Najnovšie - Eseje, úvahy, štúdie strana 41 z 76

Dva texty o významných italských městech, kterými autor poukazuje na umění cestovat „básnicky“ a návštěvy cizích míst tak prožívat jako jedinečná dobrodružství. Láska k Benátkám, sestavená ze stejnojmenného textu a z další prózy věnované jinému italskému městu, Pordenone, není pouhým zápisníkem z cest, natož turistickým průvodcem po památkách. Obě města se pro autora stala vnitřním prožitkem, v němž se odráží celý jeho přístup ke světu – a hlavně jeho osobní vidění věcí; v tom smyslu je kniha rovněž básní v próze a trochu i malým filosofickým traktátem – v duchu autorovi drahé „pěší metafysiky“. Text o Pordenone je také přímo koncentrátem toho průzkumu světa – a hledání jeho skrytého tajemství -, jež je jinou autorovou posedlostí; proto ho autor považuje za jeden ze svých klíčových textů.

Internet nám měl přinést víc svobody, a zatím jí skoro nepozorovaně, krok za krokem ubývá. Návrat diktatury a "ruských pořádků", v nichž všechno je možné a nic není jisté, už není utopie, ale reálná hrozba. V politice se prosazují lháři a demagogové. Všechno dobré, co se v Česku za poslední čtvrtstoletí povedlo, se může zítra rozpadnout. Tomáš Klvaňa přichází se čtivým, vysvětlením událostí, napsaným nezaměnitelným, všeobecně srozumitelným stylem. Ústřední myšlenkou zůstává - proč je slušná a tolerantní společnost v ohrožení, proč pomalu ale jistě ubývá svobody.

V knihe Sebectvo tých druhých esejistka Kristin Dombek prináša príbeh o tom, ako sa zo zriedkavej klinickej diagnózy stal veľký kultúrny fenomén, úložný priestor pre náš strach a úzkosti z lásky, priateľstva a vzťahov. Autorka sa odosobňuje od hystérie a kreslí jasnú hranicu medzi patológiou a obyčajným sebectvom. A v neposlednom rade píše o sebe v úprimnej snahe nájsť cestu von zo začarovaného kruhu strachu a obvinení, ktorá by viedla k uvoľnenejšiemu a uspokojivejšiemu životu.

V knihe Sebectvo tých druhých esejistka Kristin Dombek prináša príbeh o tom, ako sa zo zriedkavej klinickej diagnózy stal veľký kultúrny fenomén, úložný priestor pre náš strach a úzkosti z lásky, priateľstva a vzťahov. Autorka sa odosobňuje od hystérie a kreslí jasnú hranicu medzi patológiou a obyčajným sebectvom. A v neposlednom rade píše o sebe v úprimnej snahe nájsť cestu von zo začarovaného kruhu strachu a obvinení, ktorá by viedla k uvoľnenejšiemu a uspokojivejšiemu životu.

Kniha Situace poezie obsahuje dvě eseje od Raissy Maritainové: v eseji Smysl a jeho absence v poezii se věnuje otázce, co je básnický smysl a jakým způsobem je do něj integrován smysl logický (J. Maritain se o tento text bude opírat v pasážích věnovaných básnickému a logickému smyslu v knize Tvůrčí intuice v umění a poezii, 1953), esej Magie, poezie a mystika se, jak sám název napovídá, týká vztahu poezie a magie, ale je také příspěvkem do dobové diskuse o vztahu poezie a mystiky. Dvě eseje od Jacquesa Maritaina – Poetické poznání a Zkušenost básníka – načrtávají definici krásných umění jako vztahu umění a poezie, přičemž umění je chápáno jako jakési „tělo“ uměleckého díla a poezie jako jeho „duše“. Zásadním pro utváření této teorie byl přínos Jeana Cocteaua, který mezi lety 1923–1928 s Maritainem úzce spolupracoval (plodem spolupráce je Cocteauův Dopis Jacquesovi Maritainovi a Maritainova Odpověď Jeanu Cocteauovi). Poetická zkušenost či poetický smysl je základem umělecké tvorby, podle Maritaina jde o zvláštní druh poznání, jehož cílem není poznat, ale tvořit. Toto poznání nelze vyjádřit v idejích a soudech, je to spíš zkušenost než poznání – zkušenost věcí v nás a nás v nich, a to zkušenost tvůrčí, protože se chce vyjádřit a je vyjádřitelná jen v díle. Toto poznání nepředchází tvůrčí činnost ani není jejím předpokladem, ale je hluboce v ní, soupodstatné s pohybem k dílu. Maritainova definice díla na základě básnického smyslu, intuice či inspirace, která se probouzí v kontaktu subjektivity umělce s věcmi, je dostatečně volná, pružná, aby se dala aplikovat na všechny oblasti umění, jak dokládá pozdější rozpracování této teorie v Tvůrčí intuici v umění a poezii. (Klára Jirsová)

