumání sémantických struktur jazyka, jež v mnohém připomínají kognitivní lingvistiku americké provenience, zároveň však navazují na nejlepší filologické tradice ze slovanského okruhu. S pomocí těchto metod lze odhalovat konceptualizační mechanismy koncentrované v kultuře určitého jazykového společenství, v jeho uvažování, způsobu života i hodnotovém systému. Vyjevuje se tak, jaký obraz světa je v daném jazyce fixován: ono specifické, generacemi sdílené, staré (a zároveň se pomaleji či rychleji proměňující) vidění skutečnosti má totiž podobu stereotypů různého druhu a řádu, a ty je možno studiem jazykových a textových dat vynést na povrch, usouvztažnit a interpretovat. Lublinská etnolingvistika vycházela původně ze zkoumání lidového jazyka a folkloru, z hledání stereotypů a symbolů ukotvených v lidové kultuře. Později však tento okruh významně překročila a pojmy jako jazykový obraz světa, (jazykový) stereotyp či konotace byly vztaženy na sémantiku v nejširším, tj. kognitivním, sociálním a kulturním rámci, a to bez ohledu na to, o jakou komunikační sféru či typ textů se jedná, zda jde o studium současného jazyka, anebo jeho dřívějších vývojových stadií. Monografie Jazyk v kontextu kultury přináší českému čtenáři pohled na dílo Jerzyho Bartmińského a lublinskou kognitivní etnolingvistiku prostřednictvím dvanácti studií, které jsou poprvé přeloženy do češtiny.

Učební text pro posluchače Matematicko-fyzikální fakulty UK. Navazuje na publikaci Z. Práškové a P. Lachouta Základy náhodných procesů I. Obsah: stacionarita, procesy s konečnými druhými momenty, spektrální rozklad autokovarianční funkce, stochastický integrál, spektrální rozklad náhodného procesu, lineární modely časových řad, vybrané limitní věty pro stacionární posloupnosti, predikce, filtrace signálu a šumu, odhady průměru a autokorelační funkce, odhady parametrů v modelech ARMA, periodogram a odhady spektrální hustoty.

Tato knížka představuje úvod do světa odborné literatury v environmentálních vědách a je určena zejména studentům vysokých škol v bakalářském, magisterském i doktorském stupni studia. První část knihy se věnuje různým druhům odborných publikací - proč vůbec vznikají, jakou mají strukturu a jak bychom měli přistupovat k jejich četbě. Ve druhé části poskytují autoři praktické rady pro přípravu a psaní odborného textu, ať už se jedná o literární rešerši, nebo o odborný článek popisující empirický výzkum. Hlavní text knihy doprovázejí samostatné boxy, ve kterých jsou detailněji vysvětleny některé aspekty vědecké práce a literatury (např. statistika, tvorba a interpretace grafů a tabulek, pravidla citování, použití citačních manažerů, správa dat aj.).

Analýza bibliografického korpusu francouzsky psaných beletristických knih, které vyšly v českých překladech v rozmezí let 1989 až 2013, ukazuje některé známé skutečnosti, ale i nečekané zajímavé detaily. Snaží se najít odpovědi na otázky typu: Jak známe francouzskou literaturu? Čeho si na ní ceníme? Máme možnost si česky přečíst všechny důležité knihy francouzských autorů? Zdá se, že čeští čtenáři vyhledávají především dobrodružné příběhy, ať už jim je poskytují romány z 19. století, anebo díla současná. Literatura s komerčním potenciálem převažuje – ale jak se daří nakladatelům odhadnout, které knihy půjdou na odbyt? Nestačí vsadit na to, že se kniha stala bestsellerem ve Francii. Obecně se vyplatí vydávat tituly napsané na základě historických událostí, společenské romány, detektivky nebo sci-fi. Na řadu ovšem přicházejí i erotické novely autorů jako Apollinaire nebo Musset, popřípadě Simenon, pro hloubavější povahy raději Malý Princ. Absolutní „francouzskou jedničkou“ je však u nás dlouhodobě Jules Verne.

