Najnovšie - Beletria - Česká - Poézia strana 125 z 205

Klasické dílo české prózy z prostředí slovácké vesnice, které poprvé vyšlo v letech 1903–1904. Zachycuje zvyky a reálie jihomoravského venkova a mentalitu jeho obyvatel na konci 19. století, ale také rozklad tradičního venkovského společenství a konzervativních hodnot. Vyprávění se odehrává v cyklu přírodního roku počínajícího setbou a vrcholícího sklizní. Kniha, kterou proslavila dramatizace Miroslava Krobota v pražském Národním divadle (1993), vychází v České knižnici ve dvou svazcích. Dílo vychází ve dvou svazcích, samostatně neprodejných.

Ovace nevlídnosti - spojení dvou náhodných slov?Skládá kontroverzní česká spisovatelka a básnířka Sylva Lauerová ve své nové básnické sbírce poctu nevlídnosti? Veřejně a nadšeně? Nebo opět provokuje a snaží se vtáhnout čtenáře do svých ponurých a bolestných obrazů pouze proto, aby mu pomohla najít krásu okamžiku v těch nejprostších věcech, jako je třeba let ptáků? Anebo sama nevlídnost skládá pocty nám? Za naše chyby a bezcílnost bloudění? Je vůbec možné oslavovat chmurný a neútulný stav... nejenom naší mysli?Snad jen jako výstrahu před tím, že nás pohltí, pokud to dovolíme.Básnířka a spisovatelka Sylva Lauerová tvrdošíjně zachovává svou extrémní tvůrčí polaritu a po vydání komerčně úspěšného románu Jumaroro (léto roku 2011) se opět uzavírá do ulity vlastní básnické intimity ve sbírce Ovace nevlídnosti.Druhá samostatná sbírka této kontroverzní osobnosti české literární scény, brněnské rodačky zčásti žijící v zahraničí, je výběrem poezie z let 2010 až 2012.Již sám paradoxní název Ovace nevlídnosti dává tušit směr a obsah veršů, které v sobě nesou bolestná a depresivní témata. Lauerová ve svých básních záměrně přehlíží povrchní světské náměty, objektem její poezie se stává lidská duše a jako již v první básnické sbírce Michael2007 v ní nacházíme hluboký duchovní podtext.

Kniha veršov, hudby a obrazov je určená ľuďom, ktorí ešte dokážu vnímať spriaznenosť slovenskej a českej kultúry. Poéziu Mileny Fucimanovej, českej autorky, inšpirovali obrazy Květoslavy Fulierovej, bratislavskej výtvarníčky s moravskými koreňmi. Preklad veršov do slovenčiny je dielom slovenskej poetky Marty Hlušíkovej. Pôvodnú hudbu k veršom a obrazom skomponoval Ondřej Fuciman.Dielo vzniklo ako podklad pre rovnomennú scénickú formu v naštudovaní brnenského Divadla hudby a poezie Agadir.Knižná verzia sa snaží zachytiť lyriku aj silné emócie prítomné vo veršoch, obrazoch i hudbe. Netradičný, skôr bibliofilský, formát obsahuje štrnásť grafických listov s voľne sa prelínajúcimi textami v češtine a slovenčine. Knihu dopĺňa CD so štúdiovým záznamom predstavenia.

Dnes sa aj tak nikam nedovoláš Boh si ráno zapol odkazovač Nebo býva občas preplnené raz to číslo lásky zabudneme

Americký básník Sylvester Pollet (1939-2007) byl výraznou postavou olomouckého festivalu Poezie bez hranic 2002 a jedním ze stěžejních amerických nakladatelů představujících české básníky v angličtině. Rozsáhlý výbor z Polletovy poezie citlivě přeložil básník Petr Mikeš. Publikace obsahuje stručný Polletův životopis a komentovanou analýzu jeho celoživotního díla, zabývá se jeho českou a americkou recepcí a vysvětluje Polletovu poezii v kontextu jeho buddhistického vyznání a přesídlení do státu Maine. Výbor z Polletovyýh básní Verše ze srubu není určen pouze studentům a učitelům americké literatury, aIe zejména čtenářům současné poezie.