Autor sepsal svou epopej nikoli jako patetický příběh tohoto literárního žánru, ale jako veršovaný popis života v terezínském ghettu. Reportáž tvoří chvatně zapisované reflexe, jimiž si Hartmann pomáhal pochopit osudy obyvatel ghetta. Zároveň chtěl zanechat svědectví o životě, událostech a o těch, kteří se v předtuše své smrti „modlili za mír věčný, lidství a lásku“. Z jednoduchých veršů se skládají lehce ironické obrázky z ghetta přecházející v baladu, kterou její autor píše stále více s „úsměvem skrze slzy“. Se svou zvětšující se nostalgií a s ohledy k předpokládaným čtenářům zanechává své poznání těm, o nichž věřil, že mu budou chtít porozumět.

Esej o životě, díle a odkazu Komenského a Zamenhofa, analýza podobností jejich údělů i literárních děl a závěry autora směrem k budoucnosti. Bohatá bibliografie obsahuje desítky titulů.

Kniha esejí o slávnom dramatikovi. Kniha esejí SHAKESPEARE. ZOOMING približuje anglického dramatika z rôznych strán a pozícií. Voľne sa pohybuje v rôznych kultúrno-geografických teritóriách, obdobiach aj žánroch, zaostruje pozornosť raz na veľké celky, inokedy na menšie detaily. Slovenský Shakespeare sa tu ukazuje napríklad v súvislostiach s antickými satirikmi, Erazmom Rotterdamským a Lasicom a Satinským. Cez knižné vydávanie Shakespeara na Slovensku sa reflektuje stav našej (ne)pripravenosti viesť s autorom dialóg. Analýza prekladov niektorých pasáží do slovenčiny a češtiny poukazuje na rôzne kultúrne polia, do ktorých sa texty dostávajú v rôznych dobách. V zornom poli autorky ocitajú preklady aj adaptácie, divadelné uvedenia aj knižné vydania, anglofónne aj domáce režijné aj herecké prístupy ako aj zahraničná kritická reflexia Shakespeara. Kniha ponúka osciláciu medzi blízkym a vzdialeným, domácim a cudzím, detailom a celkom, históriou a súčasnosťou, textom a meta-textom.

Zapředli jsme s Drahou rozhovor, při němž jsme si podle thajského zvyku vybírali přezdívky čulen – hravá jména, kterými se budeme oslovovat. Měli jsme na vybranou z několika zvířat –Thajci si totiž nejraději dávají jména zvířecí a vůbec v tom nevidí nic urážlivého – naopak. Měli jsme k dispozici mú čili prase nebo kob, žábu, pak se nabízelo ještě kaj, kuře, a kung, krab, tedy podle toho, co se tvrdilo v průvodci. Drahá si nepřekvapivě vybrala prase, protože už od dětských let milovala postavu Pašíka z Kocoura Mikeše. Já jsem netoužil být žábou ani krabem a už vůbec ne kuřetem, byť z českého chovu s rodokmenem, a tak Drahá odkudsi vytáhla, že třeba bobr je tua bí voe nebo nějak podobně, a že by se prý ke mně hodil. Že vypadá přátelsky, ale dokáže i prokousnout nohu...