V medicíně je v současné době celosvětově kladen důraz na bezpečnost pacienta a celého zdravotnického provozu – primum non nocere. V akutních situacích je nutná rychlá orientace ve vzniklé problematice a nalezení včasného řešení. V tom může pomoci tato příručka, která je první českou publikací svého druhu, přestože především v anglosaském světě jsou podobné „kuchařky“ běžné. Abecedně řazené kapitoly – včetně kapitol věnovaných dětským pacientům – přinášejí přehledný a stručný návod na řešení krizových klinických situací, které mohou nastat na operačním sále. Heslovitě uspořádaný text vede uživatele krok po kroku ke zvládnutí daného život ohrožujícího stavu bez zbytečných průtahů. Na závěr je publikace doplněna obecnými informacemi a základními schématy neodkladné kardiopulmonální resuscitace. V textu je ponecháno místo pro doplnění telefonních čísel a dalších důležitých údajů konkrétního pracoviště. Obsah i forma zpracování korespondují s obdobnými zahraničními texty a jsou zcela v souladu s doporučeními Evropské anesteziologické společnosti a České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny.

V roce 1998 vydal v americkém Baltimore žák profesora Havránka, soudobý pokračovatel českého strukturalismu Lubomír Doležel, dílo formulující zásady narativní sémantiky a uvádějící do teorie fikčních světů Heterocosmica. Fiction and Possible Worlds. Pro českého čtenáře je převedl do rodného jazyka pod názvem Heterocosmica. Fikce a možné světy (Karolinum 2003). O desetiletí později pokračoval – již bez anglického "mezistupně" – knihou Heterocosmica II. Fikční světy postmoderní české prózy (Karolinum 2014), v níž rozvinul své teorie na materiálu současné české beletrie. Trilogie i tvůrčí cesta profesora Doležela (1922–2017) se nyní uzavírá knihou Heterocosmica III. Fikční světy protomoderní české prózy (Karolinum 2018, posthumum). Symbolicky se v ní vrací ke kořenům české moderny a postmoderny – totiž k literatuře bouřlivého uměleckého období přelomu 19. a 20. století, k literárnímu směřování, jež nazval protomodernou. Doleželův podíl na rozvoji naratologických studií a na teorii fikčních světů mu zajistil celosvětový respekt a uznání.

S několikaletým odstupem od vydání skloňovací a stupňovací části dostává odborná veřejnost do rukou druhý díl historické mluvnice lužické srbštiny. První polovina svazku – časování – se opírá o standardní pomůcky lužickosrbské diachronie. Flexi praslovanských, prasrbských a novosrbských sloves ilustruje dvaadvacet paradigmatických tabulí s častými slovesy nepravidelnými a příkladovými slovesy pravidelnými. Do zvláštní složky flexe je vyčleněno kmenosloví, pojaté jako nauka o kmenových změnách. Podnětná je zejména druhá polovina knihy – slovotvorba. Tvoření slov zpracovala sorabistika dosud pouze synchronně – autor pro svůj výklad využil existující hornolužické a dolnolužické práce, slavistické publikace i etymologické slovníky jednotlivých slovanských jazyků. Významně doplnil několik nových starosrbských pramenů. Všechny historické doklady jsou opatřeny stránkovou citací, což pro příští badatele představuje snazší orientaci i prostor pro vlastní výklad jazykových jevů.

Učebnice Přehled patologie je určena především pro studenty bakalářských a navazujících magisterských stupňů studia různých směrů na lékařských fakultách. Jejím úkolem je seznámit studenty jak se základními pojmy obecné patologie, tak s nejdůležitějšími nozologickými jednotkami v části speciální. Cílem je vytvořit studentovi základní představu o nemoci a jejích projevech. Protože zmínění studenti podle současných osnov nemají do výuky zařazenou histologii, omezuje se výklad jen na makroskopickou úroveň. Na této úrovni by učebnice mohla sloužit jako repetitorium základních pojmů také pro jiné směry studia na lékařských fakultách. Do textu jsou zařazena černobílá schémata a přehledné tabulky. Kniha je doplněna barevnou přílohou, do níž byly vybrány makrofotografie přibližně sedmdesáti častějších patologických nálezů.