O básnické prvotině autora napsal Miloň Čepelka: "Jsem sbírkou Josefa Pepsona Snětivého opravdu mile potěšen. Až dosud jsem ho znal jako nápaditého, prostořekého, ironického a sebeironického prozaika, romanopisce i povídkáře, také jako nadšeného muzikanta, skladatele, textaře i hráče, a teď se mi představil jako poeta. A pochopil jsem, že stále zamilovaný muž, který k ženám vzhlíží s úctou, neboť v nich právem vidí jak pramen inspirující slasti, tak korektorky mužsky snivých úletů, rušitelky, ale i strážkyně ztrácené a vždy jen na mžik znovu nabývané kýžené rovnováhy, partnerky otevírající nám když ne dvířka, pak jistě aspoň kukátka do svědomí a do tajemných prostorů za zjevnou skutečností, nemůže básníkem nebýt. Poezie hodná toho jména snaží se pomoci nám v témž, a proto jsem se po prvotním užasnutí záhy přestal jeho veršům divit a začal je vděčně vychutnávat právě v rozmanitosti jejich tónin, jež míří od epigramu, haiku, litanii etcetera až k pouhému povzdechu, výkřiku či přísně uměřenému sonetu. Jsou nabity kladně i záporně, avšak jsou nabity. Tryská z nich energie, a ta mě budí, nutí mě číst a nebát se žít. Nečekat na odpovědi jednou provždy platné - ty ostatně neexistují - ale ptát se, ptát se, ptát se. Věřím, že otevřete-li se jim, vyvolají ve vás stejnou ozvěnu a stejnou chuť. A to vám ze srdce přeju."

Po rebríku do neba je jedenásta zbierka poézie Stanislava Hábera, ktorý je známy hlbokým prienikom vo svojej tvorbe do vzťahov muža a ženy nielen medzi čitateľmi na Slovensku, ale aj v Českej republike, kde získal viacero významných literárnych ocenení. V roku 2009 sa stal laureátom 7. ročníku českého festivalu Literárna Vysočina, keď získal hlavnú cenu pohár Quo vadis. Rovnako na Slovensku bola jeho tvorba ocenená prvou cenou Braneckého Trenčína (2004), či denníka Pravda. Po rebríku do neba je mystickou poéziou a obsahuje aj ocenenú tvorbu z viacerých súťaží.

Pojednání o případném pití vína, totiž velikém & ustavičném, pro potěchu ducha & těla & proti všelijakým chorobám oudů zevnitřních i vnitřních, sepsaná ku poučení & užitku brachů mokrého cechu mistrem Alcofribasem, vrchním číšníkem velikého Pantagruela. Chvalozpěv "pro potěch ducha" pijáků šestnáctého století i ochmelků dnešních v nejčistší tradici rebelaisovské výsměšné komiky. Doplněno dobovými dřevořezy Françoise Desprezze.