Meghan Daum osobitým štýlom napísala desať silných textov, v ktorých sa konfrontuje s prežívaním smrti svojej matky, rozhodnutím nemať deti a každodennými otázkami, ktoré sú dnes zvyčajne zaobalené do zbytočnej sentimentálnosti. Podľa skratkovitej psychológie dnešných čias by sme sa z akéhokoľvek nešťastia či osobnej krízy mali vynoriť ako lepší ľudia. Ale čo ak to tak nie je? Témou, ktorá spája týchto desať textov je náš postoj k sentimentálnosti, romantizovaniu si niektorých životných postojov, ako aj ku kultúrnym tabu - nevysloviteľným a nemysliteľným predstavám. "Výnimočné autobiografické eseje, v ktorých sa autorka s odvahou púšťa do skúmania lásky, smrti a falošne zidealizovaných rituálov každodenného života." (Slate) "Fantastická zbierka esejí, ktorá je zábavná, inteligentná a emocionálna, pričom v tých najosobnejších momentoch je najviac univerzálna. Navyše je napísaná so závideniahodnou jemnosťou." (Geoff Dyer) "Výborné…Meghan Daum dokáže dokonale opísať emócie, je nemilosrdne úprimná, vtipná a intelektuálne poctivá." (Cheryl Strayed, New York Times Book Review) "Nevysloviteľné…je úžasná, trefná a presvedčivá kniha. Autorka píše s istotou a elegantne sa vzpiera očakávaniam…Meghan Daum je nepochybne geniálna esejistka. Prečítam si od nej čokoľvek." (New York Times Book Review) "Niekedy sú naše pocity a reakcie na to, čo sa nám deje, surové. Emócie sú nevyspytateľné, nepredvídateľné, sú tým, čo z nás robí ľudí. Tieto ukryté kúty duše si ťažko priznávame a už vôbec o nich nehovoríme. Zbierka esejí Meghan Daumovej nás zasiahne priamo do tohto nepomenovateľného miesta." (Entertainment Weekly) "Je trochu zarážajúce, že tieto eseje sa mi páčia, pretože dávajú hlas a tvar mnohým z mojich vlastných potláčaných myšlienok a tajných pocitov, ktorým by som sa v živote nedokázala pozrieť priamo do očí. Meghan Daum je kultúrna jasnovidka - odhalí nám svoje tajomstvá, aby si vypočula naše vlastné. Zároveň je úžasnou, vtipnou, vnímavou a bolestivo zrelou rozprávačkou." (Julia Glass) "Táto kniha k čitateľom a čitateľkám prehovára bystrým, láskavým a úprimným štýlom. Eseje idú do hĺbky, pod povrch toho, čo by sme možno očakávali, že pocítime, s cieľom zistiť, čo cítime naozaj. Meghan Daum zostáva verná komplexnosti prežívaných skúseností." (Leslie Jamison) "Meghan Daum spochybňuje svoje a naše utkvelé predstavy o živote odvážnym, nesentimentálnym štýlom podobným veľkým britským esejistom, ako bol napríklad William Hazlitt a George Orwell. Pri opisoch emócií a duševného rozpoloženia je presná ako Joan Didion. Stranu za stranou odhaľuje rôzne aspekty lásky, smútku a bežných pocitov, ktoré nejasne cítime, ale márne hľadáme slová, ktoré by ich opísali. Prečítať si túto knihu znamená pochopiť zvláštne paradoxy života novým a prenikavým spôsobom. " (Bernard Cooper) "Joan Didion nového tisícročia. Meghan Daum prináša do každodenného života, lásky a rituálov pôvab, múdrosť a vtip." (Dan Wakefield) "Trefné, vtipné a oslobodzujúce čítanie. Daumovej eseje sú osviežujúcim pohľadom na komplexnosť života, o ktorom premýšľame, vo svete, ktorý nechce vidieť členitú krajinu pravdy." (Kirkus) "Meghan Daum píše veľmi podnetne a zábavne. Vďaka úprimnosti, s akou skúma súčasnú kultúru, ako aj naše osobné svedomie, je táto kniha pútavá a významná aj v širšom kontexte." (Sigrid Nunez)

Spomienky na detstvo, dospelosť a starobu, na cesty po svete, zaujímavé aj zabudnuté osobností. V rozhovoroch a úvahách o ľuďoch, rokoch a udalostiach Jozef Mikloško hodnotí dobu a prežitý život. Svoje poznania a skúsenosti opisuje otvorene a optimisticky, nikdy nestráca humor a neberie život, ani seba, príliš vážne.