Původní text publikovali anatomové z Lékařské fakulty Karlovy univerzity v Plzni Jaroslav Kos, Jiří Heřt a Jaroslava Hladíková v roce 1964. Tato publikace byla významná především tím, že představovala první českou poválečnou učebnici topografické anatomie podle Weignera. První vydání mělo mezi studenty i lékaři obrovský úspěch, protože topografie celého těla byla popsána stručně a srozumitelně. Všechna další vydání tohoto textu byla díky velké popularitě a oblibě vždy rychle rozebrána, stejně jako jeho poslední vydání před dvaceti lety. Autoři se proto domnívají, že tato publikace je pro topografickou anatomii stále platným a užitečným přínosem, a rozhodli se proto pro revizi a opětovné aktualizované vydání původního textu. Toto nové „oživené“ vydání obsahuje aktualizaci anglické i latinské terminologie (Terminologia Anatomica, Thieme, Stuttgart, New York, 1998), digitálně zpracované grafy a obrázky a menší úpravy v původním textu.

Učebnice Hygiena, preventivní lékařství a veřejné zdravotnictví má primárně sloužit studentům všeobecného lékařství jako zdroj základních informací o problematice spojené s hygienou a prevencí. Autoři ve čtrnácti kapitolách věnují pozornost např. organizační struktuře a současnému stavu orgánů veřejného zdraví, definují, co je zdraví a popisují, jaké faktory zdraví člověka ovlivňují, věnují se výživě populace, nutričnímu složení stravy, výživové politice státu a bezpečnosti potravin, problematice kouření a nadměrné konzumace alkoholu, fyzické aktivitě jako základnímu faktoru životního stylu. V učebnici čtenář najde také kapitolu pojednávající o prevenci onemocnění hromadného výskytu, o hygieně mladistvých či o problematice oxidačního stresu. V textu naleznou užitečné informace nejen studenti lékařství, ale i pracovníci v odvětví hygieny.

Publikace uvádí charakteristiku jednotlivých skupin nemocí z povolání podle seznamu nemocí z povolání, a nox, které je vyvolávají, dále typy profesionální expozice, etiopatogeneze vzniku onemocnění, patologicko-anatomické nálezy, klinický obraz onemocnění, diferenciální diagnostiku, léčení, posouzení profesionality onemocnění a preventivní opatření. Každá nosologická jednotka je doplněna diagnostickým souhrnem charakteristických znaků a kazuistikou příslušné nemoci z povolání nebo intoxikace. Kromě nemocí z povolání jsou uvedeny také nejčastější intoxikace průmyslovými noxami a dalšími chemickými látkami, léky, návykovými látkami i přírodními toxiny v obdobné struktuře, včetně kazuistik.

Publikace navazuje na učebnici Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy a aplikuje pravidla vyrovnávacích prostředků. Představuje problematiku jednotlivých druhů oslabení z teoretického pohledu s návody pro vyústění do přímé tělovýchovné praxe: oslabení pohybového systému, kardiovaskulárního, dechového, metabolické poruchy, oslabení gastrointestinálního, smyslového a nervového systému, gynekologická oslabení a těhotenství, zdravotní tělesnou výchovu v seniorském věku. Učební texty jsou určeny pro oblast vzdělávání i širokou veřejnost mající zájem o uvedenou problematiku.

Čtvrté vydání učebnice obsahuje úkoly, které slouží pro praktickou výuku patologické fyziologie. V úvodní části text seznamuje studenty se základními metodami manipulace se zvířaty a etikou experimentální práce. Druhá kapitola už přináší úkoly zaměřené na procvičení obecné patologické fyziologie, další kapitoly se zaměřují na krev, krevní oběh, dýchání, trávení, metabolismus a termoregulaci, vylučování, vnitřní sekreci, nervovou soustavu a mikroskopické vyšetření mozku.

Učebnice poskytuje základní poznatky o infekčních nemocech seřazených podle orgánových systémů, obsahuje jejich popis s cílem vytvořit konkrétní představu o jejich průběhu, léčbě a ošetřovatelské péči. V obecné části knihy jsou shrnuty postupy intenzivní péče aplikované na pacienty s infekčními nemocemi, jsou vysvětleny specifické rysy ošetřování, dodržování hygienického režimu, izolačních opatření a prevence. Kniha je primárně určena pro pokračovací magisterské studium intenzivní péče, ale základní poučení naleznou i studenti lékařství a lékaři se zájmem o akutní medicínu. K snazšímu pochopení textu přispívá množství fotografií.