Tretí ročník literárnej súťaže Básne 2011 Asseco Solutions V súťaži poézie organizovanej občianským združením literarnyklub.sk sa v roku 2011 zúčastnilo 152 autorov. Pri hodnotení sme medzi súťažnými príspevkami našli veľa začiatočníckych a slabých pokusov o poéziu, ktoré sme nemohli odmeniť inak, iba známkou 0. Aj preto bola práca porotcov v prvom kole takým ťažkým čítaním, možno až depresívnym, lebo nízka úroveň prevládala. Ale do druhého kola postúpili najlepší autori, z ktorých sa už vyberalo ľahšie, lebo poskytovali lepší obraz tejto súťaže. Boli tam už príspevky na úrovni, aká sa vyskytuje bežne v rubrikách uverejňujúcich poéziu v literárnych časopisoch. Pravda, špička sa aj tu vyberala ťažko. Traja porotcovia nemali vždy jednotné názory, každý hodnotiteľ je poplatný predovšetkým svojmu umeleckému vkusu, čo v hodnotení poézie je zvlášť markantné. Pri číselnom hodnotení nám však vyšlo číslo 66, na ktorom sme sa mohli dohodnúť bez väčších problémov. Znamenalo najlepší príspevok. To bol víťaz. V hodnotení troch porotcov tento príspevok dostal dohromady 9 bodov. Úlohou predsedu poroty zostalo potom iba určiť poradie príspevkov, ktoré dostali po 8 bodov (traja) alebo 7 bodov (štyria) i 6 bodov (dvaja). Poradie 10 najlepších môže byť publikované v zborníku.Traja porotcovia - Ján Milčák, Marián Andričík a ja - sme boli v telefonickom spojení, takže výsledok je prejavom ich dohody. S hodnotením poézie bývajú problémy aj preto, lebo sa ťažko zisťuje a určuje jej hodnota. Ľahšie by to išlo, keby intenzita literárneho zážitku bola objektívne merateľná. Hodnotitelia sa musia sústrediť na vlastný zážitok, ťažko merateľný, príde tu na rad kvalifikovaný odhad. Tri výsledky sa potom porovnajú. Subjektivita je rozhodujúca pri vnímaní poézie, a teda aj pri jej hodnotení. Našťastie, očareniu sme všetci otvorení. Poézia si vyžaduje byľku čarovania, takú tú zázračnú zelinku, ktorá otvára tajné priestory. Básne, ktoré súťažili, sú citlivé, vnímavé, súčasné, aj zodpovedné, ale iba zriedka prekročili zakázané pásmo obyčajného života. Pravda, musíme byť vďační autorom, že na záznam svojho žitia používajú poéziu, že majú takú potrebu, možno poslanie, aby vydali svedectvo, aký je súčasný svet vo vnútri človeka. V súťaži sú básne ľúbostné, poznávajúce – chystajúce definíciu toho, čo tu vidia; je tu aj postava „chlapca v čiernej vetrovke“, ktorý sa chce v živote orientovať. Je tu aj dievča, ktoré sleduje štádiá svojho otca, ktorými odchádza zo života, a čo po ňom zostáva. Sú citové krízy a zmätky, obraz prírody (dva roháče, ktoré sa zrejme pária a jeden padne na zem), je tu svetlo, lístie stromov, víno, životná pozícia žien a mužov, náboženské motívy ako kladná opozícia svetu, je tu aj záznam chladnúceho manželstva. To všetko vyjadrené zväčša vo voľnom verši, ktorý je často neistý, ale sú tu aj dobre rýmované verše. A sú tu aj pekné obrazy ozajstnej presnej poézie ako „keď sa prach vyzúval“. Alebo metaforické vyjadrenie psychickej situácie „otváraš oči, opäť ich obliekaš do ťažkých šiat tváre, ktoré nikdy nezahalia dosť“. Je tam aj pekné dievčenské gesto „Plávala, jednou rukou odháňala kvapky z tela“. Tieto miesta vo veršoch si veľmi vážim, vidím, že (niektorí) mladí autori vedia vytvoriť, nájsť v sebe veľký obraz hodný vyjadrení, aké nachádzame u veľkých básnikov. Poézia je bezbranný zápas so svetom, má slabé zbrane, holé ruky, ale veľkú, hlbokú dušu. Ján Buzássy, predseda poroty 3. ročníka

Dárková fotografická publikace, která spojuje vynikající a často lehce erotické fotografie Jana Šroubka s verši Jana Velíška. Předmluvu ke knize napsal Jiří Suchý.

Druhá básnická sbírka Radovana Jursy sestává výhradně ze čtyřverší, což ovšem autora nijak myšlenkově ani poeticky neomezuje. Naopak - redukce "zbytečných" slov a celkové zhuštění přidává jeho veršům na síle působivosti. Použitá slova pak pečlivě vybírá z opravdu bohaté zásoby a s cizelérskou (či v jeho případě vzhledem k povolání kardiochirurga s chirurgickou) precizností k sobě tak, aby co nejpůsobivěji zobrazila vnitřnímu zraku pocit, který chce sdělit. Je to poezie silně pocitová, niterná, poezie sahající a zasazující do hlubin vědomí i povědomí. Je to poezie duše a mysli, které Jursa regeneruje a kultivuje, stejně jako ve své profesi rekonstruuje ten nejdůležitější a přitom nejsymboličtější orgán lidského těla. Jako by tušil, že srdce sebelépe fungující je bez úzkého vztahu s duší a myslí pouhým svalem. Nedílnou součástí sbírky jsou frotáže havířovské výtvarnice Ivony Vlčinské, tvořící s vybranými básněmi vzácnou symbiózu. Neilustrují, ale doplňují je tím, že vyjadřují to, co je za slovy. Jsou to kresby iluzivní, jen lehce se konečky prstů dotýkající s verši. Tak, jako se dotýkáme představ a prožitků svých a svých nejbližších. A tak se Jursova a Vlčinské sbírka dotýká nás.

Léto, Klekání, Pohřeb, Svině, Úzkost, Oči, Tma… Básnický most z lásky do smrti (a zase zpátky) s klenbovými svorníky rukodělných ilustrací Viktorie Rybákové.