Nórsky autor si na cestách uvedomil dôležitosť samoty a ticha, ktorým venoval svoju najnovšiu knihu. Hovorí o tichu okolo nás, ale aj o tichu, ktoré nosíme v sebe. Čo je ticho? Kde je? Prečo je dôležitejšie ako kedykoľvek predtým? Na svete nie je veľa polárnych bádateľov, s ktorými by ste sa mohli rozprávať o Immanuelovi Kantovi, rovnako medzi filozofmi nenájdete veľa ľudí, ktorí by na snežniciach prešli najodľahlejšie kúty sveta. Výnimkou je Erling Kagge, nórsky cestovateľ, spisovateľ, vydavateľ a otec troch dospievajúcich dcér. Ako prvý na svete dorazil sám na južný pól, pričom nemal päťdesiat dní žiadne spojenie so zvyškom sveta. Ako prvý zdolal aj všetky tri "póly", severný, južný a vrchol Everestu. V jednom rozhovore označil za štvrtý "pól" výchovu svojich detí - dosiahnete ho ľahko, ale to čo nasleduje je najväčšou výzvou vášho života.

V rokoch 1978 – 79 sa Albert Marenčin ako pracovník galérie stretával s Júliusom Jakobym. Napriek generačnému odstupu dvadsiatich rokov si od prvého stretnutia boli blízki v názoroch na umeleckú tvorbu aj v životných postojoch. Pre Jakobyho sa obraz stáva obrazom nie peknou maľbou ani technikou, ale zážitkom, ktorý sa stal obrazom vo svojej autentickej podobe. A kritériom autenticity je preňho úprimnosť. V rozhovoroch si kladú otázky a odpovede často nachádzajú v spomienkach. V doslove Juraj Mojžiš približuje dobu vzniku tejto knihy - normalizáciu, ktorá pre Marenčina znamenala zákaz publikovať. Kniha je ilustrovaná desiatkami fotografií Martina Marenčina z umelcovho ateliéru, v ktorom tento Košický pustovník prežil takmer celý život.

Život... a poezie...? byl název mnohaleté rubriky Mirka Kováříka, v níž otiskoval své texty o poezii, českých, slovenských i zahraničních básnících, o svých rozhlasových pořadech Zelené peří a Poetické nokturno, o významných okamžicích české poezie, o divadlech poezie i interpretaci básní. To vše naleznou čtenáři i v této knize, doplněno mnoha recenzemi a články z časopisů, doslovy ke knihám, studií o přednesu básní, vzpomínkovými texty a výběrem z rozhovorů. Kniha ve svém celku je skvělým úvodem do četby české poezie, vášnivou obhajobou „básnického principu“ (slovy Ivana Diviše) i nenahraditelným svědectvím o více než padesáti letech života s poezií a pro poezii. Je to kniha živá i čtivá, určená zejména mladým lidem, pro které je poezie neocenitelnou průvodkyní na jejich cestě životem. Texty ve spolupráci s autorem vybral a k vydání připravil Jan Šulc. Vychází ve spolupráci s Ministerstvem kultury ČR.