Slovenščina ni težka / Slovinština není těžká je vysokoškolská učebnice slovinštiny pro začátečníky určená českým slovenistům a slavistům. V úvodní kapitole Základní údaje o slovinském jazyce seznamuje kniha studenty s nejdůležitějšími informacemi o vývoji slovinštiny od nejstaršího období až do současnosti. V kapitole Hláskosloví slovinského spisovného jazyka je vysvětlena fonetická povaha spisovných fonémů a jejich variant, a je zde pojednáno o přízvuku (jeho rozlišovacích znacích, umístění, slovech s více přízvuky, příklonkách) – výklad doprovází četná cvičení. Následujících jedenáct lekcí obsahuje text – většinou rozhovor –, jehož obsah vychází z běžných konverzačních situací. V jednotlivých textech jsou obsaženy mluvnické tvary, které jsou zpracovány v následných výkladech gramatiky a v přehledech tvarů a pravidel. V textech je zároveň postižena slovní zásoba základního fondu současné slovinštiny. Druhou část lekce vždy tvoří mluvnická a konverzační cvičení, při nichž se od studenta vyžaduje aktivní tvořivý projev – ústní i písemný –, který se tematicky opírá o úvodní texty lekcí i o ukázky z Čítanky. Předkládané texty by měly studenty seznámit s různými funkčními a sociálními styly slovinštiny. Pro snazší orientaci a přehlednost jsou všechna slova a výrazy z textů lekcí a všech kapitol učebnice abecedně uspořádány do souhrnného slovinsko-českého slovníku. Stejnému účelu slouží také malý slovník lingvistických termínů. Slovní zásobu pomáhá rozvíjet i oddíl Jak se to řekne? Zde se slova textů jednotlivých lekcí dostávají do tematických souvislostí.

Výrazně přepracované a rozšířené vydání textu publikovaného poprvé v roce 2005 reaguje na nejnovější vývoj v oboru, zejména pak na sérii normotvorných gramatických příruček vydaných španělskou Královskou akademií v letech 2009–2011. Text je primárně určen studentům španělské filologie a seznamuje je se základy fonetiky a fonologie španělštiny. Pozornost je věnována i vztahu mezi mluvenou a psanou podobou současné španělštiny. Popis fonetického a fonologického systému, vycházející z artikulačních i akustických výzkumů, přihlíží i ke zvláštnostem jednotlivých regionálních a sociálních variant španělštiny a důsledně odráží aktuální stav vědění v oboru.

Skripta jsou určena především pro studenty lékařských fakult, kterým poskytují základní údaje z cytologie a obecné histologie.

Vysokoškolská učebnice, která je určena studentům portugalské filologie i širší lingvistické obci, představuje první ucelený text o vývoji portugalštiny vydaný v češtině. Lze předpokládat, že se stane základní příručkou na všech vysokoškolských pracovištích, kde se portugalština vyučuje. Klade si za cíl seznámit čtenáře s nejnovějším stavem poznání vývoje jazyka. Zabývá se především problematikou periodizace a formování, složitou otázkou nejstaršího portugalského textu a fonologickým a morfosyntaktickým vývojem jazyka z lidové latiny až do současné portugalštiny (výklad postupuje chronologicky po jednotlivých obdobích – lidová latina, stará a střední portugalština, klasická portugalština, moderní portugalština). Stručně probírá též obecně romanistická témata, jako jsou např. romanizace, charakteristika lidové latiny či typy jazykových změn.

Monografie, na níž se podíleli historikové a literární vědci z Kuby, Francie, Španělska, České republiky a dalších států, pojednává o různých politických a kulturních projektech v karibské oblasti v průběhu devatenáctého a dvacátého století, přičemž je sledován proces jejich realizace, popřípadě důvody, proč zůstaly projekty nerealizovány. Společným zájmem hned několika odborníků je řešení otázky otroctví na Kubě v devatenáctém století, jehož likvidace byla současně problémem ekonomickým, sociálním a kulturním. Na tuto problematiku pak navazují další autoři zabývající se literárním projekty dvacátého století, v nichž je sledován odkaz na africké dědictví v literaturách karibských ostrovů.