Autor – profesionálny hudobník a spevák skupiny Nirvana, milovník poézie, filozofie a cestovania, absolvent Lekárskej fakulty v Košiciach sa v súčasnosti venuje aj tajomstvám a terapii ľudskej duše. Svoje vnútorné pocity pretavil do básnickej prvotiny Luna, skladajúcej sa z dvoch časti – Katarzia a Revolta. Básne venoval Klubu 27. Súčasťou Jakubčiakovej básnickej zbierky je aj vlastné hudobné CD nesúce názov Hviezdy, ktoré obsahuje 10 skladieb.

Autor – profesionálny hudobník a spevák skupiny Nirvana, milovník poézie, filozofie a cestovania, absolvent Lekárskej fakulty v Košiciach sa v súčasnosti venuje aj tajomstvám a terapii ľudskej duše. Svoje vnútorné pocity pretavil do básnickej prvotiny Luna, skladajúcej sa z dvoch časti – Katarzia a Revolta. Básne venoval Klubu 27. Súčasťou Jakubčiakovej básnickej zbierky je aj vlastné hudobné CD nesúce názov Hviezdy, ktoré obsahuje 10 skladieb.

Ilja Čičvák je významným predstaviteľom slovenskej exilovej literatúry a šíriteľom slovenskej kultúry na severoamerickom kontinente. Po invázii r. 1968 pod tlakom normalizačného režimu ako mladý novinár a spisovateľ emigroval do Kanady, kde žije, slobodne tvorí a je členom The Writers´ Union of Canada. V práve vydanej zbierke Básne za mrežami sa zračí osud emigranta – jeho verše sa vyjadrujú k témam osobným, intímnym i spoločenským, rieši vzťah k Slovensku poznačený láskou i sklamaním, reflektuje zložitosť života v cudzom kultúrnom priestore, ale aj nástrahy globálnych civilizačných prejavov.

Josef Svatopluk Machar (1864–1942), jeden z iniciátorů České moderny, je považován za předního představitele básnického realismu. Jeho prvotina Confiteor (1887, definitivní vyd. 1889 s názvem Confiteor I) vyvolala po svém vydání podobný skandál jako Máchův Máj nebo Nerudovo Hřbitovní kvítí. Macharův věcný, střízlivě mluvní styl, jeho ironie a sebeironie, neúprosná kritičnost, úsilí o pravdivost a deziluzivní obraz soudobé morálky zcela vybočovaly z převládající linie tehdejší poezie. Nastolily nový vývojový směr. Jedním z hlavních témat Macharovy tvorby bylo zobrazení osudu žen v soudobé společnosti. Věnoval jim také soubor drobnějších epických básní Zde by měly kvést růže (1894, rozš. 1901). Z dnešního hlediska se v nich jeví jako předchůdce feminismu. Dvě vrcholná Macharova díla edičně připravil a komentoval znalec autorovy tvorby Bohumil Svozil.

Poľovnícka poézia z pera Mariána Šeba, skombinovaná s majstrovstvom fotografa Jozefa Ferenca.

Krajina hmly, ometám mliečnu clonu, krútim vnemom ako závitom žiarovky až do presvetlenia priestoru, letná snímka snehuliaka. V predzáhradke chuť na pečené gaštany, práchnivý akt. Za domom trs šedivých púpav, rozpárané švy, zasa sedím v manéži vrhačky obrazov, nech zabudnem, že vzdialenosť je iba život vypitvaný sekundami. Húpajúce kolená anarchie a ja ako strihačka nechtov amputovanej nohy. Toto je moment pravdy, škoda, že upálený do horkosti a tak iba premrhané sliny poháňajú hodiny v serpentínach.

Krajina hmly, ometám mliečnu clonu, krútim vnemom ako závitom žiarovky až do presvetlenia priestoru, letná snímka snehuliaka. V predzáhradke chuť na pečené gaštany, práchnivý akt. Za domom trs šedivých púpav, rozpárané švy, zasa sedím v manéži vrhačky obrazov, nech zabudnem, že vzdialenosť je iba život vypitvaný sekundami. Húpajúce kolená anarchie a ja ako strihačka nechtov amputovanej nohy. Toto je moment pravdy, škoda, že upálený do horkosti a tak iba premrhané sliny poháňajú hodiny v serpentínach.