Publikace je volným pokračováním knih Poselství papíru, Papír všude a se vším, Na papíře napsáno a vytištěno. Přináší ve více než 150 populárněvědeckých statích, kulturněhistorických esejích a rozsahem vesměs kratších „obrázcích“ v nezvyklých souvislostech a na konkrétních příkladech fakta o rozmanitých formách širokého společenského uplatnění papíru, jeho estetického i praktického působení, způsobech jeho každodenního i výjimečného používání lidmi v různých dobách, činnostech, prostředích a životních situacích. Současně ukazuje význam psaní a tisku, jímž se myšlenky na papírech uchovávají a texty i obrázky předávají z generace na generaci. Nemalá pozornost je věnována vztahu osobností kultury k papíru a tisku v psané a tištěné komunikaci, při tvorbě dopisů, konceptů a definitivních podob děl, podílu na vzniku jejich typografického vzhledu a práci s knihami, novinami, časopisy, obaly apod. Kniha přibližuje teoretické názory, praxi i ryze osobní výpovědi v této oblasti, ať jde o domácí či zahraniční básníky, spisovatele, hudební skladatele, výtvarné umělce, lékaře, nakladatele, tiskaře, bibliofily, osobní a veřejné knihovny; je určena studujícím, učitelům i všem, kteří se zajímají o nové pohledy na aktuální otázky kulturních dějin, hledají podněty k oživení výuky humanitních oborů a další badatelské a podnikatelské činnosti v oblasti literární, hudební, výtvarné, polygrafické, papírenské a ediční.

V týchto krátkych a strohých esejistických textoch sa autor pokúša identifikovať, popísať a následne aj demaskovať tie spoločenské javy, a to bezohľadu na typ režimu, v ktorých sa mu „prichodilo“ žiť, ktorých výskyt deformujú „optimálny“spoločenský vývin, sú identifikova-teľné ako problémové, a ktoré pregnantne signifikujú ich negatívne stránky. Ide napríklad o také javy ako globalizácia, prznenie a ničenie miest a sídel, rapídny úbytok poľnohospo-dárskej pôdy, rozkrádanie a tunelovanie, korupcia, zintenzívnenie koristníckeho spôsobu hospodárenia, kríza demokratických princípov a podobne. Okrem celospoločenských tém sa autor čiastočne dotýka aj osobných zlomových udalostí, ktoré ho jednoznačne ovplyvnili. Kniha je určená širokej čitateľskej verejnosti, najmä takej, ktorá sa nebojí kritického postoja a analytickej reflexie.

Kniha esejí Štúr a Hurban, myšlienka a čin približuje, osvetľuje, mapuje a komentovane porovnáva životné osudy, osobnostné profily, svetonázorové postoje, politické, náboženské, filozofické, historické, literárne a estetické náhľady, profesijné orientácie a tvorivé aktivity dvoch najvýznamnejších predstaviteľov štúrovskej generácie a vrcholných postáv záverečnej fázy slovenského národného obrodenia a národno-zjednocovacieho hnutia Ľudovíta Štúra (1815 – 1856) a Jozefa Miloslava Hurbana (1817 – 1888).

Tato kniha je třetím pokračováním souborů sebraných článků a studií Martina Stejskala, surrealistického malíře a esejisty. Prvním byla kniha Cesty za hvězdou s podtitulem Zrcadlo hermetismu v české krajině, která vyšla v nakladatelství Paseka v roce 2001, zahrnující texty z let 1982 až 2000. Druhým souborem byla kniha s názvem Rovnomoc s podtitulem Sny a skutečnosti, která vyšla v nakladatelství Torst v roce 2004. Zahrnovala především zápisy snů z minulého čtyřicetiletí v konfrontaci s texty, články a rozhovory z širokého rozmezí, mezi lety 1967 a 2002. Přítomný soubor kratších studií, příležitostných textů a rozhovorů byl shromážděn jednak z Analogonu, z revue Logos, obtížně dostupných katalogů ineditních textů. Její témata sahají od surrealistických reflexí po hermetický výklad krajiny, architektury i pohádek.

Jsme jediný upřímný foodblog. Jsme jako Sex ve městě, kdyby Carrie a spol žily v Praze na pokraji nervovýho zhroucení. Utopenec je naše makronka a pivo je naše šampaňský. Socio-kulturní souvislosti, návraty do dětství v jídelnách a před televizí, glosování nad svíčkou, ranní cesty domů se smažákem v ruce. Štěstí i smutek doprovázející chlebíčky a bohemku. Kolik hotovek se dá zkonzumovat za 30 let? Kolik hashtagů vygeneruje euforie a deprese? Život je raut, na který nás nikdo nepozval. I přesto jsme přišly. Hannah, Jana, Daniela. Holky z vývařovny.